Tankový prapor
Josef Škvorecký
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/439249/bmid_tankovy-prapor-C5F-439249.png
4
677
677
Danny Smiřický série
< 5. díl >
Rotný Danny Smiřický si odbývá vojenskou službu u tankového praporu, skládajícího se z podivuhodného panoptika svérázných individualit, které specifickým způsobem reagují na absurditu vojenské mašinérie. Nezapomenutelné historky, které rezonují se zážitky snad všech absolventů základního vojenského výcviku, řadí tuto knihu mezi vrcholná díla žánru.... celý text
Přidat komentář
Tuto knihu jsem četl celé 4 měsíce. Byla dost zdlouhavá, většinou je zde popisována činnost Švejkovských vojáků, což mě samo o sobě tolik nebavilo, čekal jsem že se zasměji více. Dialogy postav jsou nezapomenutelné, ovšem jich je velmi málo. Bylo to opravdu zdlouhavé, ubrání pár stránek by rozhodně neuškodilo. Viděl jsem i film a ten to zadaptoval velmi dobře, nebyl zdlouhavý a dialogy byly výborně provedené. Prostě případ kdy film je lepší než kniha.
Nebýt čtenářské výzvy, tak bych v obchodě po téhle knize jednoznačně nesáhl. Upřímně jsem čekal, že mě to vůbec nechytne, ale snad díky tomu, že jsem značnou část poslouchal jako audioknihu, se mi to poměrně zalíbilo.
Obecně mám rád, když autoři do knih přidávají autobiografické prvky. Po literární stránce je to vlastně moc hezky napsané a humor byl doopravdy vtipný.
Stále to ale není moc pro mě, asi bych mezi tím humorem ocenil víc napínavého děje. Navíc si upřímně myslím, že kdybych neměl k dispozici audioknihu a musel to číst vlastníma očima, asi by mě to začalo po nějaké době nudit.
„Dodržováním
okopových
norem
bojujeme
za mír.“
Díky Čtenářské výzvě (a Odznakům :-) :-) :-)) jsem se opět vrátil k této knížce. Tankový prapor jsem již kdysi několikrát četl. Podobné příběhy se tenkrát odehrávaly skoro na každém Vojenském útvaru. Já osobně jsem byl u protiletecké roty T3 (Těžká třetí). Také jsem si užil mnoho srandy, nepochopení i lásek. V tomto nám pan Josef Škvorecký nelže. Akorát je jeden z mála, který o tom prostě napsal. A protože u tankánů sloužil, měl to, jak se tak říká, z první ráčny.
Malá ochutnávka:
„Hovno“ zaznělo z věže. „Na to se vyseru.“
„Neser Juraji,“ pravil pedagogicky řidič. „Koukej maskovat!“
„Do prdele, nech mě bejt!“
„Kurva Juraji, neser boha! Přece nenecháš starýho Střevlíčka, aby maskoval za tebe.“
„Vyserem se na to kolektývně,“ řekl nabíječ.
Je v tom mnoho pravdy, jak to tenkrát vlastně celé fungovalo. Jenže, díky filmu se z knihy stala jen podřadná záležitost. Jakoby si lidé o tamní době nechtěli pořádně číst a tak dali přednost filmovému zpracování. To bylo přímočařejší a díky hereckým výkonům herců „herecké“ doby i přehlednějším a srandovnějším. Ale pozor, nemyslete si, že to byla nějaká zas tak moc špatná doba. Jak řekl pan Pelc . . .a bude hůř.
Citát: Ten si zas nasral do krku, až mu hovna tečou po bradě.
