Tak pravil Zarathustra
Friedrich Nietzsche
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/210801/mid_tak-pravil-zarathustra-Yjr-210801.jpg
4
460
460
Tak pravil Zarathustra aneb Kniha pro všechny a pro nikoho je opus magnum slavného německého myslitele Fridericha Nietzscheho. Podle mnoha odborníků patří mezi nejvýznamnější filozofická díla. Nikoho, kdo si poetický příběh perského proroka přečetl, kniha nenechala chladným. Pro jedny šlo o sžíravou a přitom velmi trefnou kritiku společnosti, jiní v díle viděli jakési antievangelium. Další je naopak vnímali jako dokončení biblického odkazu, zatím co jiní tuto knihu nespravedlivě označili za kořen hrůz druhé světové války či všech moderních válečných konfliktů. Unikátní filozofický spis dokonce inspiroval světoznámého skladatele Richarda Strausse, který na jeho motivy vytvořil symfonickou báseň.... celý text
Poezie Literatura naučná Filozofie
Vydáno: 2014 , OmegaOriginální název:
Also sprach Zarathustra - Ein Buch für Alle und Keinen, 1885
více info...
Přidat komentář
„… rozrazte, rozrazte mi staré desky!“
Existuje jeden obraz na ktorom sú dve ťavy. Jedna v noci, druhá ráno. Tá prvá je priviazaná, tá druhá nie, ale aj tak poslušne stojí a čaká. Fígeľ spočíva v tom, že je to jedna a tá istá ťava, ktorá sa počas noci zmierila so svojím osudom a prestala bojovať. Nech si už o Nietzscheho filozofii a vplyve myslíme čokoľvek, je ťažké neobdivovať jeho odvahu a cieľavedomosť. Napriek tomu, že ho sužovali zdravotné problémy, musel opustiť miesto učiteľa, viedol izolovaný, chudobný, celibátny život, priateľov by mohol zrátať na prstoch jednej ruky a jeho dielo bolo takmer úplne ignorované, v tichosti vytrval.
Málokto sa s problémom nihilizmu popasoval tak čestne ako on. Žil presne to, čo hlásal a v tomto zmysle svojho nadčloveka dosiahol.
Nomen omen dnešnej doby je jeho: „Všetci ľudia prežívajú príliš veľa a myslia príliš málo. Trpia zároveň extrémnym hladom a kolikou, a preto sú stále chudší a chudší, bez ohľadu na to, koľko jedia.“
Posledná, štvrtá časť knihy ma však trochu minula. Bola až príliš alegorická a figuratívna. Vidno, že pôvodne nebola určená verejnosti, ale iba Nietzscheho priateľom a k prvým trom častiam ju pripojili až dodatočne po autorovej smrti.
Prečítala som si knihu, vysvetlivky úžasného prekladateľa a vypočula audioknihu (je v skrátenej verzii, aj keď vám budú tvrdiť opak…). Minula som tony lepiacich papierikov na poznámky. Hádala som sa s autorom, sama so sebou a so všetkými, kto nad týmto diamantom pokrytecky mávli rukou. A teraz si idem dať repete. Za púhych 99 českých korún som dostala cennejšiu literatúru, ako sú moje zväzky viazané v koži. Čestné miesto bude mať na poličke pri Kierkegaardovi, majú sa o čom rozprávať.
