bagel
komentáře u knih
Žiješ iba dvakrát
Dominik Dán
Jeden z nejlepších dílů, zápletka vyvrcholila až na úplném konci. Sérii čtu v pořadí uvedeném zde, ale neřekla bych, že knihy na sebe časově dějem navazují.
Zločiny dvorního rady. II, Až přiletí kometa
Jaromír Jindra
To bylo ještě lepší než první díl a už se těším na další. Moc se mi líbí taky zasazení příběhů do historických souvislostí.
Záře
Noelia González
Výborně zpracovaný text i kresby, pro děti i dospělé. Jen škoda, že už nedošlo na Saturn a Uran.
Vetřelec
Kristýna Trpková
Z celé trilogie se mi tato líbila asi nejméně. Konec byl moc uspěchaný a vadil mi přehnaně "květnatý" styl vyprávění.
Záměna
Caro Martini
Něco takového jsem přesně teď potřebovala - vtipné a pod čarou s hlubším smyslem.
100 přehmatů pro (ne)milovníky češtiny
Červená propiska
Ve většině případů jsem si ověřila, že v tom mám jasno, ale docela mě udivilo, jak často je správně dva (i více) tvarů.
Cesta jinam
Jiří Šesták
Velice příjemné překvapení. Knihu bych doporučila všem čtenářům - starším připomene, jak se žilo za socialismu a mlaším přiblíží paradoxy té doby. Je označována jako úsměvná novela, ale já jsem se několikrát nahlas smála a na konci skoro brečela.
Neviditelné město : 125 fascinujících informací o městě, které potřebujete znát
Kurt Kohlstedt
Kniha Je rozdělelena do šesti kapitol, dále do podkapitol a každá pak obsahuje dvou až třístránkové texty věnující se různým jevům z architektury, designu nebo života ve městě. Nejedná se ale o suché popisy, ale příběhy, které vám ukážou, jak se dívat na město ze všech stran a jinýma očima. Mínus pro českého čtenáře je jen to, že většina se týká měst v USA a některé jsou nám tak dost vzdálené.
Zlatá vařečka
Jessa Maxwell
Detektivky čtu ráda a ty ne moc krvavé ještě raději. Kromě toho ráda sleduji soutěže o vaření a pečení, proto jsem na tuto knihu nedočkavě čekala . Postupně se rozvinuly tři příběhové linie, což mi připadalo až moc, ale na konci se vše pěkně spojilo. A poslední kapitole o rok později se ukázala, jak moc průběh soutěže ovlivnil životy všech soutěžících.
Není úniku
Taylor Adams
Zase tak moc mě to nezaujalo. Bylo to příliš brutální, často nereálné a přehnané, hlavně na konci.
Vida: Neobyčejné příběhy obyčejných Angolanů
Vladana Gomes Adolfo
Až během čtení jsem zjistila, že se jedná už o druhou autorčinu knihu. To byla trochu chyba a mělo to i vliv na mé hodnocení. Příjemně mě překvapila část Angolské tradice a zvyky - očekávala jsem popis tradičních zvyků, ale místo toho jsem se dověděla více o místním školství, maminkách s malý i dětmi nebo postojích k módě a oblékání. Naproti tomu rozhovory s místními mě zase tak moc nenadchly. A fotky jsou moc pěkné. Celkem hodnotím tak 3,5 a určitě si půjčím i první knihu.
Zloděj tváří
Arnošt Vašíček
Tady bylo těch záhad až moc, méně by bylo více. Navíc jsem podobně racionální typ jako jeden z vyšetřovatelů, proto hodnotím průměrně.
Transplantát
Leonard S. Goldberg
Velmi jednoduchý děj, černobílé postavy - čekala jsem víc.
Máma má alzheimera
Luboš Hacala
Knihu jsem zhltla během odpoledne a večera. Styl psaní mně maximálně vyhovoval. Obdivuji oba, jak dlouho se o své rodiče dokázali postarat bez ústavní péče.
Na kuchyňské frontě
Jennifer Ryan
Zpočátku se mně to líbilo moc, ale postupně mé nadšení trošku opadlo. Příběh je dost naivní a předvídatelný, ale v záplavě válečných románů určitě originální. Plusem určitě je, že vychází z reálné situace během války v Anglii a čtenář se o ní může hodně dovědět včetně původních receptů.
Geneze
Robin Cook
Po dlouhé době jsem přečetla tři autorovy knihy a tato byla nejlepší. Kniha měla spád andověděla jsem se zajímavé informace o genealogii. Rezidentka Aria byla má oblíbená postava, i když to někdy fakt přeháněla. Škoda jen trochu urychleného závěru.
Nevšedníci
Tereza Přibilíková
Každý ze tří hrdinů žil v jiné době a každého lze charakterizovat jinak - vynálezce, podivín a podnikatel. Vyprávění o nich je stručné, ale zahrnuje vše podstatné a je doprovázeno krásnými ilustracemi.
Výjezdovka
David Urban
V krátkém sledu jsem přečetla tři autorovy knihy a poslouchala rozhovor s ním. Nijak mě proto nepřekvapila podrobná znalost práce policistů i poměrů v policii. To se mně právě na jeho knihách líbí a ani tato nebyla výjimkou. Měla bych jen tři připomínky pro autora (nebo spíš redaktora): časté opakování spojení "starý tlačítkový telefon" a "zářící/svítící věž žižkovského vysílače a ve dvou povídkách mě zarazilo označování starý muž (žena), stařík (babka) apod., když uvádí, že jim je šedesát.
