Svoboda
Jonathan Franzen
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/153159/bmid_svoboda-e1c-153159.jpg
4
114
114
Berglundovi jsou liberální středostavovská rodina z amerického Středozápadu. Patty je bývalá univerzitní basketbalová hvězda a profesionální matka v domácnosti, Walter přívětivý právník se zaníceným zájmem o ochranu životního prostředí. Společně vychovávají nezávislého a podnikavého syna Joeyho a chytrou a nadanou dceru Jessicu. Jak Berglundovi obstojí tváří tvář vlastním frustracím, ambicím a touhám? Jak se vyrovnají s plíživým nebezpečím vnitřní prázdnoty a nespokojenosti? Jak naloží s břemenem vlastní svobody?... celý text
Přidat komentář
Kniha o vztazích, o vzdálenosti lidí, které počítáme mezi své nejbližší, o patologických závislostech a nezdravých vztazích, která pro mě má jednu hlavní vadu, a to nepřítomnost sympatické postavy. Všichni buď jsou, nebo se časem vyvinou, v příšerné toxické osobnosti. Chvílemi to už bylo na mě moc do té míry, že mi začalo být jedno, jak to bude s postavami dál. Za mě se zázrak nekonal, tři hvězdy.
Ze začátku jsem vůbec netušila, že budu tak nadšená. Román o americký rodince, skvěle se četl, vtipný poznámky, chytrý myšlenky. Čím delší dobu mám od dočtení, tím silnější pocity z kvalitního počtení. O svobodě ve všech smyslech slova. "Můžeš bejt chudej, ale co ti nikdo nemůže vzít, je svoboda posrat si život, jak se ti zlíbí." "Nemohla nijak napravit, jak zničila Walterovi život, a tak si řekla, že by mohla zkusit zachránit aspoň ten svůj."
Život jedné americké rodiny střední třídy. Johathan Franzen dokonale psychologicky prokreslil vztahy, lásky i nenávisti, nové i ty dávno zapomenuté. Celé to dává jeden vyvážený celek, malý skvost.
Jestliže záměrem knih je na své čtenáře zapůsobit, vyvolat v nich pocity nebo myšlenky, pak této knize se to v mém případě povedlo. Po celou dobu, co jsem ji četla, jsem se nacházela v uklidňujícím vědomí, že nejen já, ale i všichni ostatní lidé mají nitro plné bouří, protichůdných pocitů, pochybných motivů a ne vždy morálně nezpochybnitelných rozhodnutí a činů. Někdy, v touze po dosažení dokonalejšího života v dokonalejším světě, zapomínám na to, jak přirozená a všeprostupující nedokonalost člověku je.
Oslovuje mě proto i závěrečná věta z doslovu Martina Mikolajka: "Tu pravou svobodu tak Franzen nalézá ve schopnosti přijmout, jací jsme, a tím zároveň i přijmout svět, jehož jsme součástí."
Velmi dobře napsaný/přeložený psychologický román, který jsem četla dlouho a poctivě - až na nepatrné části z celé knihy mě hodně bavil a zajímal. Mnoho vět nebo pasáží bych si nejraději opsala. Je to román americký a klidně by se mohl jmenovat Rodina, protože je hodně o rodinných vztazích, o vlivu a chybách rodičů, ale nejen o tom. Pro mě je to zatím letošní objev roku (byť se zpožděním od roku vydání) a je to jeden z těch románů, které ráda doporučím.
Svoboda, jako název románu o peripetiích jednoho amerického středostavovského manželství, je sice asi téma svým způsobem pro obyvatele "Nového světa" signifikantní, na mne však daleko více ze stránek vyskakovala všudypřítomná soutěživost a rivalita, hnací potřeba dosáhnout úspěchu, uznání a zvítězit (těžko říct, zda je nějak více zakódována v jejich genofondu nebo jen v nás ze starého kontinentu skrytější) ... Ale jak už bylo v komentářích zmíněno, rezonující společenská témata soudobé Ameriky jsou spíše trochu prokreslenějším, ale stále jen pozadím psychologického románu o partnerských a rodinných vztazích a hledáních nečernobílých postav, jež se přes své slabosti a nejistotu ze všech sil snaží být hlavně dobrými, nikoli jen úspěšnými lidmi.
