Tagesordnung. Anšlus Rakouska v šestnácti obrazech
Éric Vuillard
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/375717/bmid_tagesordnung-anslus-rakouska-v-sest-Sqr-375717.jpg
4
49
49
Je únor roku 1933 a čtyřiadvacet elegantně oděných německých průmyslníků a finančníků, čtyřiadvacet zástupců významných rodin a podniků je povoláno ke schůzce s Hermannem Göringem, jenž jim vysvětlí, proč je nutné, aby Hitler vyhrál volby, a jak tomu mohou pomoci. Nikdo z nich se nevzepře, všichni do jednoho přispějí svými financemi, všichni ovšem budou z tohoto činu po následující desetiletí profitovat. A stejně jako jejich miliony marek otevřely Hitlerovi cestu k moci, otevírá tato scéna reportážní román Erica Vuillarda. Strhující, strohý a přitom štiplavě ironický text vede čtenáře jedním úsekem mrazivé cesty, která nejprve střední Evropu, včetně tehdejšího Československa, a posléze celý svět dovedla do pekla, z něhož se bylo možné dostat jen za cenu nepředstavitelného utrpení milionů lidí. Vuillard krok za krokem sleduje nenápadné, a přesto osudné ústupky, rozhodnutí a zaváhání mužů, kteří měli možnost zasáhnout, ale neudělali to. Vidíme, jak se nevinné kompromisy se zlem proměňují ve vinu a jak se „program jednání“ mění v „denní rozkaz“. Memento pro současnost... celý text
Přidat komentář
Když si na Wikipedii vyhledáte heslo „Secret Meeting of 20 February 1933“, přenesete se rovnou do děje téhle stručné a docela neotřelé knížky, vlastně spíš historické eseje. Na dlouho poslední skutečné volby v Německu (další, kterým se tak dá říkat, se konaly až v roce 1990) jsou za rohem a dvacítka průmyslníků zastupujících ta nejzvučnější jména – BMW, Opel, Siemens, Allianz, Bayer, Krupp, BASF, Agfa – slibuje Adolfu Hitlerovi přispět miliony na jeho volební kampaň a dál už to znáte. Velké podniky hrály hlavní roli při vzestupu nacistické strany, ochotně pomáhaly Hitlerovi při zavádění jeho diktátorského režimu (vizte taky petici průmyslníků, tzv. Industrielleneingabe z 19. listopadu 1932) a v dalších desetiletích z něj a z bezplatné pracovní síly v koncentračních táborech profitovaly.
V dalších epizodách, téměř filmových záběrech, ze kterých se kniha skládá, sledujeme nám tady dobře známé události, anšlus Rakouska, Chamberlainův appeasement, Mnichov, konec války, a to pokaždé z pohledu nenápadných, a přesto osudných ústupků a zaváhání mužů, kteří nezasáhli, když mohli. V tom sarkastickém Vuillardově vyprávění je paralel k současnosti plno, člověku se připomene iniciativa Stop Business With Russia, německý business as usual (taky Nordstream as usual) a říká si, jak jiný mohl být svět v roce '33 i v roce '22, kdyby několik klíčových politických osobností jednalo v konfrontaci s diktátorem jinak. Kompromisy se zlem se znovu proměňují ve spoluvinu a „program jednání“ se mění v „denní rozkaz“, obojí francouzsky „l'ordre du jour“, slovní hříčka, kterou Vuillard propašoval do titulu své knihy.
Když vám nebude vadit, že na literaturu faktu je v ní málo faktu a na román je v ní málo příběhu, a když skousnete moralizující a trochu přeplácaný styl vyprávění a užijete si tu montáž historie a literatury, které se ve Francii začalo říkat „méthode Vuillard“, mohla by se vám líbit, jako se líbila mně.
Kniha má Goncourtovu cenu za rok 2017, stejně jako ji zaslouženě o pár let dříve dostal nepopiratelný Vuillardův vzor Laurent Binet se svým HHhH. Časopisy Respekt a Reflex ji zařadily do výběru nejlepších titulů roku 2018, kdy ji česky vydalo nakladatelství Argo pod podivným názvem „Tagesordnung. Anšlus Rakouska v šestnácti obrazech“ v překladu Tomáše Havla.
Kniha malého formátu (148 stran), ale velká svým sdělením předkládá něco mezi beletrií a literaturou faktu. Nenechte se odradit tím, že se jedná o šestnáct kapitol o anšlusu Rakouska a že se vám nechce číst nic dalšího o druhé světové. Tento reportážní román oceněný roku 2017 Gouncourtovou cenou je znepokojivým a bohužel i univerzálním příběhem o drobných krůčcích zla ke své moci, o selhávání autorit, o nevinných ústupcích, o lehkomyslnosti a zbabělosti.
