Ta, kterou jsem se nestala
Majgull Axelsson
Ta, kterou jsem se nestala, je zatím posledním románem švédské novinářky, reportérky a spisovatelky Majgull Axelssonové, která se celou svou tvorbou snaží upozornit na palčivé problémy setkávání bohatého a chudého světa. Její nejnovější dílo je příběhem rozdvojené identity, jejíž různé podoby se odvíjejí od rozhodující volby ve vypjatém životním okamžiku. Vyprávění o vině, vraždě, milosti a odpuštění je zasazeno na jedné straně do světa vysoké politiky, na straně druhé do vězeňského prostředí, bídy prostitutek a hrabivosti pasáků. V neposlední řadě je to i příběh o veliké touze po lásce a sounáležitosti. Kniha byla navržena na prestižní Cenu Severské rady za literaturu.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2005 , MetaforaOriginální název:
Den jag aldrig var, 2004
více info...
Přidat komentář
Knížku hodnotím po docela dlouhé době a jediné, co mi utkvělo, byl pocit absence příběhu a zmatenost z neustálého přeskakování. Kdyby knížka byla psaná s ohledem na čtenáře, kteří autorce nevidí do hlavy ani nemají žádnou psychickou poruchu nebo traumatické zážitky, mohlo to být, dle mého, o dost lepší a hlavně docela dobré, námět jako takový se líbí...
Velmi zajímavá knížka,ale občas jsem jí nerozuměla a bylo tam spoustu věcí nedořešených.Dubnová čarodějka byla o moc lepší.
Priznam se, ze nevim, co si o knize mam myslet. Clovek se ztraci, je tezke urcit, co je realita a co sen. Prijde mi, ze jsem celou knihu cekala na podstatu pribehu, ktera se ale nakonec bohuzel nedostavila. Nemyslim, ze je to ten typ knihy, ktery by mel nechavat prostor pro ctenarovu fantazii. Dle meho nazoru zustalo prilis mnoho bilych mist a velmi zvlastni dojem...
Jako u Dubnové čarodějky nedokážu říci jaký na mě kniha udělala dojem, možná díky tomu, že jsem četla první knihu byla jsem tak trochu připravená na to co mě čeká a neztratila jsem se v knize. Autorka míchá v jednotlivých kapitolách minulost a přitomnost díky čemuž se člověk dovídá o MaryMarii více a více.
SPOILER
Možná si to má každý domyslet sám, ale část příběhu jak MaryMarie zabije svého muže, tam jaksi není a možná je to i dobře. Ten konec byl docela krásný, jakoby na svém kajaku Albatros - tepve až na konci si člověk uvědomí proč to říkala, byl to přece dárek od muže kterého milovala, a který jí nedal nic jiného než lži- plula do minulosti, do krásné minulosti, kde bude navždy štastná.
Štítky knihy
švédská literatura společenské rozdíly společenské romány
Autorovy další knížky
2016 | Nejmenuji se Miriam |
2016 | Dubnová čarodějka |
2005 | Ta, kterou jsem se nestala |
Četla jsem v listopad 2008. Podle mých poznámek:
Zajímavé, ze začátku nepřehledné, kdo je kdo. Pak se čte jedním dechem.
Vykoumané, spletité, často ich forma.