Syn lovce medvědů
Karl May
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/528819/bmid_syn-lovce-medvedu-65873d12dcbbb.jpg
4
576
576
de o historicky první v češtině publikovanou mayovku. Syn lovce medvědů též v roce 1958 prolomil komunistický zákaz vydávat romány Karla Maye, tvůrce údajného braku. Tentokrát vychází znovu nečekaně – v moderní úpravě a s ilustracemi Zdeňka Buriana, aby obrátil pozornost k autorovi, který je v současnosti čtenáři téměř opomíjen. Je to opravdu zábavná mayovka se vším všudy: napínavé souboje, vtipné dialogy a tradičně potrestané zlo. Absolutní hrdinové Old Shatterhand a Vinnetou tu samozřejmě jsou, ale úmyslně poněkud splývají s pestrým zástupem jiných postav, často obdarovaných puncem neodolatelnosti. Nemít rád Hobble Franka, Dlouhého Davyho, Tlustého Jemmyho nebo massa Boba je prakticky vyloučeno, neboť jejich fyziognomie a hlášky k této knize neodmyslitelně patří. Dokonce i zlý náčelník Těžký mokasín patří k nejslavnějším záporným postavám Karla Maye. Kniha též poprvé obsahuje kompletní ilustrační doprovod Zdeňka Buriana, který patří k jeho nejlepším.... celý text
Literatura světová Dobrodružné Pro děti a mládež
Vydáno:
2017
,
Městská knihovna (Praha)
Originální název:
Der Sohn des Bärenjägers, 1887
více info...
Přidat komentář
Delší povídka, která opravdu odsejpá. Vyprávění není v ich fomě, což je také plus. Rozhodně doporučuji starší albatrosácký překlad od Vítězslava Kocourka než novější od Věry Houbové, který je dost brutálně zkrácen o většinu vtipných dialogů Hobble Franka s Tlustým Jemmym.
Tyhle dobrodružné knihy považuju za lepší čtení než je Vinnetou s nudnými pasážemi popisujícími přestřelky. Jsou napínavější, pro mě uvěřitelnější.
Mayovky byly moje nejoblíbenější knihy v dětství a tato patří k těm lepším.
Rád se zas vrátím do dětství a nějakou mayovku si přečtu. Nejraději jsem měl dva krásně ilustrované díly Supové Mexika , toto je série Mezi supy.
Tak tuto knihu jsem četl někdy v dětském věku a už jsem si děj moc nepamatoval. No nevadí nastal čas na návrat ke knihám tohoto autora a zažít cesty plné dobrodružství. Karel May je zárukou kvality a jeho knihy jsou pěkný relax. Syn lovce medvědů je kniha plná napětí a zvratů, autor pěkně vykreslí krásnou přírodu. Budu pokračovat knihou Duch Llana Estacada.
nejlepší z májovek (mám Vilímkovské vydání s roztomilým starobylým překladem a jiné mu nesahá po kotníky). massa Bob je můj favorit (ne, není směšný, je to hrdina srovnatelný s Bobíkem ze čtyřlístku) , příhoda se skunkem zaměněným za opossuma a příhoda s útěkem před medvědem šplháním na břízku mě ve vzpomínce vždycky rozveselí. a úsloví "hořčicoví indiání" nebo "chytrý jako moucha" pilně používám.
Moje první přečtená Mayovka!!! Zatím jsem pouze viděla v TV Vinnetoua a Poklad na Stříbrném jezeře, žádná jiná díla jsem neznala -dostala jsem se k nim až díky výzvě. A jsem překvapená, jak moc mě toto dílo bavilo, začala jsem shánět 2.díl.
Celý příběh je vlastně nepřetržitou řadou zajetí a osvobozování zajatců. Hlavní hrdinové svému zajetí jdou mnohdy vydatně vstříc. Zvláště titulní hrdina Martin je přímo na pár facek. Klidně se nechme od Indiánů zajmout, vždyť on nás Olda s Vinnetouem přijedou zachránit. Nemají totiž zrovna na práci nic lepšího než zachraňovat nezodpovědné machry. Příjemné jsou popisy přírodních úkazů Yellowstonského národního parku.
Bohužel (pro mě) jsem knihu měl číst, když mi bylo deset a ne teď v padesáti. Vnímal bych ji i po těch letech určitě příznivěji.