.
Je to smutný příběh o přitakávání nacismu ze strany průmyslníků, kterým šlo o zisk a jejich společnosti dnes nadále existují a prosperují. Je to smutný příběh o selhání západních elit, které brali hrozbu nacismu na lehkou váhu…
.
Vuillard vychází z množství detailních historických faktů, ale jeho text je strohý a velmi stručný. Nesnaží se prodat za každou cenu vše, co si nastudoval a nechce ani nahrazovat historické knihy o stovkách stran. Ve stručnosti, s jemnou ironií probublávající v detailech (nezapomenutelné šaškování Ribbentropa na obědě v Downing street, zaseknutá kolona při obsazení Rakouska, Schuschniggův Beethoven…) líčí Vuillard svým subjektivním úhlem pohledu ověřená fakta o obsazení Rakouska. Zabývá se důsledky jednání jednotlivých aktérů, někdy je následuje až k Norimberskému procesu, jindy si všímá množství sebevražd rakouských občanů a z jejich smrti neobviňuje vnitřní beznaděj, ale označuje ji za zločin někoho úplně jiného, tu si všímá rozesmátých rakouských děvčat vítajících nacisty a přemýšlí, zda ještě žijí a jak o tom ony samy smýšlejí dnes… A v neposlední řadě hovoří o velkých průmyslových jménech, které jaksi (cíleně) „pozapomínají“ na svoji „hrdou“ nacistickou minulost… Vskutku jiná lekce dějepisu, než na jakou jsme běžně zvyklí.
Kniha Erica Vuillarda Tagesordnung patří k tomu nejzajímavějšímu, co jsem poslední dobou četla. Je skvělá, a přitom v kapesní velikosti. To proto, že v ní nenajdete jediné zbytečné slovo. Autorova představivost fascinuje a šokuje. Hledá spojitosti mezi událostmi tak, že by se jím měl inspirovat nejeden historik. Každá kapitola otvírá otázky spojené nejen s nacismem a druhou světovou válkou, ale s lidským bytím jako takovým...
(napsala jsem i podrobnou recenzi, koho zajímá, najdete ji na odkazu níže:)
https://www.pickey.cz/p/7ce507fca7b62b6f93f94a9e9cfa3f33
06/2022 Jsem rozpolcený. Na jednu stranu je kniha velmi zjednodušující, stereotypizující, až moc krátká, málo detailní. Namísto skutečně propracované psychologie jde skoro až o karikatury historických postav. Na druhou stranu, toto není článek na wikipedii, ale beletrie - umělecká literatura. Nejde o běžnou nonfikční knihu, literaturu faktu, nic takového. Autor svým specifickým a mně velmi blízkým způsobem velmi dobře zachytil a vystihl několik momentů, jež těsně předcházely anšlusu Rakouska a výstižně přibližují tuto kapitolu dějin, která zůstává pro mnoha lidí ne uplně detailně známá. Jakože - všichni víme, že se to stalo a kdy, ale to je asi tak vše. Autor používá zajímavý jazyk, je vidět, že si téma dobře nastudoval, ale nezahlcuje čtenáře suchými daty, naopak, předestírá krátké, svébytné scény, jež přibližují hlavní postavy a události tohoto dramatu. Není složité sestavit si v hlavě výsledný obrázek - autor stvořil historické memento, z něhož si můžeme brát ponaučení i dnes: ustupovat diktátorovi je vždy selhání.
Výborná kniha, která podává historické události trochu jinak. Kdo by čekal vzhledem k názvu historickou literaturu faktu, může být mírně zklamán. Kdo však již o této historické události povědomí má, knihu si téměř jistě vychutná. Jde totiž v prvé řadě o velmi dobře zpracovaný krátký román, který především potěší nadšence do předválečné historie, kteří se se svými znalostmi v této knize jistě rychle najdou a nechají se vtáhnout do dramatického děje. Kniha nemá "hluchá" místa, každý obraz má své místo, a kniha jako celek předává velmi zajímavý podnět k zamyšlení nad pokleslostí celé události, a jednání osobností, které jí předcházelo. Není to kniha pro každého, ale pro skupinu čtenářů, kterým je určena, je perfektní.
