Tabáková cesta

11.05.2022

Bom dia literární rodino,

nejprve si musíme vyjasnit, že já tady ze sebe vydávám to nejlepší, aby se mnou pak nějaký buchtičky spadly do postele a né aby si jako někde v džuboxu objednávaly, jaký knížky mám recenzovat! Co bych to každopádně byl za literárního smyka, kdybych nevyslyšel vox populi.

Tabáková cesta je o rodině v Emerice, která má tak hluboko do kapsy, že jim kapsy končej až někde v Novým Zélandu. Já mám taky tak dlouhý kalhoty, ale z jinčích důvodů. Knížka začíná svižně, vokolo jde zeťák, říkejme mu třeba Bohuš Matuš, a stěžuje si, že s ním jeho dvanáctiletá buchtička nechce kopulovat, ať jí tchán pěkně domluví. Očekával jsem, že nastane Slunce, seno, buchtičky: Bohušova árie, ale poté co zeťáka vojede háravá dcera číslo dvě a tchán mu ukradne žrádlo, knížka skočí na vedlejší kolej a začne se plně věnovat rodině těhle sympaťáků. Pokud tedy jedete vlakem, raději si zkontrolujte, na jaký koleji jste.

Hlavním hrdinou se tedy stává táta Šmoula, který umí jen blábolit, sedět a žvejkat tabák. V jiném období a v jiném státě by mohl být prezidentem země, ale tohle není Česko 21 století kámo, tohle je drsná Emerika, když ještě neexistoval basketbal. Naštěstí se u dveří brzo objeví kazatelka, která chce jeho syna Harvey Weinsteinovat a jelikož slíbí auťák, dostane synka ještě ten samej den. Tomu říkám dobrej deal. Já děti nemám, ale upřímně říkám, že bych taky děcko vyměnil za cokoliv od Octavie vejš. S autem můžete jezdit, ale co s děckem? Dyť vás ani neunese.

Po této epizodce Caldwell pravděpodobně seznal, že s touto bandou imbecilů už normální knížka napsat nejde a udělal z toho centrifugu debility, která má tolik vrcholů (hotel, babička), že jsem u toho skoro vyvrcholil.

Dávám 9/10 a tuto knihu bych doporučil všem, kteří jsou proti potratům.

16.12.2020

Neviem či sa mám nad touto knihou smiať alebo plakať...

20.07.2020

Je to natolik neuvěřitelně groteskní, že odpovídající komentář k této knize by dovedli napsat jedině sovětští humoristé Ilf + Petrov a z uživatelů DK pouze pánové Palivo a Pečivo.
Ti první dva to už nestihnout, proto prosím každého, kdo má kontakty na ty druhé dva, ať jim tuto knihu co nejvřeleji doporučí a mým jménem snažně poprosí o jejich slova a postřehy
(Úvodní scéna knihy, kdy nahlouplá a nadržená Ellie May "zpocená jak čeledín za pluhem" v přímém přenosu "zmermomocnila" Lova rovnou na dvoře, před očima rodiny a přihlížejících, by snad mohla Paliva s Pečivem navnadit natolik, že by to pak přečetl celé a uvolil se podělit se s námi o dojmy. )
Již léta jsem si se žádnou knihou, jejím vyzněním, důvodem, cílem ... natolik neuměla poradit, jako s touto! Ale i přesto (nebo právě proto?) jsem z ní paf!

Podla mna je to myslene ako cierny humor. Ako satira na obmedzenost myslenia.

