Svět malé January
Michael Schofield
https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/206795/bmid_svet-male-january-OZn-206795.jpg
5
61
61
Svět malé January je strhující, podmanivý a bolestný příběh o tom, jak se otec snaží pomoci své malé dceři najít místo v tomto světě navzdory její vážné duševní nemoci. Michael Schofield nás nechává nahlédnout do mysli dítěte, jež žije po většinu svého života v jiném světě se svými ,kamarády´, kteří existují jen v jeho hlavě. Janiin otec nás s sebou bere na cestu, která začíná jeho přesvědčením, že Jani je jen nedoceněný génius, a pokračuje přes pochopení, že něco skutečně není v pořádku, až po konečnou diagnózu schizofrenie. Michael a jeho žena se ale nevzdávají. Jejich oddanost a vytrvalost mohou být inspirací pro všechny. Janiin příběh velice ocení především rodiny s dětmi, jež trpí nějakou duševní chorobou – a vlastně všechny rodiny, které mají s dětmi jakékoli problémy. Kniha končí celkem optimisticky – Jani je lépe, ale my cítíme, že její boj nikdy neskončí.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2014 , TritonOriginální název:
January First: A Child's Descent into Madness and Her Father's Struggle to Save Her, 2012
více info...
Přidat komentář
Příběh samotný byl drsný. Přečetla jsem během jedné noci.
Po přečtení jsem však pátrala, jak dalece se jedná o pravdivý osud jedné dívenky a výsledkem jsou rozporuplné pocity. Nevím, co je skutečnost a co jen fikce autora.
Se jménem matky dítěte se objevuje podezření na Münchenhausův syndrom v zastoupení, videa "nemocné" dospělé January ve mně vyvolávají smíšené pocity.
Mám problém s hodnocením. Jako beletrie ano, ale jako překroucený příběh vydávaný za skutečnost – ne. A nemohu se zbavit pachuti něčeho zkaženého v této knize napsané milujícím otcem.
(SPOILER) Kniha, kterou jsem četla se zatajeným dechem. Nejprve vyvolala ohromení nad výjimečnými rozumovými schopnostmi holčičky. Poté šok z toho, jak agresivně se projevovala vůči členům své rodiny a jak rozkladný vliv to na rodinu mělo. Matka působí jako někdo, kdo zoufale hledá lékařskou pomoc, protože se bojí, že agresivní dcerka vážně zraní mladšího bratra. Otec se nejprve zdá jako ten, kdo s trýznivým vypětím všech sil umetá dceři cestu, aby nikdy necítila stres. Poté zřejmě otec změní strategii a zdál se mi zase naopak nesmyslně krutý, tvrdě trestající rozzuřenou dceru izolací v jejím pokoji, až snad na hranici pro ni snesitelné frustrace. Jednou otec volá policii, protože dceřin záchvat nezvládají ve škole a domů si ji odvézt nemá sílu. Šokující pro mě byl způsob, jakým se otec uprostřed rušného dne péče o děti rozhodne spáchat sebevraždu. Dost otřesné jsou některé scény ze selhávajících zdravotnických zařízení. No a aby toho nebylo málo, nakonec se člověk dozví, že snad nejvíc narušená byla matka, která ve vztahu k dceři trpí Münchhausenovým syndromem, takže potíže dcerky zveličovala či snad i vytvářela? Nerozumím tomu. V tomhle případě asi nejvíce platí, že kdo nezažil, neporozumí.
Šokující kniha... před několika lety jsem ji četla a vyvolala tehdy ve mě dost zvláštní pocity. Co je ještě více šokující je, že příběh byl zřejmě zčásti smyšlený nebo agravovaný. Kdo sledoval Jani déle (např. na youtube), zjistí, že podobný osud potkal i jejího bratra, který byl do svých pěti let více než 20x hospitalizovaný, aby získal dg. schizofrenie jako Jani. Obě děti byli nakonec odebrány a svěřeny do pěstounské péče...
Upřímná zpověď táty, jehož malá holčička je odmala zvláštní: měla velké problémy se spánkem, neustále potřebovala nějakou stimulaci a později ji naměřili IQ okolo 150 bodů. Už jako malá holka se naučila spoustu věcí, o kterých by si děti v jejím věku mohly nechat leda zdát. Bohužel to všechno na úkor toho, že s vývojem jejího mozku nebylo něco v pořádku.
Ty její neustálé nezastavitelné výbuchy vzteku, iracionální chování, upadající zájem o reálné lidi (a upřednostňování bytostí, které si vytvořila v hlavě) bylo podhoubí nejzávažnější choroby vůbec - schizofrenie, v tomto případě s časným začátkem. Je minimum případů, ve kterých se schizofrenie vyskytne v již tak nízkém věku. O to byla situace horší, když si dcerku doktoři neustále přehazovali, zpochybňovali naléhání rodičů.
