Tajemný protivník
Agatha Christie
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/541031/bmid_tajemny-protivnik.png
4
242
242
Tommy & Pentlička série
1. díl >
První špionážní dobrodružství mladé svérázné dvojice z pera královny zločinu. Je krátce po válce. Tommy Beresford a Prudence Cowleyová, zvaná Pentlička, jsou sice bez práce i bez peněz, ale překypují odhodláním něco se svým životem podniknout. Odvážně spolu zakládají kancelář Mladí dobrodruzi, a sotva stačí svůj nápad promyslet, dostanou zcela výjimečnou zakázku. V sázce není nic menšího než osud Anglie. Aby vystopovali záhadného nepřítele své vlasti, seznámí se s pravými i falešnými pracovníky tajných služeb, projdou mnoha nebezpečnými zkouškami a octnou se v doupatech zločinců kujících velezradu. Na konci je čeká velmi překvapivé odhalení…... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Romány
Vydáno: 2024 , KalibrOriginální název:
The Secret Adversary, 1922
více info...
Přidat komentář
Ačkoli knihy se špionskou tématikou moc nevyhledávám, nové vydání prvního dílu série T&P jsem si nemohl nechat ujít. Ano, je to mírně naivní a možná trochu hloupé, ale jak je u ACh v drtivé většině případů zvykem, jedná se o čtivou a napínavou knihu. Totožnost Tajemného protivníka byla lehce překvapivá a celková pointa více než uspokojivá.
Po dlouhé době jsem zkusil Tommyho a Pentličku a byl jsem moc spokojený.
Velmi uspokojivé.
Nebyla to vůbec špatná kniha, taková příjemná lehká detektivka. Ale nebylo to přesně podle mého gusta, Poirota a Marplovou jsem si zkrátka oblíbila víc a jejich případy mi přijdou lépe a hlouběji propracované. Navíc jsem se zde místy trochu ztrácela v postavách. Tommy a Pentlička jsou však tak sympatičtí vyšetřovatelé, že jsem se nad knihou dobře bavila a čtení jsem si užila.
Byla jsem moc ráda, když jsem tuto knihu sehnala v antikvariátu. Věděla jsem, že A.Christie má příběhy s Tommym a Pentličkou, ale doteď jsem žádný nečetla, přitom jsem se někde dozvěděla, že tyto vyšetřovatele měla moc ráda, stejně jako slečnu Marplovou. A když už jsem se rozhodla přečíst si tyto příběhy, chtěla jsem začít prvním dílem. U detektivních sérií je to v podstatě jedno, ale přece nezačnu u jejich důchodového věku, chci to pěkně od začátku, zde ještě nejsou manželé.
Děj probíhá svižně tak akorát, spokojenost velká, A.Christie byla mistryní ve svém oboru
(drobný spoiler)
S Tommym a Pentličkou jsem se setkala již dříve, bylo to ale pouze v autorčiných povídkových knihách. Zde jsem se tedy - spolu s nimi ;-) - vydala na úplný začátek, tj. do doby, kdy se teprve seznámili a začali spolu pracovat. A přestože je jejich případ jiný, než bývá u autorky obvyklé, moc se mi líbil. Oba jsou sympatičtí a navzdory tomu, že se jedná spíše o případ se špionážní tematikou, já jsem se u něj opravdu královsky pobavila ;-). Připouštím jistou naivitu příběhu, ale právě ta měla svoje kouzlo také a mě osobně vůbec nevadila. Tommy a Pentlička pátrají po dívce, která měla po potopení lodi Lusitania, k němuž došlo v roce 1915, odevzdat jakýsi důležitý dopis na jistá místa. Že se přitom dostanou do nebezpečí a snad i ohrožení života, určitě není třeba psát. A já už také víc psát nebudu ;-), knihu ohodnotím plným počtem a dalšího setkání se svojí nejoblíbenější autorkou se nemůžu dočkat již nyní...
