Úzká cesta na daleký sever
Richard Flanagan
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/258392/bmid_uzka-cesta-na-daleky-sever-B3B-258392.jpg
4
113
113
V paměti čtenářů zůstává slavná kniha Most přes řeku Kwai z roku 1952, o pět let později úspěšně zfilmovaná. Po více než šedesáti letech se k tragickému dramatu stavby „železnice smrti“, při níž přišlo o život neuvěřitelných sto tisíc lidí, vrátil spisovatel Richard Flanagan. Centrem jeho vyprávění je utrpení australských válečných zajatců v čele s vojenským lékařem Dorrigo Evansem. Historický román je o to cennější, že čerpá z osobních vzpomínek autorova otce, veterána siamsko-barmské železnice, jenž zemřel roku 2013 a jemuž je román dedikován. Za své dílo získal spisovatel roku 2014 Bookerovu cenu.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2015 , OdeonOriginální název:
The Narrow Road to the Deep North, 2014
více info...
Přidat komentář
První padesát stránek jsem prokousávala snad rok... A zbytek louskla za dva dny, jakmile jsme se začetla, nechtěla mě pustit.
Za mě trochu zklamání. Přitažlivá místa zabil naprosto strašný styl. Přeskakování v ději trochu bez ladu a skladu mi vadilo.
Někteří autoři dokážou doslova popsat zoufalství a zkázu, i když píšou fikci.
Tady jsem měla spíš dojem, že se účastním výletu do strašných podmínek, ale sleduji to z balkonku v pětihvězdičkovém hotelu.
Popisované události jsou někde v čase. Minulé roky, měsíce, dny a hodiny je uvěznily ve škatuli na časové ose, hned vedle dalších podobných. Pokud je vytáhne správný archivář a dokáže z nich vytěžit podstatné, předestře před budoucí čtenáře, generace, historiky, šmíráky doslova armagedon.
A nebo ne.
Vzhledem k ocenění jsem měl vysoká očekávání, bohužel ale neustálé přeskakování v ději, silné zaměření na psychologii hrdiny a vůbec celý způsob vyprávění mi absolutně nesedly. Vzdal jsem to po cca. 150 stranách.
Nelidské zacházení se zajatci po porážce britské armády v Singapuru je pouze potvrzením toho, že válka odlidšťuje. V každé extrémní situaci vyplouvá na povrch všechno, co jedinec prožil. A pokud je to vztek, nenávist, zbabělost, strach, nahromaděná nespravedlivost, ztrácí veškeré morální zábrany, pokud je vůbec kdy měl. Neříkám nic nového.
Neskutečný fanatizmus, s jakým Japonci pojímali svou službu pro císaře, podřazeni jeho vůli a rozkazům je pro nás cizí. Jejich odlišné pojímání cti bylo ale spřaženo s hlubokou historii samurajů, kterých tradice sice končila, ale v knize je u japonských postav znát. Chybí jim nadhled.
Možná jenom major železniční armády Nakamura před smrtí je schopen vnímat mezi dobrem pro zbožštěného císaře a dobrem pramenícím z prostého vnímání života.
Přínosem knížky byl i přesah příběhů postav do doby po válce, pokud tedy přežili. Jejich sžívání s pováleční dobou. Většinou je to u všech stejné, to, co prožili, jim zamyká ústa.
A nakonec i ty ukázky z tvorby japonských poetů (Bašó, Kukušani, Issa), nepatrná zmínka o obdivuhodném japonském malíři (Hokusai) … určitě nám také japonská kultura měla a má co říct. Kdyby jenom nebyla ta válka. Tak zbytečná. Tak krutá.
(SPOILER)
Jedna z nejlepších knih, které jsem letos přečetla! Protože teď pracuji z domova a vypadlo mi tak pravidelné čtení v MHD a ve vlaku a v pracovní dny se ke čtení bohužel nedostanu tolik, jak bych si přála, dokonce jsem zvažovala, že si vezmu den dovolené, abych knihu dočetla hned po víkendu a netrvalo mi to několik dalších dní :-). A rozmyslela jsem si to jen kvůli množství pracovních úkolů, které se samy neudělají.
Jako všechny dobré knihy i tato začíná nenápadně. Stručný pohled do dětství hlavního hrdiny a seznámení s postavami, z nichž většinu asi brzy zapomenete, protože Vám zkrátka budou připadat nudné a nezajímavé, alespoň v porovnání s Dorrigem, Amy a dalšími hrdiny Dorrigových mladých, vojenských let. Doporučuji dávat víc pozor, protože na konci vyplují na povrch věci, které jsou provázány s postavami a událostmi z prvních kapitol. Když mi docvakly všechny souvislosti z různých částí knihy, spadla mi čelist. Ano, občas se přeskakuje v ději, v knize je množství postav, ale je nesmírně čtivá.
