Richard Flanagan

Nové komentáře u knih Richard Flanagan

„Poprvé jsem knihu odložila, že nebudu číst o chlapovi co se honí za každou ženskou ... :). Pak mi to nedalo, četla jsem dál....kniha má neskutečný spád, vytstihuje to, o čem se píše i v jiných podobných příbězích...že takové neskutečné utrpení utužuje mezilidské vztahy až do podony...ne já, ale my. Je založená na faktech, člověk si uvědomí, že páchání zla na druhých ve jménu císaře je stejné jako páchání zla ve jménu Hitlera, Stalina i Boha. Autor popisuje i jak přeživší vojáci se těžko zapojují do normálního běžného života a vlastně se nikdy pořádně nezapojí. Výborná kniha.“... celý text
— gab72

Úzká cesta na daleký sever

„První padesát stránek jsem prokousávala snad rok... A zbytek louskla za dva dny, jakmile jsme se začetla, nechtěla mě pustit.“
— BubliBubli

Úzká cesta na daleký sever

„Za mě trochu zklamání. Přitažlivá místa zabil naprosto strašný styl. Přeskakování v ději trochu bez ladu a skladu mi vadilo. Někteří autoři dokážou doslova popsat zoufalství a zkázu, i když píšou fikci. Tady jsem měla spíš dojem, že se účastním výletu do strašných podmínek, ale sleduji to z balkonku v pětihvězdičkovém hotelu. Popisované události jsou někde v čase. Minulé roky, měsíce, dny a hodiny je uvěznily ve škatuli na časové ose, hned vedle dalších podobných. Pokud je vytáhne správný archivář a dokáže z nich vytěžit podstatné, předestře před budoucí čtenáře, generace, historiky, šmíráky doslova armagedon. A nebo ne.“... celý text
— Janadvorackova

Úzká cesta na daleký sever

„Vzhledem k ocenění jsem měl vysoká očekávání, bohužel ale neustálé přeskakování v ději, silné zaměření na psychologii hrdiny a vůbec celý způsob vyprávění mi absolutně nesedly. Vzdal jsem to po cca. 150 stranách.“... celý text
— pavel1238

Úzká cesta na daleký sever

„Nelidské zacházení se zajatci po porážce britské armády v Singapuru je pouze potvrzením toho, že válka odlidšťuje. V každé extrémní situaci vyplouvá na povrch všechno, co jedinec prožil. A pokud je to vztek, nenávist, zbabělost, strach, nahromaděná nespravedlivost, ztrácí veškeré morální zábrany, pokud je vůbec kdy měl. Neříkám nic nového. Neskutečný fanatizmus, s jakým Japonci pojímali svou službu pro císaře, podřazeni jeho vůli a rozkazům je pro nás cizí. Jejich odlišné pojímání cti bylo ale spřaženo s hlubokou historii samurajů, kterých tradice sice končila, ale v knize je u japonských postav znát. Chybí jim nadhled. Možná jenom major železniční armády Nakamura před smrtí je schopen vnímat mezi dobrem pro zbožštěného císaře a dobrem pramenícím z prostého vnímání života. Přínosem knížky byl i přesah příběhů postav do doby po válce, pokud tedy přežili. Jejich sžívání s pováleční dobou. Většinou je to u všech stejné, to, co prožili, jim zamyká ústa. A nakonec i ty ukázky z tvorby japonských poetů (Bašó, Kukušani, Issa), nepatrná zmínka o obdivuhodném japonském malíři (Hokusai) … určitě nám také japonská kultura měla a má co říct. Kdyby jenom nebyla ta válka. Tak zbytečná. Tak krutá.“... celý text
— esma

Přejít na knížky autora