Tajemství osudu
Miriam Thun-Hohenstein
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/448252/bmid_tajemstvi-osudu-X5i-448252.jpg
4
39
39
Včera jsem byl odsouzen k trestu smrti. Nevím, kolik mi zbývá života, kolik času ještě mám. Možná pár dní, možná pár hodin. Od té chvíle nemohu spát, a když zavřu oči, vidím celý svůj život. Běží jako ve zrychleném filmu. Se spaním jsem míval občas problémy, ale teď je to ještě horší. Za tři měsíce bych měl oslavit své padesátiny, ale já si myslím, že se to už nestane… Příběh muže, kterému šlechtický titul štěstí nepřinesl, a jeho vnučky, která ho celý život hledala, je napsán podle skutečných událostí. Líčí život tří generací jedné rodiny a zavede nás do Vídně, ale také do Děčína, Ostravy, Karviné i Havířova. Navštívíme zámek Konczyce Wielkie, který patřil rodině Larisch-Mönnich a ještě v minulém století byl součástí Československa. Někdy stačí jediná lež k tomu, aby zásadně změnila běh věcí a ovlivnila život několika generací.... celý text
Přidat komentář
Kniha předkládá zajímavý příběh. Moc se mi líbila první část, kterou vyprávěl Erwein. Ta byla informačně nejvíce nabitá. V Miroslavově části začal nešvar, který pokračoval i v poslední části, kdy se vypravěčkou stala Miriam. Vždy se pouze něco nakousne, ale už se nevysvětlí. Několikrát slyšíme, že je nebezpečné mluvit o Erweinovi, ale nezjistíme vysvětlení.
Když Miriam řekla, že jí zakázali studium, očekávala bych bližší informace. Ale je to podané pouze jako fakt. Poslední část je pouze směsice vzpomínek. Chybí jednotící nit.
Na jednu stranu se tu člověk dozví spoustu informací (dodatečné googlení dokazuje, že mě kniha zasáhla, ale na druhou stranu tu není zodpovězené, proč byl Erwein i po smrti popotahován. A ocenila bych i zmínku, proč má autorka příjmení Thun-Hohenstein, když by měla být vdaná.
Tento skutečný příběh stojí za přečtení.
Knížka se dobře čte,osud tří generací se šlechtickým původem mě hodně zaujal.
Právě v době,kdy probíhá válka tak blízko nás bych knížku každému doporučila.
Nejvíce mě pobavil vzkaz autorčina dědečka před jeho popravou:
"Vyřiďte Stalinovi, ať mi políbí prdel! "
Krásně řečeno.
Ze stylu psaní bylo poznat, že autorka není spisovatelka. Opakování některých faktů mi nevadilo, alespoň jsem se v rodinných vazbách lépe vyznala. Děj vyznívá nejednoznačně, což je vzhledem k popisované době zcela pochopitelné. A bylo dobré poznat zase kousek historie z mého regionu.
Moc nevím, co k tomu napsat. Příběh tří generací původem šlechtické rodiny, přičemž syn ze druhé byl nemanželský a o svém původu dlouho nevěděl. A když se dozvěděl, měl málo času. Vnučka to všechno dala dokupy a prezentuje nám jako vzpomínku na události první poloviny dvacátého století očima důstojníka wehrmachtu, jeho syna a jí samotné.
První dojem byl nepřirozeně pozitivní. Abyste rozuměli, vyprávění mladého hraběte a jeho válečných zážitků bylo prostě spíš bezproblémové a veselé, přeslazené. Měla jsem chuť to vzdát.
Ale pak mi došlo, že jiné to pro tehdy ještě mládence být ani nemohlo. Každý "svou dobu" vnímáme nějak a nemá smysl hádat se s těmi, co přijdou pak.
Pokračovala jsem a dobře jsem udělala.
Příběh začíná ve vězení v okamžiku, kdy hrabě už ví, že byl Rusy odsouzen k smrti. A za co vlastně?
Kniha nabízí pohled na to, čemu mnozí nevěří: vojáci poslouchají rozkazy a ne všichni vědí vše.
A pak třeba životem zaplatí za to, že patří k nějaké národnosti.
Úžasný silný příběh podle skutečných událostí. Jak jedna láska a nemanželské dítě dokáže zatočit s životy všech, kterých se to týká.
