Jizva

07.03.2011

!!! Hledá se kladný hrdina !!!
Lze vůbec někoho takového v knize Jizva najít? Je to těžké, stejně těžké, jako byste se pokoušeli najít hrdiny okolo sebe. V obyčejném životě sice nejsme obklopeni kouzly, Xeňany, přetvory, nevydáváme se na dobrodružné výpravy, nelovíme avanky, ale jsme stavěni každý den před rozhodnutí, která musíme učinit, jsme manipulováni a manipulujeme lidmi ve svém okolí. A nechováme se také vždy správně, ať už z vypočítavosti nebo z nevědomosti, děláme chyby a platíme za ně.
Možná namítnete, že Jizva svého kladného hrdinu má a že je to Bellis, ale když se na ni podíváme z blízka, musíte mi dát zapravdu, že není zrovna to, co si pod tím pojmem představujeme. Bellis je ubohá, žalostná, její rozhodnutí nejsou motivována ctí a statečností, nejsou to ani její rozhodnutí, je jen malou šachovou figurkou ve hře, která ani není mistrná.
Mièville vytváří složitý vzorec vztahů čtenář/postavy, málokterá z jeho postav je vyloženě negativní nebo pozitivní. Dokonce i Armada, která se zdá být útočištěm pro zubožené a zotročení tvory, kteří jen zde mohou žít svobodným životem, je pro jiné vězením, město, které může být symbolem svobody může být i symbolem tvrdé diktatury.
Jizva je v porovnání s Nádražím Perdido vyprávěna méně brutálním jazykem. Snad proto, že postava, které je věnováno nejvíce pozornosti a příležitostná vypravěčka, je žena a je uzavřenější a klidnější než Izák. Příběh je propracovanější a je pečlivěji zpracován. Jako člověk, pro kterého není čtení fantasy na prvním místě, cítím, že by kniha nijak neutrpěla, kdyby se odehrávala i v jiném prostředí, než je Bal-Lag, protože podstata příběhu není snaha získat moc pomocí možností vyvěrajících z Jizvy, ale možnosti jednání, které máme a otázka, nakolik jsme schopni jednat sami bez cizího nátlaku uvědomělého nebo neuvědomělého.
Stejně jako v Nádraží Perdido ani v Jizvě Mièville své „hrdiny“ nešetří. Odnáší si s sebou z románu těžké břímě. Ale příběh ještě nekoncí…