Knížka je definitivně lepší než ta dost odfláklá filmová verze s Vaculíkem. Černí baroni - tam je to zase přesně naopak. Viz můj komentář níže
Po knížce jsem sáhla v rámci čtenářské výzvy a nebyla to zrovna nejšťastnější volba. Nadržené a sprosté zelené mozky se snaží s humorem přežít povinnou vojenskou službu v komunistickém režimu. Občas jsem se pobavila, ale většinově nudila, nějak mě to nevytáhlo, v podstatě bez děje, prostě to není můj šálek čaje, promiňte, pane Škvorecký :-)
Moc se mi to nelíbilo, štvali mě tam různé chyby, občas jsem nerozumněla o čem se baví, občas ani jazyku, např. u jedné moravské písně, přišlo mi to spíše jako vymyšlený text, abych nebyla jen negativní, tak je zde pár pasáží u kterých jsem se i zasmála.
Celý Škvoreckého příběh se soustřeďuje na humoristickým způsobem podaný popis poměrů panujících v čs. armádě v padesátých letech minulého století se zvláštním přihlédnutím ke zobrazení důstojnického sboru. Poměrně zdařile se povedlo vystihnout tehdy panující dobu i její atmosféru. Avšak ve srovnání třeba s Černými barony od Švandrlíka je celkový dojem a vyznění přece jen o něco slabší. Musím říct, že v tomto případě bylo rovněž všeobecně známé a velmi zdařilé filmové zpracování lepší než knížka samotná.
Obsah znám z filmového zpracování, nyní připomenuto v aknize, která mne do 2/3 bavila, možná proto, že obsah mi byl znám, poté jsem se již nudila. Každopádně se autorovi podařilo pravdivě popsat s dávkou humoru naší Lidově demokratickou armádu z období 50-tých let minulého století. Neměli to lehké soudruzi na té i druhé straně. Dnes toto dílo působí humorně, ale v té době .....vliv sovětské strany byl velmi silný.
Kniha mne zklamala, ale ani film na mne neudělal nijak zvláštní dojem. Pro mne jsou lepší Černí baroni a nic s tím nenadělám. Všechny postavy mi připadaly ploché a v podstatě mne nezajímaly. Vím, že autorovi šlo především o celkový záběr tehdejší doby, ale prostě mne to nechytlo.
Jeden z mála případů kdy se mi zfilmovaná verze líbila víc než knižní předloha.
Prvotina Zbabělci od tohoto autora byla vynikající. Opravdu mne to bavilo a vtáhlo do děje. O to víc jsem zklamaná z tohoto románu, kde chyběla jakákoliv hlubší psychologie postav a dějové zápletky. Humor byl většinou povedený, ale to je tak jediné, co bych mohla pochválit. Za mne román bez dějové linky, spíš popisování vojny za KSČ se špetkou romantiky a černého humoru.
Tak tato kniha mě opravdu nijak zvlášť nenadchla. Režisér filmu opravdu vybral všechny dobré části této knihy, zbytek je jenom omáčka která čtenáře nijak nezaujme. Celkem průměrná kniha kterou podruhé číst už určitě nebudu.
Film Tankový prapor je notoricky známý, a protože většinou se do filmu natočeného podle knihy nevejde úplně všechno, doufal jsem, že v knize bude příběh bohatší. No, není. To, co má kniha proti filmu navíc, je jen nudný balast. Nebývá to asi často, ale v tomto případě se tvůrcům filmu podařilo dílo pozvednout na vyšší úroveň. Vše, co v knize stálo za to, ve filmu využili, zbytku škoda není. Navíc herecké obsazení, řekl bych, dost odpovídá knize (Skamene, Chytrová, Zounar...) - při čtení je úplně vidím.
Tato kniha jde úplně mimo, vybrala jsem si jí kvůli čtenářské výzvě a přetrpěla. Zlatý film. V tomto případě lituji studenty, kteří tento kousek mají v povinné četbě.
Výpověď o žalostném nezdaru socialistické armády … zlomit v mladých lidech – vojácích základní vojenské služby - vlastní názor!
Poměrně věrně vykreslené poměry v socialistické armádě 50-60 let … řadou v podstatě nezávislých scén ze života záklaďáků vás provede … no kdo jiný, když je řeč o panu Škvoreckém, než jeho alter ego – Danny Smiřický. V Tankovém praporu, ale na rozdíl od jiných jeho příběhů, není Danny tak úplně hlavní postavou, ale jen jednou z mnoha. Tady nevypráví jen Danny, jak je zvykem u jiných autorových knížek o Dannym.
