Svět v zrnku písku
William Blake
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/443342/bmid_svet-v-zrnku-pisku.png
4
74
74
V básnickém díle Williama Blakea se protínají všechny výrazné rysy jeho osobnosti; jako mystik a vizionář, navíc obohacený o silný výtvarný prožitek, dovedl zpracovat motivy lidského zla a protestovat proti všem formám útlaku. Po formální stránce dokázal Blake zpracovat jak lyrické verše s pravidelným rýmovým schématem, tak i symbolicky pojatou epiku, psanou ve zcela uvolněném stylu, přičemž téměř pokaždé podporoval tyto dvě složky až magickou obrazotvorností. Pro autora bylo charakteristické zamyslet se nad tíhou a složitostí existence člověka, nad zázrakem života, který ovšem přináší nejen radosti, ale i zlobu a krutost. Blake uměl také propojit fakta se svými představami, kladl důraz na sílu lidské duše a domníval se, že skutečný umělec má ojedinělou schopnost prorockým způsobem definovat vztah člověka ke světu, jenž ho obklopuje. Tak je tomu například v textu "Proroctví nevinnosti", jehož úryvek dal i název této antologii: "Celý svět v zrnku písku zhlédnout / a nebe v polní květině, / na dlani sevřít nekonečnost / a věčnost v pouhé hodině." Znění tohoto textu vychází z díla Svět v zrnku písku tak, jak bylo vydáno v Praze nakladatelstvím Mladá fronta v roce 1964. Na obálce použit obraz Williama Blakea.... celý text
Literatura světová Poezie
Vydáno:
2018
,
Městská knihovna (Praha)
Originální název:
Poetry and Prose of William Blake
více info...
Přidat komentář
Co pozemských klínů slova tvá podráží (kritika, cenzura, ničení, neuchopitelnost, nepochopení, čas, překlad…), leč energie navždy nepodraženou zůstane…
“Co žalu z tvého přátelství jsem měl. Z přátelství ke mně buď můj nepřítel!”
Já vám mám toho Blaka tak rád… Poetika jeho díla je naprosto nevídaná, nikde nenajdete druhého Blaka. Ano, Poeova poesie se může v určitých ohledech té Blakeově blížit. Ale jinak neznám autora ani podobného tomuto anglickému bláznovi. Promiňte ten expresivní výraz, ale… přečtěte si jeho básně. Ten člověk byl blázen.
Ale skvělý blázen. Jeho poesie proniká hluboko do nitra čtenáře a snaží se prolnout celým jeho tělem, zaplní vaši mysl sebou samou, aby poté odplula a nechala po sobě… Nic. Nic nepochopíte, jen vaše smysly zůstanou omámeny tím fantasmatem. Blakeovu poesii nelze pochopit, tedy alespoň tak osobně soudím, tu musíte prožít a bez předsudků se s ní popasovat. Pokud se vám líbí, skvěle, pokud ne… není se čemu divit. Jak jsem již napsal, její poetika je nesrovnatelná a extrémní, což zákonitě značí, pro mnoho lidé nepřijatelná.
Svět v zrnku písku je výsečí celého Blakeova díla. Myslím, že tam nechybí nic, snad kromě Tiriel. Je skvělé něco takového mít – navíc v překladu pana Valji, který je relativně dobrý (v relaci k jiným, strašným českým překladům.) je to opravdu fajn. Ale na druhou stranu jsem dost naštvaný. On toho ten Blake zase nenapsal tak moc, tak proč tu nemáme souborné vydání celého jeho díla? Ale co už… Když už o tom překladu mluvím… V zásadě je třeba si přiznat, že nefunguje. Blake se překladu do značné míry vzpírá. Čili cestou je číst jej v originále. Nelze však tvrdit, že by však byl originál kdovíjak snadno čitelný. Jedná se o docela složitou angličtinu, takže doporučuji si ke čtení jako takový manuálek přeci jenom nějaký ten překlad vzít.
Jak již bylo napsáno, jedná se o výbor z mnoha sbírek a proto se nejedná o čtení monotematické. Zažijete Blaka z mnoha stran. Blaka epického a hrdinného (Francouzská revoluce), kacířského (Otče ne náš), mystického (hmm… skoro cokoliv), citlivého (Kniha Thel), cynického a naštvaného na celý svět (to máte taky skoro všude). A také Blaka erotického. Jeho poesie je erotikou přímo prolezlá. Dokud si to neuvědomíte, můžete jej číst celkem s poklidem, ale když už si toho jednou povšimnete… Třeba taková Viděl jsem kapli ze zlata… Mimo tuto knihu pak zmíním Já zloději řek, ať broskev mi dá…
Asi nemá smysl dále se tu rozpovídávat. Prostě se pro mne jedná o velice citovou záležitost. Autora mám rád už od svého mládí (třeba Tygr pro mne byl vrcholem protikatolické argumentace (no byl jsem malej parchant, no) – na druhou stranu jsem se de facto už asi v jedenácti díky dané básni zamýšlel nad otázkou teodicey, takže…) a neskutečně si ho užívám číst doslova pokaždé. A pokaždé mne zase svým způsobem šokuje. Fantastické.
