Úzká cesta na daleký sever
Richard Flanagan
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/258392/bmid_uzka-cesta-na-daleky-sever-B3B-258392.jpg
4
113
113
V paměti čtenářů zůstává slavná kniha Most přes řeku Kwai z roku 1952, o pět let později úspěšně zfilmovaná. Po více než šedesáti letech se k tragickému dramatu stavby „železnice smrti“, při níž přišlo o život neuvěřitelných sto tisíc lidí, vrátil spisovatel Richard Flanagan. Centrem jeho vyprávění je utrpení australských válečných zajatců v čele s vojenským lékařem Dorrigo Evansem. Historický román je o to cennější, že čerpá z osobních vzpomínek autorova otce, veterána siamsko-barmské železnice, jenž zemřel roku 2013 a jemuž je román dedikován. Za své dílo získal spisovatel roku 2014 Bookerovu cenu.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2015 , OdeonOriginální název:
The Narrow Road to the Deep North, 2014
více info...
Přidat komentář
Vybrala som si túto knihu kvôli Čitateľskej výzve. Dlho mi trvalo, kým som si zvykla, že priama reč nie je v úvodzovkách a dej stále preskakoval. Čakala som silný príbeh o vojne a láske, ale bol to pre mňa taký zmätok z každého rožku trošku. :(
Hodně dlouho mi trvalo, než jsem si na autorův styl zvykl. Přeskakování mezi osobami a časy, místy do snů na přehlednosti ději moc nepřidají. Ale když si člověk zvykne, tak už to pak jde bez větších problémů. Velice vysoko hodnotím, že popisu skutečných válečných hrůz je věnována jen zhruba polovina knihy, zbytek je rozdělen do před- i poválečných osudů jednotlivých postav. Nezvyklé je také to, že se tady nevyskytuje jednoznačně bezchybně kladný hrdina, stejně jako jen negativní.
Ale na úplných pět hvězd to přeci jen není.
Veľmi zvláštna kniha (myslené ale v dobrom). To boli moje myšlienky takmer počas celej doby čítania, a až po dočítaní deja môžem a cítim, že musím trochu poupraviť toto tvrdenie. Kniha je to zvláštna, ale je zaujímavá. Prvých 200 strán je venovaných občas útržkom zo zajateckého tábora, občas niečomu spred zajatia Austrálčanov, ale najmä je v nich popísané záletnictvo hlavnej postavy. Tých hlavných postáv, resp. postáv, ktorým sa venuje väčší priestor je v tejto knihe viac, ale predsa len si jedna z nich ukrojí pre seba väčší kus. Nechápal som, načo je tých prvých 200 strán dobrých, keď to má byť o zajateckom tábore a stavbe mosta, ktorému autor venoval asi iba tretinu. Ooo, ako som sa zmýlil. Táto kniha nie je (iba) o moste, je to o láske, priateľstve, prežití. O láske, ktorá nie je aj je, o láske, ktorá prežije desaťročia, napriek tomu, že jej osud (a partneri) nepraje, o tragickej láske. Je to o priateľstve ktoré pretrvá do smrti a o prežití ale aj umieraní v neskutočných podmienkach, ktoré sa hádam prežiť ani nedali. Plusom knihy je určite rozprávanie príbehov viacerých postáv, ako zajatcov, tak aj väzniteľov, milencov aj ich partnerov. Ďalšou zaujímavou vecou je celkom podrobné vyrozprávanie príbehov po vojne. Stále som mal pocit, že je toho veľa a kniha by určite uniesla aj keby mala iba 200 strán, ale nie je tomu tak. Takmer každá strana a každé slovo majú v tomto diele svoj význam. Nečakajte výrazne vojenský román, ale skôr náhľad do psychiky ľudí, ktorí si museli prejsť jedným z najťažších a najkritickejších období histórie ľudstva.
Monumentální výpověď o zvěrstvech, lásce, nenávisti a vše spojující a trhající válce. Někdy až na hraně pádu do propasti patosu, přesto vytrvajíc až do konce na tak tenké hraně. Tomuhle říkám Velká literatura, spojení historie utrpení s krásou přítomnosti proměňující se nazpět do krásy minulosti a utrpení přítomnosti.
