Ta věc s Rachel přehled

21.12.2024

Stačí otevřít tuto žlutou knížku, přečíst první větu a jste ztraceni. Rozumějte, pohlceni příběhem mladé ženy protloukající se životem v Irsku. Rázem jste v napětí, ačkoliv jde jen o to, kdo se s kým vyspí, jakou známku dostane hlavní hrdinka za seminárku na univerzitě nebo která postava zase udělá další nelogické rozhodnutí. Čtivost a atmosféra čtenáře nenechají knihu odložit. I přesto, že ho to, jak se děj vyvíjí, místy dovádí k šílenství.

15.12.2024

„Položil mi ruce na boky. Zničehonic byl nesmělý. Na okamžik jsem měla pocit, jako bychom byli dva puberťáci, které dali dohromady jejich kamarádi na školní diskotéce. Kteří si vymění překvapené pohledy - a on naklonil hlavu a velice lehce mě políbil.

A ten polibek byl jako - jako co?

Jako když člověk najde pod postelí své nejoblíbenější boty. Jako když je najde poslední den před koncem nájemní smlouvy, s krabicemi v dodávce, potom, co předpokládal, že je nechal u bývalého milence nebo jednoduše zmizely kvůli jeho vlastní nedbalosti. Aha, tyhle. Jak já je miluju.“

--

To mě přece nemůže bavit, říkal jsem si. Ale bavilo, moc mě to bavilo. Snažím se teď pojmenovat si, proč a čím.

Nějak se jí prostě povedlo dotknout se mě a cítil jsem se s ní tak dobře, že jsem nechtěl, aby skončila. Snad je to tím, že hrdinové jsou z Irska těch samých let, kdy jsem tam byl já, a snad tím, že milujou po večerech koukat na Frasera, jako jsem to miloval já. Ale hlavně mi připomněla ten svět dvacátníků, to první mládí, kdy má člověk představy o životě a plete se, pořád se plete a plete se strašně.

Caroline O'Donoghue napsala něžnou, hřejivou a vtipnou knihu. Její psaní je promyšlené, ale není zahleděné do sebe. Je vyvážené. A to není vůbec nic lehkého takhle psát.

Do češtiny ji přeložila Alžběta Komrsková.

--

„Z nějakého důvodu je sex ve dvaceti s dlouhodobým partnerem ten nejdepresivnější sex na světě. Během dospívání člověk aspoň nemá velká očekávání. Všichni se cítí trapně, nikdo neví, co dělá, a neustále se navzájem ujišťujete, jestli je to v pohodě a je to příjemný? Svým způsobem byl sex, který jsem měla jako náctiletá, vyspělejší než cokoliv, co jsem dělala mezi osmnácti a dvaceti, kdy si kluci byli jistí, že na to kápli. Jonathan měl přede mnou jednu přítelkyni a řekl mi, že když jí to dělal pusou, omdlela. To znamenalo, že i já musím omdlít, nebo se tomu aspoň přiblížit. Hrozně mě štvalo, že si to víc neužívám. Celé mi to připadalo lechtivé a osamělé.

Když mluvíte o sexuálním životě jako mladá žena, je lákavé sklouznout k melancholickým úvahám o tom, jak zírala s těžkými víčky do stropu, zatímco do ní bušil přihlouplý surovec. Bohužel nic takového nemůžu s čistým srdcem říct. Sex mě tehdy neuspokojoval, ale nikdy jsem jím nebyla víc posedlá. Vždycky jsem byla nahoře a sténala jako prase na porážce. Pokud by někdo řekl Jonathanovi, že Rachel Murrayová nestála v posteli za nic, zasmál by se a řekl by mu, ať drží hubu. Myslím si, že by to nezvažoval ani vteřinu.“