Světlo nad oceánem
Mary Ellen Taylor
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/532797/bmid_svetlo-nad-oceanem-65d93a4e954a3.png
4
70
70
Ivy se vrací do rodného města, aby se postarala o dědictví po milované babičce Ruth. Musí se vypořádat nejen se vzpomínkami z dětství, ale i se vztahy, které před lety zpřetrhala. Spolu s ní se do městečka přižene i bouře a z moře se vynoří dávno ztracená loď. Na povrch začnou vyplouvat stará tajemství, která se přímo týkají také Ivy. Rozhodne se proto zjistit pravdu – o životě babičky Ruth, o historii hotelového rezortu, který její rodina kdysi vlastnila, ale i o sobě samé.... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno:
2024
,
Cosmopolis
Originální název:
The Brighter the Light, 2022
více info...
Přidat komentář
Krásna knižka o živote jednej rodiny. Splnila moje očakávania a doslova som ju zhltla za 1 deň.
Jedine, čo by som vytkla, je množstvo pravopisnych chýb.
Za mne velmi hezká kniha, kterou jsem přečetla téměř na jeden zátah. Je opravdu, že začátek byl takový nijaky a trochu se vlekl, ale pak jsem už od knihy nemohla odtrhnout.
Kniha mě zaujala obálkou i anotací. Hledala jsem odpočinkovou knihu.
Námět knihy rozhodně není špatný, ale bohužel, pro mě, je kniha příliš rozvleklá, taková pomalá a odpočinková až příliš. Vůbec se mi nedařilo do ní zcela začíst.
Nic moc se většinu knihy neděje, aby se pak na posledních pár stránkách zase vše až příliš rychle objasnilo a uzavřelo…
Od autorky jsem zatím nic jiného nečetla, tohle byla má první zkušenost a musím říct, že mi její styl psaní opravdu sedl. Nenásilné, nijak krkolomné čtení, které není úplně jen oddechovkou, ale čeká na nás pár tajemství, záhad a také (mé oblíbené) dvě dějové linky, minulost s přítomností a navíc je to vše na vlnách prosluněného oceánu. Já jsem spokojená a vřele doporučuji.
Knihy ke čtení si vždy vybírám podle aktuální nálady. Tady jsem věděla, že si chci odpočinout od fantasy/romantasy a young/new adult, proto jsem si vybrala román, který rozplétá velká rodinná tajemství skrývající se za komplikovanými vztahy.
Máme zde ostrovy Outer Banks v Severní Karolíně a dvě dějové/časové linky. Jedna se odehrává v minulosti roku 1950 a druhá v současnosti v roce 2022 v období pár měsíců. Minulost je vyprávěna babičkou Ruth, které je v tu dobu 12 let, v současnosti už nežije. V přítomnosti její vnučka Ivy zdědila její dům a vrací se do Outer Banks, aby vyřídila všechny nezbytnosti.
Musím říct, že toto je jedna z mála knih, kde nevím, která dějová/časová linka mě bavila více, protože obě byly stejně skvělé. Já si během četby užívala přítomnost oceánu na každé jedné stránce a vlastně jsem ani nechtěla, abych příběh dočetla.
V minulosti Ruth žije se svými rodiči a vedou hotelový rezort Na Pobřeží, kde se každé léto sjíždí zajímavá skupina hostů. Toto léto se tam objeví Ruthina sestřenice Talley, zpěvačka Carlotta, rodina Manchesterů a další. Rychle zjišťujeme, že za nimi stojí ještě zamotanější minulost, která se postupně rozplétá.
Velké finále vyřeší až Ivy v přítomnosti. Ivy je kuchařka z New Yorku a Outer Banks opustila, když byla čerstvě plnoletá. Nechala tam svého přítele Matthewa, se kterým plánovala otevřít restauraci, svou nejlepší kamarádku Dani a babičku Ruth. I zde je mnoho křivd, které si budou muset dotyční vyříkat a nějak je vyřešit.
A samozřejmě na pozadí máme i lehkou romantickou linku, která se mi také moc líbila.
