Tajnosti sborovny - Úsměvné povídky ze školního prostředí
Naďa Horáková
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/393018/bmid_tajnosti-sborovny-sRB-393018.jpg
3
61
61
Fejetony a povídky ze školního prostředí z pera spisovatelky a scenáristky Nadi Horákové, učitelky s třicetiletou praxí, nejsou jen abstraktním povídáním. Trefné postřehy ze školní praxe a příběhy učitelů a žáků pobaví a prozradí s milou nadsázkou i to, co obvykle zůstává mezi čtyřmi stěnami tříd, kabinetů a sboroven většinou proto, že kouzlo okamžiku je nesnadno zachytitelné... celý text
Přidat komentář
Ze začátku jsem si říkala vtipné čtení o zážitcích ze školních lavic ale potom jen nuda a nuda.
Uf. Dočteno ale přemáhala jsem se. První polovina byla dle očekávání, tedy příhody ze školy. V druhé polovině mi přišlo, že autorka neví o čem psát a jen se snaží zaplácnout místo a docílit daného počtu stran. Jak jinak si vysvětlit soupis sirotků, jakési soudní kauzy a nakonci trochu duchařiny? Netuším jak dobrá je autorka ve svých historických knihách, ale tohle opravdu ne.
Bylo mi doporučeno jako oddechové humorné čtení. Nu, v půlce už jsem unuděná,ano párkrát jsem se zasmála, ale hlavně mi přijde, že se autorka, paní učitelka bere hrozně moc vážně, moralizuje a působí poněkud zapškle. Jako humorné čtení vážně nedoporučuji.
Knihy od této autorky čtu hrozně ráda a mám je přečtené všechno. Takže jsem sáhla i po této knize a musím říct, že ne. Opravdu ne. Některé příběhy se mi líbily, ale i tak musím říct, že ne.
Čekala jsem více humorných příhod ze školního prostředí, tady se autorka dost ponořila do svých oblíbených předmětů a zejména historických pasáží bylo zbytečně moc. Ale i tak jsem se u knihy chvílemi zasmála a vrátila se do svých školních let.
I já jsem učitelkou češtiny, proto jsem neshledávala příhody úsměvnými, ale těžce realistickými, jsou mi důvěrně známy. I v kolezích bych se viděla , viz dozory - velmi trefné. Autorku mám v oblíbených, ale touto knihou mě příliš neoslovila, asi jsem od ní čekala víc.
Pěkná odpočinková kniha, hlavně asi pro učitele. Zasmála jsem se u ní i zamýšlela, bavila mě.
Čekala jsem úplně něco jiného. Pracuji ve školství a některé popsané aktivity jsem si upravila a děti moc baví. Bohužel toho zajímavého tam bylo méně, než by člověk chtěl. Zajímavé to určitě bylo, ale není to nic k opakovanému soustavnému čtení. Mám tam sice hodně záložek s poznámkami, ale budu se vracet jen ke konkrétním pasážím. Autorka je dobrá vypravěčka a umí hezky a čtivě popisovat situace. Je ale škoda, že obsahem kniha zapadne mezi jinými. Pro učitele fajn volba, jinak spíš nedoporučuji. Avšak přesně vím, kterou mou kolegyni potěší.
Kdyby kniha končila na straně 204, dala bych jí určitě čtyři hvězdičky (od této strany je totiž trochu mimo téma). Je trefná, vtipná, místy citlivě nadsazená, přitom stále pravdivá. Pravda ale je, že ne všichni ji zřejmě dokážou docenit. Stoprocentně jí totiž porozumí jen někdo, kdo ví, o čem je řeč – tedy učitel, který se s podobnými situacemi setkává dnes a denně. A ještě lépe – učitel češtiny. Několika pečlivě vybranými úryvky z knihy jsem pobavila celou svoji rodinu. Věděla jsem ale, že například s kapitolou o slovesném vidu bych doma asi příliš neuspěla. Takže chápu, že někomu mohla kniha připadat příliš učitelská – ona totiž o učitelích je. A upjatá? „Už mě ten prd začíná pěkně sr… štvát.“ (s. 17) I mě, paní Horáková. I mě.
Kniha fejetonů, povídek a jiných krátkých textů, které se nejvíce točí kolem školy (nejen). Něco je zajímavé, jiné méně. Celek taková odpočinková kniha.
Zklamání... Autorka asi bude fajn paní, ale na knize je silně vidět, že ji psala učitelka a ještě k tomu češtinářka... Je to upjaté... nic moc.... chybí tomu jiskra... Věřím, že kdyby fejetonky byly odvypraveny měly by šmrnc a byly sexy... Takhle... učitelská cenzura tomu hodně uskodila. Škoda.
Pohled do školství, všech jeho útrap a radostí. Pobavila zejména část o výletech a vtipné žákovské chyby.
Velmi jsem se pobavila. Oceňuji nadhled, vytrvalost a schopnost autorky skloubit tvůrčí psaní a zodpovědně vykonávat náročnou učitelskou profesi. Každý rozumný člověk vidí, že v současné době naše školství zrovna nevyniká a i když základ společnosti vždycky tvořila rodina, mnozí svoje povinnosti přesouvají na školu. Všichni slyšíme, že děti jsou naše budoucnost, ale jsou a budou vždycky obrazem dospělých.
Do strany 204 to byla kompaktní kniha milých a vtipných postřehů z učitelského života, která mě opravdu hodně pobavila.
Pak se z toho stala kaše nastavovaná různými literárními počiny, což z mého pohledu knize uškodilo. Ztratila rytmus a gradaci.
K autorce chovám hluboký respekt. Z jejího psaní je cítit láska k učitelskému povolání i k dětem, humor a nadhled, a přestože občas popisuje naprosté absurdity vzdělávacího systému, nesklouzává do role usouženého stěžovatele.
Moc pěkné!
PS: Ještě ten název knihy mně tak úplně nesedí.
Fejetony o škole, věčné a vděčné téma .... Některé zdařilejší, některé méně, ale ti co mají co do činění se školstvím si rádi přečtou výpověď kolegyně o svých zkušenostech.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2012 |  Brněnské nevěstky |
| 2013 | Ženy na pranýři |
| 2008 | Bestie z Karlštejna, aneb, Kronika hříšného kněze |
| 2014 | Brněnské Židovky |
| 2020 |  Korálky z klokočí |
V první části věnované fejetonkům ze školního prostředí jsem se dost nasmál a divil jsem se zdejšímu nízkému hodnocení. Články z místního jihomoravského periodika, genealogie rodu autorky nebo nezáživné repete z českých dějin mne však navedly na správnou stopu příčiny. Bohužel totiž nebyly tyto partie knihy ani pro mne tak zajímavé, jak si asi autorka představovala. Celkově snad mohu knihu doporučit, ale nejvyšší hodnocení dát také nemohu.