Ta věc s Rachel
Caroline O'Donoghue
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/548134/bmid_ta-vec-s-rachel.png
4
43
43
Když Rachel, studentka pracující v knihkupectví, potká Jamese, je to láska na první pohled. Nespoutaný a extravagantní James, který trvá na tom, že je heterosexuál, navrhne Rachel spolubydlení, čímž se zrodí přátelství, které oběma změní život. Společně vyvádí v ulicích Corku a snaží si udržet bohémský styl života, zatímco se oni i celé Irsko potácí na hraně finančního krachu. Když se Rachel zamiluje do svého ženatého profesora, doktora Freda Byrnea, James jí pomůže zorganizovat v knihkupectví, kde oba pracují, autorské čtení, po kterém ho Rachel hodlá svést. Ale Fred má jiné touhy. Tak započíná série tajemství a kompromisů, které propletou osudy Jamese, Rachel, Freda a Fredovy okouzlující, maloměšťácké manželky. Román Ta věc s Rachel je literárním triumfem plným bolístek z neopětované lásky a drsného humoru.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2024
,
Metafora
Originální název:
The Rachel Incident, 2023
více info...
Přidat komentář
Prvních pár desítek stran jsem se nemohla začíst a chvíli jsem přemýšlela, že knížku dám dceři, že ta ji asi docení, vzhledem ke věku hrdinů a témat zde řešených, více a mohla by ji zaujmout. Ale nějak, sama nevím proč, se mi to nechtělo vzdát, kniha není nijak obsáhlá a tak jsem pokračovala a ejhle... Něco se stalo, že by Ta věc s Ráchel ? Sama nevím, ale co vím, že jsem se od knihy už neodtrhla a dočetla ji až do samotného konce na první dobrou. Je to určitě čtení, které osloví více mladší věkovou kategorii, ale je to i zajímavá sonda nejen do jejího života, ale i do sociálních poměrů v Irsku, neplánovaně zde příběh v klidu můžu zařadit do čtenářské výzvy a splnit téma překonávání životních překážek. Mě hlavní hrdinka neiritovala, vzbuzovala ve mně, přes místy rozporuplná rozhodnutí a činy, spíše soucit a fandila jsem jí. Mám raději, když hrdinové mají své lidské chyby jako každý z nás, ale dovedou se z nich aspoň částečně poučit a hledat to své místo v životě, kterýž je často dosti drsný. A tak , po tom zvláštním začátku, hodnotím vysoko, protože autorka opravdu umí zaujmout a má bezesporu velký vypravěčský talent. A ta obálka, ta je skvělá :-). Hezky jsem si početla a knihu určitě doporučím.
Stačí otevřít tuto žlutou knížku, přečíst první větu a jste ztraceni. Rozumějte, pohlceni příběhem mladé ženy protloukající se životem v Irsku. Rázem jste v napětí, ačkoliv jde jen o to, kdo se s kým vyspí, jakou známku dostane hlavní hrdinka za seminárku na univerzitě nebo která postava zase udělá další nelogické rozhodnutí. Čtivost a atmosféra čtenáře nenechají knihu odložit. I přesto, že ho to, jak se děj vyvíjí, místy dovádí k šílenství.
„Položil mi ruce na boky. Zničehonic byl nesmělý. Na okamžik jsem měla pocit, jako bychom byli dva puberťáci, které dali dohromady jejich kamarádi na školní diskotéce. Kteří si vymění překvapené pohledy - a on naklonil hlavu a velice lehce mě políbil.
A ten polibek byl jako - jako co?
Jako když člověk najde pod postelí své nejoblíbenější boty. Jako když je najde poslední den před koncem nájemní smlouvy, s krabicemi v dodávce, potom, co předpokládal, že je nechal u bývalého milence nebo jednoduše zmizely kvůli jeho vlastní nedbalosti. Aha, tyhle. Jak já je miluju.“
--
To mě přece nemůže bavit, říkal jsem si. Ale bavilo, moc mě to bavilo. Snažím se teď pojmenovat si, proč a čím.
Nějak se jí prostě povedlo dotknout se mě a cítil jsem se s ní tak dobře, že jsem nechtěl, aby skončila. Snad je to tím, že hrdinové jsou z Irska těch samých let, kdy jsem tam byl já, a snad tím, že milujou po večerech koukat na Frasera, jako jsem to miloval já. Ale hlavně mi připomněla ten svět dvacátníků, to první mládí, kdy má člověk představy o životě a plete se, pořád se plete a plete se strašně.
Caroline O'Donoghue napsala něžnou, hřejivou a vtipnou knihu. Její psaní je promyšlené, ale není zahleděné do sebe. Je vyvážené. A to není vůbec nic lehkého takhle psát.
Do češtiny ji přeložila Alžběta Komrsková.
