Tajuplný ostrov
Jules Verne
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/53199/bmid_tajuplny-ostrov.jpg
5
1559
1559
Za americké občanské války „severu proti jihu“ uprchne balónem z jižanského zajetí skupina pěti seveřanů vedená Cyrusem Smithem. Jejich balón je větrnou smrští zahnán nad moře, kde je zničen, a uprchlíci se zachrání na pustém ostrově v jižním Tichém oceánu, 2000 km od nejbližšího obydleného místa, ostrovů Polynésie. Na počest amerického prezidenta a bojovníka proti otrokářství Abrahama Lincolna jej nazvou Lincolnův ostrov. Po zajištění holého života využijí trosečníci všech svých vědeckých a technických znalostí a přírodních podmínek ostrova k vybudování pohodlného sídla. Ve skupině trosečníků jsou zastoupena různá povolání (inženýr, lodní tesař, novinář, přírodopisec), je tu vedle nedospělého chlapce také černoch a později dokonce i bývalý trestanec Ayrton (postava z Vernova románu Děti kapitána Granta), kterého trosečnící našli na blízkém ostrově Tabor. Ti všichni spojí síly, aby přemohli svízele svého postavení a ovládli přírodu ve svůj prospěch. Edice Podivuhodné cesty, svazek 1.... celý text
Literatura světová Dobrodružné Romány
Vydáno: 1984 , Albatros (ČR)Originální název:
L'ile mystérieuse, 1874
více info...
Přidat komentář
Přečetl jsem prvních asi 100 nebo 105 stránek a odložil to. Proto nehodnotím hvězdičkami, nicméně kdybych tak učinil, bylo by to za 2-3.
Postavy nejsou vyloženě odpudivé, jako např. v 20 000 mil pod mořem, vlastně jsou celkem sympatické. Vadil mi ale fakt, že bez Cyruse Smitha by se ani nevy… neškrtli. Postava černocha byla sice dojemná, na druhou stranu více osobnosti by ji neškodilo (i Top ji měl více). Autor neustále naráží na to, jak jsou tihle trosečníci výborní, charakterově nezkažení, silní a CS je vlastně obyvatelem Olympu. Všechno, na co šáhnou, je takovým dílem božím...
Atmosféra ostrova není udělaná zle, ale zase ta spousta popisů hodně odrazuje. Přitom Verne uměl dobře míchat akci a informace (např. Pět neděl v balóně).
V kostce: velice naivní dílo, černobílé postavy, bez napětí, zřejmě se vyplatí číst v mládí (já se k tomu dostal až po dvacítce), lidské schopnosti přežití jsou zde nepřesvědčující.
Doporučení na závěr. Kdo si chce přečíst něco z 19. století, co se také odehrává na nějakém ostrově, má to lepší spád a postavy, je to oddechové a nepostrádá to dobrodružství, Ostrovem pokladů od R.L. Stevensona určitě neprohloupí.
Jedna z prvních knih, které jsem si sama přečetla. Pro osmiletou čtenářku to nebyl zrovna jednoduchý kousek, ale už jsem prostě nemohla číst pořád jen ty dětské knížky, které mi přišly uvozené :-) Moc se mi líbilo, jak vymýšleli pořád nějaké další fígle, aby si udělali život jen o trochu snesitelnější.
+ příjemně dlouhé, dobrodružné čtení, návrat do mládí :)
+ pěkné příběhy a vykreslení lidských charakterů a zjištění, co vše potřebujeme k přežití
- málo pravděpodobný konec to trochu kazí
Četl jsem jako malý kluk, ale doteď si pamatuji, jak mě tato kniha spolu s dalšími Verneovkami uchválila. Za mě nejoblíbenější Verneovka.
Pětici ušlechtilých duší v koši zavane osud na tajuplný ostrov, kde zažívají rozličná dobružství a budují komunismus. Zpětně by mě zajímalo, jak by to vypadalo, kdyby s nima v košíku přilítla i ženská. Nejspíš by se všichni v smršti zášti navzájem pobili. Takhle naopak každý přiloží ruku k dílu a kdyby jim nakonec pod nohama z Verneova rozmaru nebouchla sopka, tak její tajuplnou sílu jistě spoutají v prospěch varny jakostních vosků na knír.
Achjo, v 19. století už se dávno psalo jak víno a bůh ví, že si Ostrov po literární stránce víc jak ty tři nezaslouží. Jenomže to nejde.
5 nostalgicky milých, mile naivních *****
Moje nejoblíbenější verneovka. Prostě dětství, letní večer, ticho u lesa na chatě a jen číst a číst...
Už hrozně dlouhou dobu jsem si chtěla přečíst nějaké dílo od báječného spisovatele jménem Jules Verne. Vybírala jsem opravdu dlouho, jelikož mě lákalo mnoho titulů, ale nakonec zvítězil Tajuplný ostrov. Nechápu, kde bral tu inspiraci, ale napsal dokonalý příběh, od kterého se nejde odtrhnout. Navíc přidává užitečné rady, které by se snad člověku skutečně mohly hodit, kdyby se ocitl v podobné situaci jako naši hlavní hrdinové. Už se moc těším, až si přečtu další knihy, protože Tajuplným ostrovem to rozhodně nekončí...
Psát komentář k této knize je velice těžké. Známá kniha, jedna z nejlepších Verneovek. Moje oblíbená kniha, po boku Dva roky prázdnin.
