Tajemné dálky
Otokar Březina (p)
Slavný knižní debut Březinův. 300 číslovaných výtisků, prvních 17 s autografem spisovatele. Dotištěno dne 12. dubna 1895 v knihtiskárně Emanuela Stivína Praha 146-II pro vydavatelstvo Moderní revue.
Přidat komentář
Teda, co tomu chodilo hlavou... Obdivuju. Motivicky mi to přišlo chudé, ale to není ani tak vina Březiny, jako dekadence. Mile mě překvapilo, že se tomu dá alespoň trochu porozumět, myslela jsem, že to celé bude jedna velká šifra. Nejvíc se mi líbila „Moje matka" a pak „Návrat":
Až v šedivém toku
noc lítostné touhy stiskne ti prsa, smutek věcí a času,
dní, které nastanou, bolestné šeření prvé,
a vztyčená vášní, schvácená něhou (ó smutná!) na místě jasu
pít budeš jen brutální rozkoš z nečisté číše mé krve.
Motiv z Beethovena mám rád: to takhle jednou lyrickej subjekt votevře vokno, dejchne na něj Beethoven a chce se s nim koupat..., jinak je dekadentní i slovosled: v němčině má člověk aspoň jistotu, že sloveso je na konci, u Březiny než si jeden v hlavě přeskládá, co k čemu patří... zlatý aktuální členění větný!
Má nejmilejší Březinova sbírka s mým nejmilejším veršem ("Netoužím žízně své u žití svlažit břehů"), s tím nejkrásnějším pojmenováním životního smutku a hledání útěchy v umění, jaké znám.
Březinu jsem četla poprvé v 15 letech ve výboru Modlitba za nepřátele, moc jsem tomu nerozuměla, ale okouzlil mě nesmírně a hrozně jsem si přála porozumět těmto úžasným básním. Postupně jsem si obstarala všechno, co napsal. Nejvíc se mi líbily Tajemné dálky a Svítání na západě.
mám rád obrazy, které ve mně Březinovy básně vyvolávají. Svítání po březinovsku:
Déšť světla krvavý ze slunce ohněm prýštil,
šer věčný prostoru pil jeho nektar lačen;
do modří brunátných se na východě tříštil
a v žhavých úlomech plál štěrbinami mračen.
Je mi líto, ale básně z Tajemné dálky mě nijak neoslovily. I když nejsem nějak velký příznivec básnických sbírek, většinou si najdu několik básní, které se mi líbí. V této sbírce jsem ovšem žádnou takovou nenašla.
Podzimní večer (poslední sloka)
A z obřích dimenzí do temna pohroužených
jak tisícerých křídel vnímám šum a vání;
v něm slyším jásot duší smrtí vykoupených
a nově narozených úpěnlivé lkání.
Toto jsem si vybrala na naučení k maturitě. Byl to smělý plán, nešlo mi to přes rty, i když se mi to tak líbilo... JInak si ze sbírky nepamatuji nic, jen to, že mi nešla udržet pozornost, byla opravdu náročná.
Štítky knihy
symbolismusAutorovy další knížky
| 2008 |  Svítání na západě |
| 2008 | Ruce |
| 2008 | Stavitelé chrámu |
| 1895 | Tajemné dálky |
| 2010 | Větry od pólů |
Formálně je pro mě Březina nejvyšší český básník. Pokud se rozhodnete tuto knihu, číst, nezaměřujte se v ní příliš na obsah a myšlenky, ale spíše na meditaci po vzoru středověkých mystiků. A pokud myšlenky, tak ne ve verších, ale v celistvé básni.