Svobodomyslná
Kateřina Lieskovská
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/425529/bmid_svobodomyslna-lwj-425529.jpg
3
62
62
Svatební závoj, srdce na dlani, myšlenky v oblacích. A potom: výhrůžky, nadávky, rány, zabavený mobil. Teror fyzický i psychický. Šikana, rostoucí strach a čím dál nižší sebevědomí. „Malými, zdánlivě nevinnými krůčky mě dostával přesně tam, kam potřeboval. Na samém konci jsem byla přesvědčená o tom, že chyba je vlastně ve mně a že bych se měla jít léčit,“ říká autorka pravdivé zpovědi, ze které mrazí. Její život prý nebyl ničím zvláštní. Vlastně byl nudný. „Natolik dokonalý a tak nalajnovaný, jako bych vypadla z čítanky. A tak jsem si v devatenácti letech nasadila na hlavu sněhově bílý závoj s korunkou, na ruku prstýnek a vdala se. Za manipulátora a psychopata.“ Na Novém Zélandě ji místo dobrodružství čekalo peklo. Nakonec málem uvěřila, že z partnerského vězení na druhém konci světa nikdy neuteče. Utekla. O svůj příběh se rozhodla podělit v knize, kterou místy bolí číst, ale která má důležité poselství: že sílu bojovat v sobě dokáže najít každý. Kateřina Lieskovská ji psala s myšlenkou na všechny, kteří jsou uvězněni v nešťastné životní situaci a potřebují udělat radikální řez. Možná jim partner ubližuje a možná mají pocit, že jsou na celém světě úplně sami. Možná mají někoho takového v okolí. „Knížka může někomu otevřít oči, nebo dokonce zachránit život,“ věří autorka.... celý text
Přidat komentář
Mě se kniha moc líbila a doporučila bych jí každé ženě, která kdy žila s manipulátorem a která má už tuto etapu svého života za sebou, nikdo jiný to nepochopí. P. spisovatelka přesně popsala mé pocity a myšlenky.
Nejde nemilovat ženy...
Proto se divím každé ženě, která dá svoje srdce sociopatovi, který k ženě cítí pouze pud.
Téma knihy je závažné, diskutabilní je zpracování.
Bez literárních ambicí. Možná patřící do skript, protože myšlenky, postoje a uvažování jsou důležité pro pochopení takových žen, jakou bezesporu autorka je.
Kniha pramálo líčí skutečný stav věcí, poměry a důvody, proč bylo vše tak a ne jinak.
Agresor je temná postava, nepopsaný kus papíru.
Žena je myšlenkou a organizátorkou všech vět a odstavců.
Nevím...
Lituji každou ženu, kterou muž fyzicky i psychicky týrá...
Upozorňovat na takové případy je nutné.
Jen si nemyslím, že tento pokus je tím pravým...
Knížku bych si už znovu nezakoupila. Spíše než knihu o domácím násilí mi připomíná popis ,, dovolený". Zažila jsem domácí násilí a bála jsem se, že pocity z něj se mi při čtení knihy vybaví. Nic takového se nestalo a knihu jsem dočetla spíš ze zvyku dočítat knihy. Možná to autorce pomohlo, ale pro ženy které doopravdy zažívají domácí násilí a chtějí vědět že v tom nejsou samy nebo pro lidi, kteří si chtějí něco o domácím násilí zjistit to určitě není. Trochu mi vadí i styl psaní autorky, ale oceňuji krásné obrázky hlavně pak na obalu knihy.
Chápu tohle dílko jako psychologickou pomoc autorce. Určitě takhle útržkovitě přemýšlela a žila. Určitě jí pomohlo to všechno sepsat. Jenomže mně se to špatně četlo.
Už se mi hodně dlouho nestalo, že bych se do knížky tak moc začetla.
Rozhodně jsem s koupí neudělala chybu.
Kniha se skvěle čte, má navíc ilustrace přesně hodící se k příběhu.
Klobouk dolů, obdivuji autorku nejen, jak čtivě knihu napsala, ale také za to, jak se dokázala vyrovnat se svou, teď už, minulostí.
Ještě poznámka - kritika níže napsaných komentářů na útržkové psaní, mi naopak nepřijde úplně na místě. Jedná se o autorčiny vzpomínky na tu dobu a přidává to právě na faktickém zobrazení děje. Za mě osobně je to spíše plusem a příjemnou změnou na rozdíl od podobných děl. Doporučuji přečíst.
(SPOILER)
Neuvěřitelné, jak se někteří chlapi chovají vůči ženám, nebo i mladým holkám. Kateřina k tomu svému předchozímu partnerovi vzhlížela a i přesto, že ji několikrát uhodil, ponižoval, urážel a shazoval, vyhrožoval jí, tak i přesto se ho snažila mít ráda.
Nepochopím, proč mu vadilo, když si na sebe vzala trochu líčidel a on jí kvůli tomu zabavil mobil, zahesloval notebook, nebo ji zmlátil.
Té holky mi bylo vážně líto. Naštěstí se jí podařilo najít partnera, který jí vážně má rád a z těch slov, která v knize zaznívají z pera Kateřiny, je patrné, že je za tu lásku neskutečně vděčná a že jí stačí ke štěstí málo. Třeba jen koukat na západ slunce, držet se za ruku, nebo probouzet se vedle svého muže.
Jediné, za co ubírám hvězdičky, je občas takové chaotické psaní, kdy autorka přeskakuje mezi dobou před současným partnerem a současností. Občas je to zmatečné...
Závažné téma si zaslouží třeba doprovodné slovo psychoterapeuta? Skutečně terapeutická záležitost, která nelze hodnotit jako literatura. Nedočteno.