--
„Z nějakého důvodu je sex ve dvaceti s dlouhodobým partnerem ten nejdepresivnější sex na světě. Během dospívání člověk aspoň nemá velká očekávání. Všichni se cítí trapně, nikdo neví, co dělá, a neustále se navzájem ujišťujete, jestli je to v pohodě a je to příjemný? Svým způsobem byl sex, který jsem měla jako náctiletá, vyspělejší než cokoliv, co jsem dělala mezi osmnácti a dvaceti, kdy si kluci byli jistí, že na to kápli. Jonathan měl přede mnou jednu přítelkyni a řekl mi, že když jí to dělal pusou, omdlela. To znamenalo, že i já musím omdlít, nebo se tomu aspoň přiblížit. Hrozně mě štvalo, že si to víc neužívám. Celé mi to připadalo lechtivé a osamělé.
Když mluvíte o sexuálním životě jako mladá žena, je lákavé sklouznout k melancholickým úvahám o tom, jak zírala s těžkými víčky do stropu, zatímco do ní bušil přihlouplý surovec. Bohužel nic takového nemůžu s čistým srdcem říct. Sex mě tehdy neuspokojoval, ale nikdy jsem jím nebyla víc posedlá. Vždycky jsem byla nahoře a sténala jako prase na porážce. Pokud by někdo řekl Jonathanovi, že Rachel Murrayová nestála v posteli za nic, zasmál by se a řekl by mu, ať drží hubu. Myslím si, že by to nezvažoval ani vteřinu.“
Po přečtení poslední vět z vyprávění jsem otočila na další stránku, že tam bude ještě nějaký další konec. Nebyl. To už patřilo jinému příběhu a bude na Jamesovi, zda ho bude chtít vyprávět.
Líbilo se mi číst zážitky mládí, intenzivní, opravdové se všemi mladickými chybami a experimenty. To k mládí patří a a skutečně Rachel si neuvědomovala, jaké má štěstí, že mohla studovat a dostudovat. Ale na to většinou člověk přijde až později, když je mladý, má jiné starosti, hlavně sám se sebou. No, někdo na to nepřijde nikdy.
Rachel na to přišla a sledovat její přeměnou v dospělého člověka bylo fajn. U sebe totiž nikdy neumíme posuzovat nezaujatě určitý posun své osobnosti.
"Moji rodiče mě vždycky učili, že na člověku je nejdůležitější směr. Což je jiný způsob, jak říct: nezáleží na tom, jestli máš peníze teď, dokud máš plán, jak mít peníze později. Začalo mi být jasné, že Carey žádný směr nemá, ale nevadilo mi to. Byl hodný a byl do mě bláznivě zamilovaný, a přestože by měl v sedmadvaceti víc přemýšlet nad svou kariérou, vlastně jsem byla ráda, že nepřemýšlí. Měl tak víc času soustředit se na důležitější věci. Třeba na mě.
Byla jsem náturou poměrně veselý člověk. Emočně závislá, jako dobrý kůň. Možná, že kdybych byla víc melancholická, dokázala bych rozpoznat, že zažívám trauma, slovo, které mi pořád připadá jako vyhrazené pro ostatní lidi. Ale byla jsem sama sobě hrozně vzdálená a nezáleželo na tom, že se mě muž, kterého jsem milovala, snažil přivést zpátky. Bylo příliš pozdě a nestačilo to. "
I já jsem se ze začátku nezačítala lehce .... tento příběh dvacítek ve vzdáleném Irsku mne příliš nezaujal ....
Bezstarostný život mladých přátel ve stylu carpe diem se odvíjel, než přišla ta osudová věc s Rachel ....
Ta kolize mladých idealistů se světem drsné reality dospělých ....
Zde už jsem čekala se zájmem, jak se Rachel k problému postaví ....
A byla jsem spokojená - to závěrečné zúčtování provedla důvtipně ....
Tato kniha spíše osloví mladší generaci - ale rozhodně to bylo zajímavé setkání s autorkou ....
Dlouho jsem si k příběhu hledala cestu. Je velmi dobře napsaný, odráží problémy současného Irska, můžeme ho brát jako melancholickou připomínku bujarého mládí, ale nemohla jsem se nějak ztotožnit s Rachel, její osobnost mi nesedla.
Rachel kdosi oznámí, že profesor Byrne, který ji učil na univerzitě a který dost ovlivnil její život, je v kómatu. Mladá žena tak začne vzpomínat na to, co se tehdy stalo a jak žila, co pro ni znamenal její blízký kamarád James a jakým vývojem prošel její vztah s nynějším manželem Careym...