V hlavní roli se tak objevuje s nadsázkou popsaný běžný život jednoho tankového praporu v kasárnách v Kobylci r. 1954 – za poslední půlrok vojenské služby tak vojáci projdou několika vojenskými cvičeními, ale bojovat budou hlavně s tupou omezeností svých velitelů a především s velmi intenzivním stykem s čistou lidskou hloupostí :-).
A nebojte, rotný Smiřický a jeho nenaplněné „lásky“ – tu svou nezanedbatelnou roli mají :-).
Dostane se vám tak celkem ucelený obraz – vlastně spíš velmi podařená karikatura – poměrů v československé socialistické armádě. A protože se jedná o karikaturu, čekejte patřičné výrazové prostředky … vojáci tak nepůjdou pro vulgární výrazy a pikantní obscénní scény nikam daleko … prostě, bude se mluvit tak, jak se na „cimře“ mezi kluky, nejspíš mluvilo :-).
PS: Víte, že … Rudé právo tehdy označilo Škvoreckého za „cynika, kterému nejsou svaté ani věci, z kterých se zrodila svoboda lidu" a že se mu podle nich "podařilo vykreslit vlastní morální charakter tak nízko jako dosud nikomu"? Tak takhle nějak psal o panu Škvoreckém tehdejší tisk.
A ten dnešní? … „Román lze označit jako nejzdařilejší českou satiru vojenského života od dob Haškova Dobrého vojáka Švejka.“ A s tím už můžu rozhodně souhlasit :-).
„Došel na cestu a posvítil si baterkou na plánkonspekt: „23.00–04.00 osádky provedou okopové práce a zamaskování bojových vozidel, 04.30–04.50 pohotovost k vyražení k útoku, 04.50 zahájení dělostřelecké přípravy, 05.00 vyražení k útoku.“
Takže může do půl páté spát. Měl by ovšem chodit po osádkách a sledovat práci. Ale hovno.
„Hospodin,“ oslovil výchovného náčelníka praporu. „Mrkni se na to a trochu jim zvedni mandle. Já du chrápat.“
Tuhle knihu si většina lidí plete s Černými barony. Myslím, že za to můžou ty filmy. Ale co se prózy týče, myslím, že je celkem příznačné, jaké situace si Škvorecký vybírá: ty kulturní přehlídky, recitační soutěže a odznaky Julia Fučíka. A taky to, že Škvorecký často nejde na první dobrou, ale je tak trochu ironický ("aby byl hezký na obě strany,“ jak v jeden moment popisuje svého hrdinu, který dělá dobře nadřízeným i svým bratrům ve zbrani). A taky tam samozřejmě musejí být ženský, když je to Škvorecký. Na druhou stranu tam té (sebe)ironie bylo oproti Zbabělcům málo.
Ještě si pamatuju jaké to bylo na povinné vojenské službě. Bohužel pořád dost aktuální.
Štítky knihy
humor zfilmováno Československo armáda tanky komunismus socialismus rozhlasové zpracování udavačství manipulátořiAutorovy další knížky
| 1964 |  Zbabělci |
| 1990 | Prima sezóna |
| 1990 |  Tankový prapor |
| 1991 | Mirákl |
| 1965 | Legenda Emöke |
Kniha má hodnotu jako satira na poměry v armádě socialistického Československa - jako taková je čtivá. Ale pro ty, kteří v té době na vojně byli, je v textu strašně moc faktických chyb, které působí hodně rušivě; major zvaný Malý ďábel by na kontrolu zakopaných tanků nepřijel džípem, jak je psáno, ale Gazem, "důstojník pro výchovu" se tehdy nazýval politruk atd. Ano, na vojně se mluvilo hodně sprostě, ale v tomto textu ty vulgarity působí nějak moc uměle, účelově...
Černí baroni od pana Švandrlíka je úplně jiná, umělecky vyšší liga.