Nové komentáře u knih Éric Vuillard

Tagesordnung. Anšlus Rakouska v šestnácti obrazech Tagesordnung. Anšlus Rakouska v šestnácti obrazech

Tenká kniha popisující tzv. anšlus - násilné přivlastnění Rakouska Německu a zabrání celé země nacisty. Podrobně vysvětluje jednání, schůze ohledně akce s krycím názvem Tagesordnung a popisuje práci a život 24 elegantně oblečených pánů zároveň významných lidí v historii. Několik z nich se stali významnými v životě A. Hitlera. Mimojiné kniha nabízí pohled na těžký život Židů za války.... celý text
simca9342


Tagesordnung. Anšlus Rakouska v šestnácti obrazech Tagesordnung. Anšlus Rakouska v šestnácti obrazech

Když si na Wikipedii vyhledáte heslo „Secret Meeting of 20 February 1933“, přenesete se rovnou do děje téhle stručné a docela neotřelé knížky, vlastně spíš historické eseje. Na dlouho poslední skutečné volby v Německu (další, kterým se tak dá říkat, se konaly až v roce 1990) jsou za rohem a dvacítka průmyslníků zastupujících ta nejzvučnější jména – BMW, Opel, Siemens, Allianz, Bayer, Krupp, BASF, Agfa – slibuje Adolfu Hitlerovi přispět miliony na jeho volební kampaň a dál už to znáte. Velké podniky hrály hlavní roli při vzestupu nacistické strany, ochotně pomáhaly Hitlerovi při zavádění jeho diktátorského režimu (vizte taky petici průmyslníků, tzv. Industrielleneingabe z 19. listopadu 1932) a v dalších desetiletích z něj a z bezplatné pracovní síly v koncentračních táborech profitovaly. V dalších epizodách, téměř filmových záběrech, ze kterých se kniha skládá, sledujeme nám tady dobře známé události, anšlus Rakouska, Chamberlainův appeasement, Mnichov, konec války, a to pokaždé z pohledu nenápadných, a přesto osudných ústupků a zaváhání mužů, kteří nezasáhli, když mohli. V tom sarkastickém Vuillardově vyprávění je paralel k současnosti plno, člověku se připomene iniciativa Stop Business With Russia, německý business as usual (taky Nordstream as usual) a říká si, jak jiný mohl být svět v roce '33 i v roce '22, kdyby několik klíčových politických osobností jednalo v konfrontaci s diktátorem jinak. Kompromisy se zlem se znovu proměňují ve spoluvinu a „program jednání“ se mění v „denní rozkaz“, obojí francouzsky „l'ordre du jour“, slovní hříčka, kterou Vuillard propašoval do titulu své knihy. Když vám nebude vadit, že na literaturu faktu je v ní málo faktu a na román je v ní málo příběhu, a když skousnete moralizující a trochu přeplácaný styl vyprávění a užijete si tu montáž historie a literatury, které se ve Francii začalo říkat „méthode Vuillard“, mohla by se vám líbit, jako se líbila mně. Kniha má Goncourtovu cenu za rok 2017, stejně jako ji zaslouženě o pár let dříve dostal nepopiratelný Vuillardův vzor Laurent Binet se svým HHhH. Časopisy Respekt a Reflex ji zařadily do výběru nejlepších titulů roku 2018, kdy ji česky vydalo nakladatelství Argo pod podivným názvem „Tagesordnung. Anšlus Rakouska v šestnácti obrazech“ v překladu Tomáše Havla.... celý text
empivarci


Tagesordnung. Anšlus Rakouska v šestnácti obrazech Tagesordnung. Anšlus Rakouska v šestnácti obrazech