„ Mluvíme-li o hodnotách, mluvíme v inspiraci, v optice života: život sám nutí nás, abychom stanovovali hodnoty; život sám hodnotí námi, když stanovíme hodnoty…“ (Soumrak model)
Zarathustru jsem četla už dávno, v době studia na FF, a tak teď, když se mi náhodně dostal znovu do rukou, jsem si jeho příběh prošla ještě jednou, už ale ne, jako student FF, ale prostý čtenář, kterého zajímá starý příběh o jednom moudrém Peršanovi …
--- A on se obrátil ke svému srdci a pravil mu: „nechápou mne, nejsem ústy pro tyto uši.“
Zarathustra totiž mluví výhradně v obrazech a podobenstvích, a tak se mi nakonec má předchozí četba přeci jen i teď dost hodila – není to vůbec lehké čtení – Zarathustra má jediný cíl – svým vyprávěním přesvědčit člověka (přesvědčit lidi), aby zapřemýšleli nad hodnotami, které utváří jejich životy – aby je přehodnotili – a pak skrze smrt Boha apeluje na zánik těch „přebytečných“ – slepého stáda …
Je fakt, že jeho nihilismus v důsledku znamená úplný rozklad morálky – a tak, podívat se na dnešní svět Nietzscheho optikou není pak zrovna příjemné zjištění … křesťanskou morálkou, zdá se, se dnes už řídí málokdo – spíš se většina, z těch, co se k ní hlásí, jen tváří, že se jí řídí, ale ve svém nitru? … nechci říkat, že nihilismus dnes vládne naším západním světem, protože si to nemyslím, ale své místo v něm má, takové, že bychom nad ním měli znovu a znovu přemýšlet a zvažovat jeho důsledky – náš západní svět tak přichází spolu se zrušením toho pouta s vírou v nadřazenou instanci (viděno optikou současného stavu světa) mj. o své morální chápání světa a v důsledku toho i o svůj životní postoj (myšlenku svobodného a ničím neomezovaného života) – zapomínáme totiž, že se pojí (a to pouto je nerozpojitelné) se zodpovědností těch, kdo si takový způsob života zvolili – no, jak říkám, náš morální způsob chápání světa dostává dost na frak …
Možná je na čase začít s přehodnocováním (a to bylo především Zarathustrovo úsilí) všech dosavadních hodnot lidské existence, celé společnosti a tím i její morálky. – Zarathusta možná vyzývá hlavně k tomu, abysme, my lidé, začali „bez pomoci a záchrany od Boha“ sami svou vlastní zodpovědnost brát vážně …
A jenom malinko z té filozofie, která mi, jako vzpomínka, prolétla při čtení hlavou, třeba na Spinozu, který mezi prvními rušil ten transcendentní vztah mezi Bohem a člověkem, nebo na Kanta, který říkal, že je v podstatě nemožné, abychom se mohli se svými kategoriemi rozumu jakkoli vztahovat k transcendentnímu světu …
… teda až na to, že pro Kanta jsou ideje nedosažitelné jen na půdě poznání, ale co se týče morálky, tam je člověk svým praktickým jednáním stále uskutečňuje (přiznávám, že Kant mi je o dost bližší) – Nietzsche totiž považuje svět idejí za dokonale vylhaný (po kupě ho drží jen víra – nelze vykázat ve zkušenosti něco, co vlastně vůbec neexistuje) – a v tom si s Nietzschem moc nerozumím :-) …
Tak jsem blbá já nebo autor? Nepobrala jsem to. Spíš než básnicko je to ezotericko-filozofická kniha. Velmi těžko se mi četl ten archaický překlad. Doufala jsem v něco světoborného, ani toho pověstného nihilismu tu tolik nebylo. Naštěstí proti ženám to zas tolik otevřeně nevystupují. Mám od Nietzscheho ještě “Mimo dobro a zlo tak jsem zvědavá, jestli to bude napsánou podobnou formou. Jestli ano, tak už si nic takového nepřečtu.
Určite to nie je dielo na jedno prečítanie. Osobne sa mi tam niekoľko myšlienok páčilo, ale pri niektorých som si hovoril: „Prečo?!“. Kopa vecí na mňa pôsobila ako taká "výplň" knihy, ale tak je to filozofia, kto bude chcieť si tam nájde to svoje a môže o tom premýšľať až do skonania sveta. Nietzsche asi fakt predbehol dobu o niekoľko storočí... Alebo práve naopak.
Po vééľmi dlhej dobe som sa vrátil k môjmu milovanému Nietzschemu (trvalo to skoro 10 rokov). Ten jeho nihilizmus síce už nežeriem lopatami tak, ako v minulosti - no na druhej strane som ešte tak nevymäkol, takže ma stále dokáže fascinovať. Zarathustra (1885) bol môj rest, ktorý som pestoval dlhé roky a táto pekná verzia od vydavateľstva Vyšehrad - na ktorú som natrafil v kníhkupectve, ma nemusela dlho presviedčať.
Hneď na začiatku vás upozorním, že táto kniha je šialená. Rád by som ju aj niekomu odporučil... ale naozaj neviem komu. Je vhodná asi len pre takých polobláznov ako som ja. Na nete som našiel niekoľko zdrojov ktoré to svojim spôsobom prirovnávajú k biblii. Je to divné, no nejaké paralely sa tam naozaj nájdu. Ktoré to sú však nebudem rozoberať. Tak či onak ide o veľmi náročný text, ktorý sa pokúša predať informácie prostredníctvom podobenstiev. Ťažko sa to číta, ešte ťažšie chápe.
