Synnöve zo Solbakkenu
Bjørnstjerne Bjørnson
Milostná novela a velké lásce chlapce a dívky, kteří se znají již od dětství.
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 1980 , SmenaOriginální název:
Synnøve Solbakken, 1857
více info...
Přidat komentář
Slabý milostný príbeh so sladkým koncom. "Takk for sist!" (Vďaka za posledný raz, ku tejto knihe sa už určite nevrátim.)
Autor, píšící v 19. století, je nositelem Nobelovy ceny za literaturu. Tak, co říci o knize: před časem nedočteno, tentokrát nedoposloucháno. Ačkoli jazyk krásný a styl popisu postav kupodivu i dnes moderní, povaha ústřední dvojice milenců je jaksi úporně archetypální, jejich příběh mne hluboce nezajímá a tak celkově omdlívám nudou. Zajímavé mi na knize připadá následující pozorování: zkouší-li někdo napsat červenou knihovnu ve stylu "veliká literatura", může to dopadnout špatně.
Nějaké hvězdičky musím ale dát, jak řečeno výše, za jazyk a modernost popisu.
Jde o to, jestli k tomu přistupovat jako k artefaktu norské historie z poloviny 19. století nebo literatuře, která má oslovovat i po staletích. V prvním případě je zřejmé, že celý cyklus "selských povídek" tohoto pozdějšího nositele Nobelovy ceny za literaturu byl přelomový a revoluční. Způsob líčení, navazující na severské ságy, stejně jako pozitivní vyznění a zemitost hrdinů i místa, byla tehdy jistě nová a není divu, že se tato kniha stala jedním z pokladů norské literatury. (V doslovu píší, že slova básně tohoto autora jsou norskou hymnou.) V druhém případě je to selanka, jejíž síla je zaplevelena trochu jednoduchým romantismem. Když srovnám, že v tutéž dobu my máme Kytici s Májem, z nichž tryská energie, a nebo Babičku, která má mnoho vrstev a je velmi plastická, pak je to podle mého osobního názoru slabota. Ale přes to musím říct, že je to čistá literatura, výrazová, postavená na konfliktu, překonávání sebe sama, o soužití a sousedství, dotýká se i přes ty roky prazákladů existence člověka. Ale ne s takovou silou, s jakou jsem asi očekával.
Četla jsem před mnoha lety a zhruba před deseti lety jsem se k příběhu vrátila. Příběh opravdového, neotřesitelného přátelství, které postupně přerůstá v lásku. Příběh rozdílných světů a překážek, které je třeba překonat. Víra, naděje, odvaha...
Nadčasový příběh, který ovšem za ty roky v mé paměti už hodně vybledl...
kúzelná knižka s perfektnou atmosférou, dobre vygradovaná. radosť čítať. až som dostal chuť na staré vikingské ságy. úplne iný svet ako tá naša umraučaná precitlivená precivilizovanosť v ktorej nič nie je a nesmie byť jednoznačné.
to boli časy, keď sa Nobelova cena dávala za kumšt a nie za stupídnu politickú korektnosť...
btw - Karl Ove je dôstojným pokračovateľom severskej literárnej tradície.
Po tejto knihe som siahol úplnou náhodou, keď som sa ponáhľal na vlak a z poličky - z oddelenia neprečítaných kníh pokrytých prachom - som vytiahol niečo, čoho názov som ani nevedel prečítať. Nečakal som, že ma táto kniha tak pohltí do svojho naivného archaického sveta. Neskôr som sa dozvedel, že autor získal Nobelovú cenu a myslím, že zaslúžene. Postavy, príbeh, opisy prírody oscilovali na hrane sladkého pátosu a strohou jednoduchosťou obyčajných ľudí na vidieku. Cely čas sa ale udržal na hrane neprehnanosti a to ma držalo dokonca v napätí aj keď tomu sám nemôžem uveriť. Na postavy z knihy som si spomenul aj deň/dva po prečítaní ako na niekoho koho som naozaj spoznal. Zvláštne. Mám šťastie, že sa mi do rúk dostala práve táto kniha. Najmä v tejto bezútešnej dobe.
Nádherné opisy prírody a príbeh, ktorý trochu rozpustí trochu z toho ľadu, ktorý si každý z nás nosí v sebe.
Jeden z mála príbehov od nositeľa Nobelovej ceny za literatúry, ktorý by som sa nebála odporučiť človeku, ktorý v knihách nehľadá hlboké životné múdra, ale útek z reality a oddych.
Kniha s příběhem o lásce.V dnešní uhnané době to může působit až naivně.Nicméně já mám tohle rád.
takové severské, baladické, kdo je komu souzený, tak ho i dostane..2 chaloupky, jedna na sluníčku na vršku, druhá pod jedlemi na stráni..a divoký kluk a vzorná holka...do toho práce , víra (patrná evangelizace severu tou dobou - důležité mezníky v životě mladých lidí jako konfirmace...čas před ní, čas po ní...co je taky bohulibé a co ne ?? třeba tanec...)
Thorbjorn se mění vlivem lásky, nicmoně zhodou náhod se dostává do konfliktu, a nezaviníc ho málem umře...krizová situace vyjasní city mezi mladými i rodiči a požehnání nakonec přichází - vždť to přeci nemohlo být jinak...
Bjornsonův realizmus, něco pohádkového,, něco naturálního, krásná příroda, jednoduchí, prostí lidé..- co víc si můžeme přát ? jen škoda, že to tak hladce a poeticky nejde i dnes...
p.s. zajímavá postava "grázlíka" Aslaka - kdy se lidi v opilosti dovídají jeho vlastní temný příběh, zda-li však ho pochopili ???
Odposlechnuto jako audiokniha, kdybych ji měl číst jako knihu, trvalo by mi to třikrát tak dlouho. Není to úplně muj šálek čaje.
Příjemná a čtivá kniha se zajímavým, záměrně jednoduchým jazykem. Je třeba přiznat, že autorova myšlenka, že dobro a vytrvalé úsilí o spravedlivou věc mají být po zásluze odměněny je krásná. Nicméně jsou nám čas i místo děje vyprávění natolik vzdálené, že postavy se marně snaží vzbudit jakékoli city sympatie. Jsou tam a vyprávějí svůj trošičku archaický příběh plný krásných popisů úžasné severské přírody. Nic jiného ve mně ale kniha asi nezanechala…
Nemohu říci, že by mne ta kniha něčím obohatila - krom té nostalgie starých časů a pěkného jazyka. Prostě docela dobrý. (audiokniha s Petrem Vlasákem)
Zajímavý příběh z venkovského prostředí. Četlo se to velmi pěkně, jen některé postavy jsem až tak nepochopila. Přesto to nebylo zase tak dobré, jak se o knize píše.
Autorovy další knížky
1981 | Synnøve ze Slunečného návrší |
1972 | Selské povídky |
1957 | Veselý hoch a jiné povídky |
1877 | Bankrot |
1909 | Vzkříšení / Kreutzerova sonáta / Na božích cestách |
Krátká love story z norské vesnice. Čekala jsem od toho víc. Knížka pro jedno přečtení i když napsaná lehkým a pěkným jazykem.