Romány Mary Ellen Taylor pro mě nejsou neznámé, přečetla jsem vše, co u nás vyšlo a stále mě překvapuje, jak jí to jde krásně od ruky. Mám moc ráda tyto oddechové příběhy, které v sobě mají nádech historie, a úplně nejvíc miluji, když se v knize objeví starý dům nebo sídlo, které někdo zdědí i když celý život netušil, že osoba, která jí takovýto dům odkázala vůbec, kdy žila. A toto Mary Ellen umí dokonale.
Zatím se jedná o první knihu, která byla trochu pomalejší. Opět zde máme dvě časové linie, ta ze současnosti mi tentokrát přišla zajímavější a to u Mary nebývá zvykem, většinou si nedokážu vybrat, která linie příběhu se mi líbila víc.
Ale i tak se četla úžasně, moc ráda jsem se za Ivy a Ruth vracela. Nechybí zde romantická linka, jak už jsme zvyklé, ale to k tomu patří, bez toho by to nebylo ono a vlastně i kvůli tomu to všechny čteme, že?
Kdo chcete tyto romány zkusit, určitě začněte třeba Domem v zátoce. U knih si 100% odpočinete a budete nadšené. Moc doporučuji jak tuto knihu, tak i ostatní knihy autorky. Mám je moc ráda.
Pro odpočinek jsem si vybrala divoké pobřeží Atlantiku....
S příběhem rodinného tajemství a vztahem mezi babičkou Ruth a vnučkou Ivy ....
Je možné zapomenout na dětství, první lásky či babiččinu lásku ?
Vyprávění se nese ve dvou liniích - za zvuků hudby s Frankem Sinatrou, Bingem Crosby či Billie Holiday .... a Ivy hledá rozhodnutí ....
A objevují se i dávná tajemství .... a možná i nová budoucnost ....
Pěkně jsem si opočinula u této knihy .... doporučím.
S politováním musím napsat, že mě tato kniha přišla průměrná. Nebyla špatná, to vůbec ne, ale pomalé tempo mne nutilo často přeskakovat řádky.
Dvě dějové linie nebyly špatné. Četla jsem ji před týdnem a věřte nebo ne, už si ani nepamatuji přesně, o čem to bylo. A to se mi u opravdu dobrých knih, které mi sednou, nestává. Proto hodnotím průměrně.
Trochu záhad na pohřeží většinou rozbouřeného Atlantského oceánu. Splétají se osudy babičky, matky i nejmladší Ivy. Ta pátrá o předcích, objevují se údajné sestřenice, které jsou vlastně sestrami, je tam i láska z mládí a celý příběh končí ke spokojenosti čtenářek.
Autorka se drží stejného schématu, vracíme se do minulosti, kde rozplétáme rodinné tajemství a dozvídáme se o pohnutém osudu příbuzných naší hlavní hrdinky. Samozřejmě zde máme i romantickou linku, ale tak hezky a na úrovni napsanou, že nemám vůbec žádné výhrady. A neměla jsem je ani u jedné jediné knihy od této autorky. Takové příběhy, jaké píše Mary Ellen si já vždy ráda dám.
Celá recenze v záložkách recenzí od Knižních střípků.
Mé první seznámení s autorkou. Tento typ knih, kde se střídá přítomnost a minulost, mám moc ráda. Odkrývání starých tajemství, vyklízení domu po milované babičce, vzpomínky a také staré křivdy a skutečnost, kterou je někdy lepší nechat spát.
V přítomnosti přijíždí Ivy z New Yorku přebrat dědictví po babičce Ruth a vyrovnat se s informacemi, které na ní během vyklízení vyplují. Setkává se s dávnou nejlepší přítelkyní Dani, s kterou mají nevyříkané věci. Dokáží navázat na staré přátelství?
