Světla v oknech přehled
Ladislav Stehlík
https://www.databazeknih.cz/img/books/90_/90080/bmid_svetla-v-oknech-nDL-90080.jpeg
4
5
5
Další básnická sbírka, kde autor opěvuje krásy jihočeské krajiny.
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Světla v oknech. Přihlašte se a napište ho.
Komentáře (2)
Ladislav Stehlík - básník a prozaik, který si některé knihy doprovázel svými kresbami.
Světla v oknech je jednou z nich.
. . . . .
Mám lidi rád a rád jsem na Zemi.
Po světle v oknech zasteskne se mi,
po teplém stisku ruky podané,
než v oknech očí mých tma navždy zůstane.
Kdysi dávno jsem jela vlakem se starým pánem, který črtal na papír ubíhající krajinu za oknem. Byl to pan Stehlík a jeli jsme kolem jihočeské Heřmaně. Vyprávěl mi o Zemi zamyšlené a já moc nemluvila. Já, výřečná šestnáctiletá puberťačka, skoro ztratila řeč, když jsem zjistila, že sedím proti známému básníkovi. Dnes je to moje hřejivá vzpomínka.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Světla v oknech v seznamech
| v Přečtených | 5x |
| ve Čtenářské výzvě | 1x |
| v Knihotéce | 2x |
| v Chystám se číst | 2x |
| v Chci si koupit | 1x |
Autorovy další knížky
| 1957 |  Básnický almanach 1956 |
| 1954 | Domove líbezný |
| 1977 | Ladovy veselé učebnice - Savci |
| 1986 | Země zamyšlená |
| 1988 | Ladovy veselé učebnice - Brouci a hmyz |
Sbírka básní Ladislava Stehlíka pohladila mou duši. Je to básník kraje, kde žiji. A žiji tu ráda. S každou básní jsem viděla kus svého domova. Procházela jsem po mezích mezi poli a lukami, okolo rybníků po pěšině došla až k našemu lesu. Znovu jsem byla malá holka a těšila se z krásného dne. Děkuji Vám, pane básníku, a děkuji Vám i za tu lásku k jihočeskému kraji.
Mám také vzpomínku na Ladislava Stehlíka. Když mi bylo asi tak dvanáct let, byla jsem na besedě s ním o jeho tvorbě. Měla jsem tu čest recitovat jeho báseň.
Ornici nahořkle cítím, z luk vůni sen,
pelyněk vydychl z rosy, od plotů rmen,
zdlouhavá písnička žabí zavála od rybníka,
cvrček, budíček ticha, v metlicích třaslavě tiká,
nad sosnami červená luna vystoupla z par,
mlžným závojem skrytá mění svůj tvar,
na obzor kreslí mi sítí, zdvíhá se nad hladinu,
pod duby prostírá na hráz černavé stříbro stínů.
. . . . . k hřbitovu vidím kráčeti poutnické
průvody stromů -
já toužím za nimi domů, jen domů, domů . . .