Tak pravil Zarathustra

Jak hodnotit knihu, kterou jsem vlastněnepochopil? Co bych vlastně hodnotil, autorovy schopnosti, nebo vlastní neschopnost?

28.09.2018

Opus Magnum jednoho génia. Netuším, jak jinak bych to popsal. Není to dílo pro všechny. A přece je! Není to kniha pro nikoho. A hle! Nietzscheho milujete, nebo nenávidíte, nic mezi tím. Nemusíte souhlasit se vším, co kdy napsal. Ale co tam po vás! Vždyť to ani nepsal pro lůzu. Ale co tam po něm! Ještě vyčkejme a možná jednou shlédneme nadčlověka.

28.05.2018

S trochou nadsázky zajímavě pojatá parodie bible. Nietzscheova snaha o nějaké ucelenější dílo. Jak je u něj obvyklé, s něčím s ním souhlasím (s kritikou náboženství a křesťanství), s něčím mě vytáčí. Některé obraty jsou až tesatelné do mramoru nebo do zápisu v notýsku citátů. Byl to prostě zvláštní člověk.

20.02.2018

Strašná srágora. Až se zblázním, tak také něco napíšu ;-)

07.12.2017

Já s Nietzschem (čtením) nemám až takový problem, ale samozřejmě nejvíce kritiky a jedu na toto mistrovské dílo budou plivat id*oti (hlavně ti, co se tu hned ohánějí Hitlerem), kterým to hlava nebere nebo k tomu nemaj vůli. Ohledně Nietzscheho ...tady je jasné, že se jednalo o výjimečného člověka. A nenechte se zblbnout tím, že číst papírovou knihu(prostě normální knihu) je o život. Kniha má být papírová pokud to jde .-)

Filosofie pro beta samce.
Povinnost pro šestnáctileté misantropy.

22.11.2017

Nietzsche už za svého života trpěl tím, že mu lidé nerozumějí a věřil že ho budou chápat tak za 200 let. Lidstvo má proto ještě zhruba sto let čas.
Zarathustra je, řekl bych, jeho stěžejní dílo a ač těžké na čtení a pochopení, nelze než smeknout před géniem člověka, který dokázal tak skvěle shrnout jednotlivá témata. A že ho lidstvo přibíjí na kříž? Vždyť ani svého Boha neumí milovat více, než že ho přibilo na kříž..
Kniha není pro každého, ale každý by ji měl zkusit číst a pokusit se o svůj pohled..

Něco vzdáleně podobného jako Labyrint světa a ráj srdce, ale psané člověkem ve stavu změněného vědomí vlivem duševní nemoci. Čili chaos a bláboly pomatence. Labyrint je jen slabý čajíček.
Komenský psal psal s jasným rozumem.
A Hitler se chytil následující úvahy:
Nejvíce jsou jeho nesympatie cítit k chátře. Ta podle něj není čistá a znemožňuje vývoj v nadčlověka. Necítí vůči ní nenávist, ale hnus - "Žebráci měli by však nadobro býti odstraněni! Věru, je k zlosti jim dávat, k zlosti jim nedávat." Za chátru považuje lidi sociálně slabé, ale také lidi povrchní a poživačné. Několikrát opakuje, že lidé si mezi sebou nejsou rovni a nemají se jimi ani nikdy stát, a to že je dobře. Vyjadřuje také myšlenku o tom, jak by měli vypadat vyšší lidé: "Nejčistší nechť jsou pány země" nejnepoznanější, nejsilnější nechť jsou pány země!
Kniha Tak pravil Zarathustra jako celek může působit dojmem, že jde o dílo obsahující názory věčně nespokojeného egoisty a povrchního sexisty, který tíhne až k sadistickým sklonům. Při bližším přečtení jsem ovšem zjistila, že mnohé myšlenky nutí nejen k zamyšlení, ale dokonce i k souhlasu s nimi. To, co pravil ať už Zarathustra sám, nebo jeho slovy Friedrich Nietzsche, má svoji hloubku a je stejně poučné, jako zneužitelné.
http://www.phil.muni.cz/~lcerna/seminarky/kadrnozkova/pravil.html
Jak to probíhalo a dopadlo je celkem známé.
Kniha je volně ke stažení v PDF. Pak se v prohlížeči PDF dá text prohledávat, dělat poznámky atd. Číst papírovou knihu je o život.

06.09.2017

„Ó Zarathustro, tvé plody jsou zralé, ty však nejsi zralý pro své plody!“

03.08.2017

Dílo, které vám svou hloubkou a tíží může změnit život ... Neskutečný básnický talent autora spolu s jeho myšlenkami - ovlivněnými východními filosofiemi,- které jsou často univerzální, někdy hraníčící s šílenstvím, znamenají velké nebezpečí pro čtenářovu mysl :)

30.07.2017

Na Nietzchem nejvíc obdivuju jeho básnický dar jazyka. Pokud jde o jeho filosofii a myšlenky, tak mám pocit jakobych četl génia na hranici či už za hranicí šílenství.

Teoreticky bych to po částech možná i dočetla a mohla bych to nějak ohodnotit. Přišlo by mi to ale trochu pokrytecké... Zatímco v některých kapitolách jsem hltala každé slovo, jinde jsem tím proudem myšlenek jenom plula bez jakéhokoliv intelektuálního pochopení. A když většinu knížky takhle (ne)pročtete, asi opravdu není na místě hodnotit. Stejně tak jsem prozatím vzdala četbu. Vím, že jsem se tak připravila o spoustu dalších silných myšlenek, ale zase nejsem příznivcem čtení podobajícího se vytrvalostnímu běhu.
(A jasně, my všichni, co jsme to vzdali, si můžeme sypat popel na hlavu, jak nedozrálí ještě jsme. On byl ale Nietzsche prostě megalomanský magor a je naprosto v pořádku ho občas nechápat ;))

21.03.2017

Kdyby se Zarathustra vydal na cestu ted,tak myslím že by za svoje názory dostal leckde přes hubu.Pro mě je nejlepší kapitola O cestě tvurčího,dodržet ty myšlenky co jsou v ní je rozhodně výzva (asi nesplnitelná).

