Světlem oděná
Jaroslav Seifert
Bibliofilské vydání básnické sbírky prodchnuté láskou k Praze.
Přidat komentář
Oblak opíral si o rozhlednu
bílé lokty; tenkrát s úbočí
bylo vidět hory v nedohlednu
a mně vhrkly slzy do očí.
Samotné verše jsou hezké, ale jako celek mi Světlem oděná moc neladí. Bavily mě pasáže odkazující ke konkrétním pražským místům, ale tam, kde (pochopila-li jsem to správně) Seifert připodobňuje Prahu k ženě, jíž se muž vyznává ze svých citů, jsem měla stále na mysli, že už napsal lepší věci. Takový ten pocit vtáhnutí a porozumění i tomu mezi řádky se u mě nedostavil, stále jsem si připadala jako bruslař klouzající po zamrzlé řece, který neúspěšné hledá, kterak ten led rozbít a vrhnout se do peřejí.
Část díla
Co jsem mohl víc
Jaro v dubnu po tlapkách se plíží
Jednoho dne neznámého roku
Jednoho dne šel jsem pozdě k šeru
Kam jste padly, bezstarostné stuhy dní
Autorovy další knížky
1925 | Na vlnách TSF |
1971 | Maminka |
1999 | Všecky krásy světa |
1950 | Píseň o Viktorce |
1984 | Býti básníkem |
Nádherná básnická sbírka. Seifert a jeho poezie má jistou hudebnost, kterou především u modernějších básníků postrádám. Jde o rozsahem nevelkou sbírku, takže je možné přečíst celou knihu za jediný den. Mé doporučení je si ji ale přečíst více než jednou a vychutnávat si jednotlivé verše. V případě vydání z roku 1962 pak také doprovodné ilustrace od Ludmily Jiřincové.