Tajemství karet
Jostein Gaarder
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/342504/mid_tajemstvi-karet-HOC-342504.jpg
5
321
321
Dvanáctiletý Hans Thomas jede se svým otcem do Athén, kde se chtějí pokusit najít maminku, která od nich utekla, když byly Hansovi čtyři roky. Za záhadných okolností cestou přes švýcarské Alpy dostane chlapec od neznámého muže ve vesnici Dorf malinkatou kolibří knížečku. Kniha ho přivádí na tajuplný ostrov oživlých karet a Hansovi se pozvolna začíná příběh plný fantazie prolínat s realitou. Půvabný, originální román nenásilně nutí čtenáře položit si otázku po smyslu vlastního života.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 1997 , Albatros (ČR)Originální název:
Kabalmysteriet, 1990
více info...
Přidat komentář
Cesta za maminkou a nalezení předků mě bavily moc, příběh o kartách jsem jen přetrpěla.
Tuto knihu jsem naprostou náhodu našla v dětském oddělení, když jsem vybírala knihy pro syna. Nakonec jsem ji četla sama a uznávám, že je opravdu líbezná. Toto je slovo, které mi vytanulo na mysli po několika přečtených stranách a i na konci se s tímto ztotožňuji. Spousta krásných míst a i "filozofická okénka" jsem milovala, poněvadž bylo v pár slovech řečeno vlastně vše. Doporučuji přečíst hlavně dospělákům, na dovolenou ideální společník.
Žánrovo v mojej knižnici veľmi netradičná kniha, neporovnateľná s akoukoľvek inou knihou, ktorú som doteraz čítala. Uvažujem, či je viac pre mládež, alebo pre dospelých, avšak pravda je asi niekde uprostred.
Veľmi ma zaujal kartový kalendár - až doteraz som si neuvedomovala tento význam kariet.
"52 kariet, to máme 52 týždňov, to je dohromady 364 dní. A potom máme 13 mesiacov po 28 dňoch, čo je tiež 364. Keď sčítaš všetky hodnoty rovnakej farby, dostaneš číslo 91. Pre štyri farby v kartách je to znova 364. Zakaždým však zostáva jeden naviac. A to je práve Žolíkov deň. V prestupnom roku máme 2 Žolíkove dni. Asi preto sú v každom balíku kariet dva žolíky. To nemože byť náhoda."
Dej knihy ma zaujal vlastne až od momentu kolibrej knihy, ktorá vytvorila príbeh v príbehu a prepojila tak 2 svety do jedného.
Ako ďaleko od seba sú svet fantázie a skutočný svet? Narodenie a prežitie koľkých generácií prinieslo na svet mňa? Naozaj nemožeme zmeniť svoj osud? Može byť náš osud vpísaný v kartách?
Kniha ktorá čtivou formou filozofuje o živote a skrze fantáziu nám našepkáva, že svet okolo nás ako aj to, že tu sme, by sme nemali brať ako samozrejmosť.
Co bych tak mohla napsat o knize...původně pro mou dceru povinná četba a začetla jsem se natolik,že jedním slovem...prostě půvabné,napínavé i úsměvné čtení...fantazie vás pohltí...jedním slovem...krásné...:o))
Tajomný príbeh o ne/možných? ;) iných svetoch či svetoch v našej fantázii, ktoré zobúdzajú naše vedomie v dávnej filozofickej otázke "Odkiaľ sme sa tu vlastne vzali? A odkiaľ sa vzal svet?" O tom ako ľudia veľmi rýchlo a ľahko zabudnú, že svet i všetko okolo nich - dokonca i to, že žijú, je zázrak! .."..je nekonečne smutné, že sme tak stvorení.." No vyvstáva otázka "Môžeme to sami zmeniť?". "Pokiaľ sme deti, nosíme v sebe schopnosť objavovať svet okolo nás. Ale potom to príde - a celý svet sa pre nás stane zvykom." A to je niečo, čo nesmieme dopustiť! Ničoho ani veľa, ani málo, ale toľko aby sme stále znovu a znovu mohli zostávať v úžase - z chuti, vône, zážitku, stretnutia, prírody, pocitu.. a iných ne/uveriteľných prebiehajúcich skutočností. Btw. Z tohto príbehu by mohol byť aj úžasný fantasy film.
Výjimečná a velmi chytrá kniha.
Důmyslně propracovaný příběh, který na necelých 250 stranách splétá nitky dobrodružství, reality, fantazie i hlubokých otázek nutících k zamyšlení.
Celé je to podáno nenásilnou, takřka až deníkovou formou, takže se kniha dobře čte.
