Tajemství vysmáté kozy
Shann Nix Jones
https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/273095/mid_tajemstvi-vysmate-kozy-TVg-273095.jpg
4
56
56
Shann Nixovou by ani ve snu nenapadlo, že se po čtyřicítce zamiluje do welšského farmáře. Nenapadlo by ji, že někdy opustí své velkoměsto a image městské holky a usadí se na 25akrové farmě ve Walesu. A už vůbec si nepředstavovala, že jednou bude svádět zoufalou bitvu za záchranu života svého milovaného manžela, vyzbrojená pouze přírodními prostředky a probiotickými nápoji, které společně s mužem začali vyrábět. Někdy je dobře, že svoji budoucnost neznáme dopředu. Protože kdyby Shann tohle všechno jen tušila, možná by do svého kozího příběhu vůbec nevstoupila. A to by byla škoda... Tajemství vysmáté kozy je skutečný příběh, poskládaný ze Shanniných deníků. Je to příběh o druhé šanci na lásku, příběh o šťastných koncích, které se objevují, když to nejméně čekáte. Příběh o přírodě, životě na farmě a o tradičních receptech. A ze všeho nejvíc, je tato kniha o zázracích, které přicházejí, když se odmítnete vzdát naděje a jdete do života naplno.... celý text
Literatura světová Novely Pro ženy
Vydáno: 2015 , BizBooksOriginální název:
Secrets from Chuckling Goat, 2015
více info...
Přidat komentář
Z bezstarostného života ve městě na farmu, kde práce nikdy nekončí. Příběh plný práce, útrap, nemocí a zoufalství, kdy už nevíte, jak dál. A přesto je tam velmi šťastná a stálo to za to.
Naprosto nádherná a okouzlující kniha! Lidé si pořizují drahé knihy, které jim řeknou, jak by měli žít, aby byli šťastní, přitom by stačilo si pořídit tuto knihu a člověk pochopí, že ne všechny útrapy, které se mu dějí, jsou ty nejhorší. Každý člověk je strůjcem svého štěstí a nikdo jiný to za něj nezmění, jen se nesmí bát změny, byť sebevětší.
Po přečtení se mi line úsměv na rtech a celou knihu jsem s autorkou prožívala s pocitem, že jsem se v jejím světě opravdu ocitla.
Tahle ženská má neskutečnou sílu, drajf a životní sílu, že zírám. Z chladného velkoměsta do drsného farmářského světa a tam se rvát o to, co máte ráda. Každý den, zas a znova , starat se o kozy na farmě, o výdělek, aby měli z čeho žít a nakonec bojovat s nemocí milujícího manžela, což se jí nakonec povede. Klobouk dolů. Je skvělé vědět, že občas je dobrý konec i ve skutečném životě
Na knížku jsem se moc těšila. Je to přesně čtení pro mě, možná i o mně. Prožívam teď úžasné kozí období:). Ke kozam mě přivedly mnohem přízemnejší důvody - na rozdíl od autorky, kterou k nim přivedla láska. U mě to bylo břicho - moje vlastní. Po jídle, jsem se totiž cítila jako velký pes, ten, co sežral kocicce a pejskovi dort. Takže nastoupily expozične-eliminační diety, což není nic jiného, než metoda pokus-omyl. Nejdřív jsem zkoušela eliminovat lepek. Dietu jsem dovedla k dokonalosti a napekla i vánoční cukroví bez lepku (mimochodem moc dobre), naučila jsem se péct kvaskovy žitny chleba, který čerstvý, křupavy, voňavý a s máslem považuji za úplně nejlepší jídlo na světě. Jen to břicho nebylo úplně spokojene. Pak jsem zkoušela dat pryč laktosu, jenže taky nic. K mé hrůze pomohlo vysadit vše, co pochází z kravského mléka. Protože bez mléka, na rozdíl od alkoholu, si život nedovedu představit, bylo rozhodnuto.
Pořídit si kozu, je v dnešní době složitější, než koupit auto. Sice nezřizujete povinné pojištění, ale byrokracie je to velkolepá a garážovat ji musíte za určitých podmínek, na rozdíl od auta, nemůže stát na ulici.
Když jsem konečně zvíře sehnala a jela si ho vyzvednout, v doprovodu všech dětí z našeho konce vesnice, které si nemohly takovou atrakci nechat ujít, začaly první komplikace.