Naštěstí byla Janni (avšak nevím, jaké jméno by upřednostňovala dnes) správně diagnostikována a ačkoliv na ní doktoři vyzkoušeli hodně léků, po kterých by byl mimo i statný dospělý člověk, spoustu z nich nezabíralo a některé naopak symptomy zhoršily.
Co vím, tak January dnes bere cca 3 léky (lithium, clozapin a thorazin?), což je stále dost - naproti tomu se o dost zlepšila. Nemá tolik záchvatů vzteku, je více socializovaná a více se baví s lidmi tam venku. Její halucinace různých zvířat a bytostí sice nikdy zcela nezmizí, ale naučila se alespoň je z větší části ignorovat a brát je jako takové "pozadí".
Co k tomu říct, nikdo si asi nedokáže plně představit zoufalství rodičů, kteří celou tu dobu nevěděli přesně, co se s jejich dcerou děje. Že je několikrát fyzicky napadla, až je i zranila. Její antisociální chování bylo (a obecně je) symptomem její těžké choroby a její zdánlivě přehnané a iracionální reakce na běžné věci najednou získaly větší pochopení. Po letech žití v neustálém strachu o to, že si January ublíží - nebo že ublíží svému mladšímu bratrovi, se všichni konečně dostali kloudného vysvětlení a nějaké naděje.
Schizofrenie je jedna z nejzávažnějších chorob a o to je horší, když se s takovou nemocí potýká už takhle malé dítě. Nutno však podotknout (!), že ze strany rodičů jsou jisté dispozice k duševním nemocem (např. Michaelova matka schizofrenie a tuším i bratranec), takže genetická zátěž tam je taky znát.
January od osmi měsíců mluvila, ve třinácti měsících poznala všechna písmenka, psací i tiskací, dokonce i když byla zrcadlově obrácená nebo vzhůru nohama. V osmnácti měsících pak mluvila v gramaticky naprosto správných větách. Už v téhle fázi mi zatrnulo: „A do pytle!“ Jeden se nemůže divit, že si taťka představoval zářnou budoucnost svého dítka.
Během čtení jsem si všímala i nedůležitých drobností, třeba že Janin otec je buddhista a věří na minulé životy, ale nad nimi nemá cenu hloubat.
Podstatné je, že Janni byla dítě, nikdo se nemohl domnívat, že svou nemoc předstírá nebo popírá, a tak příběh dobře ukáže, jak ne/funguje člověk postižený schizofrenií.
A co byl úplný mazec, Janni měla odolnost proti léčbě.
Jedna z knih, na kterou se nezapomíná. Jako matka zdravého dítěte nemám ani tušení, jaké to je. Jak se cítí rodič, který začne uvažovat o tom, že na své dítě zavolá policii, aby si ho někam (kamkoliv) odvezlo a on se mohl na chvíli nadechnout? Obdivuju autora a všechny, kdo musí s duševními chorobami u dětí bojovat, bojují a nevzdávají to. Z téhle knihy se budu vzpamatovávat dlouho
Musím říct, naprosto skvěle napsaná kniha. Je smutné, že v jejím případě nejde ocenit autorovu fantazii a nápaditost nad smyšleným příběhem, ale vzdát obdiv smíchaný s lítostí nad tím, co mu přichystal sám život. Smekám před celou rodinou a přeju jí, aby díky pokrokové léčbě a novým druhům terapie mohla dívenka January jednou žít normální život. Je to čtivé dílko, které může vyvolat smutek, ale určitě také vděk. Protože my si sakra máme čeho vážit!
Jako matku zdravých dětí mě napadají jen slova jako beznaděj, bezmocnost a bezvýchodnost. Je to pád až na samé dno. Říká se, že když jsi na dně, můžeš odtud už jen stoupat... Ale tady to neplatí. Opravdu obdivuji, co všechno rodiče Janni vydrželi. Doufám, že u nás je péče a pomoc duševně nemocným na lepší úrovni. A na zlobící děti se asi začnu dívat jinak.
Super kniha se silným tématem. Mohu doporučit, kdo se chce více dozvědět o schizofrenii, je to super čtení.
