Tak ještě jedno jaro tedy
J. H. Krchovský (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/249571/bmid_tak-jeste-jedno-jaro-tedy-sb3-249571.jpg
5
69
69
Kniha je ilustrovaným výborem z publikovaných i dosud nepublikovaných básní J. H. Krchovského z let 1979–2015, které „spojují především motivy čtvera ročních období a témata plynutí času i lidského života. Ve světě Krchovského básní, jež mají při vší formální vytříbenosti namnoze rysy až deníkových záznamů, může čtenář sledovat nejen koloběh dnů, nocí, měsíců a roků s jejich příznačnými atributy, rituály i proměnami atmosfér, světel, stínů, temnot a záblesků, ale také objevovat hutná mikrodramata a příběhy, jejichž protagonista zároveň napořád utváří především svůj svébytný autoportrét,“ píše editorka svazku Terezie Pokorná. Součástí knihy je obrazový doprovod, 14 linorytů Viktora Karlíka, inspirovaných Krchovského básnickým dílem. Vychází v Edici RR v grafické úpravě Luboše Drtiny.... celý text
Přidat komentář
„Vyhlížím k obzoru; přeju si nemožné
chci vůbec to, co chci? Nechci. A kdyby...
vyhaslo srdce mé, popel už jenom žhne
vlaštovky přilétly, jedna však chybí“
Brutálně něžné a morbidně poetické. Jako vždy. V oblasti poezie patří J. H. Krchovský mezi mé jasné favority. A přestože jeho verše přes všechen černý humor a vtipné pointy většinou plují na depresivní vlně, tak v případě této sbírky jsem měla pocit celkového téměř až optimistického vyznění. Výběr básní poskládaných do „čtvera ročních dob“ se povedl.
Naposled zamávám na cestu vlaštovkám
a pak se (navždy už?) zabedním v domě...
Málo jsem miloval?! (Když se teď takto ptám?)
– co je mně po lásce? Co je jí po mně...
Žádný jed, žádný pád, žádný hřeb do hlavy
žádná krev nestříká po stěnách ze žil
(žádný strach, že bych si ukousnul pohlaví...)
– lze mluvit o lásce, když jsem ji přežil?
Nelze. Hovořme o okouzlení Krchovským, o pravdách ve víně, které za střízliva nedávají smysl.
"na kraji divného města dům, v domku – on
divný muž, jemuž už nic není divné"
Melancholie beznaděje, x-tý kruh pekla. Brutální humor, v zářivých barvách vyvedená sprostota, okázalá morbidita, fatalismus smíchaný z opojení i otravy životem. Krchovského básnický výběr je zvláštní. Na první pohled nesympatický týpek, co vás najednou upozorní na drobnou krásu vedle nás, ale ve chvíli, kdy jej pasujete na jemného, kultivovaného umělce s vytříbeným stylem, schválně šlápne do louže špinavé pouliční erotiky. Vzápětí mu odpustíte, protože odevzdaně oznámí, že na jaře už nezaseje. Můžete si vybrat tu z jeho stylizovaných tváří, která je vám právě teď nejbližší, protože snažit se pochopit celek znamená hodně věcí přehlédnout.
Sbírku nebudu hodnotit hvězdičkami, protože to není žánr, který bych běžně četla a nemám tak srovnání. Většina básní se mi líbila a příjemně četla, přestože z nich čiší pořádné chmury. Některé mě ovšem i pobavily, ba přímo rozesmály. Takže klidně bych vyzkoušela další autorovu tvorbu.
Konečně jsem se dostal k další sbírce (cyklu) tohoto autora. Už při prvním seznámení mě velmi oslovil; tento typ poetiky je mi blízký, nějak v něm nacházím oboustranné zrcadlo dnešního světa - krása i hnus. Lyrický subjekt je v básni často stavěn na okraj společnosti, kterou syrově zaznamenává; čtenář však mezi řádky nachází i něco, co ho k básni přitahuje a zvedá ze židle. Provokativní a lehce i perverzní verše jako předobraz interpretace společnosti. Jeho černý humor je až "vytříbený" a často dokáže čtenáře až pobavit. Jen je škoda, že autor publikuje tak málo.
Zase jiné seskupení Krchovského básní, tentokrát jako roční cyklus. Přiznávám, že se mi ten nápad líbil - celou dobu jsem přemýšlela, jestli bude poslední básní ta co si myslím, a přiznávám, že mě potěšilo, že jsem se trefila.... (teď se mi to zdá poněkud povrchní :D ). Zaujaly mě především dvě básně, jedna už je níže (A zase jaro... Bagry, pily) a proto přidám tu druhou....
Padají hvězdy do tmy se svým tajemstvím
dávno již zhaslé oslňují pádem svým
jak chápu jejich zvěst! Zvěst padajících hvězd...
jen to, co bylo, mám; to jediné jest
("... fugit hora, hoc, quod loquor, inde est"
"čas letí, a to, co říkám, není už tady")
(Persius, Sat. V, 153)
Některé básně tak poetické a přesto morbidní. Některé tak morbidní a přesto poetické, těžká ironie se syrovostí reality, pesimismus s malým zábleskem optimismu? Možná... A opět musím říci, že brutální vtipnost těmto básním sluší, i když...
Nad některými básněmi zůstal můj rozum stát
A možná jste mě jen šokoval tím jejich rozuzlením
Nezbývá než čísti dál a doufat, že časem se můj pohled změní...
P.S. Rozhodně nebylo moudré tuto sbírku číst při zápalu plic. Možná mě nemrazilo jen z horečky a urputného kašle...
P.P.S. Všimněte si, vážení, hodiny, v kterou jsem psala tento komentář ( 0 :15 ) - to jenom, abych i já byla tak trochu stylová. ,,Hodina duchů" se k této sbírce opravdu hodí :-))
P.P.P.S. Neměla bych vytvářet žádné domněnky, ale Vánoce asi panu básníkovi k srdci nepřirostly. Mně ale ano, takže zde nejsem schopná přijmout tak tvrdou nadsázku :-))
Neodpustím si aspoň malou ukázku, i když bych nejraději opsala celou sbírku. No dobře, celou NE, ale...
A zase jaro...Bagry, pily
strom, jejž už včely neopylí...
rozvil se květ... Na sťatém kmeni!
ještě to neví, že už není
Pořád jen tma a tma... A náhle tolik světla!
Ale jen krátce, krátce jen... Sám sobě zdál se sen
sen? - Svatojánská muška do oka mi vlétla
a svítíc dál vylétla druhým okem zase ven
Krchovský opět nezklamal, svým posledním souborem básní z let 1996-2015 ( ty poslední v souboru ještě nepublikované nebo publikované pouze časopisecky) se dotkl tématu smrti, lásky a rozpoložení člověka ve středních letech, básně jsou opět velmi trefné, zachycují realitu dnešního světa a i přesto, že mnohokrát jsou pesimistické, Krchovský dokáže využívat černý humor a nadsázku, čímž celou situaci patřičně odlehčuje. Za mě top. :)
Autorovy další knížky
| 2010 |  Básně sebrané |
| 1998 | Básně |
| 1997 | Noci, po nichž nepřichází ráno |
| 2004 | Nad jedním světem |
| 1997 | Leda s labutí |
Totální zamilování. Za mě jedny z nejlepších básní, které jsem kdy četl. Občas trochu asi zbytečně perverznější, ale jinak bezchybné.