Sám som zaregistroval niekoľko fantastických myšlienok no čítanie som si veru neužíval. Cez tie antifeministické časti plné mizogýnie sa už teraz nedokážem preniesť.
Téhle knize jsem se dlouhé roky vyhýbal, odsouval její přečtení, vzhledem k očividné náročnosti textu - a to až do takové míry, že jsem knihu i nakonec prodal, aby mě později, opět některá videa, filozofické myšlenky a parafráze, zmínky jiných, k ní zase dostaly (Jung, Peterson, ale i čtení Nietzscheho 'Genealogie morálky'). Nicméně kniha, jako tahle není jen o náročnosti, ale i o kontextu. Myslím si, že spousta lidí se k 'Zarathustrovi' dostane protože si chtějí odvážně "přečíst Nietzscheho a udělat si názor", čímž dost možná úplně minou cíl. Předně jsem, poslední dobou zjistil, že hodně lidí vnímá věci doslovně, co jim řeknete, tomu věří, tak se na to dívají, jenže, tak život nefunguje. Nechci sám sebe prohlašovat za hardcore filozofa, ale docela se okolo toho motám. A co mě přimělo se k téhle knize vrátit, byla jedna video esej, která se snažila definovat "Nietzscheho nejnebezpečnější myšlenku". Ta spočívala v jeho definici nihilismu, která se dost liší od naší současné definice. Nietzscheho nihilismus je třeba chápat v kontextu jeho doby, tehdy měl blíže k anarchismu, ke skepticismu, než cynisismu. I Nietzscheho styl měl vždy blíže k lyrice, než k obvyklému plochému filozofickému žvatlání. Odtud je fascinující vnímat jeho nemilosrdnou kritiku všech aspektů křesťanství, kterou vystavuje zatěžkávací zkoušce (obdobně jsem se mnohdy cítil u Junga), pro jejich pokryteckou doktrínu, která káže, spíše, než aby byla ztělesněním toho, co káže, tedy že "doslovně dodržuje přikázání" namísto "ducha oněch přikázání". Neměli bychom spoléhat na zastaralé systémy víry, mýty, v rámci naší evoluce. Nietzsche je stimulující a jeho styl unikátní a se spoustou drobných podnětných myšlenek. Ale člověk musí mít chuť se na to soustředit. Pro Nietzscheho spočíval nihilismus v kritize morálky, tradic, vidění světa tak, jak jej vnímáme, protože to tak někdo kdysi řekl; stovky let zpátky bylo vnímání reality taky dost odlišné, stejně jako tak bude stovky let v budoucnosti, Svět prochází neustálou transformací, informací přibývá, většina lidí jej však odmítá jakkoliv zpochybňovat, přijme ho tak, jak je jim řečeno, aby ho přijali. Nietzscheho práce je odpovědí na tohle. Spousta jeho děl jsou experimenty, které nabádají lidi zpochybňovat a redefinovat zažité pořádky a slepé následování tradic, falešnost a pokrytectví lidí, kteří nenásledují svoje instinkty (Zarathustra milován dvěma ženami, životem (vita femina) a moudrostí; zde však definitivně dává přednost životu, intuice před logikou, racionalismem. Tančí se svou milenkou tanec lásky, nenávisti, škádlení, vzájemného podmaňování, v němž posléze on, pán biče, zůstává vítězem). Jako jeden z příkladů, co mě zaujal byli studenti, skupina, kteří mají ve velkém tendence hlásat vodu (ideály) a pít víno, Nietzsche byl proti podobnému přístupu, když vnímal tento přístup jako být "loutkou myšlenky" radši než "vlastnit myšlenku" (všechny pravdy jsou krvavé pravdy, jak říkal - jestli se myšlenka neinkarnovala do vás a nezměnila vaše vnímání a akce, pak jste jen loutkou myšlenky). Viděl jsem video, kde se člověk, běloch, převlékl do poncha, vzal si knír, sombrero, maracas a pak šel do ulic, ptát se studentů a Mexičanů, jestli se jim jeho outfit líbí a pak, jestli je outfit uráží. Studenti začali cpát do téhle myšlenky svoje nabiflované politické postoje, urážku kultury, které muž nemůže rozumět, protože k ní nepatří, zatímco Mexičané jednoduše řekli, že je outfit fajn a líbí se jim a neměli s ním problém. To mě přimělo si říct, že i lidi, které vnímáme jako intelektuální elitu, nebo ti, kteří by měli tuhle intelektuální hodnotu nést a vlastnit, často končí ve slepých uličkách, parafrázováním toho, co se jim hodí do krámu, nebo co jejich ego vybarví v nejlepším světle (Steven Seagal), jednoduše nemůžete věřit lidem, jen protože "jim máte věřit", nebo předpokládáte, že jim máte věřit, naopak tohle jsou lidé, které musíte takřikajíc intelektuálně vyzvat. S tímhle pro mě nebyl už takový problém se k této knize vrátit (věčný návrat & vůle k moci). Je těžká, makabrózní v obsahu, je to pořád výzva, na mnoha úrovních, ale člověk už ji dokáže tak nějak číst. Nicméně je to čtení, ke kterému se je třeba vracet a studovat ho. Není to žádný one and done. Ale Nietzsche má svůj styl, a ve svých dalších pracích dokonce i humor, spolu s Jungem asi nejpodnětnější autoři, ke kterým jsem se dostal.