Franzenův román z obou stran lemuje pohled na Berglundovy očima jejich sousedů, ve zbylém prostoru se v rolích vypravěčů střídají pohledy jednotlivých postav a jejich osobního vnitřního potýkání se s vlastní povahou a snahou nějak se sladit nebo vymezit vůči ostatním rodinným příslušníkům. Čte se to samo, postavy jsou realistické a plastické, i když žádná vyloženě sympatická, přesto je ta drobnokresba přiblíží natolik, že jim lze rozumět i fandit. Zvraty a emocionální bouře posouvají děj skokově kupředu i udržují napětí o další průběh ... jen občas mi ty malé závěry, ve kterých se postavy nakonec rozhodnou morálně správně, a závěrečný happyend přišly přece jen tak nějak příliš americké.
Psychologický rozměr byl pro mě o hodně zajímavější než ten společenský (jak poznamenal níže Disease, zřejmě proto, že nejsem příslušník americké střední třídy) a zvlášť mě zaujaly postavy Waltera a Connie. U obou se jejich boj s démony navenek projevuje ceněným až obdivuhodným jednáním a postoji. Jenže při bližším pohledu už to tak bezproblémově nevypadá (Walterovy pocity při řízení automobilu jsou popsány skvostně). A stát se plněji člověkem by znamenalo zradit své ideály/"ideály".
3,5 hvězdičky
(SPOILER) Jonathan Franzen je dokonalým vypravěčem zdánlivě všedních příběhů. Nepotrpí si na bombastické zápletky nebo fantastické motivy, ale díky psychologické drobnokresbě jednotlivých postav ukazuje, že život leckterého „obyčejného“ člověka skrývá velké drama. V tomto hutném románu napěchovaném emocemi se jedno takové drama odehrává za fasádou rodinného domu Berglundových, kteří navenek působí idylicky – manžel je právník, manželka se láskyplně stará o dům a dvě usměvavé děti. Ve skutečnosti ale Walter obětoval veškeré životní ambice na oltář spokojenosti své ženy, z Patty se však stává „zoufalá manželka“, která může svou soutěživost uplatňovat leda v soupeření se sousedkami a svou frustraci utápí v alkoholu. Jejich syn Joey pak před hádkami s otcem raději utekl do vedlejšího domu žít s Connie a její příšernou rodinou. Franzen umí postavy vykreslit tak přesvědčivě, že i s těmi nesympatickými soucítíte nebo jejich chování aspoň chápete. Leckdy za ním totiž stojí rodinná nebo sexuální traumata, která pak zásadně ovlivňují životní rozhodnutí. Jádrem knihy je určité dilema mezi svobodou a jistotou. Lidé zpravidla obětují jedno ve prospěch druhého a pak se utápějí v nespokojenosti – touží po tom, čeho se jim zrovna nedostává, a neváží si toho, co mají (jako Joey, který se stydí za svou lásku ke Connie, snaží se vybudovat si vlastní svobodný život, ale nakonec její bezpodmínečné lásce podlehne). Univerzální recept na štěstí ale neexistuje. Svoboda je „jen“ svobodou, jistota „jen“ jistotou a životy většiny lidí oscilují jako kyvadlo mezi oběma póly, ke kterým jej vychylují silné emoce jako láska a nenávist nebo osudové životní zvraty. Když se pak člověk až příliš fixuje na jeden z pólů, vychýlení na opačnou stranu může být devastující – jako když otec rodiny po letech zjistí, že pro svou ženu byl vždy jen „cenou útěchy“ místo jeho nejlepšího kamaráda, a že jejich poměr navíc nikdy úplně neskončil. (10/10)
Kniha mě zvláštně chytla a bavila, byť jsem ji četl déle, než bych očekával. Vše ostatní popsali ostatní v ostatní komentářích. Za mě by byla nahraně 4-5 hvězd. Líbilo se mi členění knihy!
