Světlá komora
Roland Barthes
Poslední kniha nejznámějšího francouzského sémiotika Rolanda Barthese (1915–1980) je pozoruhodný text o fotografii, v němž překračuje sémiotická východiska svých starších textů a fenomén fotografie se mu stává podnětem nejen k proměně metodologie, ale, a to především, k hlubšímu filozofickému zamyšlení. Světlá komora. Poznámka k fotografii (La chambre claire. Note sur la photographie, 1980) patří k základním pracím teorie fotografie, spolu s knihami Susan Sontagové, Johna Bergera, Viléma Flussera a dalších vyvolala na počátku 80. let nový zájem o fotografii jako kulturní fenomén.... celý text
Literatura naučná Filozofie
Vydáno: 2005 , Fra (Agite/Fra)Originální název:
La Chambre claire, 1980
více info...
Přidat komentář
Teorie psaná čtivě a svěže, která zkoumá fotografii od momentu, kdy se "subjekt surově mění v objekt", nikoliv z pohledu odborníka či fotografa (tedy podle Barthese "Operátora"), ale z perspektivy pozorovatele (čili "Spectatora"). Takový pohled je čtenáři přirozeně blízký.
Publikace je doplněna o bohatou obrazovou publikaci (byť je škoda, že všechny zmíněné fotografie nejsou zastoupeny snímky – ale nevím, jestli to není pouze v českém vydání, s kvalitou snímků se však Fra na to, že pro obrazové knihy není úplně ideální, popasovala výborně), Barthes na jednotlivých snímcích ukazuje, kde a jak nalézá ono "punctum". Tedy dosti subjektivní cestou, což nevadí – co je autorovi blízké, to vysvětlí. Druhá pasáž se z velké části týká osobní fotografie Barthesovy matky (Zimní zahrada), tím pádem je ještě subjektivnější. Ale i tak si dokáže Barthes udržet kontakt se čtenářem, ty jednotlivé snímky zkoumá s největší citlivostí.
A ještě jen tak – byť přesouvat Rolanda mezi stoletími je nezdvořilé – taková noema: jak moc by byl text pozměněn v době, kdy existují věci jako photoshop? Minimálně "intersum" tedy "toto bylo" by už asi nebylo jen tak. Ale to jen tak, všechno se přece jenom vyvýjí, i fotografie.
Kdo očekává příručku fotografování, bude zklamán. A kdo vůbec něco očekává, ten bude ze svého očekávání vyveden. Barthes překvapuje pasáž co pasáž. Skvělá teorie!
V té ponuré poušti najednou přijde tento snímek; oduševňuje mě a já oduševňuji jej. Měl bych tedy onu přitažlivost, která mu dává existenci, pojmenovat právě takto: oduševňování, animace, oživování. Snímek sám nic oduševnělého není (na "živé" snímky nevěřím), ale oduševňuje mne; v tom je celé dobrodružství tohoto přiházení.
(s. 26)
Ke Světlé komoře se budu jistě v budoucnu vracet, abych si osvěžila mnohé z autorových myšlenek, které i po tolika letech zůstaly aktuální a přesné. A abych pochopila pár pasáží, jejichž význam mi zatím zůstal skryt.
Skvělá knížky ;) pár postřehů z ní:
* Kultura je smlouva uzavřená mezi umělcem a konzumentem.
* Snímky ho obklopovali všude, aniž by si to přál, a ačkoli přošli "filtrem kultury," jsou mu většinou lhostejné nebo odporné.
* o hledání své matky = Bylo to jako bych hledal povahu nějakého slovesa, jemuž chybí infinitiv a s nímž se lze tedy setkávat jen v určitém čase a způsobu.
* Noema fotografie je banální "to bylo" - Cože! celé jedné knihy (i když tenké) bylo třeba k tomu, aby autor objevil něco, co vidíme na první pohled? :-D
Vynikající útlá publikace autora, který není fotografem, ani teoretikem fotografie, ale sémiotikem a literárním teoretikem, jeden ze základních textů teorie fotografie. Publikace zkoumá jazyk média fotografie, jak v rámci dokumentární fotografie tak fotografie amatérské, fotografie z rodinného alba.
Něžná kniha.
Kniha, v ktorej sa (na rozdiel od dnešnej pseudoobjektívnej vedeckej literatúry) autor doslova vyznáva zo svojej subjektivity, vďaka čomu na nej môže postaviť možno subtílnu, ale predsa len metodológiu postihujúcu to, čo chce o fotografii povedať. Světlá komora je navýsosť osobná, intímna cesta, počas ktorej autor siaha hlboko do vlastného vnútra a povzbudzuje tak každého, aby vytváral vlastné analógie. Barthes za chodu prehodnocuje svoje východiská, mení definíciu svojho punctum, no neznižuje tým jeho hodnotu: definícia punctum bude asi pre každého úplne iná, no ten zásah, tá priepasť, do ktorej spectator spadne pri pohľade na svet bez masky, bude vždy tá istá.
Navyše. Sloh tejto knihy je krásny, snáď vznešený, rozhodne pohlcujúci.
Autorovy další knížky
2004 | Mytologie |
2005 | Světlá komora |
2013 | Říše znaků |
2008 | Fragmenty milostného diskurzu |
1967 | Nulový stupeň rukopisu / Základy sémiologie |
Na obálce je poznámka "Základní text teorie fotografie"; pokud "základní" znamená "elementární", jsem pěkně v háji - ta míra abstrakce je vražedná (i když fascinující a respektuhodná, pro mne uchopitelná nikoli v celku, ale v detailech). :-) Kromě řady konkrétních fotek důležité kapitoly (odkládám si): 4. Operator, Spectrum a Spectator, 10. Studium a Punctum, 23. Slepé pole, 30. Ariadna (bravo!) a 46. Zdomácnělá fotografie. A cituji z výborného doslovu Miroslava Petříčka: "... realita, ke které se tak zjevně zdá každá fotografie ukazovat, je nedosažitelná, všechny znaky, které o ní mluví, ji skrývají, jakmile k ní vytvoří cestu. S fotografií je to jinak: jakmile vyslovím užaslé 'to je ono!', pozoruji už cosi, co minulo. A ono punctum, které nás zraňuje, nám současně naznačuje naši zranitelnost - právě naši smrtelnost. Cítíme, jak říká Roland Barthes nesmírně přesně, mrazení z katastrofy, která již nastala. Uprostřed života již umíráme."