25.08.2018

Dost úděsná kniha, nemyslím tím, že by byla špatně napsaná, ale to, co nám sděluje, je hodně smutné a nakonec tragické. Na rozdíl od některých lidí, včetně autora české anotace a doslovu, v ní v podstatě nejsem schopna najít nic vtipného. Ano, hrdinové byli evidentně hloupí – a to je velmi slušně řečeno – ale lze se tomu vůbec smát? Nejsou to přitroublí, ale přitom v podstatě hodní prosťáčci, s jakými se setkáváme v české literatuře. Tihle lidé jsou vůči ostatním bezcitní, chápou i členy své rodiny jen jako prostředek k dosažení nějakých výhod (peníze, jídlo, sex, auto...) a nic víc je nezajímá. Rodiče mají 17 dětí, z nichž většina se jim rozutekla po světě, nevědí ani, zda všechny děti ještě žijí, natož kde bydlí a co dělají, dokonce si ani nepamatují jména všech dětí, ale to jim nebrání v úvahách, že by jim děti mohly posílat nějaké peníze. Děti, které se odstěhovaly, nepřišly své rodiče už nikdy navštívit. Tchán okrade zetě o pytel vodnice, který zeť koupil a nese ho svojí ženě, tedy dceři zloděje. Pokud se tchán nějak dostane k penězům, projí je nebo jinak utratí, aniž by pomyslel na to, že jíst potřebuje i jeho žena či jedna z dcer, která dosud bydlí doma. Na starou matku, která živoří, ač s rodinou bydlí pod jednou střechou, nebere ohledy nikdo. Ze společného jídla nedostává takřka nic a chodí si sbírat kořínky. Když babičku nejmladší syn přejede autem, které koupila jeho o 25 let starší žena za peníze z pozůstalosti po manželovi a které za týden zvládli úplně zničit, nikdo se ani nejde podívat, co se babičce stalo, zda by jí nebylo možno pomoct. Celou dobu čekali, až zemře - a teď se konečně dočkali a nechali ji umřít v bolestech na dvoře, ležící v prachu. Je snad chudoba omluvou pro takové jednání? Rozhodně není. Spíše mě napadá, že je-li někdo takový, asi si nic jiného než chudobu nezaslouží. Otec rodiny neustále plánuje, co udělá, aby rodině pomohl z největší bídy, ale zároveň není ochoten provést žádnou změnu ve svém životě a ani z vážně míněných plánů obvykle nezůstane nic. Nakonec zůstane u toho, že se co chvíli modlí a spoléhá na to, že mu Bůh pošle semena bavlny a guáno a mulu, aby mohl obdělat a oset pole, anebo prostě rovnou peníze. Že Bůh člověku nadělil ruce, nohy a mozek, aby se o sebe mohl postarat, to už takovému člověku nedocvakne. Bohužel podobně natvrdlých lidí je dost a dost i v dnešní americké společnosti. Modlí se, aby za ně Bůh vyřešil znečištění životního prostředí odpadem, globální oteplování a podobné problémy, ale jsou líní používat hlavu a ruce, aby aspoň trochu přispěli k nápravě. Bohužel se zdá, že epidemií blbosti a lenosti už jsou zasaženy všechny národy. Proto knihu doporučuji k přečtení, protože vede k zamyšlení. Nenajdeme se v některé z postav, například tím, jak stále plánujeme důležité okamžiky svého života, na které nakonec nikdy nedojde?

04.09.2016

Rodinka Jeetera Lestera si v ničom nezadá s bežným obyvateľom dnešných tzv. osád. Stupidita a primitívnosť amerického juhu ako ho nepoznáme. K tomu občasné pseudonáboženské výlevy miestnej kazateľky. Kniha obsahuje jednu peknú myšlienku, a síce odlúčenie ľudstva od pôdy ako živiteľky.

15.09.2014

Vynikající kniha o typickejch jižanskejch buranech. 90% knihy se odehrává na dvorku, kde se odnikud nikam plácá rodinka naprosto vylízanejch individuí. Tohle nejsou žádný sympatický prostí lidé, tohle je nefalšovaná vidlácká lůza. Není to prvoplánovitě vtipný, někoho by mohly ty věčně opakovaný dialogy, kdy nikdo nikoho neposlouchá a placá si furt to svoje asi brzo začít srát, já se bavil královsky. Celou dobu mě napadalo, že by to byla výborná divadelní hra, což mi doslov potvrdil. Ale srandu stranou - smutný je, že i v současnosti hraje spousta lidí stejnou hru, jen v jinejch kulisách. Naprosto nulový ambice, nepřijmutí odpovědnosti za vlastní život, závislost na pomoci druhých, drobná kriminalita, žádný vzdělání, brzkej sex, hromady dětí o který se nedokážou postarat, nulový plánování... pokračovat nemusím, abyste pochopili.