Světloplaší
Radek Malý
Pátá sbírka olomouckého básníka, překladatele a autora knih pro děti Radka Malého (nar. 1977) je záměrným a riskantním vybočením z dosavadní linie autorovy tvorby. Nepřináší pokračování „kapesní apokalypsy“ předchozí sbírky Malá tma, ale intimní, místy až sentimentální výzvu k rozhovoru, aniž by se vytrácela břitkost, naléhavost a drásavost veršů. Snaha vystrčit růžky na světlo však – za cenu často nezodpověditelných otázek – vítězí. („na lávce přes potok právě se potkali / nerozum s neštěstím. chvíli se strkali / a pak se vsadili, kdo prý víc unese… / kdo koho shodí? a kdo komu vyhne se?“) První oddíl sbírky tvoří cyklus sta čtyřverší. Druhý oddíl přináší básně ve volném, či přinejmenším rozvolněném verši, poloze pro autora netypické. Této části dominuje (nikoli samoúčelná) hra s jazykem, významy slov a událostí. „ve všem dám ti za pravdu / za tvoji pravdu dám ti, co budeš chtít slyšet / svoji si nechám v sáčku od svačiny / … / tam je mé zázimí / artéská studna, vod podzemních po dešti hukot / i strach z nich, i krev“.... celý text
Přidat komentář
v kůře vrby tvář
stará, prastará
svrasklá a trochu
trochu rozpraskaná
to stačí, ne víc, ne
v oblacích z ledu luna pluje
a na počátku bylo slovo
potom
se jen opisuje
Krása! Tahle poezie mě v záplavě překonstruovaných metafor, kterými se to teď (dle mého) všude jen hemží, moc potěšila a pohladila duši. Tolik může být řečeno čtyřmi verši a složité sdělení lze vyjádřit tak "jednoduše". A provedení knížky je opravdu povedené!
moc se mi líbilo grafické provedení knížky, jednoduché a přitom velmi působivé...a obsah samozřejmě nejvíce...
tolik hvězd. bolí, ač by hladit mohly.
a co je strašné: ony občas hladí.
do hákového ježíšův kříž zohli,
ještě se smáli, ještě plivli. hadi.
Štítky knihy
česká poezieAutorovy další knížky
2011 | Listonoš vítr |
2018 | Poštou havraní |
2014 | Moře slané vody |
2017 | Franz Kafka - Člověk své a naší doby |
2006 | František z kaštanu, Anežka ze slunečnic |
Poezie je pro mne jako dezert po hlavním chodu ....
Ráda jsem si přečetla myšlenky světloplachých - nahlížejících do světla ....
sedáme na plážích, tiší a nehnutí
na moři mysli se kra o kru tříští
zda v nás co zůstalo z divokých labutí
minulých životů ? co teprv příští ....
a do podzimních dnů :
hrstička čaje, zima zimomřivá
čaj do misek a jestli dřív se stmívá
o to dřív v sobě rozsvítit....