Nová kniha

Tahle rána plná ryb

Tahle rána plná ryb - Lorena Salazar Masso

Matka a dítě putují v kánoi po mohutné řece Atrato srdcem pralesa. Matka je bílá, dítě černé. Uprostřed bujné vegetace plné tropického ovoce, neúprosné řeky i s... detail knihy

Nové komentáře u knih Lorena Salazar Masso

Tahle rána plná ryb Tahle rána plná ryb

Nová autorka se pro mne přidává už k pěkně dlouhému zástupu latinskoamerických spisovatelů, kteří mne neuspokojují, protože jim nerozumím, jejich tvorba mne neobohacuje, ba nelíbí se mi (a nepoučím se, pořád je občas zkouším, co kdyby náhodou...). V tomto případě po dočtení stále ještě roste moje nechuť a rozhořčení: na první pohled zajímavá cesta po místní dopravní tepně, zdroji obživy a vymezeném životním prostoru - řece (rána plná ryb - nikoli ráno, ale opravdu jedna rána, trhlina plná vody v jihoamerickém pralese) by mohla ukazovat, jak dnes žijí místní. Ale! - vlastně se nic moc nedozvíme, jen lehké náznaky, ani není jasné, zda jsou to původní indiáni, přistěhovalci, nebo i nějací bílí...a co tam vlastně dělají, jak se živí, krom lovení a pojídání nekonečné plejády ryb. O pěstování koky (víc než očekávaném v ději právě z Kolumbie) se autorka zmínila sotva jednou dvakrát, jen tak na pozadí, mimochodem. Rozhodně to není nosné téma. Stejně tak se knihou kmitnou skupiny (stejných) ozbrojenců, jejichž účel, úkol, zdroj, kategorie není (aspoň cizinci) vůbec zřejmý. A přesto autorka zakončila svoji knihu tak nehorázně nečekaně smrtonosně, až to doslova bolí - i čtenáře. Nevěřím, že by místní - byť žoldáci či vojáci - zaútočili na kostel, to by tak akorát udělali ateisti, těch ale zrovna v Kolumbii bude pramálo. To vše navíc zakamuflovala jakýmsi dumáním o mateřství, pravém či adoptivním. Nepřesvědčila mne, o ničem, naopak lituji času stráveného nad knihou. Ještě že ti Jihoameričani se moc nerozepisují a jejich rádoby poetické (ať píší o čemkoli) popisy nejsou dlouhé, rozvláčné ale i tak ano...... celý text
soukroma


Tahle rána plná ryb Tahle rána plná ryb

Příběh jedné cesty s typicky kolumbijským koncem. "Být máma znamená..."
petrarka72


Tahle rána plná ryb Tahle rána plná ryb

Tak hrozně dobré, tak strašně lidské. Nikdy se mi to nestalo, ale u téhle knihy jsem měla několikrát slzy na krajíčku.
BubliBubli



Tahle rána plná ryb Tahle rána plná ryb

Styl psaní se mi nelíbil a smutný konec taky ne.
micha-ella


Tahle rána plná ryb Tahle rána plná ryb

Poetický, tísnivý příběh o mateřství (v nejširším slova smyslu) v jihoamerických kulisách. Nádherné obrazy, vůně a nálady, v tom je síla autorky. V konkrétních příbězích (vzpomínky hlavní hrdinky) se mi zdá trochu slabší, nezapadají podle mě do kontextu příběhu. V každém případě velice povedené prvotina, která nám zprostředkovává i exotické reálie Kolumbie.... celý text
changaj