Taková jsem byla

13.03.2025

Silný a důležitý příběh o kterém je potřeba zas a znovu mluvit. Eden byla znásilněná…bála se to někomu říct, jenže byla rozbitá. Tak moc, že nenáviděla. Jenže zdá se, že nejen JEHO.

Duševní bolest přebíjela ubližováním druhým, střídáním kluků, bylo jí všechno jedno a zároveň nebylo. Štval jí celý svět. Jak to, že to nikdo nevidí a nepomůže jí? Místy jsem nechápala její chování, křičela jsem na ní, ať to nedělá, že toho bude litovat. Ubližovala okolo sebe lidem, kterým na ní záleželo.

Nejlepší kamarádka Mara, přítel Joshua, kamarád Steven, nikdo se v ní nevyznal, proč se takhle chová… Chvíli to vypadalo, že jí to pomáhá, aby zjišťovala, že nejvíc ubližuje sama sobě, ale nemůže si pomoct. Správná slova ji dusí, pravda je jako chuchvalec v krku a nejde vyplivnout.

Od té knihy jsem si místy musela dávat pauzu, hrát hru na mobilu a úplně vytěsnit myšlenky, protože tu úzkost a chuchvalec v krku jsem měla taky. Trochu mě rozčilovala matka, protože kdyby jen trochu měla šestý smysl a lepší vztah s dcerou, tak by se jí svěřila. Možná.

Děkuju autorce za konec a za slovo MOŽNÁ. A za to, jak to celé dopadlo. Bylo to uvěřitelný, čtivý, drásavý, plný emocí…prostě si to přečtěte všichni i ti co jste z něčeho v háji, protože v náladě vás kniha sice vyždímá, ale vy budete vděčný za svůj život! A nebo Vám pomůže pokud se Vám stalo něco podobného. Lidi nemlčme. Není to správné, já bych zavedla mnohem tvrdší tresty těmto zrůdám. Končím s recenzí, teď již bych mluvila sprostě.

13.03.2025

V plánu bylo dosáhnout jakýmikoli prostředky, aby mi bylo líp, abych se cítila líp. Jenže se necítím líp, pořád si připadám prázdná, prázdná a rozbitá.
A osamělá.

Ani nevím, jak začít.

Téma znásilnění je vážné a jsem ráda, že se knihy s tímto tématem dostávají na světlo světa, protože je důležité o tom mluvit. Tato kniha obsahuje velmi bolavý a syrový příběh, který se opravdu těžce čte, i když napsaný je hrozně dobře.

Téma ztráty samy sebe vlivem této děsivé události je důvěryhodně zpracované a autorka dokázala pocity Eden napsat skvěle. Sami při čtení dokážete cítit tu frustraci z té bezmoci, ale podle mého názoru to celé mohlo být uchopeno ještě o trochu lépe. Asi si nikdo nedovedeme představit tu hrůzu, kdyby se něco takového stalo. Ale přišlo mi, že bych měla Eden odpustit veškeré její chování, i když byla opravdu zlá. A prakticky z toho pramenilo něco jako když je svět zlý na mě, tak já budu na něj. Z jejího chování jsem měla zkrátka rozporuplné pocity.

Celkově mi bylo ze čtení úzko. Nebylo mi totiž líto jen Eden, i když její rozhodnutí opravdu bolela. Skoro každý teenager dělával občas špatná rozhodnutí, ale to, k čemu dospěla Eden bylo opravdu smutné. Líto mi každopádně bylo i lidí okolo ní, ať už jejich kamarádů, nebo přítele.

Pokud máte rádi heavy contemporary, tak knihu zkuste. Já jsem tak trochu vnitřně rozpolcená a nejspíš je to i dobře, u čtení o znásilnění se asi nikomu nebude zdát, že je v pohodě. A to je v pořádku.

Čteno v rámci spolupráce s Knihy Dobrovský.

