• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

Nové komentáře u knih Miriam Thun-Hohenstein

Tajemství osudu

„Zajímavé čtení hlavně proto, že pocházím z Ostravy a spoustu míst znám. Nejvíc mě bavila asi 3.část.“
— ještěrka38

---

Tajemství osudu

„Kniha předkládá zajímavý příběh. Moc se mi líbila první část, kterou vyprávěl Erwein. Ta byla informačně nejvíce nabitá. V Miroslavově části začal nešvar, který pokračoval i v poslední části, kdy se vypravěčkou stala Miriam. Vždy se pouze něco nakousne, ale už se nevysvětlí. Několikrát slyšíme, že je nebezpečné mluvit o Erweinovi, ale nezjistíme vysvětlení. Když Miriam řekla, že jí zakázali studium, očekávala bych bližší informace. Ale je to podané pouze jako fakt. Poslední část je pouze směsice vzpomínek. Chybí jednotící nit. Na jednu stranu se tu člověk dozví spoustu informací (dodatečné googlení dokazuje, že mě kniha zasáhla, ale na druhou stranu tu není zodpovězené, proč byl Erwein i po smrti popotahován. A ocenila bych i zmínku, proč má autorka příjmení Thun-Hohenstein, když by měla být vdaná.“... celý text
— Madelisi

---

Tajemství osudu

„Tento skutečný příběh stojí za přečtení. Knížka se dobře čte,osud tří generací se šlechtickým původem mě hodně zaujal. Právě v době,kdy probíhá válka tak blízko nás bych knížku každému doporučila. Nejvíce mě pobavil vzkaz autorčina dědečka před jeho popravou: "Vyřiďte Stalinovi, ať mi políbí prdel! " Krásně řečeno.“... celý text
— Janina672

---

---

Tajemství osudu

„Ze stylu psaní bylo poznat, že autorka není spisovatelka. Opakování některých faktů mi nevadilo, alespoň jsem se v rodinných vazbách lépe vyznala. Děj vyznívá nejednoznačně, což je vzhledem k popisované době zcela pochopitelné. A bylo dobré poznat zase kousek historie z mého regionu.“... celý text
— bagel

---

Tajemství osudu

„Moc nevím, co k tomu napsat. Příběh tří generací původem šlechtické rodiny, přičemž syn ze druhé byl nemanželský a o svém původu dlouho nevěděl. A když se dozvěděl, měl málo času. Vnučka to všechno dala dokupy a prezentuje nám jako vzpomínku na události první poloviny dvacátého století očima důstojníka wehrmachtu, jeho syna a jí samotné. První dojem byl nepřirozeně pozitivní. Abyste rozuměli, vyprávění mladého hraběte a jeho válečných zážitků bylo prostě spíš bezproblémové a veselé, přeslazené. Měla jsem chuť to vzdát. Ale pak mi došlo, že jiné to pro tehdy ještě mládence být ani nemohlo. Každý "svou dobu" vnímáme nějak a nemá smysl hádat se s těmi, co přijdou pak. Pokračovala jsem a dobře jsem udělala. Příběh začíná ve vězení v okamžiku, kdy hrabě už ví, že byl Rusy odsouzen k smrti. A za co vlastně? Kniha nabízí pohled na to, čemu mnozí nevěří: vojáci poslouchají rozkazy a ne všichni vědí vše. A pak třeba životem zaplatí za to, že patří k nějaké národnosti.“... celý text
— Janadvorackova