Tančící skály: O vývoji života na Zemi, o člověku a o Bohu
Marek Vácha
https://www.databazeknih.cz/img/books/87_/8754/bmid_tancici-skaly-o-vyvoji-zivota-na-ze-Wop-8754.png
4
128
128
Kniha vznikla na základě přednášek z náboženství na Biskupském gymnáziu v Brně v letech 1998 – 2001 a je určena především středoškolským studentům. Fascinující dějiny naší existence od velkého třesku po vznik samostatně uvažujících bytostí tvoří bohatý zdroj inspirace pro teologii. Jsme bytosti obdarované nesmrtelnou duší a zároveň jsme bytosti utvořené z hmoty 15 miliard let vzdáleného velkého třesku. Prostým vývojem událostí vznikají ze žhavé výhně počátku vesmíru tvorové schopní složit Devátou symfonii nebo vyzdobit Sixtinskou kapli. Jsme obdařeni nesmrtelnou duší a zároveň jsme stvořeni z prachu země. Jsme tančící skály. Čím víc rozumíme vesmíru, tím více si uvědomujeme nesamozřejmost naší existence, nesamozřejmost objevení se života na Zemi – a především nesamozřejmost vzniku nás samých, bytostí obdařených inteligencí a schopností se tomu všemu divit. Explozivní rozvoj přírodních věd ve 20. století inspiruje i nutí mnohé věřící a nevěřící znovu si klást otázky po důvodech našeho pobývání na Zemi a přehodnotit svůj vztah k sobě, k Bohu, k hledání smyslu života. Nově postulované dogma i nový fyzikální zákon hovoří o Bohu, i když každý jiným jazykem. Studium přírodních věd se tak může na začátku 21. století stát součástí studia teologie, neboť pochopení krásy stvoření otevírá oči pro krásu Stvořitele. Text je spíše doplněním katechismu než jeho převyprávěním.... celý text
Přidat komentář
Hmmm. Jsem v nezáviděníhodné pozici ateisty komentujícího náboženskou knížku. A co víc: ateisty, jemuž se ta knížka moc líbila, jakkoli s ní někdy fundamentálně nesouhlasil.
V první části autor stručně připomíná dějiny světa – od Velkého třesku přes vznik aminokyselin a vystoupení života z oceánu po vývoj člověka. Potud lze těžko něco namítat, dozvěděla jsem se řadu zajímavých věcí. Například že před 60 000 lety v perské jeskyni Šanidár jedna lidská bytost pohřbila druhou... a ozdobila její hrob květinami. Nádhera, že?
Účelem této rekapitulace je samozřejmě určitá forma teleologického argumentu – z díla (světa) usuzujeme na tvůrce (boha). A tady začínám mít trochu problém. Autor popisuje kosmogenezi a evoluci jako proces cíleně směřující k nám („Hořeli jsme ve hvězdách.“), načež z jejich nepravděpodobnosti a podivuhodnosti – nějak – vyvodí boha. Jako by se to rozumělo téměř samo sebou a opak byl šílenstvím. Z mého hlediska provedl kierkegaardovský „skok víry“, ne dedukci. Ale nevadí, knížka se neobrací k ateistům, nýbrž k (převážně) katolickým studentům. Jejím cílem není apologetika, nýbrž katecheze, takže ok.
Po tomto „skoku“ od vědy k víře následuje náboženská část. V ní autor sděluje myšlenky a zkušenosti (zejména své a velkých mystiků) k tématu církve, modlitby, hříchu, ale třeba také zvířat, našich „mimolidských bližních“. Formuluje je s pokorou sobě vlastní a s úctou ke svobodnému úsudku svých mladých posluchačů. Tohle mě na něm nikdy nepřestane okouzlovat. Stejně jako poetický sloh, nevyhnutelně upomínající na „básníka“ křesťanské evoluce Teilharda de Chardin.
Mnohdy nabízí pozoruhodné podněty. Třebas že těžký hřích nás navzdory svojí hrůznosti alespoň učí větší laskavosti k ostatním hříšníkům. Nebo že modlitba je častěji rozrušující a trýznivá než uklidňující. Případně že příroda je svátostí ve stejném smyslu jako církev. Kdo by nechtěl mít tak znepokojivého katechetu? :)
Někdy páter Vácha končí přednášku nějakým „nevím“. Kupříkladu v otázce theodicey a nevyslyšené modlitby, což je celkem očekávatelné: vždyť žádný ze světců a/nebo církevních učitelů lepší odpověď neměl. Nejistota velkého člověka vždycky působí dojemně.