Majitelce odřekli zájemci druhé kuzlatko, a tak mne přesvědčila, ze když budu mít jen jednu kozu, určitě bude moc smutná a sníží se tím i dojivost... No, kdo by chtěl kozu s depresí? Tak jsem koupila obě. Následně jsme je začali strkat do kufru mého krásně udržovaného VW. Paní opět rázně zakročila, ze kozy jsou zvyklé na určitý cestovní standart a tudíž musí jet s námi uvnitř v autě. Po závěrečných chovatelskych radách, ze se každý večer češou kartáčem a mělo by se jim pravidelně zpívat, jsme vyjeli. Honzik, kterému jedna seděla na klíně, se celou dobu třásl strachem, aby na kozu nepřišla vyprazdňovaci potřeba. Naštěstí nepřišla, ale po několika minutách kuzlata naznala, ze prozkoumaji vozidlo. Já jsem křečovitě svirala volant a snažila se něco vymyslet, děti ječely. Tak jsem se rozhodla zkusit závěrečnou chovatelskou radu a kozam zazpívat. Vzali jsme to od lidovek, přes osvobozené divadlo, písničky z muzikálů, ale když největší dojem na obě kozy udělala národní hymna, bylo jasné, ze jsem koupila dobre.
Podobných historek v mém životě přibývá. Ono “jen” sehnat kozla, naučit se dojit podle YouTube, protože ve škole nás učili kde co, ale takovou důležitou věc ne. Zatimco ostatní mé kamarádky sjíždějí na internetu poslední módní trendy nebo sleduji celebrity, já se zabývám technikou dojení event. péčí o paznehty. A když přijde konečně na věc, stejně za to nalite vemeno tahám, podle výrazu kozy, asi špatně. Svou výzvu pro rok 2020 - naučit se dojit kozu, jsem naštěstí pokořila a teď zkouším, co vše se dá z koziho mléka vyrobit. Skoro všechno, pokud to umíte :)
K mému překvapení, jsou kozy zdrojem četných sociálních interakci, obzvlášť, pokud jako my, bydlíte u cyklostezky, kde je pasete. Opakovaně u nás zvoní lidé s různými podněty. Zda koza na pastve nemá hlad? Nebo žízeň? Ze jim musí byt horko! Zda nechce jinak uvazat, protože smutně kouká apod. Bezkonkurenční jsou situace typu - u bránky stojí neznámý muž řkouc, poté, co mne spatří: “ Dobrý den, vy mate tak krásné kozy, můžeme si je pohladit?” Prvotním reflexem mi vyletí ruce k hrudníku k mým 80B, ale pak se zdvořile usmeju a prikyvnu směrem ke svým rohatym ctyřnohym kamarádkám...
Jejich foto si tímto přidávám do profilu.
Není to jen čtení o životě na kozí farmě, je to i o životě se závažnou nemocí a neutuchající síle bojovat. Jako bonus je zde několik zajímavých receptů. Nečekaně milé čtení.
Úžasné čtení formou deníku o životě na farmě, o zvířatech, o nádherné přírodě ve Walesu, o tradičních receptech, o lásce a rodinné sounáležitosti. Autorka má můj veliký obdiv
Hezká kniha plná zajímavostí. První část, která byla více o farmě a kozách, se mi líbila víc, než druhá, popisující hlavně nemoc manžela. Autorka mohla víc rozebrat svůj dřívější život, spoustu věcí jen naznačila. A často skákala z tématu do tématu.
Určitě má spisovatelka můj velký obdiv!
Skvěle čtivý příběh, až téměř neuvěřitelný. Po 40 se ze San Franciska přestěhovat do Walesu, začít chovat kozy, ovce a stát se farmářkou, k tomu je potřeba velkou odvahu a neutuchající energii. Dokázala změnit svůj život a našla jeho smysl, kolika z nás se to povede....má můj velký obdiv. Kniha mně nadchla a přinutila se zamyslet na životem....
Knížka se mi líbila, první půlka více, obsahuje několik dobrých myšlenek o tom, kam se člověk žene a co je schopné dát životu smysl, každý to má samozřejmě jinak, ale dřív nebo později chce každý zjistit , co je smyslem života, kromě toho je v ní pár dobrých informací o užitečnosti kozího mléka
úplne iná motivačná literatúra! a úplne iné možnosti podnikania. už len to, že keď chcete u nás robiť mydlo (a nebodaj ho aj predávať), musíte mať takmer sterilné laboratórium a milión certifikátov... zatiaľ čo v Británii vám stačí kuchyňa s veľkým stolom a nejaké hrnce.
kniha je výborná aj pre tých bytovkových romantikov, ktorí si predstavujú život na farme ako prechádzku ružovým sadom. už pri letmom listovaní musí byť záujemcovi o takýto život jasné, že život není peříčko. ani z divoký husy!
odporúčam navštíviť aj web vysmiatej kozy https://www.chucklinggoat.co.uk!