Díky Výzvě jsem se vrátila do mládí. I když jsem čekala možná trochu zklamání, jelikož dospělý člověk vnímá literaturu přece jen jinak než mírně odrostlé dítě - nakonec se nekonalo, naopak se mi knížka četla překvapivě dobře, jistě i díky překladu, úžasným popisům přírody Yellowstonského parku, ideálům v podobě náčelníka Vinnetoua a jeho bílého bratra Old Shatterhanda a v neposlední řadě kouzelnému humoru jejich spolubojovníků - třeba massa Bob byl boží!
I když Syn lovce medvědů, nepatří k těm nejvíce profláknutým knihám od Karla Maye, dokonce není ani nikterak obsáhlá... Přesto je tato knížka mou nejoblíbenější a to nejen díky krásným ilustracím od Gustava Kruma.
Šestnáctiletý chlapec Martin Baumann, dokázal v příběhu zaujmout stejně tak dobře jako Vinnetou, nebo Old Shatterhand... Vlastně mě zaujal v pubertě natolik, že jsem se kvůli němu v šesté, nebo sedmé třídě na základce, pohádala se spolužačkou. ; ) Fakt jsem si nemyslela, že by se v reálu Martin víc kámošil s ní?! S nějakou afektovanou a všemu se smějící ,,blbkou," která by je na lovu, díku tomu smíchu prozradila... ; )
No, je to taková krásná knížka - vzpomínka na dětství, plná dobrodružství, přátelství a odvahy.
,,Spojeno jak mocí kouzelnou,
co nerozum kdys rozdělil,
Frank a Jemmy zas bratry jsou,
je konec nepřátelských chvil."
2022/27
Syna lovce medvědů jsem už četla několikrát jako mladší, a i tentokrát to byl neskutečně příjemný návrat do těch dobrodružných chvil mého dětství.
Old Shatterhand a Vinnetou jsou skvělí hrdinové, čestní, odvážní a všechno to ostatní, co si čtenář může přát. A i ostatní postavy si člověk snadno zamiluje.
Jako ano, mohlo by to být propracovanější a v mnoha ohledech lepší/reálnější/..., ale knihy Karla Maye u mě mají svoje vlastní měřítko, a já nemám, co vytknout. :)
Návrat do dětství, to jsou jednoznačně knihy od tohoto spisovatele. Je zajímavé, že to, co čtenář hltá v mladším věku, je trošku jiné od toho co ho vtáhne ve starším věku. Dříve to byl krásný příběh dobra a zla, sympatie k mladým a udatným bojovníkům za spravedlnost, za svobodu. Teď jsem si více vychutnala popisy krásné krajiny a vylíčení povahových vlastností hrdinů. Děkuji, pěkný návrat..
Pustila jsem se do ní, protože mě k tomu vyzvala čtenářská výzva. Přečti knihu od autora mého dětství. Mayovku jsem si vybrala vylučovací metodou, jako nejmenší zlo. Při dlouhodobém nemocničním pobytu v 7. třídě jsem v nemocniční knihovničce našla Vinnetoua a další mayovky, tenkrát se mi moc líbily, ale nevěřila jsem, že o 40 let později mne taková kniha opět úplně vtáhne do děje a nepustí. Navíc tentokrát jsem četla se znalostí prostředí a nemohla uvěřit, že tak poutavý popis krajiny v Yellowstonském parku mohl napsat člověk, který na americký kontinent nikdy nevkročil.
Kniha od které jsem se nemohl odtrhnout stejně tak jak od knihy duch Llana Estacada.
Mayovky patřily v dětství k mým nejoblíbenějším knihám.
Jak už jsem tu někde psala, můj pohled na svět se utvářel pod vlivem Vinnetoua a Old Shatterhanda, Angeliky, markýzy andělů a Rychlých šípů. Asi proto jsem nenapravitelně romantická, čestná (Aspoň se snažím!) a pořád ještě toužící po dobrodružství a vzdálených krajích.
Syn lovce medvědů zaujímal v mojí tehdejší knihovničce stěžejní místo. Tuhle knížku jsem milovala. Nedávno jsem se k ní vrátila a pořád pro mne má svoje kouzlo, i když teď si uvědomuji, že děj je vlastně prostinký, trošku mi připomíná sněhovou kouli, na kterou se nabaluje další sníh.