Místy obsahuje hluboké myšlenky, řekla bych až překvapivě nadčasové na to, že kniha vznikala v 90 letech minulého století. Například citát, který tu již někdo zmínil: "„Za to, že lidi tolik zajímá všechno ‚nadpřirozené‘, může jejich podivná slepota. Neboť neregistrují to vůbec největší tajemství, totiž že existuje svět. Mnohem víc je zajímají Marťani a létající talíře než celý ten úžasný svět, který se nám rozprostírá přímo před očima.“
krásně vystihuje současnou dobu, kdy spousta lidí se utíká k ezoterice, ale přitom naprosto míjí zázraky všedního dne, života, který jim připadá obyčejný až neutěšený.
Kniha mi také připomněla sílu dětského pohledu na svět a fakt, že to, že jsem živá, není samozřejmost.. už jen tím, kolik mých předků muselo přežít, abych se vůbec mohla narodit. Toto uvědomění mi přineslo více úcty k mému vlastnímu rodu, než jakékoliv jiné informace a metody.
Tajemství karet rozhodně doporučuju a pokud jste náhodou sami Žolíkem, dostane se vám laskavého popostrčení na vaší vlastní cestě, která možná není úplně jednoduchá, ale rozhodně není obyčejná.
Určitě se podívám i po dalších dílech tohoto autora.
Filozofie: promyšlená a nenásilně podaná. Knížka vybízí k přemýšlení a uspokojuje objevenými souvislostmi. Vzbuzuje pocit, že filozofovat – tedy neklouzat životem jako primitiv - může (a asi by měl) každý. Ale pokud tohle není, co hledáte, zbývá –
Fantazie. Knížka je kouzelná a kouzel plná. Spojením obou F se dostanete k podobnému vyznění, jaké nacházím v Malém princi: člověk by si měl uchovat dětský pohled na svět, měl by se neustále nechávat překvapovat zázračností života.
Ať si kdo chce co chce říká o tom, že filozofii takto interpretovat je nepřípustné zjednodušování, já Gaarderovy knížky přijímám s radostí. Ti, kteří filozofii berou čistě vědecky, najdou bohaté zdroje jinde. Ti, kteří touží najít jen způsob, jak do ní pootevřít dveře, nebo ji chtějí brát jako součást každodenního náhledu na obyčejný život či jen pátrají po motivaci, musí hledat mnohem víc. Proto jsem za takovéhle knížky vděčná.
Kniha plná fantazie, karet, ale i filosofických a hlubokých myšlenek o smyslu a původu života. Hezké a pohodové čtení , vyprávěné mladým chlapcem.
Nemívam problém okomentoval přečtenou knihu, ale tady mě nic nenapadá. Tajemství karet se vymyká všemu.
Už jen název na mém vydání je plastický, stačí po něm přejet prstem a už to, vyvolá jakysi zvláštní pocit…
Stejné je to i s příběhem uvnitř.
Je vyprávěn 12-ti letym klukem. Oceňuji jeho trefné poznamky ke světu dospělých. Kniha je určena dětem od 12-ti let, ale není to klasická knížka pro děti.
Mladší čtenáře zaujme fantasy část o kartách. Dospělé spíš filozofická hloubka autorových myšlenek.
Pěkně to celé drží pohromadě, čte se to pomalu a celkový dojem je: nevšední, nezařaditelný, hluboký - hodně originální knižní počin.
„Za to, že lidi tolik zajímá všechno ‚nadpřirozené‘, může jejich podivná slepota. Neboť neregistrují to vůbec největší tajemství, totiž že existuje svět. Mnohem víc je zajímají Marťani a létající talíře než celý ten úžasný svět, který se nám rozprostírá přímo před očima.“
Několikrát jsem narazila na názor, že je tato kniha přípravou na propracovanější a lepší Sofiin svět. Nesouhlasím. Je pravda, že několik myšlenek se v Sofiině světě objeví dokonce doslovně, ale není pravda, ža by byl Sofiin svět lepší. Tajemství karet je úplně stejně dobré.
Stejně jako není pravda, že je to kniha pro děti. Je to kniha, které porozumí i děti, ale primárně to rozhodně dětská knížka není. Je to kniha pro ty, co rádi přemýšlejí, co se dívají okolo sebe a snaží se si uvědomovat svět. Nenechat si život jen tak protéct mezi prsty, ale žít, jak nejlépe umějí.
Kouzelný pohádkový příběh s filozofickým podtextem. Milé a chytré čtení. Doporučuji.