Hutné a výživné čtení, od kterého se lze jen těžko odtrhnout. Množství příběhů provázaných Walterem a Patty, mapující možnosti, jak se popasovat se životem v Americe od osmdesátých let po desítky. Nejen svoboda, ale i vášně, závislosti, lásky a přátelství, složitosti identity a vztahů a hlavně hledání smyslu našeho konání je v centru pozornosti; a i když to autor občas přežene s množstvím slov a motivů (což vede k tomu, že čtenář si rozhodně neplete postavy mezi sebou, ale tu a tam mu přijdou trochu únavné), je radost se jeho knihou prokousat. Nakonec i s pocitem, že "život sice uplyne, člověk ani neví jak" - ale najít v něm svoje místo a své uplatnění je rozhodně možné...
Jednoznačně skvělá kniha, téma svobody zpracováno opravdu silně, ale nenásilně. Dlouho jsme se začítal, ale v druhé půlce jsme byl jak na trní. Psychologický realismus, civilní a závratný v jednom, díky.
tak takto som si na knihe dávno nepochutil! je síce pravda, že po cca 20 stranách som ju odložil na neskôr, prečítal medzitým kopu iných vecí a keď som sa k nej vrátil, musel som začať znova, ale!
vynikajúca kniha výborného autora, hustá, plnokrvná, živá, žiadna selanka a žiadna rózamunda. najlepšie tradície americkej literatúry sa tu spojili do skvelého koktailu. počas čítania som si pripomínal Joyce Carol Oatesovú, Johna Updikea, Johna Irvinga, F. S. Fitzgeralda, Ericu Jongovú... aj Luciu Berlin, Phillipa Rotha aj Woodyho Allena, jednoducho každého skvelého amerického románopisca a poviedkára. nie preto, že by mi Franzenov štýl niekoho z tých menovaných (a ďalších nemenovaných) autorov pripomínal, ale preto, že sa zaradil do dlhého radu výborných diel, ktoré sa oplatí čítať.
a najlepšie na tom je, že som si ráno vyzdvihol v zásielkovni Rozhřešení, takže môžem pokračovať v zdolávaní Franzena.
Toto bolo dosť ťažké čítanie, ani nie myšlienkami, ale hutnosťou samotného deja. Prepínanie medzi postavami bez toho, aby tam bol viditeľný odsek, a tým pádom to odsypávalo dosť pomaly, pretože ste neustále premýšľali, o koho sa jedná, o akom časovom období sa bavíme a podobne. Vysiľujúce pre mňa bolo neodhadnutie postáv- kto je dôležitý, kto nie, koho môžem z pamäti vymazať. Ako bola to dosť realistická kniha, postavy rôznofarebné bez toho, aby ste vedeli povedať, kto je kladný-záporný. Autor skvele popísal americkú spoločnosť, hlavne čo sa týka rokov 2001 až 2008. Ale na mňa to bolo príliš hutné, asi ako, keď s robíte krupicovú kašu a náhodou sa vám do mlieka vysype príliš veľa múky a lyžica potom v tej kaši stojí...
Nevím proč, ale toto bylo trochu pomalejší čtení, nicméně kniha ve mně zarezonovala, zejména poslední věta doslovu: svoboda je schopnost přijmout se, jací jsme... Řekla bych, že se v tom najde jakákoli rodina, ne přímo v životních osudech, spíš ve vnímání rodinných vztahů, ve skřípání komunikace mezi rodinnými příslušníky a v podstatě i v pochopení, že ne vždy to vnímáme správně, že se naštváváme a zabedňujeme zbytečně. Někdy prostě není třeba na druhé tlačit, je dobré nechat ty vztahy vyzrát, ale v žádném případě to neznamená nepracovat na nich. Jen čas ukáže, co z toho bude, a že třeba naše postoje byly hloupé. Je třeba si užívat čas, který s lidmi, které jsou nám nejblíž, máme.