Na obálce se píše, že je to kniha pro fanoušky Sally Rooney, tak to mě osobně spíš trochu vyděsilo, než aby mě to ke knize přitáhlo... Nicméně ta teze se úplně nepotvrdila: respektive ze začátku mi to tak připadalo: Rachel vlaje životem, bezhlavě utrácí peníze, dost pije, občas užije nějakou drogu, vyspí se v podstatě s kýmkoli, kdo se namane, ostatním dokáže závidět, že si žijí líp, klidně něco ukradne, zalže... Proto jsem i s první polovinou knihy měla trochu problém, tohle všechno mě dost rozčilovalo... Pak se to ale zlomilo a mě potěšilo, že Rachel byla schopna nějaké sebereflexe: uvědomila si, že spousta věcí není úplně košer, měla vůli je změnit a pracovat na sobě, což se nakonec vyplatilo...
V knížce se řeší poměrně dost společenských témat: jednak je zásadní, že Rachel je Irka a že žije na maloměstě, to prostředí je dost zkostnatělé a toxické, formující je i vztah k Anglii... Signifikantní pro generaci dospívající kolem roku 2010 je rovněž vliv ekonomické krize, čili neustálý nedostatek peněz, nemožnost sehnat si dobrou práci, sociální rozdíly mezi nižší a střední třídou, z toho všeho plynoucí frustrace... Zvlášť pro Irsko jsou pak tradičně palčivá témata homosexualita a interrupce...
Jak už jsem psala, knížka se mi líbila především v druhé polovině, hodnocení čili není nejvyšší, ovšem i tak ji doporučuju, mně osobně v mnohých generačních rozdílech docela otevřela oči...
Hodnocení: 4 * z 5 *
Rachel potká Jamese, potkají i Freda a jeho manželku. Jejich osudy se propletou a zamotají. Mezitím si však Rachel bude užívat přátel, života a prostě všeho, co jí osud přinese.
Tak toto byla jízda! Přeneste se do roku 2009 a nechte své dvacetileté já bavit se s Rachel a věřte, že toho zažijete spoustu. V mnoha věcech jsem se v knize našla, zavzpomínala na své mladí, večírky, muziku, kterou jsem poslouchala. Prostě paráda.
Je tu však i vážnější linka. Poznáme Irsko a jeho problémy v té době, a to nejen ekonomické. Rozhodně tu je spousta témat, která nás donutí zamyslet se, v jaké době žijeme a v čem všem nás může nepříjemně ovlivňovat naše země, náš domov.
V knize najdeme spoustu dalších knih, spisovatelů, knihkupců a prostě spoustu lásky ke knihám, a to v příbězích vždy ocením. Ještě jsem nezmínila krásnou obálku, která mě zaujala na první pohled, a aniž bych četla anotaci, rozhodla jsem se ji přečíst.
Tato kniha je ze života. Neříkám, že se to samé děje každému z nás, ale ten život je z příběhu opravdu cítit.
3,5*
Sally Rooney mě nebaví, zjistila jsem však, že Caroline O'Donoghue mě teda jako baví. Pořád ještě jsem z toho překvapená, naštěstí mile. X-krát jsem měla sto chutí hlavní postavy roztrhnout jak hady (asi už jsem holt stará), za chvíli jsem je zase chtěla obejmout. I když se příběh odehrával v nelehké době a přinášel spoustu závažných témat, četlo se to tak nějak lehce a úplně na pohodu.
Celá recenze v záložkách recenzí od Knižních střípků.
Naordinovala jsem si irské autorky: Sally Roony - Kdepak jsi krásný světe (dávám **) a Caroline O'Donoghue - Ta věc s Rachel (dávám ******) . Pro mě jednoznačně vyhrává Caroline O'Donoghue. Ráda bych napsala oddechovka, což vlastně i byla, jen se kniha nedala odložit, byla to skvělá smršť. Hlavní hrdinka Rachel se osamostatní, najde si pronájem s novým kámošem Jamesem a rozjedou život objevující jízdu. Kniha nepopisuje jen běžný láska + party život mladých, ale i strasti, které jsou přes hlavní hrdiny ukázány na rozdílných sociálních skupinách. Irsko se topí v ekonomické krizi, škola je k ničemu pokud nikoho neznáte, profesorská autorita je v háji, James se seznamuje se svou orientací a Rachel řeší právo a finance na to moci rozhodnout o svém vlatním těle. Stručné, úderné, napínavé, vzdělávací a vtipné. Za mě TOP :)
Zábavný a duchaplný příběh o tom, když je vám přes dvacet, dokončujete školu a snažíte si dát do pořádku život, který je vším, jen ne spořádaným.
Caroline ODonoghue napsala román plný sporných osobností, které vás budou nutit otáčet stránku za stránkou. Přestože se budete možná pohoršovat nad některými rozhodnutími, šanci zaujmout mají hlavně naivní pokusy dospět v potápějící se ekonomice Irska.