Líbilo se mi, že se to týká mého rodného kraje a částečně města Karviné a zámku Fryštát, který jsem letos poprvé navštívila osobně.
"Nezemřel, kdo není zapomenut"
"Teď už vím, že není žádná naděje, že bych žil. Je konec a já jen mohu ještě chvíli vzpomínat."
Mám rád skutečné příběhy a souhlasím, že tento je opravdu zajímavý. Taky jsem váhal, jestli dát plné hodnocení. Naposledy jsem ale četl knihu, která byla sice všude opěvovaná, ale vlastně mi nic nedala a moc mě nebavila. Tajemství osudu jsem přečetl s chutí a k některým stránkám jsem se vracel. Je to spousta zajímavých informací a hodně zajímavých osudů. Kniha mě bavila a dokonce jsem si začal hledat nějaké fotky. Proto nějaké ty nedokonalosti odpouštím a dávám plný počet.
Příběh to nebyl špatný. Určitě je zajímavé dozvědět se něco o osudech příslušníků významných rodů, které ovládaly oblast, v níž člověk žije. Stejně tak je zajímavé sledovat pátrání ženy, která k jednomu takovému rodu patřila, hledala své kořeny a svůj domov. Když jsem pročítala část Miri, vlastně jsem docela s nadšením v myšlenkách procházela místa, jež popisovala a já jsem kolem nic většinou chodila bez většího povšimnutí. Z historického hlediska za to tahle kniha určitě stojí. Poznat, vědět, nezapomenout. To je především v naší šílené době velmi důležité. Ovšem je evidentní, že autorka není zrovna spisovatelka. Jednoduchý styl psaní by mi zase tolik nevadil, ale časté opakování informací mi místy už lezlo krkem a působilo hodně rušivě. Když se určitá informace týká jiného člena rodiny, nemusíme se to dovídat na pěti různých místech a pořád to opakovat, stačí to rozvinout v té části, ke které informace náleží. V tomhle směru to pro mě bylo velice únavné. Ale vzhledem k tomu, že se kniha týká historie kraje, který je mým domovem, toho odpustím hodně. Neměli bychom zapomínat. A neměli bychom věřit všemu, co se dočteme na internetu.
Knížku jsem přečetl za dva večery a pro mě byla opravdu čtivá. Je citlivě napsaná a je těžké se do podobné situace vžít. Vyrůstat bez otce, neznat půlku svých příbuzných. My, kteří jsme to nezažili, asi to těžko pochopíme. Sám sebe jsem se ptal, jestli bych měl odvahu podnikat něco podobného. Mně se kniha líbila a opravdu oceňuji velkou odvahu autorky a také zajímavosti, které jsem v knize našel.
Na knihu jsem se těšila, příběhy méně známých evropských šlechticů a meziválečná doba mě velmi zajímají.
Toto však bylo jak slohová práce školačky. Žádné věrohodné odkazy, stále se dokola opakující tvrzení a snad i úplně stejné věty. Kniha mě zklamala.
Kniha se mi moc líbila, ale bohužel musím konstatovat, že z Erweina a paní Miriam mám takový zvláštní pocit. Jako kdyby chtěla svého dědečka ospravedlnit prostě za každou cenu. Sympatický mi z postav byl snad nejvíce jen Miroslav.
Knížka se mi moc líbila a určitě se k ní ještě vrátím.
Je rozdělena do tří částí a tu první vypráví autorčin dědeček. Dýchne na vás atmosféra např. staré Vídně. Kdo má rád historii, určitě ho kniha zaujme.
Tolik smůly a neštěstí, které potkalo tuto jednu rodinu si mnozí ani neumí představit.
Knížka je čtivá, bez zbytečného balastu. Pro mě byla každá kapitola plná zajímavostí.
