Tajný život Salvadora Dalího

18.10.2023

Keď som knihu prvýkrát čítal pred dvomi dekádami, bol som z nej nadšený, plne vyhovovala môjmu vtedajšiemu rozpoloženiu. Dnes už je to mierne inak. Radšej budem pozerať na Dalího obrazy ako čítať jeho knihy.

28.02.2022

Už se mi to v životě párkrát stalo...
Myslela jsem si, že budu-li o životě někoho, kdo něco dokázal, vědět víc, dokážu ho lépe pochopit a ocenit.
Musím si přiznat, že kolikrát je lépe nevědět, aby člověk mohl s klidem obdivovat...

10.08.2021

Kdo rád umění, vřele doporučuji. Co by tak člověk mohl jiného čekat od Salvadora Dalího....

01.11.2018

Ako úplnému laikovi sa mi Dalího maľby páčia, hoci im nerozumiem. Dalímu ako súkromnej osobe nerozumiem tiež, ale bez toho aby sa mi páčil, skôr naopak. Kniha má štítok "životopisy" a napísal ju keď mal 37 rokov. Dožil sa 84. Za seba som rád, že to nenapísal v 80-ke, lebo by toho bolo viacej. :-)

29.08.2018

Prostě Dalí .. co jiného napsat? Měla jsem ho ráda před čtením této knihy a po jejím přečtení ho mám radši ještě víc. Kniha splnila očekávání, byl to prostě geniálně chaotický člověk-umělec, s obdivuhodnou ženou po svém boku.

28.03.2018

Geniální kniha geniálního umělce.
"Sexuální instinkt musí být sublimován v estetice. Pocit smrti v lásce. A hrůza z prostoru a času v metafyzice a náboženství. Dost popírání. Dost kouskování. Je třeba sublimovat. Je třeba integrovat. Místo automatismu styl. Místo nihilismu technika. Místo skepticismu víra. Místo promiskuity řád. Místo kolektivismu a uniformity individualismus. Místo reakce nebo revoluce renesance. Od roku 1929 jsem bez ustání studoval postupy a objevy exaktních věd za posledních sto let. Jestliže mi nebylo dáno prozkoumat všechny jejich taje kvůli jejich nestvůrné specializaci, porozuměl jsem jejich významu stejně dobře jako ten nejlepší! Jedno je jisté: nic, vůbec nic ve filosofických, estetických, biologických nebo mravních objevech naší doby nepopírá náboženství."

11.01.2016

Dalí nám odhaluje svá tajemství a je při tom hodně upřímný ... ukazuje se jako perverzní erotoman s exhibicionistickými sklony, poukazuje na svou vášeň pro výšky, na panickou hrůzu z kobylek a samozřejmě na svůj už v útlém věku objevený malířský talent ... a všechny tyhle střípky zanechávají stopu v jeho vlastnoručně vytvořeném „surrealistickém světě“ ... jsou jeho „podpisem“.

Dalí při své tvorbě používá tzv. paranoicko-kritickou metodu (samovolného uvolňování iracionálního vědomí) – člověk prostě intenzivně zírá na sadu předmětů, dokud nespatří sadu jinou (např. explodující hodiny – Dalí se inspiroval Einsteinovou teorií relativity a pak taky pohledem na camembert, který se roztékal na slunci a jak říkají kritici, vyjádřil tak několik myšlenek, jako že čas je proměnlivý a všechno je zničitelné :-).

"Surealismus je stejně náhodný jako setkání deštníku a šicího stroje na operačním stole".

Dalí prostě zkoumal své nevědomé tajné touhy (a jak by řekl Freud – odhaloval sexuální úzkost, paranoiu a odpor) ... a předal nám je ve svých fascinujících obrazech.

"Když mi bylo šest, bylo pro mne hříchem jíst jakékoli jídlo v kuchyni. Číhal na okamžik, kdy se mohl připlížit k tomuto místu vzrušujících požitků, a zatímco děvčata přihlížela a ječela nadšením, popadl jsem kus syrového masa nebo grilovaný žampión, jímž jsem se div neudusil, který však pro mne měl opojnou chuť čehosi kouzelného, co mohou poskytnout jen strach a vina. Kromě toho, že jsem měl zakázaný přístup do kuchyně, jsem směl dělat všechno, co jsem chtěl. Močil jsem do postele až do osmi let prostě proto, že mě to bavilo. Byl jsem absolutním vládcem domu. Nic pro mne nebylo dost dobré... Za pootevřenými dveřmi kuchyně jsem slyšel cupitání zvířeckých žen s červenýma rukama; letmo jsem vídal jejich těžké zadky a rozcuchané hřívy vlasů; a zhorka a nepořádku, ze směsice zpocených žen, rozházených hroznů vína, vřícího oleje, stažené zaječí kůže, nůžek pocákaných majonézou, ledvinek a trylkování kanárků stoupala - z celé této směsice ke mně vanula - nepostižitelná a nápovědná vůně nadcházejícího oběda, prosycená jakýmsi čpavým koňským pachem... Jak jsem už řekl, byl jsem zhýčkané dítě."

"Jediný rozdíl mezi mnou a šílencem je v tom, že já nejsem šílenec!"

"Rozdíl mezi surrealisty a mnou je v tom, že já jsem surrealista."

"Každé ráno zažívám při procitnutí vybranou rozkoš... : rozkoš, že jsem Salvador Dalí, a ptám se unešeně sám sebe, co zázračného ten Salvador dnes asi vykoná."

"Myšlenka, že by mě mohli nepoznat, byla pro mne nesnesitelná."
Salvador Dalí

07.11.2014

Falešné vzpomínky z dětství a rozbíjení výloh v dospělosti, skvělá knížka o skvělém malíři. :)

kolikrát jsem se u jejího čtení sama sebe ptala, jestli byl Dalí opravdu takový magor nebo jen přehání ;) každopádně velmi zajímavá, ale jen málo lidí ji podle mě "ustojí" ... Dalího obrazy miluju, jeho život i chování bylo značně extravagantní, ale to už k umělcům světového kalibru prostě patří...pořád jej ale obklopuje spousta tajemství, např. ohledně F.G.Lorcy...snad se více dozvím z knihy Lorca - Dalí Marná láska...

22.03.2013

Totu knihu jsem četla nadvakrát - nebyla jsem nějak schopná ji strávit najednou, přesto dávám za výsledný dojem pět hvězdiček. Dalí byl geniální šílenec až na to, že rozdíl mezi ním a šílencem byl v tom, že on nebyl šílený...

29.01.2012

Dalího sexuální fantazie mě v době čtení (15 let?) přesvědčily o tom, že moje fantazie není ani zdaleka tam zvrhlá, jak by mohla být :o

22.06.2011

Tajný život S. Dalího je kniha od Dalího o Dalím.
Začíná jeho nejranějšími vzpomínkami, kdy přišel na tento svět, ale končí dříve než mu bylo 40. let.
Bohužel už nikdy v psaní knize o sobě a jak viděl život kolem sebe nepokračoval.

30.11.-0001

Kdo si přečte tuto knihu, nepřestane se divit po celý zbytek svého života. Je to rozkošně bláznivé, ironické, ale upřímné... Fantasmagorique! :)