Tajný deník královny Kunhuty
Anna Březinová (p)
Mladá spisovatelka a historička Anna Březinová objevila v knihovně jednoho rakouského kláštera svazek pergamenů s latinským rukopisem obsahujícím údajně deník české královny Kunhuty, druhé manželky Přemysla Otakara II. Přeložila ho do současné češtiny, upravila a nyní předkládá čtenářům. Není sice jisté, zda se jedná o královnin autentický deník, nebo pozdější podvrh, každopádně však jde o strhující a vášnivou zpověď ženy, kterou dramatické události 13. století vynesly do čela české země.... celý text
Přidat komentář
Kniha by sama o sobě nebyla špatná, ale vcelku zbytečný prolog "autorky" knihy ( vzhledem k tomu, že ve skutečnosti knihu napsal muž) mě už od začátku tak trochu odrazovala od čtení. Též prolínání času mezi vypravováním královny Kunhuty a autorky bylo poněkud nešťastné.
Jak mám ráda historii, tak jsem byla trochu zklamaná. Sice jsem knihu přečetla za den,ale moc mi neřekla. Plno jmen a děj tak nějak promlouvá časem. Bylo by zajímavé, kdyby se opravdu deník našel a co by obsahoval.
Já mám historické romány rada, ale tenhle stál za ....
Kunhuta mi přišla jako sobecká a sebestředná ....
Od zacatku nepříjemná,za to jak ji vykreslil V.Vondruska,tak jsem si ji oblíbila.
Tato kniha mi to zkazila
Knížka se dobře čte, je zajímavá, má spád. Škoda jen, že děj byl rychle ukončen a nedostal se alespoň kousek na Záviše.
" Vy umíte latinsky?" Tak začíná historický román, napsaný podle údajně nalezeného deníku královny Kunhuty, druhé manželky Přemysla Otakara II., převedený do současné ho jazyka. Deník mi kniha nepřipomíná, spíše paměti, nebo vzpomínky na kus života, strávený po boku krále. Je to příjemné čtení , děj má spád, bez hluchých míst a myslím, že pseudonym autora (muže) není na závadu, román o ženě se snad píše líp, pokud se použije jméno autorky, zvl. v kombinaci současnosti a historie.
Psané příliš současně, a nelze poznat co je pravda a co fikce. Zajímavý pohled. Ale zas byly dost nenápadné přechody minulosti a současti. Historii budu nasávat raději od jiného autora. Když jsem zjistila, že Anna Březinová je ve skutečnosti pseudonym chlapa, dost mi to vadilo:-)))))
V knize se prolíná současnost s minulostí ,mladá spisovatelka nám přeložila zpověď ,královny Kunhuty.Příjemné čtení.
Kniha je zajímavě podaná, nicméně nejde příliš do hloubky charakterů postav a nevyužívá bohatství jazyka ve srovnání s jinými romány na podobné historizující téma, jenž i prostým dialogům atmosféru středověku dáti může. Kdybych uměl psát knihy, historické, nebál bych se okořenit je i občas staromluvou. Nicméně díky autorce (či autorovy pod pseudonymem) za příjemné lehčí čtení. Na podobné téma pak doporučuji romány od J. Mařánka, na kterého se v knize taktéž naráží.
Mrzí mě jedině, že na Záviše se nedostalo a byla jsem tak zvědavá jak to mezi nimi bylo.
Z tohto krátkeho románu som konečne našla niečo pozitívne na kráľovnej Kunhute. Čo mi však vadilo, bol štýl písania. Prelínanie časových línii sa zlievali dohromady. V oboch prípadoch totiž autorka nechala rozprávanie v 1. osobe, čím svojou prítomnosťou ako autorky potlačila Kunhutin denník. Asi by bolo lepšie, keby zvolila iný spôsob, čím by oddelila prítomnosť od minulosti. Za to sťahujem 1 hviezdičku.
Prolíná se tady současnost a historie, autorka popisuje vlastní zážitek, když získala vzácný rukopis a pustila se do jeho přepracování. Sledujeme tak její pobyt na chatě, kde píše a zároveň i osudy královny Kunhuty. Příjemný čtenářský zážitek.
Autorovy další knížky
2014 | Milenec rudé komisařky |
2009 | Pražský rozparovač |
2015 | Krvavé léto |
2009 | Vampýr z Koňského trhu |
2005 | Co v učebnicích dějepisu nebylo |
Začátek slibuje mnohé, avšak po dočtení přijde pocit jistého zklamání. Vsuvky ze současnosti mají nejspíše vyvolávat napětí. Jejich nevysvětlená podivnost spíše budí úvahy o tom, zda jsou události logické a uvěření hodné. Kunhutu pak opouštíme v nejzajímavějších chvílích jejího života. Inu, co dělat, když slavná spisovatelka Anna Březinová raději odevzdá polotovar, jen aby splnila termín odevzdání.