Talent nerozhoduje
Geoff Colvin
Čím se ti nejlepší skutečně liší od ostatních Jste zrození pro roli vůdce? Stručná odpověď na tuto otázku zní "ne". Chcete-li pochopit, proč je to pro vás dobrá zpráva, přečtěte si provokativní a mýty bořící knihu amerického novináře Geoffa Colvina. Předpokládáme, že Mozart se narodil s výjimečným nadáním pro hudbu, stejně jako Warren Buffett má buňky na úspěšné investování. A pokud za úspěchem těch nejlepších není přirozené nadání, bude to nejspíš tvrdá práce. Colvin na základě výzkumů a příběhů úspěšných sportovců, hudebníků nebo byznysmenů dokazuje, že se mýlíme. Za úspěchem těch nejlepších totiž stojí zvláštní druh úsilí, kterému Colvin říká "promyšlené cvičení". Šanci má tedy každý. ... celý text
Literatura naučná
Vydáno: 2010 , Computer Press (CP Books)Originální název:
Talent Is Overrated
více info...
Přidat komentář
Už ta základní teze je chybná.“ A pokud za úspěchem těch nejlepších není přirozené nadání, bude to nejspíš tvrdá práce.“ Pokud pominu to, že hloupý člověk může dřít, jak chce a úspěch mít nebude, je nutné poznamenat, že existuje i mnoho inteligentních lidí, kteří tvrdě dřou a úspěch nemají. Pokud jde o uvedené příklady, tak například u muzikálního nadání jsem přesvědčen, že například u mě by tvrdá práce nepomohla – hudební sluch prostě nemám. Pokud jde například o investory, mohlo jít o to, že prostě jdou za penězi hlava nehlava – to sice možná z počátku jistou píli vyžaduje, ale rozhodně to neznamená, že pilný člověk bude úspěšný. Také je v této souvislosti zajímavé poznamenat, že například penicilin byl objeven nikoliv díky píli, ale díky tomu, že daný vědec měl v laboratoři nepořádek, ve kterém mu náhodou vyrostla ta správná plíseň – štěstí je téměř stejně nutné jako píle (zde bylo potřeba obojí), a kdyby si daný vědec například pilně uklidil, objev by se nekonal – někdy je lenost důležitější, někdy je nutné být někde pilný a jinde líný. To, co rozhoduje o úspěchu jsou také často podrazy, ostré lokty a být rychlejší než ostatní (což chce buď štěstí, nebo peníze kterými si zajistíte lepší informace). Píle částečně může vést k dobrým výkonům, ale ty jsou je málokdy oceňovány. Pokud díky ní uspěje několik herců, sportovců nebo několik nejlepších, neznamená to, že mohou být úspěšní všichni. V kapitalismu může vždy být úspěšná jen relativně malá část lidí a ti mají velké odměny. Pokud budou všichni dřít více, odměny se tím všem nezvednou – opět bude v mnoha případech platit „vítěz bere vše“. Celkem tedy kniha prosazuje hloupoučkou pohádku a obhajuje ji naprosto nelogicky.
Myslím si, že talent a předurčení jsou podstatné. Nemůžu si pomoct, ale člověk, který do jakéhokoli tématu přimontuje neomarxismus a neziskovky, to má prostě vrozené. To se nedá při sebevětší vůlí naučit, to tam prostě musíte mít. Reaguji na komentář "VladimirTetur".
Kniha, která na talent nabízí střízlivý pohled podpořený výzkumy a důkazy. Toto zjištění pro mě není žádná rána mezi oči, ale mít to černé na bílém v odborné publikaci je přínos. Některé věci jsou v publikaci ale popsány příliš obecně nebo jsou aplikované na byznys, sport a hudbu a je těžké si je přenést na další obory; jednalo se hlavně o část seznamující s promyšleným cvičením, kde bych uvítala více příkladů. Hodně místa také zabírá část věnovaná organizacím. Knihu Talent nerozhoduje k přečtení doporučuji. Beru ji jako potvrzení o smyslu makání na sobě odhození vsugerovaného názoru, že na něco nemám buňky, ale po hlubších praktických informacích nebo popisu učících nástrojů a metodik budu muset pátrat jinde. Určitě stojí za to si i probrat seznam zdrojů na konci knihy.
Tématicky je tato kniha perfektním doplňkem ke knize "Druhý věk Strojů/Erik Brynjolfsson, Andrew McAfee", dokonce je psaná pdobným stylem (podnětné rešerše, citace, reference na výzkumy, dobrý poznámkový aparát, dobrý seznam literatury). Perfektos. Talent neexistuje.
Solidní materiál podávající důkazy, že rozhodujou jen přirozené předpoklady* a ocelová vůle makat při překonávání překážek.
*Když jsem dvoumetrový kolohnát s IQ90 a dobrou fyzickou regenerací, neznamená to, že mám talent na basketbal. Jsou to jen přirozené předpoklady a pokud člověk nemaká, nemusí to znamenat nic.
*Když mám IQ150 a od základky až po první ročník univerzity (v tom lepším případě) jsem se nemusel na výuku vůbec připravovat a procházel jsem naším zdegenerovaným neomarxistickým školstvím bez nejmenšího úsilí s nadprůměrným hodnocením, neznamená to, že mám talent! Realita života po studiích už tak neomarxistická není a pokud nezakotvíte v neziskovkách, státním sektoru, nebo podobném moru zdravé společnosti, nemáte šanci. K IQ je zapotřebí si vypěstovat ještě celou škálu dalších vlastností, aby člověk dosáhl vyjímečných výsledků. A pak mudrlanti stejně řeknou: "Ále jó, když on měl na tyhle věci talent". Jak zavádějící! Jak hloupé!
Nebuďme narativní volové a přečtěme si tuhle knihu. :)
Autorovy další knížky
2010 | Talent nerozhoduje |
2016 | Lidé jsou podceňováni |
2015 | Talent se přeceňuje |
2010 | Růst i při klesajícím trendu |
Tuhle knihu jsem přečetl dvakrát s odstupem zhruba 10 let. Posledních 18 let se profesionálně pohybuji v oblasti rozvoje potenciálu dospělých i mladých lidí. Pořád ji považuji za skvělou bez ohledu na emocionální komentáře níže. Ona - narozdíl od nich - staví na datech a přináší dostatečné důkazy toho, co vidíme kolem sebe. Talent je ta "špetka", která pomůže, ale tvrdá práce je ta "hromada", která nakonec rozhoduje. Výborně napsané a praktické.