Tahle rána plná ryb
Lorena Salazar Masso
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/514985/bmid_tahle-rana-plna-ryb-ymj-514985.jpg
4
18
18
Matka a dítě putují v kánoi po mohutné řece Atrato srdcem pralesa. Matka je bílá, dítě černé. Uprostřed bujné vegetace plné tropického ovoce, neúprosné řeky i slunce a mraků neustále hrozících deštěm vypravěčka líčí své spolucestující své dětství a vzpomínky i to, jak se dítě dostalo jednoho horkého rána do jejího života. Bárka pluje vpřed, neklid vzrůstá. Žena by nejraději do cíle nikdy nedorazila, nebo by se co nejdříve ráda vrátila zpět. Toto je příběh o zakořeněnosti, strachu a mateřství v kontextu násilí, příběh o skrytém nebezpečí kolumbijského pralesa. Svým lyrickým vyprávěním Lorena Salazar Masso vytváří podmanivou atmosféru a přenáší čtenáře do snového a zároveň syrově realistického světa, který je prosycen hlubokou něhou i děsivě krásnými obrazy.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2023 , RunaOriginální název:
Esta herida llena de peces, 2021
více info...
Přidat komentář
Tak hrozně dobré, tak strašně lidské. Nikdy se mi to nestalo, ale u téhle knihy jsem měla několikrát slzy na krajíčku.
Poetický, tísnivý příběh o mateřství (v nejširším slova smyslu) v jihoamerických kulisách. Nádherné obrazy, vůně a nálady, v tom je síla autorky. V konkrétních příbězích (vzpomínky hlavní hrdinky) se mi zdá trochu slabší, nezapadají podle mě do kontextu příběhu. V každém případě velice povedené prvotina, která nám zprostředkovává i exotické reálie Kolumbie.
Indiánsky psaná kniha o uprimnosti v mateřství a pralese, vypovídající o Kolumbii syrovou poezií. Hodně mě sedí vypraveccino nazirani na svět a její způsob psaní. Příběh krásně drží pohromadě a vše má své místo a čas. Střet v setkavani moderního a přirozeného světa je jako obvykle pro ten druhy fatální. Mám moc ráda inteligentni ženské psaní tohoto typu. Má tu moc vyvolat emoce a činit svět vrelejsim místem skrze vlastní laskavost moudrost, vytrvalost a vnitřní silu. Na konci autorka malinko vykrádá Tarkovskeho, ale není to nejak samoucelne, ten krvavy kostel poměrně nezbytně zapadá do celého kontextu.
Toto je opravdový klenot! Jsem zvědavá, jestli autorka udrží tak vysokou laťku i v dalších knihách. Závěr je očekávatelný i neočekávatelný zároveň, ale myslím, že nikoho nenechá chladným. Skvělá kniha!
Tahle rána plná ryb
(SPOILER) Nová autorka se pro mne přidává už k pěkně dlouhému zástupu latinskoamerických spisovatelů, kteří mne neuspokojují, protože jim nerozumím, jejich tvorba mne neobohacuje, ba nelíbí se mi (a nepoučím se, pořád je občas zkouším, co kdyby náhodou...).
V tomto případě po dočtení stále ještě roste moje nechuť a rozhořčení: na první pohled zajímavá cesta po místní dopravní tepně, zdroji obživy a vymezeném životním prostoru - řece (rána plná ryb - nikoli ráno, ale opravdu jedna rána, trhlina plná vody v jihoamerickém pralese) by mohla ukazovat, jak dnes žijí místní. Ale! - vlastně se nic moc nedozvíme, jen lehké náznaky, ani není jasné, zda jsou to původní indiáni, přistěhovalci, nebo i nějací bílí...a co tam vlastně dělají, jak se živí, krom lovení a pojídání nekonečné plejády ryb.
O pěstování koky (víc než očekávaném v ději právě z Kolumbie) se autorka zmínila sotva jednou dvakrát, jen tak na pozadí, mimochodem. Rozhodně to není nosné téma. Stejně tak se knihou kmitnou skupiny (stejných) ozbrojenců, jejichž účel, úkol, zdroj, kategorie není (aspoň cizinci) vůbec zřejmý. A přesto autorka zakončila svoji knihu tak nehorázně nečekaně smrtonosně, až to doslova bolí - i čtenáře. Nevěřím, že by místní - byť žoldáci či vojáci - zaútočili na kostel, to by tak akorát udělali ateisti, těch ale zrovna v Kolumbii bude pramálo.
To vše navíc zakamuflovala jakýmsi dumáním o mateřství, pravém či adoptivním. Nepřesvědčila mne, o ničem, naopak lituji času stráveného nad knihou. Ještě že ti Jihoameričani se moc nerozepisují a jejich rádoby poetické (ať píší o čemkoli) popisy nejsou dlouhé, rozvláčné ale i tak ano...