BubliBubli komentáře u knih
Velmi dobře zpracovaný román o přátelství, o tom co pro člověka znamená, že to je ten vztah, který dokáže hory přenášet a že, byť někdy se zdá, že je nenávratně zničeno, pravé přátelství přežije. Jafare, já se zasek!
Kniha je označena jako dystopický thriller, skrývá ale hlavně velmi "klasický" příběh o dívce z rozvedené rodiny, ve které vztahy mezi bývalými partnery jemně řečeno nefungují. Dcera Haley se potýká s tím, jak se má chovat, jakým způsobem komunikovat s tím kterým rodičem, jak si sama utřídit myšlenky... Chvílemi to nebylo lehké čtení nejen kvůli "všeobecné" situaci okolo pandemie, ale hlavně kvůli zmíněným vztahům k rodině, z chování dospělých mi bylo velmi těžko.
Autorovi patří poklona, povedlo se mu uvěřitelně namontovat těžké téma pandemie na ještě těžší téma rodinných vztahů, které často nadělají opravdu
šílenou paseku.
Skvělý ponor do následků vztahu, který je odsouzen zániku, do myšlení hlavní aktérky, jež nevidí zřejmé, do chemie, která nám všem někdy ucpe uši, oči a vypne hlavu. Výborně literárně zpracované vyrovnání se traumatem, kterým konec vztahu bezesporu je.
Tak hrozně dobré, tak strašně lidské. Nikdy se mi to nestalo, ale u téhle knihy jsem měla několikrát slzy na krajíčku.
První padesát stránek jsem prokousávala snad rok... A zbytek louskla za dva dny, jakmile jsme se začetla, nechtěla mě pustit.
Jako první jsem od autora četla, v době kdy vyšlo, Nebe pod Berlínem a byla jsem z ní úplně na větvi a tahala ji všude s sebou. Další knihy mě už ale minuly - prostě mě podle anotací a humbuku kolem nenalákaly. Až když vyšel Winterberg tak to zase zacinkalo a jsem fakt ráda, že jsem se k autorovi vrátila. Literární cesta po hřbitovech, bitevních polích a ruinách mi neskutečně sedla, oproti Nebi je znát posun v psaní i ve zkušenostech (a určitě i v mém vnímání). Za mě velký dobrý.
Nejdřív jsme se knihou musela dost prokousávat, ale pak to cvaklo a najednou se mi otevřel svět, o kterém jsme mnoho nevěděla, bavilo hodně.
Žádná knižní jednohubka, naopak kniha, která mě zastavila v hltání dalších stránek a donutila zpomalit. Bavily mě postavy, přechody v čase i relativně neznámé prostředí, byť lidé jsou evidentně všude stejní... Úvahy o vážné hudbě, vnímání času a matematice byly třešnička na dortu, sedí mi knihy, při jejich čtení se dozvídám něco nového.
Neuvěřitelné, co všechno autor postoupil, aby o tom mohl napsat z první ruky. Neuvěřitelné, že hrdinové jeho knihy to postupují každý den a nikdo po nich ani neštěkne. Jak zoufalí musíte být, abyste vyrazili na cestu o níž víte, že ji nemusíte přežít? Jak moc se musíte snažit utéct, když víte, že po cestě budete platit svým tělem...? Společně s Ženy, které zostali pro mě jedna z knih roku.
Dobrý, smutný, pravdivý, měla by být povinná četba. Četla jsem hned po Bestii a knihy se neuvěřitelně doplňují. Doporučuji obě.
Slibovaná detektivka úplně neproběhla, spíš mi to připomínalo avizovaného Tarantina. Ale za mě dobrý - ironie, trocha nutného cynismu a absurdní situace, které pomrkávají k béčkovým filmům. Byť titul asi seděl k jinému nakladateli, občasný úkrok stranou neuškodí.
Skvěle ubíhá, zhltnuto za jeden večer. I vzhledem k současným událostem v Portugalsku nepříjemně aktuální.
Zajímavé, dobře napsané, bez hluchých míst. Román o hledání a nalézání, o tom jak snadné je se ztratit a začít úplně jinde, úplně jinak.
Stefania Auci mě zase dostala. Bouřlivý zánik rodiny, která se řítí ke svému konci nejen z hlediska podnikání. Tvrdohlavost a nepochopení těch, kdo by ji měli dovést do budoucnosti, je nakonec stojí vše (a to doslova).
První dva díly byly skvělé, ale zakončení ságy rodu Floriů bylo čtení až na dřeň. Velký respekt autorce, dostat se do mysli lidí, kteří jsou přes sedmdesát let mrtví a popsat je tak, že máte pocit, že sedí vedle vás...to je víc než obdivuhodný výkon, děkuji.
Skvěle napsaný hutný román, ponor do doby, která následuje po té, co se vše zhroutilo.
Krásný příběh, plný smíchu (a trochu smutku nad tím, co končí a nedá se změnit). Do táty se zamilujete, jeho humor a otevřenost jsou nepřekonatelné, drsný humor hlavní hrdinky je boží. První setkání s autorkou, určitě ne poslední.
Druhý díl se točí kolem Ignazzia, který už se narodil do bohaté, úspěšné rodiny, přesto i on musel obětovat svůj život firmě. Opět nádherný jazyk, skvělý překlad a neskutečný příběh, který nedá vydechnout. Souhlasím s Maryzkou, že v dalším díle je jasný konec "zásah, potopená".