Jenže... vezměme si autorovu argumentaci proti interrupci. Člověk má mít právo, říká páter Vácha, přijít na svět, aby mohl vyzpívat radost a chválu svého Stvořitele. Ovšem tahle kapitolka následuje po té na téma „proč bůh dopouští takové zlo“, po níž si jeden klade otázku, jestli ke chvále vůbec máme důvod. (Ne, myslím si já coby škarohlídský gnostik: je větším blahem se nenarodit, než narodit.)
Nebo kapitolka o Bibli. Dozvíme se, samozřejmě v souladu s prastarou interpretační tradicí, že dějepisné knihy Bible nejsou (vždy) míněny doslovně, nýbrž jako alegorie, symbol atd. Ale pisatel řekněme „První Samuelovy“ očividně žil a zemřel v domnění, že vypráví historickou skutečnost, ne podobenství. Já chápu, že tak můžeme text vnímat zpětně, jenže faktem zřejmým každému hermeneutikovi zůstává, že svatopisec tvořil s určitým záměrem a v jistém žánru, což my prostě ignorujeme. Byl-li bůh inspirátorem textu, proč toho ubožáka nevyvedl z omylu?
Přesto pokládám knížku za skvělou. =) To proto, že autor je v každém případě osobnost hodná nejhlubšího respektu.
Protože mě zajímá, kdo je Bůh...
Znáte to, bojíte se uvěřit, bojíte se nevěřit... Tak hledáte cesty, odpovědi.
Marek Vácha je pro mě osobně ztělesněním životaschopné církve. To se opakuji. Nevím, jak jinak vysvětlit, že ze všech svatých, světců, kněží, mystiků, vědců, laiků, filozofů, klasiků, prostě všech, co kdy udrželi pero v ruce a něco napsali o Bohu, je právě pan Vácha ten, kterému tak nějak věřím nejvíce.
Viděla jsem jeho videa, četla jeho knihy, a jeho myšlenkám prostě věřím a někdy i rozumím :-) Připadám si doslova blbá, když vidím jeho ohromný záběr a zároveň nesmírnou pokoru a skromnost.
Nejsem dávno studentka ( a biskupského gymnázia už vůbec ne ), a studentka jsem byla mizerná, ale přednášky jsem přečetla s chutí a okouzlením. Dávkovala jsem si kapitoly před spaním, aby mi ta útlá knížečka vydržela co nejdéle. Usínala jsem, ruce sepnuté a myšlenky někde na cestě TAM NĚKAM.
Pro mě zcela nepochopitelná snaha Marka Váchy skloubit neskloubitelné se zcela vykloubila z kloubů. Zakloubovanou knihu jsem dostal jako nevyžádaný materiál a jako s takovým jsem s ním (po přečtení) i naložil. R.I.P. všem vykloubeným tančícím skálám a šáteček všem evolučním teologům. Nechápu a pochopit nechci. Hvězdu dávám jenom za vypravěčovu obratnost. Buď platí makroevoluce nebo víra ve Stvořitele. A tuhle geniální větu musel říct evolucionista. Sakra!
Mám z doby vlastního dospívání a hledání odpovědí na spoustu otázek. Coby ex-student BiGy a později pracovník s mládeží jsem si k autorovi budovala vztah i jinak než jen skrz stránky knih (a to především jako k člověku, který dokáže oslovit mladé lidi, dělá smysluplnou práci, kterou prostupuje Boží požehnání, a ctí hranice svobody), ale Tančící skály (s přebalem prvního vydání ;) ), ale Tančící skály byly a jsou to první, co mne napadne, když jméno M.O. Váchy uslyším.
V knize se velmi hezky rozvíjí myšlenky nejen o vzniku života, a jako bonus dochází k vnitřnímu ujištění, že je vpořádku nevědět, ale věřit. Knihu vnímám jako radostné poselství a pozvání ke zvídavosti, základu naší lidské podstaty!
K autorovi knihy jsem chodil na semináře z biologie a také na přednášky náboženství. Obojí bylo velice poučné. Nejsem věřící, ale kniha ukazuje velmi zajímavý pohled na svět.
Bezbožní zoufalci se někdy i stébla chytají, a tak jsem se dostal do příjemně absurdní situace, že jsem si koupil Mlčící skály, knihu adresovanou již věřícím náctiletým středoškolákům. Jen díky tomu jsem mohl zažít ten podivuhodný zážitek, kdy mne, čtenáře, autor přesvědčuje, že i když věřím v jediného Boha, mohu s klidem přijmout fakta týkající se vzniku života na Zemi a jeho evoluce. Dost ironie, Marka Váchy si velice vážím a je to můj oblíbený biolog - i kněz. Průvodce evolucí života je napsaný velice čtivě a srozumitelně, rozhodně si jej nechám pro své děti.