„Dáváš se pod božskými jmény ctít
co Ježíš, Jehova, a přece jsi
jen Lucifer, jenž ruší noční klid,
bludička pocestného pod kopci.“
"Tho' thou art Worship'd by the Names Divine
Of Jesus & Jehovah, thou art still
The Son of Morn in weary Night's decline,
The lost Traveller's Dream under the Hill."
Mimochodem, také se vám zdá, že báseň Malý pobuda přesně vystihuje chybu, kterou udělala církev v Čechách?
Britský básnik a mystický výtvarník so známym menom, prakticky prvý Prekliaty básnik, anarchista a kritik dobového (či nadčasového) pokrytectva, William Blake, sa v tomto českom výbere z jeho poézie predviedol v rôznych podobách. Výber sa pokúša zachytiť rôzne názorovo-estetické fázy tvorby, občas voči sebe kontrastné.
Jedná sa o umelca vo svojej dobe nie veľmi pochopeného a podporovaného, takže sa nejedná o typický exkurz do doby Veľkej Francúzskej a Americkej revolúcie – je nám poskytované svedectvo človeka výsostne sa vzpierajúceho: či už anglickej monarchii alebo cirkvi alebo dokonca kresťanstvu ako takému. Chronologicky zoradená zbierka básní nám ukazuje postupný prerod v pseudo-satanistu, kedy cirkev a Boha vníma ako reťaze, ktoré ľudí spútavajú šírením strachu a pocitov výčitky. Rovnako tak podľa Blakea koná bohatá a vládnuca vrstva – v básni „Londýn“ opisuje pocit neslobody života v tomto meste, pocit hnusu. Objavuje sa tu aj báseň, ktorá sa odvoláva na krutého človeka ako tvora stvoreného na obraz Boží. Báseň za básňou s autorovi typickou obraznosťou prechádza od problému k problému, od témy k téme: verše vyvolávajú smútok, ľútosť, ale aj hnev a opovrhnutie. Avšak, keď som si niektoré básne porovnal s originálom, Valjov preklad nebol vždy najpresnejší a niekedy istým zjemnením básne ochudobnil. Naopak, ilustrácie Květy Krhánkovej dodali špecifikovanejšiu atmosféru a dojem istého abstraktna až symbolickosti – čo po prečítaní si doslovu neznie scestne. Autor sa síce dotýka tém veľmi skutočných (napríklad „Kominíček“), ale súčasne sa pokúša diery vzniknuté jeho negáciou a kritikou zaplniť vlastnou mytológiou a mimo-zmyslovým vnímaním. Blake totiž vyzdvihoval fantáziu ako takú a jeho dlhšie básnické skladby sú pomenovávané ako „vízie“. Snaha z času na čas premiestniť bojisko do sveta mýtov však nezabránila cenzúre a spaľovaniu jeho diela počas narastajúcej posmrtnej popularity, kedy nebolo možné isté názory tolerovať.
Čo považujem za zaujímavé, je schéma typická pre Prekliatych básnikov – počas života prejsť z rýmovaných veršov až k básňam v próze či k akýmsi kolážam aforizmov.
Či už je to autorovou tvorbou alebo prekladom, necítim, že by ma Blake oslovil viac než iní básnici (súčasní alebo jeho nasledovníci), ale prečítanie si tejto krátkej knižky považujem za vyplnenie istej kunsthistorickej diery, ktorú som mal. Jeho výtvarná aj literárna tvorba však je originálna, obsažná a pútavá – je možné, že si zoženiem jeho tvorbu v angličtine.
Jak to naznačit, že se mi nadšení vytratilo,
snad v očekávání bylo romantičtější dílo.
Citace :" Lidská pomysl "
"Abychom soucit cítili,
jiné jsme ožebračili,
a nebylo by třeba slitování,
kdyby všichni byli šťastní s námi.
Vzájemná úcta žije v pokoji,
dokud sobectví nezbují.
Pak krutost splétá smyčku
a láká na vábničku.
Usedá v zbožném strachu,
prolévá slzy v prachu,
až pokora zakoření v zemi
pod jejími šlépějemi.
Ovine ji chmurný stín
hlavu zbožným tajemstvím.