08.03.2025

Autorka se nebojí otevřít bolestivé a důležité téma znásilnění a jeho následků. Příběh je syrový, emotivní a místy až mrazivě realistický. Vyvolává silné emoce, ale dalo se to celé uchopit mnohem lépe...

Eden je složitá a rozporuplná postava. Na začátku příběhu je obyčejnou, milou a bezstarostnou dívkou. Ale jedna noc jí naprosto promění v krutou, zlomenou, lhostejnou a zraněnou. Její proměna je uvěřitelná a pochopitelná, ale zároveň frustrující. Od té chvíle bylo velmi těžké chápat její chování a mít jí ráda. Často to pro mě bylo za hranou a vyvolávala tak ve mě nečekané emoce.

Vnitřní rozpolcenost Eden hraje hlavní roli v těch nejsilnějších emocí. Její postoj k mužům je pochopitelný – po tom, co zažila, už nikomu nevěří. Co jsem ale měla problém přijmout, bylo její chování k nejbližším lidem. Kamarádky, rodina – nikdo jí úmyslně neublížil, ale ona se k nim přesto chovala chladně a místy až krutě. Ano, takové trauma změní člověka, ale těžko jí někdo mohl číst myšlenky. Měla možnost se svěřit, chtěla to, lidé se ptali, ale rozhodla se neříct nic, a odháněla všechny...

Obávám se, že charakter a chování hlavní hrdinky předává tu důležitou zprávu špatně. Z jejího přístupu lze až příliš snadno vyčíst, že byla v právu - vzteklá a krutá na celý svět. Ať si sama se sebou dělá co chce, ať se rozhodne jak chce. Ale tohle bylo moc - téma je důležité otevřít a ukázat jaho vážnost, ale ne ukazovat že je takové chování přijatelné...Dalo se toho předat více a lépe.

Celkově je kniha silná a důležitá. Otevřeně mluví o věcech, o kterých se často mlčí, a nutí čtenáře přemýšlet. I přes výhrady k hlavní hrdince ji hodnotím 3,5/5 a k přečtení jí doporučím. Berte však některé pasáže s nadhledem...

06.03.2025

Příběh je silný a je o tématu, o kterém se musí mluvit!
Ale budu čistě hodnotit příběh a to, jak se mi četl a jak se mi kniha líbila.
Kniha se mi četla dobře, je psaná opravdu jednoduchou češtinou, hlavní postavu Eden budete chápat, soucítit s ní a budete pro ní a její činy a chování mít pochopení.

Ale myslím si, že téma, které kniha a příběh zpracovává by se dal zpracovat mnohem, mnohem lépe.

06.03.2025

V první řadě bych ráda poděkovala @knihydobrovsky za poskytnutí této knihy k recenzi v rámci #spolupráce.

Tohle byla hodně silná, surová a emotivní kniha, od které jsem se nemohla odtrhnout.

V této knize mi bylo mladé Eden líto. Stala se jí ta nejhorší věc, která se může mladé 14-ti leté dívce v pubertě stát - byla znásilněná. O to horší je, když je to člověk, kterého znáte a vůbec byste to do něj neřekli. Na druhou stranu víte, že je to vlastně jediný člověk z blízkého okolí, který Vás jako paradoxně zná nejlíp a ví, jak se blízké okolí včetně rodiny bude chovat.

Chvílemi mi z toho nebylo vůbec dobře, protože tohle jsou situace o kterých by se mělo mluvit, když už se něco takového stane. Nejhorší je, když na to zůstane dívka sama, stejně jako naše hl. hrdinka Eden.

Na jednu stranu bylo pochopitelné, že měla strach a nechtěla to nikomu říct a vzhledem k tomu, jak se k ní rodina chovala jsem se vůbec nedivila. Na druhou stranu to dívku může natolik pohltit, až začne dělat hlouposti a tak to přesně bylo s Eden. Snažila se natolik zapomenout, že se naprosto celá změnila. Ze slušné dívky se stala rebelka, která začala kouřit, pohrávat si s citama druhých, střídat jednorázovky jak na běžícím pásu a hlavně ve velkém předstírat.