Knihu jsem zakoupil za cca 38 Kč. Asi nejlepší kniha za ty peníze. Možná nejlepší kniha bez ohledu na to, kolik stála.
PS: Doporučuji při čtení aspoň nějakou znalost angličtiny, pro ty co už přečetli – vy to chápete.
Ze začátku jsem se bála, že mě tahle knížka (byť je o druhé světové) nebude bavit a bude málo čtivá. Ale nakonec jsem byla příjemně překvapená.
Chvíli mi sice trvalo zvyknout si na styl, jakým je příběh psaný. Autor přeskakuje v čase i místě a střídá vyprávění o různých postavách a ke všemu přímé řeči neuvozuje uvozovkami. Ale jak jsem se začetla a zorientovala, příběh pěkně plynul. Přišlo mi sice, že gradace přišla zhruba v polovině knihy a ten zbytek byla už jen snaha osudy hlavních postav uzavřít, ale k tomuhle rozvláčnějšímu stylu vyprávění to asi patří.
Ale jsem moc ráda, že jsem si mohla přečíst i něco z druhé světové, co ale není "typický příběh z válečné Evropy".
Potřeboval jsem změnit trošku žánr a zkusit něco jiného .Tahle kniha má silný příběh a po prokousání určitých pasáží v úvodu (které nemusí každého bavit ) se děj začne rozvíjet a do konce už je to skvělé čtení .
Zaujímavý štýl písania - skákanie z minulosti do "prítomnosti", z Dorrigovho detstva cez starobu k dospelosti a nazad, niektoré kapitoly rozpracované podrobnejšie, iné na jednej - dvoch stranách zachytávajú len "myšlienkový trysk" alebo konkrétnu situáciu. Každá časť knihy navyše začínala nejakým haiku.
Kniha začala relatívne "nevinne", no postupom času bola čoraz temnejšia, spád nabrala niekde pri časti opisujúcej život v zajateckom tábore a potom to začalo byť riadne temné. Posledná časť knihy opisuje život postáv po skončení vojny - niektorí si prilepšili, viacerí založili rodinu, z iných sa stali trosky, no málokto sa dokázal vyrovnať so zverstvami, ktoré prežil, či už na strane Japoncov alebo zajatcov. Utápali sa v alkohole, trpeli PTSD, neboli schopní naplácať vlastným deťom alebo sa z nich stal presný opak - z tyrana sa stal človek, ktorý sa rozhodol pomáhať ostatným a vidieť v nich iba dobro.
K tomu pár prekvapivých zvratov, miestami absurdné situácie a prirovnania len podfarbujúce nezmyselnosť celej vojny (napr. vojak, ktorého rozpučil barel plný čokolády - humanitárna pomoc od spojencov, ktorá mu mala zachrániť život).
Knihu som dostal ako darček od partnerky a musím uznať, že vybrala dobre - Úzka cesta zanechala dojem a určite sa k tomuto námetu ešte vrátim.
Zejména prostřední část se nedá nesrovnávat se stejně skvělým Clavellovým Králem krysou...
Tak pro mě to bylo dost těžko stravitelné. Vzhledem k tématu mi neseděl styl, čekala jsem větší spád. Nedočetla jsem, nebavilo mě to. Škoda, vzpomněla jsem si např. na Ohně na planinách - a to je jiný kafe!
Příjemné překvapení, i když známé téma přece je tu něco nového. Líbil se mi způsob vyprávění v krátkých kapitolách, představujících (jedna nebo několik) jednotlivé obrazy nebo črty ze života Dorriga Evanse a jeho spolubojovníků. Některé scény mi doslova vyrážely dech, některé byly tak neuvěřitelně vyhrocené v kontrastu děje a popisu okolí. Ale přiznám, že místy mi neseděly některé dialogy, klišé, plácání o banalitách. Třeba bylo jen potřeba zvolnit, ale ne vždy to vyšlo. Oceňuji zobrazení dopadu zážitků ze zajateckého tábora na život po válce, u obou stran.
Wow! Tak tohle bylo nečekaně dobré počtení. A to jsem si tuto knihu půjčil v podstatě náhodou a vůbec jsem netušil, o co se jedná. Možná i díky tomu jsem byl velmi mile překvapen.