K této perle jsem se po letech vrátil, v rámci nové edice Albatrosu- se skvělým překladem O. Neffa a ilustracemi Zdeňka Buriana.
V mých očích kniha znovu získala své kouzlo a příznivá cena je jen příjemným překvapením.
Kniha, na které jsem vyrůstal a s každým čtením má zase co dát. O soudržnosti, přírodě, obtížím a společném cíli. Kniha je nadčasová a při čtení máte pocit, že na ostrově skutečně jste spolu s hlavními postavami. Čte se tak poutavě, že ani nemáte chuť ji odkládat na další den. Mistrovské dílo literatury.
Dodatek: Při čtení jsem si říkal, jak by to asi vypadalo, kdyby na ostrově zůstalo pár lidí z dnešní zhýčkané společnosti, jak by se s tím popasovali.
Jedním slovem - skvělé. Opravdu skvělé čtení. Četly jsme s osmiletou dcerou a byly jsme obě nadšené. Milovala jsem jako dítě starý francouzský seriál Dva roky prázdnin, který jsme právě sledovaly a tak moje volba padla na tuto knihu. Určitě si ještě nějakou verneovku přečteme. Rozhodně doporučuji.
Čteno naposledy snad před sto lety a náhodně potkáno zde na Databázi... Verneovky už prostě nečtu, i když, kdo ví, třeba zase začnu. Ale Tajuplný ostrov ve mně zůstal... asi napořád... Podrobnosti děje už se vytrácejí... ale to úsilí, ten boj, snaha vytrvat, ta spolupráce, využití všech dostupných možností... tak to je pořád jaksi v mysli přítomno. Díky, Pane spisovateli! Často jsem přeskakovala zdlouhavé pasáže, které mě nebavily, různé přehledy a výčty nějakých událostí, a že jsou jich Vaše díla fakticky plná :-)... ale jinak byly Vaše romány, ty známé verneovky, jedny z nejlepších knížek, na kterých člověk mohl vyrůstat!
Je obrovska vyhoda miti starsiho bratra. Verneovky byly samozrejmosti a tato moje nejoblibenejsi. Vzpominam jak mne ten svet pohltil, diky taktez nadhernym ilustracim, a kolik naucnych informaci o preziti. Dodnes bych snad nektere uplatnila :-).
Vrchol dobrodruzne fantasticke literatury..., tedy krome Pratchetta, Tolkiena atd.., ale presto ma u mne specialni misto.
Pro mě je tohle snad nejoblíbenější Verneovka. Skupinka lidí na neobydleném ostrově, odkázaných jen sami na sebe a na svůj důvtip. To mě snad bavilo ze všeho nejvíc, jak si pomocí jednoduchých pomůcek jsou schopni trosečníci vyrobit složitější přístroj a díky tomu pak ještě složitější. Robinson by se divil. Samozřejmě jsou některé tyto úkony reálným pohledem a také pohledem z dnešní doby trochu přehnané (např. výroba nitroglycerinu v uvedených trosečnických podmínkách), ovšem v zásadě toreticky správně. Například postupné vytvoření obilného pole, vypěstovaného z jediného zrnka - úžasná záležitost.
Verne vždy začíná od nejjednoduššího základu, malými postupnými krůčky pak logicky dospěje ke konečnému výsledku. A co na tom, že se na ostrově vyskytují téměř všechny důležité suroviny pro průmysl? Vždyť je to kniha, fikce, tak proč by ne? Autorovi tato myšlenka posloužila právě k možnosti popisu vyrobení celé řady vynálezů. Kvůli tomu by se možná kniha kromě škatulky "dobrodružná" mohla docela dobře zařadit i do ranku "populárně naučná". No řekněte, v které ze současných titulů beletrie byste našli tolik znalostí, navíc docela polopatě servírovaných.
Postupné objevování ostrova je přitom krásně popsáno, je to napínavé. Výskyt některých postav z jiných knih je docela milé a pěkně spojuje jeho knihy v jeden velký celek.
Děj je okořeněn různými zvraty a příběh vrcholí dramatickým koncem (ten mi jediný přišel trochu moc přitažený za vlasy).
Celkově jednoznačně 5*.
Poslední Verneovku jsem četla ještě na základní škole. Teď jsem z nostalgie sáhla po knize Tajuplný ostrov. A překvapilo mě, jak moc je kniha naivní. Předně - parta chlapů co bezmezně věří neomylnému inženýrovi s encyklopedií místo hlavy. Ostrov plný surovin příhodně umístěných vedle sebe. A na závěr loď, která všechny zachrání v posledním možném okamžiku. Trochu jako Jiřík ve Zlatovlásce. Na druhou stranu - kniha rozhodně JE čtivá a dobrodružná.
Autorovy další knížky
| 1937 |  Dvacet tisíc mil pod mořem |
| 1965 | Cesta do středu Země |
| 1985 | Dva roky prázdnin |
| 1963 | Pět neděl v balónu |
| 1963 | Cesta kolem světa za osmdesát dní |
V dětství mě Verne minul. Po přečtení Tajuplného ostrova nechápu proč. Od začátku do konce jsem byl jako na trní. Autor skoro na každé stránce udržuje čtenáře v napětí. Popisy prací kolonistů na ostrově nijak neubírají knize na záživnosti, spíše naopak.