Sama mám velké stádo kozenek, takže i proto, jsem si knížku zakoupila a vůbec nelituji. Zajímavý příběh, pár receptů a navíc pro mě utvrzení, že jsem udělala dobře, když jsem začala chovat kozy pro jejich, zdraví prospěšné, mléko. Navíc jsou to úžasně přátelská zvířata a je miluju!!
Moc hezky napsaná kniha, čte se sama. Jsou tam i recepty, které autorka sama vaří. Je pravda, že zdravotnický systém v Anglii mě trošku zarazil. Opět se potvrdilo pravidlo, že bez milující rodiny a dobrého zázemí člověk nedokáže nic. Kozám zdar.
Moc se mi líbí pasáže o přátelství, sounáležitosti, rodině...
Podle přebalu jsem si myslela, že to bude "hihi knížka" s povídáním o kozách, obsah mě dost překvapil, ale bavil. I zde je vidět, jak se máme v ČR dobře a na jak úžasné úrovni je tu zdravotnictvi.
První polovina byla taková "marketingová", stále se dokola připomínaly produkty, které autorka vymyslela a propagovala se jejich účinnost po všech stránkách, navíc krátká vyprávění byla napřeskáčku, jak je patrné z jednotlivých dat "deníkových" záznamů.
Nicméně druhá polovina knihy ukazuje urputný boj s (potenciálně) smrtelnými zdravotními problémy v rodině a je samozřejmě úplně jiná, autentická, mrazicí, děsivá (stát se to může každému a v krajním případě nemocnice prostě pacienta odmítne vůbec přijmout), náročná fyzicky i psychicky. Četla jsem do noci, i když jsem věděla, že z toho dobré sny (pokud vůbec) nebudou.
Je zajímavé, že autorku vlastně dlouho nenapadlo pokusit se něco z vlastních prospěšných produktů vyzkoušet jako doplněk k léčbě, přírodní medicíně do té doby nijak neholdovala, ale nakonec prostě musela něco zkusit...
Život na farmě je tvrdý, nejen nepřetržitá fyzická práce, ale nutnost psychicky zvládnout, že zvířata, která piplají od rozkošného mláděte, jsou užitková (ovce, prasata, drůbež) a skončí jim na talíři (pokud to člověk nezná z dětství, těžko se uvyká, ale autorka to zvládla) - pouze kozy nebyly "na pekáč", takže vlastně sloužily za mazlíky (o psovi či domácí kočce nebyla nikde ani zmínka - jen jednou měli doma papouška!).
Postupně jsem na knihu změnila názor a dávám pěkných 85%.
Super knížka. Když si představím to množství práce, neustálý zápřah, nervy jestli se vše podaří....kdo by autorce nepřál trochu toho štěstíčka a úspěchu....a ještě když vyrábí něco opravdu užitečného. Jo a mimochodem, kozy jsou naprosto úžasná zvířata.
Nebyla špatná,ale čekala jsem od ní víc.Hlavně co se týká podrobností ze života na
farmě,autorka knihu mohla mnohem víc rozvést.Byla dobře napsaná,tak by nebyl problém přečíst mnohem víc stránek.
Mně se knížka líbila, také už jsem kdeco chovala a pěstovala, takže pocit hlubokého uspokojení, kdy něco vytvoříte vlastníma rukama - třeba upečete chleba nebo vypěstujete mrkev, je mi blízký. Lyrika k tomuto způsobu života, který Shann žije, určitě patří - a moc se mi líbí, jak i přes životní strasti, které se jí a manželovi nevyhnuly, zůstává optimistkou. A inspirovala mne - přebírám recept na žitný chléb, zapálené svíčky a puštěnou hudbu u společné rodinné večeře! S touto paní bych se kamarádila, mám takové lidi ráda.
Tajemství vysmáté kozy
O velké lásce a pokoře. Nemám slov.... příběh naprosto úžasné a obdivuhodné ženy.