Jediné, co vyplouvá na povrch je naivita některých žen až závislost na patologickém vztahu, ale to je asi známá věc. Bohužel.
Jediné, co mi běží hlavou, je ta věta z pohádky: „Jak může člověk zradit člověka?"
Spousta věcí, které mi nejdou na mozek. Spousta věcí, nad kterými se mi chce plakat a hystericky křičet. A autorce patří neskonalý obdiv za její sílu.
Díky bohu za napsanou knížku,díky bohu za Ondru. Silný příběh,moc pěkně napsané a hezké ilustrace.
Mladá Kateřina, mladá nevěsta, výlet za dobrodružstvím na Nový Zéland se svým manželem. Zní to jako pohádka, že? Jenže následuje bití, ponižování, zabavení mobilního telefonu,...
*
Téma domácího násilí je důležité, o tom žádná. Byť mnohdy má člověk pocit, že jsou psány "přes kopírák". A já si nedokážu představit tu obrovskou míru sebezapření, ponížení, zneuctění a bolesti, kterou oběti často musely prožít a zažít.
*
Nicméně, toto (řekla bych spíše) terapeutické cvičení než kniha nemá ani pořádnou dějovou linku, ani charakter postav, ani spád. Chybí mi nadhled, odstup, lepší popis, vše je pro mě zmatené, rychlé... Chápu, že přesně takhle nějak se míhají hlavou vzpomínky a myšlenky, ale mě jako čtenáři ta kniha nebyla schopna poskytnout hlubší zážitek. Tak děkuju alespoň za ten happy end.
*
Věřím, že Kateřině tato kniha terapeuticky pomohla. Utřídit myšlenky, vzpomínky, vypsat se a nechat za sebou to špatné. Nicméně, ve formě blogu, kratších postů na sociálních sítích by úroveň celého textu obstála lépe.
Velmi silný a poučný příběh, dost mi připomíná román Řasnatci. Tohle by měla být povinná literatura pro mladé dívky, aby nešly do prvního vztahu s naivitou a růžovými brýlemi.
Knížka mě pohltila,psychickou manipulaci ve vztahu mám za sebou a proto jsem ji kupovala. Mrzí mě,že nebyla obsáhlejší..za hodinu jsem ji přečetla.
pindy ublížený mindy, psychoterapeutické cvičení nemá vycházet a tvářit se jako literatura
hodně silná kniha! obdiv autorce, že se k tomu všemu takto myšlenkama a vzpomínkama vrátila a popsala to. knížku máte přečtenou za chvíli, ale doznívat ve mně bude ještě nějakou dobu. moc doporučuji.
Knížka je to na jeden večer, lehké čtení o těžkém tématu. Domácí násilí je stále dost tabu a jsem ráda za všechny coming outy. Pokud mám ale hodnotit literární stránku tak ta mě zklamala. Čekala bych trochu rozpracované charaktery, ten šílenec tam měl tak nejasné kontury, vůbec nic o něm, přitom příběh silný.
Jelikož autorku znám od jejího dětství, je pro mě těžké knihu nějak veřejně hodnotit, protože budu vždy zaujatá. Ale myslím si, že kniha má potenciál mnohé dívky varovat před signály a ukázat, že se dá i z takové "pasti" dostat ven. A Katky příběh je pro mě velkým varováním, že se manipulátor umí hodně dobře přetvařovat. Jak už tu bylo psáno, kniha je poutavě psaná a spíš formou zápisků než uceleného příběhu. To však nesnižuje váhu poselství, které nám dává.
Pro mě neskutečně zajímavé a poutavé čtení, bylo to čtivé, bylo to silné, bylo to dobré! Ale... pro mě tomu chyběla silnější dějová linka. Chápu, že když jde o něco, co se nám skutečně stalo, tak je těžké to sepsat na papír, zvlášť když se to celé dává dohromady až po několika letech, ale bohužel porovnávám s tím, co už jsem kdysi četla na stejné téma. Tehdy to byl opravdu příběh, souvislý příběh. Při čtení této knížky mi opravdu připadalo, že čtu něčí blog, vytisknutý a svázaný do knížky. Jenže jakmile se má něco nazývat skutečnou knížkou, tak jsem nejspíš příliš kritická. Štve mě to pouze z toho pohledu, že dnes píše každý a o všem, každý máme pocit, že máme co sdělit světu, že náš příběh je nejdůležitější na světě. A já souhlasím, je opravdu nejdůležitější, ale jen pro nás samotné. Pro někoho jiného to může mít jistou hodnotu, ale sám se se sebou pere v sobě s vlastním nejdůležitějším příběhem. Takže za mě rozhodně super, sepsat knihu na takové téma a ještě když se to opravdu stalo, a jak říkám, i čtivé to bylo parádně, ale bohužel strhávám hvězdičky, kvůli tomu, že mi to nepřipadá jako souvislý příběh vhodný do knižní podoby, ale spíš jako hodně super vedený blog.
Štítky knihy
česká literatura strach psychologické příběhy domácí násilí týrání podle skutečných událostí české romány
Skrýt reklamy
Svobodomyslná
Jak se říká, kdo nezažil, nepochopí... V této knize - zpovědi je toho ohledně násilí na ženách opravdu málo, vše jen tak okrajově. Chlap, který bije svou ženu, je pro mě chudák a zrůda, co si léčí své mindráky. Je mi všech žen líto, které si tím musely projít nebo si tím prochází a neví, jak z toho ven :-( Každá žena, která se svým rozhodnutím a vůlí osvobodí, je pro mě hrdinka. Kéž by každá žena byla tak silná...