Duhové paláce
David Eddings
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/3667/bmid_duhove-palace-zDc-3667.jpg
4
114
114
1. kniha série Tamuli. Panství královny Ehlany je v nebezpečí. Začalo to zvěstmi, že opět povstanou hrdinové krvavého dávnověku. Zanedlouho začaly vysočinu plenit bandy psanců, a trollové opustili své ledové nory na severu – a nikdo netušil, kam se poděli. Pak přijel vyslanec z daleké Tamulské říše a prosil o pomoc. V říši prý řádí netvoři, dávní válečníci a zlá kouzla. Sparhawk, ochránce a manžel královny Ehlany, je císařovou poslední nadějí, protože rytíř, který dokázal zabít zlého boha Azashe, si jistě poradí i s nepokoji v Tamuli. A tak se Sparhawk a jeho královna vydávají na dalekou cestu do východní říše. S nimi cestuje hrstka jejich věrných druhů – rytíři ze čtyř řádů, rytíř Berit, obryně Mirtai, princezna Danae a mladý zloděj Talen. Na konci cesty na ně čeká třpytivý palác plný úplatných zrádců – a také největší nebezpečí, s jakým se Sparhawk kdy setká! Přeložila Adéla Bartlová.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2008 , TritonOriginální název:
Domes of Fire, 1992
více info...
Přidat komentář
Jako celek rozhodně o stupeň horší než Elénium, avšak mezi jednotlivými knihami zeje velká propast. Zatímco v první části (Plamenné chrámy / Duhové paláce) se takřka nic (po celou knihu!!) nestalo, jen se mluvilo, a zde na rozdíl od Elénia nutno říci, že dialogy ani nevedly k nějakému rozuzlení, ani nenásledovala vtipná pointa, prostě byly nudné a o ničem. Tento díl bych hodnotil mezi 2 a 3*. Druhý díl se již rozjíždí, mezi věčným tlacháním se tu a tam objevuje i nějaká činnost, autor zde zaplétá vícenásobnou dějovou linku, ovšem stále se spoustou hluchých míst. Lepší 3*. Nakonec část třetí: zde je již samotného děje nejvíce, zejména posledních 100 stran je na autora nezvykle akčních (zřejmě si uvědomil, že aby dodržel obdobný počet stran, musí rychle zakončit všechny dějové linky). Velice příjemné a překvapující zde bylo rozuzlení s troly. 4,5*. Série Elénium a Tamuli má nádherný příběh, ze kterého dýchá spíše pohádková atmosféra, a je zřejmé že autor měl obě série namyšlené dopředu, že Tamuli nebyl jen vývar úspěšného Elénia, jen ta forma mi moc nesvědčila. 90% knihy tvoří dialogy, většina příběhu je odvyprávěna tak, že ji jedna postava vypráví druhým, samotný děj je vždy odbyt pár řádky.
Velice kvalitní fantasy, všem pokročilejším fanouškům tohoto žánru doporučuji přečíst.
Toto bola snáď najukecanejšia kniha akú som kedy čítal. Minimálne 90% tvoria rozhovory. Prvých cca 100 strán sú v podstate politické tlachy. Potom sa konečne chvíľu niečo deje, aby sa zas len debatovalo a debatovalo. Na jednej strane som sa niekedy fajn bavil. Eddings sa snaží byť vtipne ironický, sarkastický, byť nad vecou. Ibaže, takto vtipní sú tam vlastne všetci. A tak mi postavy občas splývali. To je práve tá druhá strana mince. K žiadnej postave som si nedokázal vytvoriť hlbší vzťah. Všetci boli viac menej rovnakí. Takže zatiaľ len cca 65%. Uvidíme v pokračovaní. Len si teraz musím dať niečo akčnějšie...
Eddings umí vyprávět, příběhy jsou poutavé, hrdinové zábavní a sympatičtí. Potíže má s "backgroundem". Jakmile se pokouší ve svém světě vytvářet instituce jako jsou církve, vlády a státní orgány - a popisovat vztahy mezi nimi, je zřejmé, že to není jeho šálek čaje. Nejspíš ho tyhle věci prostě "nebaví" a bylo by asi jednodušší, kdyby se nepouštěl do zbytečných podrobností, protože všechny ty dějové peripetie vystavěné na vnitropolitických intrikách, mezinárodních vztazích a diskusích nebo sporech mezi církvemi a náboženskými doktrínami působí nepříjemně "odfláknutým" dojmem. Je to škoda. O některých věcech se v pokleslém žánru není třeba složitě rozepisovat, stačí jen náznak, aby vyprávění mohlo pokračovat. Bohužel v žánru fantasy se rozmohla jakási móda "budovat" světy jaksi "po tolkienovsku", s bohatým, pestrým zázemím, jenže nikdo z těchto napodobovatelů není schopen ani ochoten napodobit svůj velký vzor v míře erudice a především času a práce, jakou takový přístup vyžaduje.
Nicméně, příběhy jsou to pěkné. Za celou sérii Tamuli dávám čtyři hvězdy.
Pandionský rytíř Sparhawk se mi zalíbil hned v první knize. Muž, jenž se zdánlivě chová podle církevních řádů, není rozhodně žádné ořezávátko. Ani pro ránu nejde daleko a proto se mi jeho povaha zamlouvá. Je to již druhá trilogie, kde vystupuje Sparhawk, Talen, Kaltenen a nebo kůň řečený Faran...a další, známé postavy. První trilogii jsem nikdy nečetl a možná už ji ani neseženu. Naštěstí tohle není žádné pokračování, tohle je samostatný příběh. A je to dobrý příběh, já se bavil. Malá ochutnávka: Ta kočka má výtečný hudební sluch......... Pan Eddings má ve zvyku své knihy rozdělovat to určitých, pojmenovaných fází. Ne jinak je tomu i zde. Jednotlivé části se jmenují - (Tradiční) Prolog, Eosie, Astel, Atan a Matherion.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2017 |  Elénium |
| 1994 | Diamantový trůn |
| 1995 | Strážci Západu |
| 1995 | Královna magie |
| 2018 | Tamuli |
Pandionský rytíř Sparhawk, hrdina trilogie Elenium, se vrací a účastní se nové výpravy za dobrodružstvím, tentokráte v Tamulské říši. Podobně jako první kniha Elenia, jsou i Plamenné chrámy putovní odyseou, jakousi nabobtnalou fantasy road movie z jednoho konce světa na druhý, přičemž cestou se přinatrefí - jak také jinak - nejedna patálie, při níž nabroušený kus ocele v ruce je tou nejjistější zárukou pokračování děje. K naší škodě je však těch příležitostí máchnout mečem až zoufale málo. Mezery Eddings vyplňuje panelovými diskuzemi o všem, co ho v daném okamžiku napadne, vezme to zprava i zleva, někdy dokonce i svrchu, přesto se mu nějakým záhadným způsobem daří mířit k cíli cesty - k Matherionu, hlavnímu městu Tamulské říše. Vedle nových účinkujících se tu pak objevuje celá řada starých známých postav a předpokládá se, že čtenář zná jejich postavení a vztahy s ostatními z předchozí četby, takže se s jejich představováním již autor neobtěžuje. Pro nezasvěcené pravděpodobně těžký oříšek k louskání, pro ostatní důvod k oprašování paměti. Jelikož se opět jedná i první knihu trilogie, je jasné, že se k ničemu významnému nedobereme a na odhalování pravd si musíme počkat do příště.