25.02.2017

Tohle nelze číst jen jednou, je to náročné, složité, plné symboliky. Kniha pro všechny a pro nikoho. Na moje první přečtení mě nejvíce zaujala asi kritika křesťanství. Bůh je mrtev. "Bohem nazvali to, co jim odporovalo a ubližovalo a věru, bylo mnoho hrdinnosti v jejich zbožňování! A nedovedli jinak milovat svého boha než tím, že člověka přibili na kříž!“

Čtenářská výzva 2017: Kniha od autora ze sousedícího státu.

23.02.2017

Ó moji bratři, Zarathustru jsem střet a děl mi, že búh je mrtev. Však dál marnivých slov ohýbal, o velkém poledni pozemském i lidském, aby opět člověku zvěstoval nadčlověka. Černé pijavice, co strom života dusí, plísnil a na jejich ducha plival, na ruiny jejich domú nadčlověka postavil. Však co zříme na tom zbořeništi falešné velkoleposti, kdo tam stojí? Postava to není, snad je prach co se vznáší svou prázdností! Otáčí se ve větru jako cnost na jazyku toho falešného proroka, když kráčí za tím svým přízrakem, jak osel za mrkví. Však nechť kráčí a luzu nechá za zády, když on jediný pravdu o cnosti zná. Snad časem pújde samocen. Kdysi byl duch bohem, pak se stal člověkem, ba nyní se stává luzou a zítra Zarathustrou nazývati se bude. Kdo čtenáře zná, pro čtenáře nic už neudělá. Ještě sto let čtenářú – a duch sám zatuchne.
Ó moje duše, já tě naučil pohrdání, jež nevrtá jako červotoč: pohrdání velkému a milujícímu, jež miluje nejvíce tam, kde nejvíce pohrdá.

25.01.2017

Tak tohle bylo vyčerpávající!
Skvělý, to bezesporu ale vyčerpávající. Myslím, že teď s Friedrichem na nějakou dobu přeruším styky abych měla čas se z toho vzpamatovat.
Ale stejně je to Bůh!

24.01.2017

Knihu som chcel prečítať kvôli Ničovmu NADČLOVEKU, no toho som tam nestretol. Pre mňa to bolo pseudo rozprávanie, plné symbolov a nezrozumiteľných opisov. To sa ani nedá nazvať sklamaním. Proste autor nepoužíva jazyk aby sprostredkoval informáciu To že si to má každý vysvetliť ako chce je blud. Ako by povedal pán Nietzsche, hnus.

19.07.2016

Túto knihu treba (pre)čítať a (pre)čítať ju niekoľko krát. No nie preto, že by bola ťažká (síce sčasti ťažká je, to áno). Ale okrem toho je neskutočne ľahko a dobre čitateľná. O čom tá kniha je? To nech si každý zodpovie sám pre seba. Stojí určite za námahu. Len na inšpiráciu, Nietzsche cez postavu Zarathustru poukazuje na niektoré svoje "notoricky" známe koncepcie, ako je koncept nadčloveka, no dozvedáme sa aj o koncepte vyššieho človeka. Prehodnotenie hodnôt? Áno, aj to tu nájdeme. Amor fati? Áno, taktiež. Kritika kresťanstva? Samozrejme. A ešte oveľa viac, pekne zabalené do epického putovania samotárskeho Zarathustru. Odporúčam.

Kniha Tak pravil Zarahustra je plná symbolů a jinotajů a to je popravdě její absolutně největší síla. Každý si z ní může díky tomu odnést to, co potřebuje. Ostatně udělali to i nacisté, ač jde o knihu, která je s tak centralistickým a utlačovatelským režimem v tom nejostřejším kontrastu. V knize jsou rozpory a je zcela v pohledu na člověka jednostranná. Kritizuje kulturu vycházející z řecké filosofie a křesťanství a přitom staví svého nadčlověka z materiálu, který ve starém Řecku vznikl. Nietzscheho filosofie odjinud nepochází. Snad s výjimkou jeho ostrého individualismu, jehož míra je tu téměř absolutní. Kritizuje náboženství a přitom jiné hlásá, ač s rozdílem tím, že k jeho Bohu (snad egu) se lidé nemají modlit, ale nechávat mu průchod. Požaduje návrat k zvířeti v nás, k absolutnímu individualismu a neoceňuje ani to pozitivní, co kultura přináší. Zevšeobecňuje a všechny lidi řadí na tu stejnou úroveň, ale což je to možné? Vynalézá koncept nadčlověka, který je pouhým vzdorem, odporem vůči kultuře, ale ničím víc.

Kniha je dle mého autoterapií velmi originálního a frustrovaného myslitele, která si dík svému extremismu, struktuře, jazyku a opakujícím se mystickým jinotajům získala oblibu a punc díla, které nelze jednoznačně vyložit a tudíž se vykládá již přes sto let, jak koho zrovna napadá. Navíc do svého středu vsadil autor chytře nadčlověka, koncept lákavý a nikde přesně definovaný. Navzdory mnoha velmi zajímavým myšlenkám (které však již napsali mnozí před Nietzschem), musím napsat, že jde o jedno z nejpřeceňovanějších filosofických děl, které jsem zatím četl. Pokud knihu mám hodnotit, bude mnohem vyšší z toho důvodu mé hodnocení stránky literární než té filosofické. Nicméně rozhodně stojí za přečtení.