Dubnová čarodějka přehled

04.08.2021

Tohle bylo překvapení - dubnová čarodějka Desirée....

Dle jména vytoužená - ale realita je jiná .... Desirée je zavržená, nepochopená a odsouzená k izolaci....
Ale její duch přežívá - a ona najde přítele.... a stává se benandantem, který se čtyřikrát do roka - o slunovratu a rovnodennosti dostává ze svého těla ....

A hledá - své tři nevlastní sestry a odpověď na otázku, proč ona je ta zavržená ....

To není lehké čtení , neporozuměla jsem ani postavě Ellen, ani představě "postindustriálního ráje " , protože :

" Jsou prázdnoty, které se zaplnit nedají ....nikdy ...."

Dávám 4 hvězdičky, protože autorka otevírá téma, které se příliš neobjevuje....

11.02.2020

V anotaci se píše „román o hloubce ducha a síle imaginace“. Netuším, o jaké hloubce ducha je tu řeč. Pro mě je to román o nenávisti, zášti a neschopnosti odpustit. Hlavní hrdinka je sice nesmírně inteligentní, ale zároveň plná závisti a zahořklosti. Je přesvědčená o tom, že když není šťastná ona, neměli by být ani ostatní. Osobuje si právo soudit lidi okolo sebe. A nenávidí je. Zahleděná do vlastního neštěstí se touží jen pomstít těm, které podle ní dostaly to, co mělo patřit jí. Vůbec nebere v potaz, že si žádná z nich svou roli vědomě nevybrala, že všechny (ačkoli tělesně zdravé) na tom byly možná ještě hůř než ona (tím myslím jizvy na duši), že se všechny včetně její matky staly oběťmi tehdejší úřednické mašinérie a jejího řešení problémů nehodících se do krámu „zdravé společnosti“ a že o tom, že ona existuje, neměly ani tušení. Každá ze čtyř „sester“ si nese své vlastní stigma, které jí brání být šťastná, a ochrnutá Desirée je hlavní hrdinkou jen zdánlivě. Ve skutečnosti mají všechny v knize svou vlastní linku, které se navzájem prolínají.
Knize nelze upřít čtivost. To je také první z důvodů, proč jsem ji neodložila, ale dočetla až do konce. Druhým je to, že jsem celou dobu doufala, že se na konci ta atmosféra nenávisti vyčistí a všichni si dokážou odpustit. Nestalo se. Konec byl naprosto nemastný. Nevyřešilo se vůbec nic. Jen skončil jeden ze sledovaných životů a jinak se jede dál ve stejné beznaději jako dosud. Skoro mě mrzí, že jsem se do téhle knihy pustila. Zůstala mi po ní jen pachuť na jazyku a kámen v žaludku.