Naprosté zklamání. Že kniha nebude mít kdovíjakou literární hodnotu, jsem tak nějak čekal. Taky jsem však čekal, že tento deficit bude vyvážen popisem anšlusu pomocí nejrůznějších zajímavostí a paradoxů, které tradiční historiografie často nebere v potaz. Realita je ale taková, že kniha je dokonce pod úrovní encyklopedických hesel: přečtěte si na wikipedii články "Anšlus", "Schuschnigg" a "Seyss-Inquart" a dozvíte se toho o obsazení Rakouska mnohem víc než u Vuillarda. Navíc knížka je neuvěřitelným až buranským zjednodušením daných událostí. Vysmívat se Schuschniggovi a Miklasovi a popisovat je jako natvrdlé zbabělce, lze považovat za nepovedený vtip. Kniha je navíc plná klasických klišé: emocionální křupan Hitler, naivní Rakušané, neschopný gentleman Chamberlain. Pokud máte alespoň základní představu o tom, co se v roce 1938 stalo, určitě si ji četbou Vuillarda nijak zvlášť nerozšíříte. Zatím nejslabší Prix Goncourt, co jsem četl.
Knihu jsem otevřel na doporučení tchána, který mi ji půjčil. Po hrozně dlouhé době je to kniha s tématem 2. sv. války a moc se mi do toho nechtělo. První stránky působili nesouvisle a nevábně, nicméně záhy Vás kniha vtáhne a nejde přestat. Odpoutání nastává až po 2-3 hodináklch, kdy dojdete na poslední stránku. Velice jednoduše a věcně, bez zbytečných detajlů a pitvání popsané zákulisní události obsazení Rakouska.
Na pár stranách skvělý obraz mentality Hitlera a nacistů a vlastně počátky války. V určitém smyslu to řekne víc než tlustá historická kniha, protože to pomůže pochopit aspoň trochu atmosféru doby.
Čekal jsem sice něco jako "Setkání ve vile u jezera", ale to byla pouze první kapitola ... Nicméně i tak literárně pojatá geneze anšlusus Rakouska. K tématu doporučuji stránku na anglické wiki: "Secret meeting on 20 February 1933".
První kapitola vyvolává dojem, že tato kniha bude literárně zajímavým podáním historických událostí. Bohužel, kapitoly další toto očekávání příliš nenaplňují. Období let 1933-1938 je zde zachyceno několika epizodami, v zásadě jednoduše, bez nějakých velkých literárních příkras. Ne, že by autorova stručnost a nekompromisnost při převyprávění neslavných dějinných událostí nebyla jistým způsobem působivá, je to ale poněkud málo. Něco tomu prostě chybí: buď více informací, nebo více kreativity. A nebo možná oboje.
Jak se už píše v komentáři níže - jedním slovem VYNIKAJÍCÍ. Slavnou Goncourtovu cenu si tento titul skutečně zasloužil. Kombinace dokonale nastudované historie této "předehry" druhé světové války a skvěle psychologicky zpracovaných historických postav, kterých se "anšlus" osobně týkal... paráda. Přesně jak se píše v přebalu - silné vyprávění, které ohromeně a zděšeně přečtete jedním dechem. A přitom tajíte dech, ale i nad některými obrazy se smějete. A jak "drze" a "nekompromisně" se pustil tento Francouz do německých průmyslníků a konglomerátů! Skvělé. Doporučuji!
Vynikající. Jen víc takových knížek, kde dostává lidská chamtivost a lhostejnost na frak. Vlastně ne na frak, ale vítězí nad spravedlností, hodnotami a ctí. Je smutné, že spousta toho se stále děje kolem nás a my pořád děláme, že nevidíme, že se nás to netýká, nebo dokonce se někteří s těmi kurvami kurví a jsou na to hrdí. Jediná drobounká nedokonalost je, že autorem je Francouz, a ne Rakušan či Němec, od kterých by to vyznělo ještě mnohem silněji. Ale to je opravdu jen titěrnost, kterou jsem si vlastně mohl nechat od cesty. Tuto krátkou knížečku mohu doporučit úplně všem, kteří mají ještě srdce na správném místě a snaží se vzdorovat stále sílícímu nezájmu o vzdělání a věci veřejné.
Štítky knihy
nacismus francouzská literatura Goncourtova cena
Tagesordnung. Anšlus Rakouska v šestnácti obrazech
Tenká kniha popisující tzv. anšlus - násilné přivlastnění Rakouska Německu a zabrání celé země nacisty.
Podrobně vysvětluje jednání, schůze ohledně akce s krycím názvem Tagesordnung a popisuje práci a život 24 elegantně oblečených pánů zároveň významných lidí v historii. Několik z nich se stali významnými v životě A. Hitlera.
Mimojiné kniha nabízí pohled na těžký život Židů za války.