Tenhle příběh je pro mě top! Silný a hluboký. Nedoporučuji číst lidem, kteří "mají svých starostí dost a nechtějí si kazit náladu"! Tahle knížka není pro každého. A už se strašně těším na pokračování, tentokrát píše matka (otec rodinu opustil) a už nejen o January, ale o jejím bratříčkovi Bodhim, který bohužel trpí stejnou nemocí. Vyšlo zatím jen v USA (Born schizophrenic)
Zde má recenze ke knize, ve které jsem vypsala veškerý svůj obdiv a úctu k této rodině a malé hrdince, která stále bojuje proti nemoci ovládající její mozek a duši: http://knihy-jsou-duvodem-k-ziti.blog.cz/1705/svet-male-january-michael-schofield
Knihu doporučuji rodinám, které vychovávají duševně nemocné dítě, ale i všem, kteří se chtějí něco dovědět o schizofrenii jako takové, o životě s psychickou poruchou.
Obrovský obdiv k tatínkovi, tedy autorovi. Myslím, že málo lidí by bylo takhle silných, starat se o takové dítě je 100% úvazek, což by ještě nebylo tak hrozné, kdyby mohl mít vždy vše pod kontrolou. Ale ta bezmoc, když Jani dostala svůj záchvat, to bych zešílela a každý den bych se bála jestli nepřijde něco horšího co potřebuje za každou cenu udělat (např. jak musela uhodit chudinku Honey).. Samozřejmě obět nemoci je tady především Jani a je mi ji moc líto, duševní choroby jsou opravdu příšerné jak pro samotného člověka tak pro všechny ostatní živé kolem:(
I když to psal obyčejný člověk, tak je kniha napsaná čtivě. Vtáhne do děje a vy potřebujete vědět, jak to dopadne.
Z počátku mě sice rozčilovalo, jak si autor knihy myslel, že jedině on může Janni vyléčit. Potom mě začala rozčilovat úzkostná potřeba matky starat o svou dceru.
Vůbec mě nepřekvapuje, o čem všem jsem se tady dozvěděla. Podobnou situaci jsem zažila s člověkem, který jednu dobu taky jedl jen určité jídlo a slyšel zvuky, které nikdo nevnímal. Neměl imaginární přátele ale neměl (ten člověk) ani normální přátelé. K rodině se jeho chování zdálo nepochopitelné.
Soužití s takovým člověkem je nad míru chápání normálního člověka. Nejenže ho musí chránit ale musí ho i podporovat a hlavně mu připomínat brát léky. To, že měli starost o Janni, až oni nebudou je pro mě samozřejmá.
Prostě reálná skutečnost. Ale hrůzná.
Velmi čtivě napsaná kniha, od které jsem se nemohla odtrhnout. Malá January má od narození schizofrenii, kterou u ní diagnostikovali ale až cca v 6 letech. Tím čím si prošli její rodiče do té doby se nedá nazvat jinak než peklo. Mají můj velký obdiv, že to celé ustáli a že nepřestávali bojovat. Zároveň kniha ukazuje na velmi špatné zdravotnictví v USA. Rozhodně doporučuju knihu všem rodičům, protože po přečtení se vám problémy, které s dětmi máte budou zdát malicherné. Pokud tedy nejde o nějakou vážnou nemoc či duševní poruchu. Je to stále omílané, ale není nic důležitějšího než mít zdravé dítě!
Zajímavý a nic neskrývající náhled do rodiny s duševně nemocným dítětem. Napsáno opravdu otevřeně. Je neskutečné, jak dlouho systému amerického zdravotnictví trvá diagnostikovat Janinu nemoc, nechtělo se mi tomu ani uvěřit. Když jim ji neustále propouštěli (spíše vyhazovali?) z léčebny s tím, že u nich se chová dobře, a že pojištovna další hospitalizaci nebude hradit, bylo mi nanic. Bylo jasné, že nic nevyřešili. Ještě ke všemu obvinili otce ze zneužívání po tom, co musel sám v nemocnici zanedbanou(sestry se nestaraly) dceru vykoupat. Stačilo k tomu to, že s ní šel sám do koupelny! No doufejme, že se náš zdravotní systém k tomuto chování nedopracuje.
Boj zejména otce je obdivuhodný. Nicméně z knihy vyplyne, že duševní poruchy( i schizofrenie) jsou na straně obou rodičů i prarodičů, tak lze se divit tomu, že má Jani také něco?
Výborné, nádherné čtení. Neskutečně zajímavě napsáno. Obdiv k otci malé January a všem podobným. Doporučuji přečíst.
Svět malé January
Čakať objektivitu od otca duševne chorej dcéry, by bolo naivné. Podstatné pri opise prípadov duševne chorých ľudí, viac než čistá pravda je, či má autor talent na písanie, alebo nie. A January je napísaná veľmi zručne a so silnými emóciami. Takto zaujímavých kníh je ako šafránu.