"Bez blaha sluhů, osvobozena od bohů a od zbožňování, beze strachu a strašná, veliká a osamělá: taková je vůle toho, kdo miluje pravdu."
"Ano, jsem les a noc tmavých stromů: koho však nezastraší má temnota, nalezne též trsy růží pod mými cypřišemi."
"Tak se smála ta neuvěřitelná; jí však nikdy nevěřím, ani jejímu smíchu, mluví-li zle o sobě samé."
"Ano, ještě jsi mi drtitelkou všech hrobů: Zdar tobě, má vůle! A jen kde jsou hroby, jsou také zmrtvýchvstání."
(O trojím zlu) "...zlé je sobectví, ale z něho pryští silný indivualismus." (Dobří vůdci nejsou dobří lidé)
Tu a tam jde věta, která vás silně zaujme sama o sobě, ne v kontextu Nietzscheho celkového záměru téhle knihy, ale samozřejmě je třeba tohle studovat, tohle není jen tak literatura, kde vše hned pochytíte, vysypete, s ohledem k tomu, na co naráží, k čemu v konkrétních případech odkazuje, je to prošpikované odkazy. Tohle okolo jsou spíš takové drobky, co mě v momentech čtení zaujaly.
"diem perdidi" něco bláznovství je nutné k vážnosti života.
Proti rozkošnictví: Raději vybojovati si bolest, než zděditi slast. O blaho bojovati však nelze, to přichází o své újmě "nevítáno".
Lidská společnost nezakládá se na úmluvě leč na násilném pokořování.
Vyšší zřetel na budoucnost svoluje krutost vůči přítomnosti.
Formálně: čarokrásné
Obsahově: pozoruhodné
Rozsahově: intimní
Užil jsem si četbu.
Ve své podstatě nehodnotitelná kniha, jejíž čtení je extrémně náročné a troufnu si napsat, že neexistuje jediný čtenář, který by byl schopen stoprocentního výkladu. Nietzsche tu řeší mnoho a mnoho témat, vychází při tom z Bible a ideální způsob, jak číst toto dílo, je přečíst si jednu část, následně komentář k ní a posléze pasáž z Bible, k níž odkazuje (a rázem čtete knihu celý rok), což je pochopitelně nemyslitelné, proto je výklad a vnímání hodně intuitivní a individuální. V něčem se logicky dá s Nietzschem souhlasit, něco je úplně mimo a je to asi v pořádku. To, že jeho kniha byla brutálně zneužita nacisty, rozhodně není jeho vina, protože při zcela primitivním vnímání je stěžejní myšlenka opravdu ta, že musí existovat někdo nad člověkem, sám Nietzsche ale mnohdy uvádí, že nikdo takový ještě nepřišel a je otázkou, zda se někdy objeví. O knize se dají psát eseje, diplomové práce, různé studie a stejně asi moc nikam nedojdeme, protože v tomto případě to není ani možné a jde to proti samotnému dílu. Takhle významnou knihu bychom pochopitelně měli alespoň jednou za život přečíst, je ale nutné počítat s tím, že třeba více než osmdesát procent nepochopíme a můžeme se jen inspirovat tím zbytkem. I proto je hvězdičkové i procentuální hodnocení jen a pouze orientační a nemá smysl se jím tolik zabývat. 70 %