většina kvalit románu už byla vyřčena a napsána
za sebe dodávám jen překvapení z odlišnosti úvodu k následujícímu vyprávění, které je však možná záměrné a naznačené užitím různých forem vyprávění (klasický vypravěč x zápisky Patty), nicméně úvod mne oslovil nejvíce
zklamal mne závěr - happyend
Výborná sonda do životů americké střední třídy. Rozjezd je pomalejší, s tím jsem se chvíli potýkala, i během čtení jsem občas narazila na nějaký úsek, který mě za sebou vláčel uondanou a dal si krapet načas, než mě zase posadil do nějakého rychlejšího prostředku. Ale to byly v podstatě jen drobné vady. Franzen má nadání osídlit své romány obzvláště nesympatickými postavami, které by člověk občas s chutí profackoval, aby se vzpamatovali. Hlavně ženským postavám umí dát do vínku velmi protivné jednání. Většina z nich je nesnesitelná, tady mi normální přišla snad jen Jessica a vlastně jsem si přes počáteční odtažitost našla nakonec cestu i k Patty. (Nejvíc napřespusu byla Connie, ale Lalitha jí skoro šlapala na paty.) Na druhé straně nutno říct, že některé z postav mě bavily tím, jak se moje sympatie k nim během knihy měnily, nebyly černobílé. Jak jsem zprvu Waltera skoro litovala a přišel mi jako jedna z nejsympatičtějších postav, pak jsem mu pro tu jeho ukňouranou ublíženost snad i přála, aby s ním lidi tak zametali. O postavách by se dalo opravdu rozepsat zeširoka, Franzen je fakt umí, charaktery a situace a vztahy mezi nimi má rozpracované výborně. Hodně se mi líbil vztah usazeného poctivého středostavovského (ekologicky smýšlejícího) Waltera s rozháraným bohémským a neukotveným hudebníkem Richardem. Jednoznačně naplnil rčení, že protiklady se přitahují.
Nakonec jsem se ve srovnání s Purity uchýlila k 5*, ale pro těch pár vad na kráse je to spíš 4,5.
Je dost zajímavé že někdy prostě otevřete knihu od níž něco ( ani přesně nevíte co) očekáváte a ono to tam je. Jako když zaboříte lžičkou do poctivého jogurtu. Mezilidské vztahy a vztahy vůbec, život napsáno s takovým umem že člověk až válí oči.5/5 Doporučuji všem kdo rádi takové " epické" romány v tomto žánru...
Na tohle jsem si brousila záložku už tak dlouho... a konečně přišel čas ponořit se do zdánlivě nespokojené dokonalosti jedné takové normální rodinky... příběh o duševním mamonu... neustálá honba za něčím jiným... lepším? Takové to... můžu cokoli, ale jak sakra vlastně mám s tím svým životem naložit? Uvědomuji si, až ztrácím nebo se jen chytám stébla ze zvyku aneb jak moc dokáže ničit a bolet jedna jediná nešťastná duše... napsáno tak nějak prostě... opravdově!
Štítky knihy
americká literatura rodina USA (Spojené státy americké) osudy lidí rodinné vztahy psychologické romány svoboda společenské romány
Svoboda
Z téhle knihy jsem měl velmi rozporuplné pocity – tedy ne v tom smyslu, že bych nějak váhal nad jejím hodnocením, je to asi nejlepší kniha, kterou jsem letos zatím četl. Jde o to, že na jedné straně mě to neustále táhlo ke čtení, na druhé to často bylo čtení až bolestné, od kterého jsem si co chvíli potřeboval dát alespoň krátkou pauzu. A můžou za to Franzenovy postavy, které dokáže stvořit tak, že je čtenář vnímá, jako by to byli jeho skuteční blízcí lidé. Na jedné straně jim nesmírně fandí a skličují ho jejich neúspěchy, na druhé zase nad některými jejich skutky jen nevěřícně kroutí hlavou nebo je mu z nich trapně. Mou nejoblíbenější postavou byl (asi poměrně logicky) Walter, jemuž jsem ovšem po většinu četby nějak nedokázal odpustit jeho absurdní ekologické představy týkající se budoucí rezervace pro ptáčky lesňáčky (a naopak třeba – po vlastních zkušenostech s toulavými vesnickými kočkami na svém pozemku – mimořádně fandil při boji proti nim). Je to výborná kniha, i když u mě od autora stále vítězí Rozhřešení. Je velká škoda, že česká vydavatelství se zmohla jen na vydání tří Franzenových knih – je to jednoznačně jeden z nejlepších současných amerických spisovatelů.