(SPOILER) Agathiny pokusy o špionáž jsou spíš k smíchu, obsah hnědého zápisníku trapně doslovný, tu a tam mám pochybnost o použití některých pojmů (opravdu byl v roce 1922 "diktafon" variantou "odposlechu"?) a smršť sňatků knížku odsuzuje spíše do oblasti ultraoddychové ženské literatury. Na druhou stranu, pokud si prvního Tommyho a Pentličku přečtete na počátku své detektivkářské kariéry (nejpozději v patnácti letech), oceníte zamotanost, napínavost a občasnou zábavnost - a třeba vás Mladí dobrodruzi nasměrují ke smysluplnějším Agathiným případům. Pokud tedy detektivkám ze staré Anglie, vlastně detektivkám vůbec, neupíráme smysl jako takový. Ale přiznávám, že se počítám k těm, kteří budou vždy zaujati tím, kdo zabil Rogera Ackroyda... :-)
Tommy a Pentlička je na rozdíl od Hercula Poirota a slečny Marplové jiný druh detektivky.
Při prvním setkání s touto dvojicí nás čeká dětinský příběh s prvky špionážního dramatu a komedie zároveň.
Pro fanoušky klasické detektivky to může být trochu zklamání, pro jiné naopak milé zpestření.
Já byl s příběhem spokojen a Pentlička je velmi zábavná, proto myslím, že příběh ocení více čtenářky.
Kniha byla zfilmována roku 1983 a ještě 2015, kde Pentličku hraje Jessica Raine a Tommyho David Waliams.
Tommy a Pentlička - hlavně tedy Pentlička - je moje nejoblíbenější vyšetřovatelka z celé Agathy. Takže i když jejich příběhy jsou spíš takového špionského charakteru, což normálně moc nevyhledávám, musím hodnotit celou tuto sérii plným počtem. Škoda, že knih s nimi nenapsala víc.
První příběh, ve kterém vyšetřování vedou Tommy a Pentlička, velmi sympatická dvojice s otevřenou povahou a odhodláním užít si života. Samotná zápletka je tak trochu špionážní povahy, kdy je ohrožena bezpečnost Anglie. Nechybí ani představitelé tajných služeb, záměny identit a samozřejmě neznámý tajemný protivník, o kterém nikdo nic neví až do samotného konce. Zase trošku něco jiného, než Hercule Poirot nebo slečna Marplová, ale neméně zajímavé.
Tato kniha je první, kterou jsem ještě neviděla zfilmovanou a rovněž to bylo i první seznámení s Tommym a Pentličkou. Souhlasím, že má autorka lepší zápletky, ale vzhledem k tomu, že se jedná teprve o její drahou knihu, zaslouží si shovívavost. Spisovatel se s každou knihou vyvíjí a posouvá dál. Někdy se prvotiny ani nedají příliš číst. Paní Agatha Christie si naopak od počátku nastavila laťku vysoko. Kniha umí pobavit a upoutat dějem. Souhlasím i s názorem, že zde vtipně vychází z charakteristických prvků šestákových detektivek.
Z tohoto detektivně-špionážního románu mám rozporuplné pocity. Na jednu stranu příběh začínal dobře, bylo to napsané poutavou odlehčenou formou, a jisté kouzlo spočívalo v tom, že čtenář netušil, jakým směrem se bude děj ubíhat. Když se linka překlopila do politicko-konspiračního tématu, moc mě to nepotěšilo. Zklamáním byla rovněž identita tajemného protivníka tahajícího za všechny nitky. Ani Tommy s Pentličkou mi nebyli tak sympatičtí, jak by hlavní postavy měly být - na druhou stranu mě ani nijak nedráždili, a díky neutrálnímu postoji k jejich osobám jim dám šanci i v dalších knihách.
Akční, napínavé, méně humoru než jsem u Agathy zvyklá. Celkově zajímavé, ale tyhle světové komplety mi přijdou až příliš komplikované a nereálné.
Moje první setkání s Tommym a Pentrličkou a hned si mě zaháčkovali. Tajemný protivník má skvělou zápletku, akční děj a ten závěr. Nečekala jsem ho. Vše navíc okořeněné romantikou. Po téhle knize jsem hladově hltala všechny příběhy této dvojice. Škoda, že jich A. nenapsala víc.
Knihu jsem si vzala jako oddychové čtení k vodě a při prvních stránkách, když jsem zjistila že to není Poirot, myslela jsem, že knihu odložím, ale jsem ráda, že jsem ji dala šanci. Zápletka bych řekla že typicky detektivní - velký génius/padouch a spousta náhod (některé až absurdní - podat si inzerát že sháním info o jisté osobě mi přišel vyloženě dětský, ale omluvitelné u začínajících detektivů). Pentlička, mě osobně nesympatická postava, s pořádnou dávkou kuráže, drivu a bystrosti a oproti tomu na Tommym jsem obdivovala jeho pevné nervy a stálost.