Přiznám se, že jsem si Zarathustru koupil ve třinácti hlavně proto, že jsem se zbláznil do Doors. Ale čtu ho jednou ročně, a kupodivu mi dává smysl. Dost. Čím dál tim víc. To je jasný. Jako fakt, že za spojení s nacismem může jeho sestra a obecně vzato, ty ženy, které ho tu dissují v podstatě jen vysvětlují, že když ženám dáte volební práva, vymyslí pro zastavení ďábla alkoholismu prohibici, za které se chlastá ještě víc, akorát se navíc rozšíří mafie a vzroste počet lidí, co po samohonce oslepnou. Ehm. Jasně, že ze mě i z Nietzscheho mluví jen fakt, že úmřeme jako panicové xD "Jdeš k ženám? Nezapomeň na bič!" ...tak pravil Zarathustra. P.S. Vymetání bordelů bych neviděl jako selhání triumfu vůle, ale jako triumf inteligence. Inu, ženám vždycky nějakým způsobem platíš a rozhodně je lepší platit jim za to, aby pak vypadly, než za to, aby zůstaly a ty's je musel poslouchat, jak zpíval Šéf dětem ze South Parkské základky
Náročná a mnohoznačná kniha, ktorú som musel dávkovať, prečítaná v podstate v rámci všeobecného rozhľadu. Nevylučujem, že ak sa k nej vrátim po rokoch, budem sa na ňu pozerať inak. Neuľahčoval to ani archaický jazyk, akým bola písaná. Našťastie pomohli poznámky, hoci niekedy tiež písané mierne ťažkopádne.
Zase jeden autor, který měl příliš mnoho sebevědomí a příliš mnoho času. Aneb jak sepsat jednoduché myšlenky složitě.
I když oceňuji, že autor se nebál říct nahlas, že Boha vytvořili lidé nikoliv naopak, je vidět, že vzhledem k jeho vzývání vášně a zároveň dehonestace žen, by měl mnohem víc souložit a mnohem méně psát. A vsadím se o všechny vydání jeho knih, že by byl mnohem šťastnější člověk.
Motivem konečně přečíst tuto knihu pro bylo spíš intelektuální snobství, než zájem o Nietzscheho. Dílo mě však příjemně překvapilo. Pochopil jsem zejména, proč byl Nietzsche zneužíván nacisty a že v tom byl naprosto nevinně. Každá věta Zarathustry se dá vyložit sedmi miliardami různých způsobů, podle toho, kdo ze sedmi miliard lidí na této planetě knížku právě čte. Sílu na vlastní výklad jsem však měl tak u 10% výroků. Zbytek mi unikl a nevím, kdy najdu odvahu se do nej pustit :)
Za ty roky, co mám knihu doma, až napotřetí se mi podařilo dočíst (poprvé jsem skončila u provazochodce, podruhé u výletu s mrtvolou). No skutečně to není taková bomba, jak jsem čekala. Nevím, jestli se mám stydět, že jsem z díla mnoho nepochopila. Ještě že tam byly vysvětlivky (překvapivě psané stejně archaickým jazykem i v roce 1995).
Toto dílo je v první řadě matoucí. Psané stylem bible archaickým, básnickým a metaforickým jazykem, kázání pronesená známým historickým prorokem, svádí to k tomu, brát napsané myšlenky za bernou minci. A přitom jde o myšlenky autora, které jsou tak trochu nekonvenční a s kterými vlastně ani nesouhlasím. Přesto jsem se snažila aspoň pochopit autorovu filozofii, ale na to je zas v těch metaforách příliš dobře skryta. Například jsem úplně nepochopila, jak se teda tím nadčlověkem stát. Zdálo se mi, že autor mě spíš nabádá k tomu, abych z vlastní vůle umřela a uvolnila tak místo nadčlověku, který se takovým už zrodí.
No četlo se mi to špatně, celé tři díly jsem u knížky usínala, až čtvrtý mě zaujal těmi různými postavami. Ale tam zas byla nuda ty básničky. Možná kdyby to bylo v originále... V doslovu se píše, že autor si zároveň velmi vyhrál s jazykem, což se překladem vytratilo, i přes všechnu snahu zachovat aspoň podobný styl.