Celkově na mne kniha působila jako určité fragmenty vzpomínek. Přitom se ale o vzpomínky nejedná, neboť vyprávění zahrnuje více postav. A vy skrze ně máte možnost vidět ty samé události a vztahy z různých pohledů.
Velká část se samozřejmě soustředí na život a smrt v zajateckém táboře a je opravdu hutná. Nicméně pro mne osobně byla nejpůsobivější asi poslední čtvrtina knihy. V té sledujete, jak postavy stárnou a proměňují se. Postupně se z nich vytrácí to, co bylo dobré a špatné a zůstává pouze to, co je lidské.
Moc zajímavá a působivá kniha, kterou si chci přečíst znovu. Dávám plný počet hvězd.
Hodně silná kniha. Silná a syrová. Velmi čtivě a poutavě napsáno, rozhodně se nejedná o příjemné čtení (což je jasné, vzhledem k tématu), ale i tak jsem se od knihy nemohla odtrhnout. Líbil se mi styl, jakým byla kniha koncipována, od částí od sebe oddělených verši haiku, přes organické střídání časových a dějových linií, až po vyvážený poměr částí popisujících děj, prostředí a vnitřní prožitky jednotlivých postav. Myslím, že budu dojmy z knihy nějakou chvíli vstřebávat, protože tahle knížka vás vtáhne, sežvýká, vyplivne a zanechá s pocity zmaru, deprese a prázdnoty.
Kniha určitě jiná, zvláštní, přesvědčivá a silná. Ale dost dlouho mi trvalo se začíst a rozhodně neplatilo, že bych se od ní nemohla odtrhnout. Spíš (hlavně v první půlce) jsem se do čtení musela nutit a nebylo to ani tak kvůli popisu hrůz v zajateckém táboře, jako spíš kvůli rozvláčným pasážím o citech a náladách hlavního hrdiny.
Kniha je úžasně napsána, ale musí čtenář překousnout na začátku románu části o lásce a uvažování hlavní postavy. Zhruba od třetiny už dává i první část smysl a jednoduše se lze ztotožnit s pocity hrdinů. Autor krásně popisuje stav mysli jak kladných tak záporných postav, čte se to úžasně. Místy je to až hodně smutné čtení jak život uplyne a když zemře tak se "vlastně nic nestane a život dalších jde dál ...". veliké BRAVO !!
Pro mě byla v určitém smyslu kniha nesourodá. Prolínání různých časových rovin mívám většinou ráda, ale tady to působilo kostrbatě.
Nemá být kniha o "hraní s chytrými slovy"? Když si budu chtít přečís něco napínavého, sáhnu po nějakém krváku. Tato mě popravdě i přes místy krutý děj tak nějak celkově povznesla :). A díky Jirkovi Hrubému za překlad, při jehož čtení člověk ví, že i australští ptáci jsou správně přeloženi :).
Vynikající román, možná nejlepší, co jsem v posledních letech četl. Věrohodnější a syrovější než Most přes řeku Kwai. Trochu jsem se o knize rozepsal v místím blogu.
Bylo to celý takový divný a v půlce jsem to odložil. Příliš mnoho hraní s chytrými slovy na úkor děje. Půlka knihy je o lásce a půlka o hrůzách zajatců v rukou Japonců za druhé světové, ani jedna část mě nechytla.
Dostalo to Man Booker cenu, takže soudím, že aby autor dostal cenu, tak to nemůže být čtivo pro normální smrtelníky.
Úzká cesta na daleký sever
Skvělé, skvělé, skvělé čtení! Kniha, ve které hrůzy spojené s motivy ala Most přes řeku Kwai (potažmo s budováním železnice přes džungli) jsou jenom součástí širšího příběhu, stejně jako byly součástí následné existence těch, kteří přežili... O pudovém přátelství, vůli k přežití a síle překonávat, co nejhoršího život (a hlavně druzí) připraví, o nepředstavitelném utrpení a zapomínání na ně, vášni i zlhostejnění, lásce a manželství v mnoha podobách, paměti a touze po smyslu (který neexistuje, ale stejně ho musíme hledat...). "Chlapské" pasáže jsem si užila jednoznačně více než milostný příběh - ale vlastně se obojí dobře doplňovalo. Flanagan je empatický a umí psát, tu a tam jsem měla pocit, že si vymyslel vlastní jazyk...