Kniha se hodí jako letní oddychové čtení, čte se snadno, neurazí.
Druhá Agátina kniha (z roku 1922), první ze série "Tommy & Pentlička".
Myslím, že Tajemný protivník je učebnicovou ukázkou odvěké pravdy, že značka prodává. Kdyby knížku napsal nějaký neznámý Joe Black, vsadím pravou ruku na to, že její hodnocení by skončilo hluboko v modrých číslech. Úroveň této špionážní detektivky naprosto pregnantně vystihl uživatel Fideidefenso: "stupidní příběh s extrémně natvrdlými hlavními hrdiny".
Zpočátku mě čtení i bavilo, v expozici působili oba ústřední crazy-protagonisté uvolněně a sympaticky a navíc nechyběl ani humor, který celému vyprávění dodával tu správnou šťávu, jenže jak začalo "houstnout napětí" a klubko zápletek se začalo zašmodrchávat, zábavnost se kamsi vytratila a zbyl jen hodně slabý béčkový příběh, plný náhod, který jsem dočetl se značným sebezapřením.
Že je v knize těch náhod až moc si zřejmě uvědomovala i autorka, protože sama na toto téma občas zavede řeč: "A pak že se náhody nestávají!" Nebo: "Už jsem si mockrát všimla, že jak se jednou začnou stávat divné náhody, tak potom pokračují úplně neuvěřitelně." Atd.
Malá zajímavost na závěr: V příběhu je na jednom místě zmínka o inspektoru Jappovi, který se poprvé objevil v Agátině předešlém románu.
P.S.: Protože se v knize vyskytuje věta: "…měl nepříjemný, slabošský obličej a Tommy ho odhadl buď na Rusa, nebo Poláka," mám reálnou obavu, že fanatičtí aktivisté román, kvůli národnostní nesnášenlivosti, co nevidět zařadí na seznam libri prohibiti…
Raději dávám přednost Poirotovi nebo sl.Marplové a upřímně, dvojice Tommy a Pentlička mě moc nelákala. ALE ... nakonec jsem byla naprosto nadšená tímto jejich příběhem! Výborná zápletka, akční děj a ten závěr ... opravdu jsem si byla jistá, ale Agatha mě přelstila :-D Rozhodně doporučuji k přečtení!
Nebudu lhát, kniha mě zklamala. V žádném případě mi nevadí naprosto odlišný styl psaní než mají všechny ostatní autorčiny romány, stejně tak jsem v pohodě s jakýmsi prapodivným špionážním příběhem.
Co mi ale vadí je stupidní příběh s extrémně natvrdlými hlavními hrdiny, když kdo je "tajemný protivník" muselo být každému jasné už alespoň 100 stran před koncem. V knize kvůli tomu nefunguje napětí a především postrádá pořádný detektivní příběh, což je u dektivního/špionážního románu zásadní.
Prazvláštní jsou také všemožné náhody, jež se celou knihou prolínají, a vyloženě bizarní je vyústění vztahu mezi americkým bratrancem se svou sestřenicí na konci románu.
Přes toto všechno se musím přiznat, že mě závěr knihy zajímal, díky lince s hledáním záhadné Jane Finnové, jejíž konec byl pro mě asi jediným překvapením v jinak značně předvídatelném díle.
Štítky knihy
Anglie detektivní a krimi romány zfilmováno špionáž 20. léta 20. století pátrání
Autorovy další knížky
| 2017 |  Deset malých černoušků |
| 2003 | Vražda v Orient-expresu |
| 2004 | Smrt na Nilu |
| 2001 | Záhada na zámku Styles |
| 2016 | Neočekávaný host |
Ani nevím kolik knih s Tommym a Pentličkou se mi dostalo do ruky, ale tento příběh dvou mladých dobrodruhů se mi zatím líbil nejvíc.
Dva mladí lidé bezprostředně po válce hledají práci a znenadání jim spadne do klína skvělá příležitost. Sice po většinu děje vystupovali každý za sebe a každý někde jinde, ale jejich dobrodružství mě moc bavilo a byla jsem napnutá až do konce. Nějakým osvícením shůry jsem na mozek celého případu přišla hned. Bylo to zkrátka až moc dokonalé, ale nechci zbytečně spoilerovat.
První setkání s Tommym a Pentličkou jsem si užila. Podle mě se Poirotovi rovnat nemůžou, ale jejich případy a vyšetřování jsou stejně pozoruhodné