Uff. Zarathustra je určitě jednou z nejnáročnějších knih, které jsem kdy četla. Z velké části knihy vůbec nejsem moudrá a s velkou pravděpodobností ani za několik let nebudu. Jsem nadšená z toho, že jsem to dala, ale myslím, že to bude chtít ještě jednou - možná tak za dvacet, třicet let. Pořád je to pro mě dost těžký a některé části knihy ve mně nic moc nezanechaly. Jsem ale zvědavá, co tam najdu příště. Doporučuji si k tomu na pomoc vzít tenkou knížečku od Spreckelsena - Nietzsche pro začátečníky.
Tato kniha není žádnou oddychovou beletrií s nekomplikovaným příběhem, takže určitě nepůjde o četbu (poslech - já jsem poslouchala jako audioknihu ve skvělém podání Jaromíra Meduny) pro široké masy. Jde o dílo filozofické, plné autorových myšlenek, zprostředkovaných čtenáři prostřednictvím fiktivního perského proroka a mudrce Zarathustry. V této knize, kterou Nietzsche sám považoval za své vrcholné dílo, je řada pozoruhodných myšlenek. Ústředním bodem je pojem „nadčlověk“, který Nietsche, vycházeje z Darwinovy evoluční teorie, vnímal tak, že stejně jako člověk překonal své předchozí vývojové formy, musí i on být překonán vyšší formou nežli je sám. Pozdější zneužití tohoto termínu ze strany nacistických ideologů je zvrácením filozofie Nietscheho, který sám nebyl rasistou ani nacionalistou. Zemřel v r. 1900 a v posledních letech žil v zastření mysli v psychiatrickém ústavu, takže ani z časového hlediska nemohl mít nic společného s nacismem, který vedl k rozpoutání 2. sv. války.
Zarathustrovy (Nietscheovy) myšlenky jsou i ostrou kritikou morálních hodnot, nastavených společností, kdy je zdůrazňována individualita a mravní síla jedince. Život člověka je těžký a nebezpečný, skrývá řadu překážek, které nemůže nijak obejít, ale musí je překonat, k čemuž potřebuje nemalou dávku odvahy. Jde o filozofický traktát k zamyšlení pro toho, kdo se opravdu zamyslet chce. Ale s ohledem na hustotu a hutnost podávaných myšlenek je dobré dílo číst (poslouchat) po částech.
Úmyslně v tomto případě nehodnotím hvězdami (komu by chyběly, nechť si přimyslí 4 až 5 hvězd), neboť filozofie je vždy subjektivní a pouze takto ji lze po obsahové stránce hodnotit.
Ke knize mě zprvu přivedla pouhá zvědavost. O to více mne překvapilo, že si s nastíněnými myšlenkovými postoji docela sedím; ačkoli jak znám sebe a své okolí, mám pocit, že na tohle člověk musí být do určité míry vnitřně nastavený. Je to v podstatě vyprávění o niterném osvobození sebe sama od svazujících konvencí (ať už náboženských, společenských či lidských).
Text je poněkud obstarožní (co chtít po více než 100 let starém díle) a často i nepříliš čtivý. Naštěstí se většinou hlavní myšlenka či podobenství dá zavčas pochopit a zbytek je jen její rozvíjení a vštěpování. Někdo by k ní mohl namítnout, že tato kniha je kolébkou extremistických hnutí - jde však o stejný případ, jako kritizovat (např.) horrorový román s tím, že podněcuje lidi k násilí. Jde tedy spíše o nezralý výklad, nikoli o chybnost samotného díla (které navíc v tomto případě dokonce k davům zastává antagonistický postoj). To je třeba mít na paměti.
Za mě jde o filozofický příběh/výklad o tom, jak se nebát být sám sebou a naučit se s tím aktivně žít.
Tak pravil Morbidus.
Štítky knihy
filozofie německá literatura Friedrich Nietzsche, 1844-1900 2. pol. 19. století německá filozofieAutorovy další knížky
| 2003 |  Antikrist |
| 1996 | Mimo dobro a zlo |
| 2019 | Tak pravil Zarathustra |
| 2002 | Genealogie morálky: polemika |
| 2010 | O pravdě a lži ve smyslu nikoli morálním |
Pro mne čtení náročné, vyžadující soustředěnost, která mně, jako člověku extrémně netrpělivému dávala prostor pro zklidnění ne až tak momentálně rozjásane duše.
Není to čtení "na neděli" , čtenář se při čtení potýka sám se sebou.
Nelze , ze dne na den, začít žít jinde a jinak...protože ...'Kolika lidem nejsme ústy, pro jejich duši
."jak je zmiňována.
Filozofie a život jsou diametrálně odlišné světy, které spolu po většinou nesouzní...