Kniha malého formátu (148 stran), ale velká svým sdělením předkládá něco mezi beletrií a literaturou faktu. Nenechte se odradit tím, že se jedná o šestnáct kapitol o anšlusu Rakouska a že se vám nechce číst nic dalšího o druhé světové. Tento reportážní román oceněný roku 2017 Gouncourtovou cenou je znepokojivým a bohužel i univerzálním příběhem o drobných krůčcích zla ke své moci, o selhávání autorit, o nevinných ústupcích, o lehkomyslnosti a zbabělosti. . Je to smutný příběh o přitakávání nacismu ze strany průmyslníků, kterým šlo o zisk a jejich společnosti dnes nadále existují a prosperují. Je to smutný příběh o selhání západních elit, které brali hrozbu nacismu na lehkou váhu… . Vuillard vychází z množství detailních historických faktů, ale jeho text je strohý a velmi stručný. Nesnaží se prodat za každou cenu vše, co si nastudoval a nechce ani nahrazovat historické knihy o stovkách stran. Ve stručnosti, s jemnou ironií probublávající v detailech (nezapomenutelné šaškování Ribbentropa na obědě v Downing street, zaseknutá kolona při obsazení Rakouska, Schuschniggův Beethoven…) líčí Vuillard svým subjektivním úhlem pohledu ověřená fakta o obsazení Rakouska. Zabývá se důsledky jednání jednotlivých aktérů, někdy je následuje až k Norimberskému procesu, jindy si všímá množství sebevražd rakouských občanů a z jejich smrti neobviňuje vnitřní beznaděj, ale označuje ji za zločin někoho úplně jiného, tu si všímá rozesmátých rakouských děvčat vítajících nacisty a přemýšlí, zda ještě žijí a jak o tom ony samy smýšlejí dnes… A v neposlední řadě hovoří o velkých průmyslových jménech, které jaksi (cíleně) „pozapomínají“ na svoji „hrdou“ nacistickou minulost… Vskutku jiná lekce dějepisu, než na jakou jsme běžně zvyklí.... celý text
Carlita.cte



Tagesordnung. Anšlus Rakouska v šestnácti obrazech Tagesordnung. Anšlus Rakouska v šestnácti obrazech

Kniha Erica Vuillarda Tagesordnung patří k tomu nejzajímavějšímu, co jsem poslední dobou četla. Je skvělá, a přitom v kapesní velikosti. To proto, že v ní nenajdete jediné zbytečné slovo. Autorova představivost fascinuje a šokuje. Hledá spojitosti mezi událostmi tak, že by se jím měl inspirovat nejeden historik. Každá kapitola otvírá otázky spojené nejen s nacismem a druhou světovou válkou, ale s lidským bytím jako takovým... (napsala jsem i podrobnou recenzi, koho zajímá, najdete ji na odkazu níže:) https://www.pickey.cz/p/7ce507fca7b62b6f93f94a9e9cfa3f33... celý text
BarboraJir


Tagesordnung. Anšlus Rakouska v šestnácti obrazech Tagesordnung. Anšlus Rakouska v šestnácti obrazech

06/2022 Jsem rozpolcený. Na jednu stranu je kniha velmi zjednodušující, stereotypizující, až moc krátká, málo detailní. Namísto skutečně propracované psychologie jde skoro až o karikatury historických postav. Na druhou stranu, toto není článek na wikipedii, ale beletrie - umělecká literatura. Nejde o běžnou nonfikční knihu, literaturu faktu, nic takového. Autor svým specifickým a mně velmi blízkým způsobem velmi dobře zachytil a vystihl několik momentů, jež těsně předcházely anšlusu Rakouska a výstižně přibližují tuto kapitolu dějin, která zůstává pro mnoha lidí ne uplně detailně známá. Jakože - všichni víme, že se to stalo a kdy, ale to je asi tak vše. Autor používá zajímavý jazyk, je vidět, že si téma dobře nastudoval, ale nezahlcuje čtenáře suchými daty, naopak, předestírá krátké, svébytné scény, jež přibližují hlavní postavy a události tohoto dramatu. Není složité sestavit si v hlavě výsledný obrázek - autor stvořil historické memento, z něhož si můžeme brát ponaučení i dnes: ustupovat diktátorovi je vždy selhání.... celý text
Hellboy