V minulosti se potkáváme s tehdy 12 letou Ruth a s jejím životem na pobřeží, kde pomáhala rodičům v hotelovém rezortu. Její matka Edna ji jako novorozeně našla v pokoji zabalenou do růžové deky. Jenže i Edna má svoje velké tajemství…
Na pobřeží jednou za čas vypluje vrak lodi, která tam před dávnými časy ztroskotala. I ona je opředená různými pověstmi. Jak vše Ivy rozmotá, co udělá nadále se svým životem?
Líbí se mi popsané prostředí, chování lidí z dřívější doby, popsaný život na pobřeží. Ne vždy je to jednoduché a ne vždy se bouře hned přežene a někdy má poměrně velké následky. Styl autorky mě bavil. Příjemně jsem proplula na mořské vlně a těšila se z odkrývání tajemství.
Od autorky je to má čtvrtá knížka a opět krásné a pohodové čtení. Je zde dost postav - střídají se tu dvě časové linky - přesto děj situovaný k oceánu je přesně můj šálek kávy.
Krásné oddechové čtení s dvěma časovými linkami, to mám ráda, Ruth i Ivy sympatické a tak jsem hltala každou kapitolu, abych věděla jak to bude pokračovat v druhé lince
Moje první setkání s autorkou dopadlo výborně, knížka mi kápla do noty, příběh se mi líbil, i neotřelá zápletka.
Četla jsem všechny autorčiny knihy a kromě této se mi velice líbily. Světlo nad oceánem mě moc neoslovilo. Dějová linka Ivy se mi četla o něco lépe než Ruth. Tato mi připadla zdlouhavá a celkem o ničem. Až závěr byl zajímavý, do té doby spíš nemastné neslané a navíc jsem se nějak ztrácela v postavách.
Tento román mě nesmírně potěšil, pohladil po duši, asi jsem potřebovala číst tak něžný, jemný, rodinný příběh, který omývají vlny oceánu. Světlo nad oceánem má nejenom překrásnou obálku, ale i skvělý překlad mé oblíbené Michaely Klevisové. Příběh samotný není ani ničím originální, ani výjimečný, i přesto se mi moc líbil. Zamilovala jsem si atmosféru celé knihy, líbilo se mi být s Ivy u pobřeží oceánu a odhalovat tajemství její babičky Ruth. Velice příjemné a milé čtení a jistě sáhnu i po další autorčině knize. Dům v zátoce čeká v mé knihovně na přečtení, tak se už těším !
Romány Taylor jsou přesně tím, co člověk potřebuje, když ho skolí viróza nebo se balí na dovolenou. Mně kniha pasovala na ten první případ. Dvě časové osy jsou vždy příslibem zajímavého idylického čtení, tentokrát z pláží na pobřeží Atlantiku. V lednu 2022 přijíždí po dvanácti letech třicetiletá Ivy do domku své babičky, kde prožila své dětství a dospívání se svými vrstevníky Dani a Matthewem. V osmnácti letech odešla z vlastního rozhodnutí do NY, což kamarádi vyhodnotili jako podraz. Vyklízením svého dědictví nachází mladá žena celou utajenou rodinnou historii, hlavně informace o jednom létě roku 1950 a svých předcích. Obálka je jistě převzata z jedno obrazu Ruth, které v postupném odhalování sehrály také svou roli.
Světlo nad oceánem od Mary Ellen Taylor je o naději a rozhodnutí, co dál. Prolínají se zde opět dva příběhy, jako tomu jsme zvyklí u předchozích knih.
Současná linka se nám překrývá s tou z minulosti a odhaluje to, co bylo doposud skryté a co jsme mohli jen hádat s naší hlavní hrdinou Ivy, vnučkou Ruth, po které zdědila hotelový rezort.
Každá z žen má svůj příběh a každá se s tím svým musí popasovat po svém.
Příběh na stránkách ubíhá svým jemným tempem a nechybí zde láska, smutek, ale i odpuštění. Ostatně na to jsme i čekali, že to tak bude a tak nás to ani tolik nepřekvapí.
I teď po nějaké době si vybavuji ten klid, s jakým jsem knihu četla. jak moc jsem se těšila na každou stránku a slovíčko, které si přečtu.