Kdybych měla knížku ohodnotit jediným slovem, pak by to bylo slovo "lidská". Kniha se vyznačuje především hlubokým pochopením pro naše sny, touhy, ale i selhání a doslova smrtelné hříchy... a že jich bylo, vždyť ústředním motivem je 2. světová válka v tichomoří a poválečná léta. Na válečné a poválečné dění se autor dívá z pohledu zajatců využívaných k otrocké práci i jejich věznitelů. Kdo vlastně nese největší podíl viny na tom všem? Bylo možné všechno to utrpení zmírnit? Kolik toho mohl dokázat jednotlivec tváří v tvář nelítostné válečné mašinérii? A jsou váleční hrdinové skutečně hrdinové? Každý voják přece musí zabíjet a mnozí o tom, co se dělo, nedovedli ani vyprávět... Na mnoho věcí asi máte názor a jasnou odpověď – dost možná, že po pročtení knihy už tomu tak nebude. Ne proto, že by kniha něco zamlžovala – je to přesně naopak. Mně pak nedalo spát, proč někteří světoví vůdcové skončili v kolonce "válečný zločinec" – a jiní, kteří měli na rukou krev zrovna tak jako ti první, si žili v klidu dál, či dokonce byli oslavováni...
Musím říct, že mnohé postavy mi přirostly k srdci – Dorrigo, Čoky Gardiner i některé další – navzdory všem selháním a chybám... A bylo mi moc sympatické, když bývalí, přeživší zajatci zašli po válce do oblíbené hospody jejich zemřelého kamaráda, aby pustili na svobodu ryby čekající na to, že se v dalších dnech stanou něčí večeří nebo obědem. Celá ta scéna byla nesmírně dojemná, byť při ní došlo k porušení zákona.
Vřele doporučuji a doufám, že si někdy najdu čas přečíst si knihu ještě jednou!
PS: Pokud Vám náhodou chybí do výzvy kniha, v níž se popisuje svatba nebo pohřeb, vězte, že i pohřeb zde najdete... i když drsný, takový by si asi nikdo z nás nepřál, na druhé straně síla kamarádství z něj v těžkých podmínkách tropické džungle udělala něco, co lze pohřbem alespoň nazvat.
Dlouho mi trvalo se začíst. Jak už psali jiní bylo i pro mě těžké se zorientovat v časovém přeskakování. Později mě děj pohltil. Určitě doporučuji k přečtení.
Hluboké, vrstevnaté drama nejen o utrpení v japonském zajetí při stavbě železnice v siamské džungli. Dějem se proplétají příběhy několika hlavních postav s motivy nenaplněné lásky, osobních úspěchů i selhání. Velmi silné. Man Booker Prize 2014. Čtěte.
Velmi syrový příběh. Na autorův styl psaní jsem si musela nějakou dobu zvykat, časté přeskakování v několika časových rovinách mě mátlo a dokonce jsem mysela, že knížku na čas odložím a jsem moc ráda, že jsem to neudělala. Je neuvěřitelné, co všechno lidé dokážou vydržet a přežít. Nejde jenom to, co se jim dělo v zajateckém táboře, ale následky toho si nesou dál a ovlivňuje to jejich rodiny a okolí.
Kniha, která ve mně zanechala hluboký dojem a podnítila mnohá zamyšlení.
Silný autentický příběh utrpení, odvahy i kamarádství zajatců budujících Železnici smrti za druhé světové války, psychologických aspektů osob na obou stranách, životních cest postav před válkou i po ní, velmi překvapivá prolnutí osudů, hledaných a nenaplněných lásek. Velmi promyšlená syntéza reality a doplněných příběhů a zápletek. Doporučuji.
V rámci čtenářské výzvy jsem zkoušela číst několik knih majících Bookerovu cenu. Ačkoli jsem zdatná čtenářka, nešlo to, knihy byly těžkou zkouškou mé trpělivosti. Už jsem myslela, že výzvu nesplním. Pak jsem objevila tip na tuto knihu a jsem za to moc vděčná. Byla to pecka! Když se člověk popasuje s nelineárním vyprávěním, je opravdu co číst. Zajímavá jsou všechna období knihy, kniha zbytečně nešokuje ani nesklouzává k uplakanému sentimentu. Bookerovu cenu si kniha zaslouží a čtenářovu (čtenářčinu) pozornost také.
Z doby 2WW je v povědomí více Evropa než ostatní kontinenty, kde také literární příběhy jsou výjimečné. Co teprve z Austrálie. Utrpení australských válečných zajatců, zvláště založené na osobních vzpomínkách autorova otce, je nepochopitelné. Jako každá válka. Co lidé mohou dělat lidem!! Kniha potvrdila můj názor na Japonce. Poprvé je nějaká cena (Bookerova) dle mého v dobrých rukou.
S Mostem přes řeku Kwai bych to zrovna nesrovnávala, ale špatná kniha to není. Jak se dá očekávat, jsou tu celkem dobře a čtivě popsané podmínky japonských zajatců. Navíc bylo zajímavé si přečíst osudy některých postav po ukončení války, a to hlavně na japonské straně. Jenže zjišťuji, že už měsíc po přečtení pomalu zapomínám, o čem že tahle kniha vlastně byla a za další měsíc na ní zřejmě zapomenu úplně. Navíc popis milostné aféry hlavního hrdiny před nástupem do války bych si klidně odpustila - nějak jsem na to nebyla naladěná. A i když byla kniha dobře čtivá, neustálé skákání v čase na mě působilo rušivě. Po této knize jsem četla některé jiné válečné romány, a když to srovnám, víc jak 3 hvězdičky dát nemůžu.
