Tančím tak rychle, jak dokážu
Barbara Gordon
https://www.databazeknih.cz/img/books/78_/7829/mid_tancim-tak-rychle-jak-dokazu-Kpb-7829.jpg
4
371
371
Autobiografická zpověď úspěšné emancipované ženy, scenáristky a režisérky newyorské televize, která mobilizovala všechny síly své osobnosti, aby dokázala žít bez návykových medikamentů. Odhodlání k takovému skutku však spolu s dalšími okolnostmi, jako byly patologický vztah s přítelem, nesprávné doporučení psychologa či ztráta kariéry i sebe samé, způsobilo, že se psychicky zhroutila a prošla si martyriem při pobytu v psychiatrických léčebnách i při opětovné snaze začít žít nový život. Příběh je také výpovědí o bolestech a úzkostech, které v dnešním světě mohou postihnout každého z nás, ale zároveň nám dává naději, že s nimi můžeme bojovat a zvítězit nad nimi. Autorka začala psát tuto knihu o bolesti a hektičnosti života v New Yorku jako součást terapie po návratu z psychiatrické léčebny. Přestože sepsala svůj příběh už v roce 1979, jeho obsah je nadčasový a dnešní čtenáře bezesporu osloví. Kniha se rovněž stala námětem pro filmové zpracování. Je určena všem, kdo se zajímají o psychologii a lidské osudy. Barbara Gordon pracuje jako scénáristka a režisérka newyorské televize. Je autorkou několika románů.... celý text
Literatura naučná Biografie a memoáry
Vydáno: 2008 , PortálOriginální název:
I'm Dancing as Fast as I Can, 1979
více info...
Přidat komentář
No, tak to je mazec! Perfektně popsaný stav bezmoci. Jak zvládnout svou nemoc, jak zvládnout neschopnost nebo nezájem lékařů? Jak zvládnout své osamnění a návrat? Působivý příběh, ze kterého mě jímala hrůza.Doporučuji všem, kdo se zajímají o psychologii i těm, kdo slepě věří lékařům a ochotně jim z hrstí zobou léky.
Kniha se velmi hodí jako studijní materiál, dobře se čte a hodně se z ní dá čerpat. Výborně vystihuje myšlenkové pochody hlavní hrdinky, přemýšlí a bojuje s věcmi, které jsou pro nás ostatní buďto zcela pochopitelné nebo spíš - samozřejmé.
Velice sugestivní vyprávění o tom, co může v dnešním uspěchaném světě potkat každého z nás. Život a práce, velký stres, spousta antidepresiv, léků proti bolesti a na spaní a vše se může zhroutit jako domeček z karet. A cesta zpět k normálnímu životu je velice obtížná.
Skvělá kniha, četla jsem před lety a určitě si ji ještě někdy přečtu. Nemohu na ni zapomenout.
Knížku jsem četla kdysi dávno a teď jsem se k ní vrátila. Musela jsem číst po kouskách, protože jsem to tak prožívala, že se mi místy dělalo špatně zrovna jako hlavní hrdince. Prožila si peklo. A navíc o něm umí hodně přesvědčivě vyprávět.
Kniha je jednou z mála, která mne hluboce zasáhla a četla jsem ji již několikrát...což u románů běžně nedělám.
Při prvém čtení, jsem někdy musela knihu odložit a trochu příběh prodýchat...jinak úžasně napsaná kniha a tomu, kdo ještě nečetl bych řekla, něco jako Přelet nad kukaččím hnízdem (prostředí psychiatrické léčebny), je zde velice dobře popsána zápletka v osobním životě po návratu...určitě doporučuji- a slabší nátury jen po kousíčkách.
Je zajímavé srovnat knihy na podobné téma - W.Styron - Viditelná temnota - K. Kesey - Vyhoďme ho z kola ven, a tuto knihu Tančím tak rychle, jak dokážu, od B. Gordonové.
Všechny jsou o vypadnutí z běžného života, o lékařích, kterým jediným úkolem by mělo být pomoci pacientovi, ale co když je jejich léčba špatná? Pak nezbývá pacientům, než bojovat sami, a podávat o tom svědectví, protože lékař je jen člověk, měl by být školený, ale neprožívá tu zkušenost pacienta, takže enví co prožívá a jak na to. Bohužel někdy ho to ani nezajímá, ani nemusí, neb z cizího krev přece neteče.
Text na mě v době čtení hluboce zapůsobil a zanechal ve mně nedůvěru v polykání tabletek a silný emoční zážitek. Všem knížku vřele doporučuji. Perfektní vcítění a skvělé dialogy. Bohužel už si z ní moc nic jinak nepamatuju, až na matné přátelské večírky a polykání valia. Proto možná o hvězdičku méně. Každopádně Barbaře díky!