Svet sa rozpadá
Chinua Achebe
V románe Svet sa rozpadá Chinuu Achebeho ide o klasické rozprávanie o kataklizmatickom stretnutí Afriky s Európou, ktorá na kontinente vytvára koloniálnu prítomnosť. Prostredníctvom fiktívnych zážitkov Okonkwa, bohatého a nebojácneho igbského bojovníka z Umuofie na konci 19. storočia, skúma márny odpor jedného muža voči znehodnocovaniu jeho igbských tradícií britskými politickými a náboženskými silami a jeho zúfalstvo, keď jeho komunita kapituluje pred novým mocenským poriadkom. Svet sa rozpadá je jedným z najosvetľujúcejších a najtrvalejších pamätníkov africkej skúsenosti. Achebe nielenže zachytáva život v predkoloniálnej africkej dedine, ale sprostredkúva tragédiu straty tohto sveta a zároveň rozširuje naše chápanie súčasnej reality.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2024 , InaqueOriginální název:
Things Fall Apart, 1958
více info...
Přidat komentář
V kontexte semináru postkoloniálnej literatúry, kedy sme čítali viacero diel afrických autorov a literárno-kriticky ich posudzovali mi Things Fall Apart (čítala som anglicky) vyšli ako najlepšie a najvyváženejšie v pomere dej a jeho podanie, postavy atď. vs. čiste literárne hodnoty. Vyvolá v človeku otázky, podnety na zamyslenie, slová pôsobia ako zariekanie, tradície ako odbíjanie hodín osudu...
Čteno kvůli čtenářské výzvě. Upřímně nebylo to zase tak špatné. Čekal jsem celkem hrůzu a byla z toho průměrná kniha. Něco nového jsem se dozvěděl a až na konec, který byl trochu agitační to bylao fajn.
Kniha je rozhodně nezvyklá. Zpočátku mě překvapovala absencí složitějších myšlenek a zápletek, ale vysvětlila jsem si to jako odraz života původních primitivních kmenů, které opravdu řešily jen jídlo, děti, svatby, úmrtí, počasí atp. Zaujaly mě popisy jejich pověr a zvyků a postupně se mi ta neintelektuálnost a triviálnost děje zalíbila. Popis příchodu "bílého muže" byl velmi poučný a dal mi nahlédnout na způsob, jakým se dostal v Africe k moci. Ani jednu stranu zde autor nevykresluje černobíle, jde vlastně "jen" o střet naprosto odlišných světů. Kniha se díky jednoduchému příběhu četla svižně a zajímal by mě další díl.
I přestože je kniha z úplně jiného prostředí a doby, myslím, že není tak težko stravitelná, jak někteří píší. Naopak mi přijde jako velmi barvitě napsaný náhled do tamní kultury: každodenní život, rituály, bohové, priority... Jednalo se o odlišný život, odkázaný sám na sebe a jejich bohy, až do příchodu bílého muže. Který nechal jejich svět rozpadnout.
Kniha se četla dobře, ovšem někdy jsem se ztrácela ve jménech.
Četlo se to jedním dechem. Jako kovbojka. Podle Guardianu jedna ze sta nejlepších knih všech dob.
https://www.theguardian.com/world/2002/may/08/books.booksnews
Dobré to bylo, ne že ne. Jen poněkud složitě stravitelé pro někoho, kdo není dostatečně konfrontován s africkou skutečností. Což jsou, koneckonců, asi všichni neafričané.
Pro naší kulturu špatně uchopitelná kniha, spíše mi vadil náznak na konci, že bychom se měli kát za naše činy způsobené v Africe
Námět - skvělý, zpracování – (pro mě) poněkud krkolomné, nicméně nevím, nakolik to může být způsobeno českým překladem.
Jinak tahle kniha rozhodně stojí za přečtení, už jenom proto, že to je pohled do kultury, který nám jen tak nějaký spisovatel neposkytne a zároveň do časů, které byly pro „starý svět“ naprosto přelomové.
Nebudu tady psát o střetu kultur a náboženství, o tom už si přečtěte sami…
Štítky knihy
Afrika domorodé kmeny domorodci kolonialismus historické romány Nigérie nigerijská literaturaAutorovy další knížky
| 2003 |  Svět se rozpadá |
| 1964 |  Už nikdy klid |
| 2011 | Postkoloniální myšlení II |
| 1979 | Muž z lidu |
Kniha nigerijského autora, která vyšla v roce 1958 a vzbudila slušný poprask. Byla jednou z prvních, která pro anglicky mluvící svět představila před-koloniální a ranou koloniální dobu v západní Africe z pohledu místních obyvatel a ne kolonizátorů. Kniha byla tak revoluční, že získala nejednu cenu, byla přeložena do mnoha jazyků, stala se bestsellerem a nakonec i významným dílem ke studiu na univerzitách.
První část popisuje život ve fiktivní vesnici reálného etnika Igbo spolu s tamními zvyky, tradicemi a náboženstvím. Ukazuje hrdý zemědělský lid s hierarchickou společností a poněkud pověrčivou náturou. Druhá a třetí část je konfrontuje s příchodem bílého muže v osobě misionáře. Po němž brzy poté dorazí i úředníci koloniální správy, soudce a zámořští obchodníci. To vše vede k postupnému rozpadu původního stylu života a tím i k rozpadu kmene.