Takový jakoby pod heslem: Pojď s námi, bude nás víc, a nebudeme se pak bát vlka, pardon Siouxů, nic.
Ale co!
Pořád ještě je to super čtení a věřím, že pro -náctileté má pořád svoje kouzlo!
(SPOILER) Setkal jsem s názorem, že Karel May byl vlastně proti indiánům, poněvadž Old Shatterhand a Vinnetou většinou chrání bělochy před nepřátelskými indiány... Na první pohled by tomu tak mohlo být i v případě Syna lovce medvědů, jenže: Old Shatterhand šetří nepřátelské indiány, jak je to jen možné, dále se snaží získat indiány na svou stranu, což se zde povedlo v případech Šošonů i Upsaroků. Zápornými postavami románu jsou v podstatě jen Těžký Mokasín, náčelník Ogallalů, a tlupa bělochů v čele s Walkerem. S přihlédnutím na dobu vzniku (1887) se jedná jednoznačně o proindiánskou knihu. Stačilo by jen srovnat s tehdejšími "buffalobillkami", kde jsou indiáni nemilosrdně pobíjeni. Žel, jsou i takové mayovky (hlavně cyklus Lesní Růženka), ale většina klasických mayovek sympatizuje s indiány, nebo jim dokonce fandí. Howgh!
Rozečetli jsme to s pětiletou dcerkou. Ale ji to po třech kapitolách přestalo bavit, tak jsme knihu odložili. Ovšem já jsem byl zvědavý, jak to dopadne, takže jsem se k Synu lovce medvědů později vrátil a za dvě odpoledne to dorazil. Svou naivitou se nezapře jistá podobnost s knihami Julese Vernea. Ale ta podobnost je taky v tom, že jde prostě o dobré dobrodružství. Bavilo mě to.
Výborná mayovka, kterou jsem jako kluk hltal jedním dechem. Nezapomenutelný je závěr příběhu v Yellowstonu, kde úžasná přírodní scenérie navodí napínavé a dobrodružné finále. Mimochodem, právě tam Old Shatterhand (donucen okolnostmi), zastřelí dva ze svých četných nepřátel - což se v příbězích s Old Shatterhandem málokdy stane. 80%
Štítky knihy
Zdeněk Burian, 1905-1981 německá literatura Indiáni Vinnetou Old Shatterhand dobrodružství pro mládež grizzly Karel May, 1842-1912 dobrodružné romány
Autorovy další knížky
| 1969 |  Syn lovce medvědů |
| 1971 | Divokým Kurdistánem |
| 1970 | Pouští |
| 1968 |  Černý mustang |
| 1981 | Poklad ve Stříbrném jezeře |
I když z jednotlivých příběhů Karla Maye v severní Americe mám nejradši Ducha Llana Estacada pro jeho tajemnost, tahle kniha se mi líbila skoro stejně. Sice se vše zdánlivě opakuje pořád dokola, el takový je i život. Pořád to stejné, na různých místech, ale boje, honičky, náprava křiv, pomsta (ať už oprávěná nebo ne - jako tady) a k tomu v tomto případě představení nejstaršího národního parku USA. U Karla maye se mi líbí ty nejrůznější obskurní figurky především bílých lovců a jejich drobné úchylky, zde samozřejmě neustále svojí vzdělaností ohromující Kulhavý Frank a jeho stálý opravovatel - tlustý Jemmy. Kolik asi překroucených odborných "termitů" tady je? A jsou všechny z originálu? V dětství mě poněkud překvapovalo, kolik tady má May lidí německého původu a připadalo mi to hodně přehnané, zejména tváří tvář představě, že USA bylo zemí Britů. Teprve mnohem později, když mě začala zajímat historie jsem s překvapením zjistil, že němečtí emigranti mířili do USA ještě v koloniální éře a v době vzniku USA tvořili několikaprocentní menšinu. Tu nakonec posílili i hesenští vojáci v britském žoldu z doby války za nezávislost, kteří zůstali z naprosté většiny v USA. A jistý Dwight D. Eisenhower, vynikající vojevůdce a ještě lepší (i když oněmi demokraty neustále shazovaný) prezident byl rovněž německého původu. A admirál Chester W. Nimitz pocházel taky z rodiny texaských Němců. Takže Kulhající Frank nebo lovec medvědů Baumann nebyli v USA žádnou výjimkou.