Světla v oknech
Ladislav Stehlík
https://www.databazeknih.cz/img/books/90_/90080/bmid_svetla-v-oknech-nDL-90080.jpeg
4
5
5
Další básnická sbírka, kde autor opěvuje krásy jihočeské krajiny.
Přidat komentář
Ladislav Stehlík - básník a prozaik, který si některé knihy doprovázel svými kresbami.
Světla v oknech je jednou z nich.
. . . . .
Mám lidi rád a rád jsem na Zemi.
Po světle v oknech zasteskne se mi,
po teplém stisku ruky podané,
než v oknech očí mých tma navždy zůstane.
Kdysi dávno jsem jela vlakem se starým pánem, který črtal na papír ubíhající krajinu za oknem. Byl to pan Stehlík a jeli jsme kolem jihočeské Heřmaně. Vyprávěl mi o Zemi zamyšlené a já moc nemluvila. Já, výřečná šestnáctiletá puberťačka, skoro ztratila řeč, když jsem zjistila, že sedím proti známému básníkovi. Dnes je to moje hřejivá vzpomínka.
Autorovy další knížky
| 1954 |  Domove líbezný |
| 1957 |  Básnický almanach 1956 |
| 1986 | Země zamyšlená |
| 1977 | Ladovy veselé učebnice - Savci |
| 1988 | Ladovy veselé učebnice - Brouci a hmyz |
Sbírka básní Ladislava Stehlíka pohladila mou duši. Je to básník kraje, kde žiji. A žiji tu ráda. S každou básní jsem viděla kus svého domova. Procházela jsem po mezích mezi poli a lukami, okolo rybníků po pěšině došla až k našemu lesu. Znovu jsem byla malá holka a těšila se z krásného dne. Děkuji Vám, pane básníku, a děkuji Vám i za tu lásku k jihočeskému kraji.
Mám také vzpomínku na Ladislava Stehlíka. Když mi bylo asi tak dvanáct let, byla jsem na besedě s ním o jeho tvorbě. Měla jsem tu čest recitovat jeho báseň.
Ornici nahořkle cítím, z luk vůni sen,
pelyněk vydychl z rosy, od plotů rmen,
zdlouhavá písnička žabí zavála od rybníka,
cvrček, budíček ticha, v metlicích třaslavě tiká,
nad sosnami červená luna vystoupla z par,
mlžným závojem skrytá mění svůj tvar,
na obzor kreslí mi sítí, zdvíhá se nad hladinu,
pod duby prostírá na hráz černavé stříbro stínů.
. . . . . k hřbitovu vidím kráčeti poutnické
průvody stromů -
já toužím za nimi domů, jen domů, domů . . .