Tam za vodou
Vladimír Páral
Autor vkládá děj na břeh Slapského jezera. Aktéři románu jsou pravidelní výletníci Slapské zátoky. Vytvoří si pohádkový svět s králem a královnou... Žijí tento svět ve Slapské zátoce o prázdninách. Doma v Praze zase prožívají svá denní traumata. Některým se změní svět natolik, že svou pohádku si přenesou domů.... celý text
Přidat komentář
Doby, kdy jsme ve čtvrtek stáli fronty na nového Párala, se naštěstí již nevrátí. Bohužel zjevně ani tehdejší autorova literární invence. Ústup ze slávy začal už v okamžiku přechodu na sci-fi témata. Tam zdaleka nebyl tak silný jako v prostředí chemiček a textilek. V této knize kupodivu začal jak v době své slávy, bohužel mu to dlouho nevydrželo a pasáž o absurdním společenství je už zase jen nudná smyšlenost. A korunu nasadí v závěru. Třebaže dříve se nebál svého hrdinu i nechat zemřít, tady to je jak z Harlequina.
Je to typická Páralovka, to se nedá popřít. Ale oproti starším románům to prostě nemá "tu" šťávu...
Vlastně je tu všechno, na co jsme byli u Párala zvyklí – několik postav, mužů a žen, kteří se scházejí pravidelně o víkendech na Slapech, přivážejí si sem své tajnosti, touhy i sny, aby se v konfrontaci s ostatními ujistili o tom, že jejich život možná ještě není tak špatný nebo naopak, že už to vážně za moc nestojí. Jenomže to původní kouzlo Páralových vztahových propletenců už tu nějak nefunguje a přiznávám, že jsem se místy docela nudila.
Hvězdička navíc za oblíbeného spisovatele :-)
Každý člověk se svým vlastním problémem, připlouvá do zátoky, kde si žije tak protipólně šťastný život až pohádkový. Život, který začal dětskou hrou. Vždyť i dospělí mají v sobě kus hravosti, která je snadno svede a dovede k vysněné spokojenosti.
spletenec postav...které žijí svoji pohádku za vodou...a nebo až po návratu do reality ?? "magořina", ale já Párala ráda :)
Tato kniha je moje první "Páralovka" a tak jsem si ze začátku říkala, co všichni máte, vždyť je to dobrý, ovšem po první čtvrtině knihy musím s Vámi souhlasit - nic moc. Ty jejich boje a soupeření mně přijdou na dospělé lidi (lékařka, právník) trochu odchýlené od reálu a uvědomělý čtenář si musí klepat na čelo. Jsem v polovině a nevím, zda to vůbec někdy budu mít chuť dočíst. Pa
Od Párala jsem zatím četla jen Válku s mnohozvířetem a v porovnání s tím je tato kniha slabá. Děj je dost statický a stereotipní..
Řemeslně dobře napsaný příběh v páralovském stylu, ale jinak bych ho zařadil někam do přízemí autorovy tvorby. Zatím co k většině jeho knih jsem se občas vrátil a vracím, tak tahle to rozhodně nebude.
Štítky knihy
humoristické rományAutorovy další knížky
1990 | Milenci a vrazi |
1978 | Mladý muž & bílá velryba |
1988 | Země žen |
1967 | Soukromá vichřice |
1982 | Romeo & Julie 2300 |
Nebyl by to snad ani Vladimír Páral, aby do své hry v zátoce velkého Slapského jezera, kde se pokojná hladina líbá s tichým nebem, nezapojil celou plejádu nejrůznější postaviček, obyčejných Pražanů s jejich každodenními traumaty, frustracemi a stresy. Stejně tak nezpochybnitelný je i jeho styl - nekonečné opakování celých sekvencí, jako bumerang se vracející scény a výjevy, detailní drobnokresba jednotlivých charakterů včetně jejich profesního zařazení, zběsilý kolotoč vzájemných vztahů, který se otáčí stále rychleji a rychleji a u něhož si nikdy nemůžete být jistí, kdo na konci skončí v které posteli. Tentokráte Vladimír Páral přihodil na misku vah i jakousi dětskou hravost a dovádivost, která ruku v ruce s typicky páralovským humorem vytváří podivuhodný amalgám ve své podstatě statického příběhu, jenž nicméně hýří a víří v oslepivém malsrömu, vysílaje panožky do všech světových stran. Můžete to milovat, nebo nenávidět, můžete se neskutečně bavit nebo zívat nudou, můžete nadávat nebo řičet nadšením… a dost možná se vám tohle všechno stane, než otočíte poslední stránku a s povzdechem knihu odložíte.