Nevěděla jsem co si o této knize mám myslet. Bylo to chaotický napsaný, že až později jsem pochopila, že to píše ,, levoboček aristokratického rodu. Sice paní hledá kořeny, nevím, zda může používat toto příjmení, ale je to zajímavý osud rodu, který pochází ze Slezka. I když by mě zajímalo,zda její babička Larisch- Monisch je příbuzná s císařovnou Alžbětou zvanou Sissy
Jedná se o skutečný a velice silný příběh muže, jehož činy, především druhé světové války, jsou mnoha lidmi haněny a jeho vnučky, která ho celý svůj život hledala. Je to spletitý příběh tří generací z jedné rodiny. Kniha začíná otevřenou výpovědí hlavního hrdiny Erweina, který čeká ve své cele na smrt. Následuje retrospektivní vyprávění jeho života, důležitých okamžiků i zásadních rozhodnutí a děj volně přechází přes vyprávění jeho prvorozeného syna Miroslava, jež chtěl svého otce už odmalička poznat a pátral po něm celý svůj život, jako Miriam po svém dědečkovi, a to nás dostává až k vnučce Miriam, která tuto knihu napsala a rozmotala příbuzenské vztahy a osudy jednotlivých členů její rodiny.
Musím říct, že jsem se ze začátku dost ztrácela, hlavně tedy ve jménech, kterých bylo až moc, ale chápu, že byla pro příběh stěžejní. Kniha mi také z počátku nepřišla moc zajímavá. Ale s přibývajícími stránkami příběh dostával spád a velmi dobře se četl, ke konci knihy už jsem „hltala“ každou stranu. Kniha je členěna do krátkých kapitol, což urychluje čtení a mě tento styl velice vyhovuje.
Líbí se mi, že Miriam, přes veškeré útrapy a neúspěchy, v hledání pokračovala a nenechala se odradit. Díky tomu si můžeme přečíst příběh její rodiny, který vážně stojí za to. Opravdu jsem se cítila jako bych byla součástí této rodiny a po dočtení knihy jsem měla nutkání si vyhledat fotografie lidí zmíněných v příběhu. Dále si cením také toho, že vyšla s příběhem na světlo, věřím, že to nebylo jednoduché. Děkuji za tuto knihu, nejen nakladatelství moba, že mi ji poskytlo na recenzi, ale také autorce, že se s námi čtenáři podělila o svůj příběh a dala nám kus sebe. Knihu rozhodně doporučuji.
Tato kniha je opravdu napsaná podle skutečných událostí. Všechny informace se dají dohledat jak ve vídeńském archivu, také něco málo v Praze. První kniha je pouze dokument o životě mého dědy.
Kniha Tajemství osudu je příběh několika generací jedné rodiny. Je o hledání jedné malé holky. Dvě třetiny knihy jsou již z doby, kterou si mnozí z nás pamatují.
Ohlasy na knížku dostávám moc milé a to mě těší. Nebylo pro mě jednoduché, tento příběh zveřejnit.
Nevím, co si mám o tomto “literárním” počinu myslet. Uvozovky jsou na místě - jedná se totiž jen o neumělé vyprávění. Ani to by nemuselo být tak zlé, kdyby byl obsah věrohodný.
Když sáhnu po knize, v jejíž anotaci se tvrdí: “skutečný příběh muže…”, očekávám skutečnost a ráda si dohledávám další informace. Z textu však vyplývá - a několikrát se to v něm opakuje - že o skutcích Erweina von Thun-Hohenstein, majora Wehrmachtu, popraveného sovětskými vojsky v roce 1946, nejsou žádné věrohodné doklady. Jedni tvrdí, že to byl válečný zločinec, druzí jej hájí či téměř glorifikují.
Nevím, co autorku vedlo k napsání druhé knihy, když osudy svého dědečka vylíčila již v Příběhu hraběte. V kapitolách o svém otci a o sobě často opakuje již napsané na předchozích stránkách. Vím, že pohled více osob na jednu a tutéž událost bývá různý a pro čtenáře zajímavý, ale tady se jen dokola opakují jedny a tytéž sdělení.
Jsou dvě věci, se kterými však naprosto souhlasím (a proto ta druhá hvězdička). S větou na obálce: “Někdy stačí jediná lež k tomu, aby zásadně změnila běh věcí a ovlivnila život několika generací.” A s tvrzením, že se nomenklatuře hodí do krámu cokoli, aby upevnila svou zlomoc.
Štítky knihy
aristokracie, šlechta 20. století tajemství osudy lidí lhaní, lži společenské romány ságy podle skutečných událostíAutorovy další knížky
| 2020 |  Tajemství osudu |
| 2018 |  Příběh hraběte - Erwein Sigismund von Thun-Hohenstein |
Zajímavé čtení hlavně proto, že pocházím z Ostravy a spoustu míst znám. Nejvíc mě bavila asi 3.část.