Tajný život domorodců
Jan Kholl
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/511185/bmid_tajny-zivot-domorodcu-bry-511185.jpg
4
20
20
Hořkosladký román o životním poločase, cestě do Číny a hledání ztracených lásek Třiačtyřicetiletý nákupčí cestovní kanceláře Petr bilancuje své dlouholeté manželství, které právě prochází těžkou krizí. Útěchu hledá ve vzpomínkách na své dospívání a na první roky s dcerou Miriam, s níž si nyní přestává rozumět. Na služební cestě do Číny se sblíží s mladou hosteskou Kristýnou. Milostná avantýra však jeho problémy jen umocní. Životní odcizení a série zklamání přinášejí jediné pozitivum — dovedou hrdinu na stopu jeho první lásky Lenky, která před lety za záhadných okolností zmizela… Jan Kholl ve svém románu zkoumá zásadní životní zlomy, jež člověka dříve nebo později přivedou až k nejhlubším tajemstvím. Ale co potom s nimi?... celý text
Přidat komentář
Autorovu v pořadí první knihu jsem četla jako druhou, tudíž pro mě už nebyl žádným překvapením styl psaní autora. Jak se prý někde uvádí, je to "vztahovka" ale psaná chlapem, tudíž trošku raritka. Ale ten mužský pohled je mi hodně sympatický.
Že se oběma knihami prolíná stejná osoba hlavního hrdiny Petra, jsem pochopila, až když to autor říkal na křtu jeho druhé knihy. Ale asi to ničemu nevadilo.
Příběh je zasazen do zajímavých kulis zájezdu do Číny. V knize je vše ze života, láska, rozchod, štěstí, smutek, těhotenství, smrt.
Jedinou výtku mám k názvu knihy. Mně prostě evokovala cestopis a tudíž jsem se o ni nezajímala. Stejně tak druhá kniha autora má takový nic neříkající a špatně zapamatovatelný název.
Jinak mohu jen doporučit :-)
Bilancování 43tníka o životě poté, co jemu a jeho manželce vyletí jejich dospělá dcera z hnízda...
...aneb 200 stránek o tom, jak hl. hrdina s krizí středního věku chlastá a slintá nad každou, která se okolo něj ochomejtne a usměje se na něj. A je jedno, jestli v Číně nebo Praze. A Kristýna, vypočítává ku*va jak poleno, která se k hl. hrdinovi chová jak ke kusu hadru na podlahu a ten si to nechává líbit, hlavně když mu nakonec dá. Jen aby ho měl někdo rád. To všechno proložené vzpomínkami na dceřino dětství. A občas nějakou sakra pravdivou filozofickou myšlenkou...
"Štěstěna je relativní pojem, štěstěna je každé nové probuzení, v klidu dojedená snídaně, cesta do práce bez karambolu a samozřejmě šťastná rodinka..."
Mimochodem, autorova fascinace kozama byla neskutečná, nebylo kapitoly, aby si čtenář nepřečetl o míhajících se prsou, prsou připomínajících dva lívance, o pohupujících se ňadrech, o kulatých ňadrech nebo třeba o ostrých hrotech bradavek Číňanek.
Čtivé, uvěřitelné, životem okořeněné čtení, u kterého jsem byl lapen do pasti ztotožnění jsa na počátku páté dekády života. Před nedávnem jsem četl román Bolest, kde ve stejné životní etapě bilancovala žena stejného věku. Zajímavé srovnání různých úhlů pohledu na neměnnost (ne)rodinného života a důvody, proč zůstávat... Těším se na další počin autora!
oddechové čtení s připomínkou, že po souloži už vždycky následují jen komplikace
vypíchnu jen jeden, ale fakt originální detail, který by neměl v textu zapadnout: motiv kolena = Lenka, její zmizení, citát z Morgensterna
an Kholl ve svém debutovém románu vypráví příběh čtyřicátníka Petra, který jede na pracovní cestu do Číny a bilancuje svůj život. Do toho bilancování se mu ale připlete mladičká Kristýna...
Na 200 stránkách prožijeme s hlavním hrdinou a jeho rodinou několik let jeho života, během kterých si každý člen rodiny řeší svoje soukromá dramata a společně jim to moc neklape.
Autor se úspěšně zapojil do současné vlny české literatury a mohl by sednout např. čtenářům Hajíčka, přišlo mi to podobné Plachetnici na vinětách. Hájíček sice není úplně můj oblíbenec ale Kohll mi sedl o něco víc, hlavně díky formě. Knížka má krátké kapitoly, díky kterým se četla skoro sama.
Pokud vám v knížkách vadí nadměrné pití alkoholu a sex, Tajný život domorodců asi nebude úplně pro vás. Nebudu vám tajit, že na služebce v Číně se pilo dost. Mě to ale bavilo a líbilo se mi, jak se s tím autor nepáral a řekl všechno tak, jak bylo a jak život přinesl. Třeba u scén s Kristýnou a architektem sexu jsem se i zasmála nahlas.
Kniha, která mi navodila čtecí krizi. Byla vcelku fajn, ale rozjezd děje až krátce před polovinou knihy, je prostě na čtenáře moc (hl. když má kniha “jen dvě stě stran). Rozumím, že se asi musel děj natáhnout, aby redakčně vyšel na určitý počet stran, ale vzhledem k tomu, že je autor novinář (jsem zvyklá od autorů této profese číst velmi napínavé knihy) a současně knihu doporučovala jedna nejmenovaná knižní influencerka, což vzbudilo mé důvodné očekávání, že je kniha úžasná a skvělá (za což autor nemůže), ale pak je možná vhodnější vymyslet zajímavější zápletku, neb 200 stran zase není tak moc. Dostavilo se tedy bohužel jen zklamání, a to i přesto, že pak kniha nabrala nějaký spád, ale až velmi pozdě (většinou mám zkušenost, že cca do 75 strany se děj rozjede a to u knih nad 350 stran). Nechci hodnotit chování jednotlivých postav, protože nejsem v jejich věku (není mi ještě ani třicet let, natož skoro padesát) nebo jsem jiné povahy (než Kristýna), četla jsem knihu spíš ze zvědavosti, jak může život kolem padesátky vypadat a jak se projevuje krize v tomto věku.
#prvniprectenaknihavzari