Zajímavý příběh plný fantazie a dobrodružství, zamyšlení nad svým osudem a mírně okořeněný filozofií. Kniha se mi líbila a příběh okolo karet mě hodně zaujal.
Jedna z mých nejoblíbenějších knih vůbec je Sofiin svět stejného autora. O pár dekád později se mi dostala do ruky tahle a zase to byla radost číst.
Toto bola pre mňa veľmi zvláštna kniha. Hansovo putovanie s otcom skrz Európu ma veľmi bavilo, takisto ako aj ich filozofické rozhovory, tie som si skutočne veľmi užívala. Spočiatku ma bavil aj dej v kolibrej knihe – námorník, ktorý stroskotá na opustenom ostrove, ktorý mení svoju veľkosť. Ale akonáhle sa tam objavili kartové postavičky (alebo neviem ako ich nazvať), tak to na môj vkus už začalo byť trochu absurdné. Aj keď myšlienka kartového kalendára je skvelá, tak ten dej na ostrove ma už veľmi nebavil, oveľa viac ma bavil Hansov príbeh. Ale premyslené to bolo skutočne úžasne, hlavne ako to na konci do seba všetko zapadlo. Koniec mi síce prišiel trochu zrýchlený, tam som čakala niečo viac. Celkovo je to ale veľmi zaujímavá kniha, plná filozofických otázok, nad ktorými stojí za to sa zamyslieť.
Moc milá kniha. Autor v ní zdůrazňuje jako zásadní princip uvědomování si světa a žasnutí nad ním, což je právě skvělé pro knihu pro mládež. Protože tento princip je pak východiskem pro další, ještě hlubší poznání, které se stane výzvou v dospělém věku.
Mám radost, že knížku četlo tolik lidí a tolika se líbila. Třeba žolíků přece jen nebude tak málo, jak nastiňuje Jostein Gaarder. :-)
Neobvykle pojatý román spíše pro mladší čtenáře. Ale zase ne moc mladé, protože některé filozofičtější pasáže by mohly nudit.
Zezačátku jsem si říkala, že nic moc, přesto mě něco nutilo číst a pokračovat v rozmotávání souvislostí.
Musím říct, že nejvíc jsem byla nadšená asi ve 2/3 knihy, kdy už člověk věděl o co jde a přesto zbývalo odkrýt ještě nějaká tajemství.
Kdysi jsem nakoukl do Sofiina světa, ale nečetl. Kdysi jsem četl, že si lidský rozum dokáže spojit události do příběhů, které se nestaly, ale mohly se stát. Hledáme souvislosti tam, kde nejsou a nevidíme je tam, kde jsou. A částečně o tom tato kniha je. Možná každá kniha potřebuje svůj správný čas, možná každý příběh musí být vyprávěn ve správný čas. A v nesprávný čas kolibří kniha zmizí. Ale to neznamená, že nebyla, nebylo, nebude. A tak se i Zaklínač může potkat s Žolíkem. A každý život je velká pranice s osudem, který je možná někde napsán, ale nikdo z nás v té knize číst neumí. Jenom občas máme pocit, že teď, teď jsme něco pochopili, něco, co uteklo rychleji, než jsme to mohli postřehnout.
Gaarderův rozjezd k |Sofiinu světu, bez filosofických výletů. Čtivá kniha nejen pro náctileté. Přemýšlivý čtenář se při čtení k filosofickým otázkám také dopracuje.
Podle mého názoru je kniha spíše pro náctileté, zato příjemná oddychovka. Zabroušení do vlastní fanatazie a nových představ... Dvě linie příběhu tomu dávají zajímavý rozměr, i když chvílemi bych si přála rychlejší spád.
Tak co ten osud, existuje? Je všechno předem nalinkované? Můžeme to ovlivnit? Chytrý, neprvoplánový román s mnoha rovinami, který se dá číst v každém věku a každému tedy dá přesně, co zvládne. Filosofii navzdory mi v hlavě zůstává ta nejjednodušší linka - tajemná podoba imaginárního světa karet, trpaslíků a purpurové limonády. Nelineární běh času pro mě byl v tomto případě matoucí a postava matky by stála taky za trochu víc literární práce... ale co už, v celkovém kontextu to jsou detaily.
Autorovy další knížky
| 2002 |  Sofiin svět |
| 2004 | Dívka s pomeranči |
| 2002 | Kouzelný kalendář |
| 1999 | Jako v zrcadle, jen v hádance |
| 2017 |  Loutkář |
Fantasy svět založený na kartách, prolínání se současným světem, spousta srozumitelné a nenásilné filozofie. Za mně krásné, nadčasové a originální.