Housenka s mouchou mají
pastvu v tom svatém ráji.
Tajemství vydá plod šalby,
který je červený, vábný,
a kde nejhustší stín je,
tam se havran stěhuje.
Bohové na souši i ve vodě
hledali ten strom v přírodě,
však s praubohým ziskem.
Roste jen v mozku lidském."
Pozoruhodné citáty *****
Krásné.
Jak už to tak bývá, některé básně zastínily jiné, některé úplně zapadly. Nejznámější báseň o tygrovi je v originále nesrovnatelně působivější, ale to už tak asi bývá. Mě osobně nejvíce zaujaly Blakeovy citáty na konci knihy. Skvostné.
„Ukrutnost lidské srdce má
a žárlivost má lidskou tvář.
Hrůza má lidskou podobu
a lidský šat má tajnůstkář.
Lidský šat lité železo,
lidský zjev v ohni ukován,
lidská tvář rozpálená pec
a lidské srdce chtivý chřtán.“
Nějak jsem se nedokázal v téhle sbírce s Williamem Blakem dobře sžít, a to jsem ho měl jako mladík hodně rád a na setkání po letech se vyloženě těšil. Ale nic závratného se nekonalo. Snad že je sbírka sestavena z různých oblastí Blakeovy tvorby a rychle střídá nálady – a tak sotva jsem se začal vnitřně ladit na určitý typ poetiky, byl jsem „vyrušen“ básní jiného stylu? Možná. Možná mi neseděla česká verze: překladatelská práce Jiřího Valjy je sice obecně více ceněna než kritizované překlady Zdeňka Hrona, u mě by ale jejich porovnání dopadlo obráceně.
Zároveň jsem si všiml, že mě emočně minuly i básně, které jsem v mládí vnitřně prožíval. Takže je třeba celá záhada mých ztracených sympatií k Blakeovy jen v tom, že už mi prostě není osmnáct :-)
Přesto jsem se při čtení vícekrát potěšil. Jeruzalém, Beránek i Moucha na mě udělaly dojem. Na mnoha místech jsem cítil, že Blakea trápí bolesti našeho světa a že ho – přesto, že nás dělí dvě stovky let a společnost se hodně proměnila – tíží stejné věci jako mě. A mnohokrát narazil na verše, které působily nejen pocitově, ale i podnítily přemýšlení. A Tygr, tygr? Ta básnička ve mně vždy vyvolá tolik vzpomínek na různé okamžiky! Vždyť jsem se ji poprvé naučil zpaměti už na konci základní školy (byla součástí textu Saroyanova Tracyho tygra) a recitoval jí spolužačce Monice. Bez valného úspěchu, musím dodat – dívala se na mě očima sice krásnýma, ale nechápavýma :-)
„Ten, kdo je dobrý k jiným, ať je dobrý v maličkostech.
Obecné dobro je lest padouchů a pokrytců.“
"Jestli je myšlenka
silou a životem
a mrtvý, bezdechý
já bez myšlenky jsem,
pak šťastnou mouchou
jsem také já sám,
ať žiju
nebo umírám."
Nejkrásnější překlad Blakeových básní - tedy alespoň pro mne. Tento muž našel nejgeniálnější způsob jak se zapsat do věčnosti. Jeho básně jsou známe a velmi aktuální i v dnešních dnech. A pro mě srdeční záležitostí. Jsem hrdá, že mám jeho dílo ve své skromné sbírce.
Pro mě zatím nejpříjemnější překlad Blakeových básní do češtiny, s nímž jsem měla tu čest se setkat.
Velmi dobrý Blakeův výbor díla, který představuje jeho tvorbu od jednodušších a ne tolik hlubokých básní v začátcích, přes výborné romanticky rozervané básně až po mystické a vcelku složité závěry jeho tvorby. Nejzajímavější mi připadají jeho romantické básně, závěrečné básně jsou však také zajímavým a především hodně originálním dílem.
"Celý svět v zrnku písku zhlédnout
a nebe v polní květině,
na dlani sevřít nekonečnost
a věčnost v pouhé hodině."
Možná bych měl spíš nechat verš na sebe dopadat.... A neanalyzovat... Ale básně Seifertovy jsou mi asi bližší:)) Nebo to je překladem???
Štítky knihy
anglická literatura výbor z díla anglická poezie
Autorovy další knížky
| 2010 |  Tygře, tygře, žhavě žhneš |
| 1981 |  Napíšu básně kytkám na listy |
| 1964 | Svět v zrnku písku |
| 2001 | Písničky nevinnosti a zkušenosti |
| 1994 | Snoubení nebe a pekla |
Je to William Blake, takže prakticky sázka na jistotu, že se to bude dobře číst.