Takový umělecký výkon v předstírání jsem ještě neviděla a klobouk dolů. Bohužel i přes to všechno se ale nedá zapomenout.

Po celou dobu sledujeme vývoj Eden a její situaci. Bolí to a je to čím dál horší a pomoci se nedostává. Bylo to velmi těžké toto číst až jsem chvílemi chtěla pomoct a vyslechnout si Eden sama.

Je to kniha, která Vás nenechá ani jednu chvilku v klidu. Trauma, které si nese po celou dobu s sebou je velké a mnohem těžší je, se z něj dostat.

Velmi silné a důležité téma tohoto příběhu bylo velmi dobře propracované a skvěle se to četlo. Není to žádné lehké téma a je moc dobře, když se o něm mluví a píše.

Může to potkat jakoukoliv dívku, ženu a je dobré si o tom s někým promluvit. Určitě to nedržet v sobě a snažit se to sama překonat. Rozhodně se není za co stydět a je v pořádku o tom mluvit. Mluvit o svých pocitech a snažit se to překonat. Snažíte se zapomenout na to, co se stalo a jít dál, jenže to není tak jednoduché.

I přes to, že je to těžké téma se mi svým způsobem kniha líbila. Určitě doporučuji si ji přečíst. Za mě je to velmi povedená kniha.

04.03.2025

Když se svět převrátí vzhůru nohama a vy se snažíte tvářit, že je všechno v pohodě.. Jo, přesně o tom tato knížka je.
“Taková jsem byla sleduje čtyři roky Eden, dívku, která měla být normální středoškolačkou s normálními problémy a starostmi. Úkoly, testy, mimoškolní aktivity, kluci… Jenže pak se stane něco, co ji rozbije na milion kousků. Něco, o čem raději mlčí, protože… jak se o tom vlastně mluví?

Co všechno v knize najdeme?
Trauma, které Eden nosí s sebou jako neviditelný batoh plný cihel, do kterého každý den přihodí jednu další
Mistrovský výkon v předstírání, za který by se nemusel stydět ani hráč pokeru
Vztahy, které spíš připomínají sérii špatných životních rozhodnutí, protože coping mechanismus je prostě svině
Sebedestrukci jako tiché volání o pomoc
A mezi tím vším ten drobný, skoro nepostřehnutelný záblesk naděje – ale stačí to?

Eden se postupem let na střední škole mění z tiché a vzorné studentky v rebelku, která chce zkusit úplně všechno, aby zapomněla. Aby zapomněla na to, co se stalo. Aby zapomněla na to, jaká byla. Aby zapomněla na všechno… Chodí na večírky, užívá si jednorázovky s klukama, kouří cigarety a dokonce i trávu, ale nic jí nedokáže pomoct. Sledovat Eden postupem let je tak frustrující a bolí to až tak moc, že máte v některé chvíle chuť s ní zatřást a promluvit jí do duše.

Ale právě v tomhle je síla této knížky. Eden prostě není dokonalá, nebude se chovat tak, jak by to bylo v danou chvíli potřeba. Ona neví, jak se uzdravit, dělá chyby, vzdoruje a padá. A my to všechno prožíváme s ní.

Je to kniha, která bolí. Není to lehké čtení a ani žádná pohádka. Je to kniha, která vás prostě zasáhne přesně tam, kde má. Ukáže vám, že trauma dokáže člověka změnit až do základů a že cesta k uzdravení je extrémně dlouhá. Ale přesto.. Přesto je tam naděje.

Já jsem neskutečně moc ráda, že mi byla kniha poskytnuta v rámci #spoluprace od @knihydobrovsky @kniznizavislaci . Myslím si, že by si tuto knihu časem měli přečíst opravdu všichni. Za mě naprosto úžasné .

@blondataknihomolka