Knihu jsem vzala do ruky díky Čtenářské výzvě a když jsem překonala pár prvních, pro mě dost matoucích kapitol, bylo to velmi zajímavé čtení. I když jsem četla spoustu knih na téma druhá světová válka, o téhle její straně jsem toho věděla velmi málo a díky této knize si rozšířila obzory. Navíc jsem ocenila mnohé myšlenky protagonistů, ať už to byli Australané, Japonci nebo Korejci. Moc dobré čtení!
Strašně ráda bych dala celých pět, ale ze začátku to alespoň pro mě byl moc velký binec. V okamžiku, kdy se však pera konečně chytila lineárnost a na listech bambusu začaly tančit první kapky monzunu, v tu chvíli jsem tomu příběhu propadla a nedalo se odtrhnout. A přesto to nejsilnější přišlo až v okamžiku, kdy některé válečné knihy končí, až v letech po válce, ve strachu ze špatně poskládaného dětského prádla, z dluhu 50 jenů, z tajemství a lží, které musely být proneseny, z rozbitých výloh rybářské restaurace a dalších střípků životů, které pokračovaly dál. Takže dovolte jeden malý úryvek. "Hned pak šel do džungle za cvičákem a brečel." Skončila jsem stejně jen bez džungle a cvičáku.
Věděli jste, že Japonci za druhé světové války stavěli v Barmě železnici? Výborně. V tom případě Úzkou cestu na daleký sever vůbec nečtěte. Nic nového se totiž nedozvíte. Zajatci měli hlad, museli nelidsky pracovat, zacházelo se s nimi jako s odpadem. Viděno milionkrát stejně a nebo lépe.
Hlavní postava je k nesnesení. Proč mám fandit člověku, který se peleší se svojí tetou, podvádí svoji manželku a v práci kazí životy lidem, ale je natolik hrdý, že s tím ni nedělá.
Kniha je doslova otřesná. Hraje si na něco, co ani zdaleka není. Chce být za každou cenu inteligentní a poetická, ale veškeré tyto snahy vyznívají ploše a trapně. Tohle opravdu (jak se píše i v doslovu) Man Bookera vyhrálo jen proto, že autor je Australan. Nečtěte.
Čekala jsem, že to bude dobrá knížka, a taky byla. Víc než dobrá, vynikající. Některé obrazy už asi z hlavy nedostanu - Japonci byli naprosto zvrácení. Střídání hrůzy zajateckého tábora a líčení osudového milostného vzplanutí vše ještě zostřuje. A pak závěrečná třetina, za kterou jsem byla moc ráda, protože osvobozením to pro ty, kdo přežili nekončí. Je to opravdu mimořádný román.
Ze začátku sice zmatek v přeskakování linií ,až jsem knihu málem odložil...Neudělal jsem to a bylo to dobře.Silný příběh a pro milovníky tohoto tématu jasná volba do výzvy Manbookerova cena......Teda hned po knize Schindlerův Seznam????
Knihy, které jsou psány coby pomník lidského utrpení, se kritizují těžko, člověk má tak trochu pocit, že tím znevažuje památku těch, kteří takové peklo přežili.
Bohužel mě ale kniha nijak zvlášť nezasáhla.
Myslím, že proto, že se autorovi nepodařilo vytvořit dost plastické charaktery postav aby se pro mně stali něčím víc než jen jmény - dokonce všichni krom Čokyho a Dorriga mi poněkud splývají. A ani u těch dvou nemám pocit, že je doopravdy znám, jak to u dobře napsaných postav bývá, spíš jen že jsem se dozvěděla, co se jim stalo.
To, co mě nakonec nejvíc dostalo, byla děsivá fakta, která jsem si díky knize dohledala - ne o železnici, ale o Jednotce 731 a Širó Išiiovi a promlčených japonských válečných zločinech. To je humus.
Ve stínu takových fakt je pro mně Flanaganova kniha nakonec i zbytečně mírná a smířlivá.
Úzká cesta na daleký sever
Poprvé jsem knihu odložila, že nebudu číst o chlapovi co se honí za každou ženskou ... :). Pak mi to nedalo, četla jsem dál....kniha má neskutečný spád, vytstihuje to, o čem se píše i v jiných podobných příbězích...že takové neskutečné utrpení utužuje mezilidské vztahy až do podony...ne já, ale my. Je založená na faktech, člověk si uvědomí, že páchání zla na druhých ve jménu císaře je stejné jako páchání zla ve jménu Hitlera, Stalina i Boha. Autor popisuje i jak přeživší vojáci se těžko zapojují do normálního běžného života a vlastně se nikdy pořádně nezapojí. Výborná kniha.