O většině přírodovědných témat už jsem někde četl, takže největším obohacením pro mne bylo přiblížení světa věřícího křesťana, místa pro jeho pochyby a pády. Nejsilnějším zážitkem byl text o knize Kazatel, Kohelet: "Takovýto člověk visí ve strašném vzduchoprázdnu mezi nebem a zemí... Pozemské tu už není, nebeské tu ještě není. Z jedné strany už smyslový hluk odezněl, z druhé ještě píseň nepřišla; zůstává jen strašné ticho."
Skvělá kniha, když se hledáte...a chcete najít odpovědi. Doporučeno rodičům tápajících náctiletých.
Milou formou psané "přednášky" o křesťanství, o světě o životě katolíka.
Líbí se mi jakou formou si klade otázky.
Studentům Biskupského gymnázia lze takovéto přednášky jen závidět. V mnoha směrech kniha, která v člověku rezonuje a nepřímo nutí k zamyšlení nad sebou samým i nad místem, kde žijeme. Jako biochemik navíc oceňuji tu "didaktickou lehkost" v úvodních kapitolách.
Velice zajímavé myšlenky od kněze,kdo trochu přemýšlí o životě ať si určitě přečte
Na samém začátku mě okouzlil krásný plynulý vypravěčský styl autora, musí být zážitek poslouchat jej, když přednáší. Nicméně ne všechny eseje mne oslovily a v některých jsem se zcela vlastní vinou úplně zaběhla a nedokázala jsem s autorem sladit myšlenkový směr. Ale celkově se cítím obohacena.
Malá knížečka, kterou jsem četl před léty. Obsahuje spoustu tvrzení, se kterými jsem bez problémů souhlasil. Nad některými tvrzeními jsem zase jen kroutil hlavou. Knížku holt napsal katolický kněz a jde to poznat. 2,5*
Brilantní kniha, taková od srdce. Marek je výjimečný člověk. Co se týče této knihy, moc mě zaujala, jen teda jsem se absolutně ztrácel v jeho biologických-genetických-fyzikálních pojmech. :))
Já jsem prostě z těch jeho knih v naprostém úletu... Je fakt, že tahle je z velké části psaná Orkem - biologem, ale v té další části je opět mnoho důležitých úvah, které rozhýbají vaše myšlenkové pochody, až to prostě snad ani nejde naráz stíhat, jak jedna cenná myšlenka střídá druhou... tento člověk má opravdu neskonalý dar mluvit a svědčit o tom Světle... Pokud jste věřící - čtěte Váchu, upevní vás... Pokud jste nevěřící, čtěte Váchu, osloví vás a jsem přesvědčená, že někoho určitě i obrátí...
Autor je silně věřící křesťan, teolog, cestovatel, vystupuje velice inteligentně. Útlá kniha je příjemně čtivým přepisem jeho přednášek. První 2/3 knihy jsou nabity vědeckými a historickými fakty, objektivní kritikou, místy až ateismem. Nicméně ke konci silně prosazuje křesťanství. Skoro celá kniha je ale velmi příjemná, vybízí k zamyšlení nad některými filozofickými otázkami. Zaujalo mě téma o vzniku života a o potratech. Rozhodně má co dát i (nám) nekřesťnům.
Zajímalo mne, kterak k tématu vývoje života na Zemi přistoupí buněčný biolog a teolog v jedné osobě a zda-li MOV nemá problém s oběma přístupy, které se v člověku nutně musejí svářit. Nemá, šťastný to člověk :-) Já tedy zůstávám dále hledající...
Celkem zajímavé čtení, i když s mnoha věcmi nadále nesouhlasím ale na druhé straně ... Každopádně tato kniha donutí člověka se nad některými věcmi zamyslit, některé si poprvé uvědomit.
Pro mě nové, překvapivé ale zajímavé a skvělé myšlenky o vzniku Země, života na ní a o evoluci. Doporučuji.
Autorovy další knížky
| 2017 |  Nevyžádané rady mládeži |
| 2019 |  Česko na křižovatce |
| 2011 | Modlitba argentinských nocí |
| 2008 | Místo, na němž stojíš, je posvátná země |
| 2014 | Neumělcům života |
Chjo, mám hlavu jako balón a přemýšlím.
Nejsem věřící a možná proto velmi často sáhnu po vysvětlení nebo cestě těch co víru v Boha mají a snažím se pochopit...
Předně závidím dětem, kteří jsou nebo byli studenty pana Váchy. Na takových přednáškách bych chtěla být.
A potom já stejně pořád tápu a vnímám, že mi spousta věcí není blízká a někdy i nepochopitelná. Třeba to, že novorozené dítě je třeba pokřtít, aby se zbavilo hříchu.