Styl vyprávění je poutavý, vtipný se smyslem pro detail. Při čtení jsem měla mnohokrát dojem, jako kdybych nečetla fikci, ale nějaký reálný příběh o lidech, které znám, což na mě udělalo dojem.
Titul bude pro ty, kterým se zalíbily Rozhovory s přáteli a Frankenstein a Cleopatra. Já jej budu doporučovat ještě dlouho.
Knížka, co se čte sama. Je to rychlý, svižný, chytne to hned od začátku a pustí až na konci.
Knihou nás provedou postavy jako od Sally Rooney, ale za mě v něčem asi trochu reálnější.
Rachel a James jsou mladí, každý z jiného sociálního zázemí, a jsou nejlepší kamarádi. Žijí dost divoké mládí v jednom bytě v Irsku a tak nějak se hledají.
Ač to celý stojí na vztazích, touze po lásce a vlastní nejistotě, tak to zároveň otevírá spoustu podstatnejch témat jako práva na potrat, ekonomickou krizi nebo třídní rozdíly.
Pokud chcete něco svižnýho, zajimavýho a dobře napsanýho, doporučuju!
Už od prvních stránek jsem trošku bojovala se stylem napsaného textu. Bylo to, jako dostat energetický šok, kdy mozek autorky jede na plné otáčky a zběsilým tempem se sypou informace. A tak při čtení máte pocit neskutečné rychlosti přeskakování jedné myšlenky do druhé a jedné narážky k jiné. V podstatě to byl jeden obrovský monolog bez nadechnutí, který bylo někdy těžké stíhat sledovat.
V knize je spousta zmínek různých jmen, mezi nimi i spisovatelů, jelikož hlavní postava Rachel pracuje v knihkupectví, ráda čte a později získá práci jako novinářka. Bohužel většina z nich pro mě byla veliká neznámá, takže mnoho narážek jsem prostě díky tomu nechápala. Stejně jako to, že jde především o irské prostředí v době finanční krize a některé věci té doby a toho místa mi nešly tak úplně do hlavy.
Celé je to pojmuto jako vyprávění hlavní hrdinky o její minulosti, jejím mládí. Začalo to na vysoké škole, mluvila o svém gay nejlepším příteli, o svých milencích, profesorovi ze školy a dalších lidech. Popisovala svůj divoký život, mladické názory, prostě všechno. Prokousávala se svými zběsilými myšlenkami a vzpomínkami až do současnosti. Občas to byla šílená jízda, kdy do tohoto vzpomínkového maratonu míchala přítomnost. Takže vznikal frmol informací.
Bohužel v tomhle ohledu se mi tato osoba moc nelíbila. Její způsob bytí je mi naprosto cizí, byla příliš divoká. Samé opíjení, sem tam drogy, flákání školy, nezodpovědnost, odmítání být více dospělá, některé její názory a celkový způsob života. Byla mi absolutně nesympatická. A její spolubydlící nebyl o nic lepší. James zase pro změnu sice jako postava byl povahově asi příjemnější, ale jeho přelétání mezi jeho jednorázovkami tuhle image trochu kazilo. Což se dá říct i o ní, ale nebudu zabíhat do detailů.
Kniha je hodně zvláštní, netypická, hodně výřečná. Zabývá se kniha tématy, které v celkovém pohledu na mě působily tak trošku depresivně. Popravdě nevím, co si přesně myslet, ale kdyby mi byly postavy sympatičtější, asi bych byla více nadšená.
Často se mi nestává, že bych nevěděla, zda hlavní hrdince fandím, nebo zda je úplně na facku :) Rachel ale musíte i tak milovat, bude vám zcela určitě připomínat vás samé v určité fázi vašeho života. Ztřeštěná, rozpačitá, zamilovaná do lásky. Moc mě to bavilo!
Je to takový trochu šílený příběh ze života. Studentka Rachel, která si přivydělává v knihkupectví, vymyslí spolu se svým kamarádem Jamesem plán, jak svést svého (ženatého) profesora doktora Byrnea. Ale nejen tento plán se zvrtne, protože Rachel s Jamesem jsou nerozlučná dvojka a nedají na sebe dopustit. I když se děj odehrává v době finanční krize v Irsku a tématem by měla být kniha spíš smutná (nedostatek peněz, nezaměstnanost, právo na potrat), vyprávění Rachel je plné suchého humoru a krásně se to četlo.
Kniha je naprosto skvělá, než se z ní závěrem (pár dílčích situací i v průběhu četby) stane pohádka pro dospělé, protože aby se vše odehrálo tak, jako v knihe, je zhola nemožné. Velmi však oceňuji čtivost i to, že je kniha napsána o lásce, ale stylem, jenž zvládnou i nemilovníci červené knihovny jako jsem já (žádný extra kýč a spíš jde o psychologii a život, než nereálný romantický příběh, kterých již byly napsány milióny).