Medený jazdec
Paullina Simons
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/154295/medeny-jazdec-154295.png
5
850
850
Taťána a Alexandr série
< 2. díl >
Dve sestry, Táňa a Dáša, žijú v malom leningradskom byte, kde sa v dvoch izbách tiesni sedem ľudí troch generácií.
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2003 , Ikar (SK)Originální název:
The Bronze Horseman, 2001
více info...
Přidat komentář
Nevěřila jsem, že mě takhle kniha tak chytne, ale opak je pravdou. Líbilo se mi to hned od začátku. 2. světovou válku jsem měla v dějepise ráda a proto mě román v tomto období opravdu zaujal, navíc i podmínky v Leningradu a celém Rusku. Děj měl rychlý spád a já jsem jen tajila dech a čekala, jak to vlastně dopadne a zároveň jsem nechtěla, aby kniha skončila. Na to, kolik to má stránek, jsem to přečetla asi za 3-4 dny. Nemohla jsem se od toho odtrhnout. Příběh hlavních hrdinů je poutavý, milostná zápletka na konci tomu dodala trochu šťávy. V některých pasážích, hlavně jak Alexandr bránil Taťánu před rodinou, mi ukápla slza.
Velice pěkná knížka, kterou jsem přečetla jedním dechem. Co se mi líbilo na knize nejvíce, bylo to, že ukazovala i dobu, ve které se to odehrávalo. Moc jsem toho o Leningradu apod. nevěděla a tato kniha mě poučila.
Určitě mohu doporučit.. 2. díl knihy jsem četla jen kousek, bohužel ten už mě nebavil a 3. jsem nečetla vůbec.
Byla jsem teprve na začátku knihy a už v té době jsem měla jasno, že jí dám 5 hvězdiček a zařadí se mezi nejlepší knihy, které jsem kdy četla, a že mít ji jen půjčenou z knihovny mi nebude stačit. Je naprosto úžasná!
Než jsem ji začala číst, tak jsem se obávala té doby, ve které se příběh odehrává, že mi to nic neřekne. Ale opak je pravdou. Je to napsáno tak, že se nemůžete odtrhnout a chcete vědět víc - o životě, o časech v Rusku za 2. světové války. Někdy (spíš docela často) bylo těžké o tom číst, co všechno museli lidé zažívat a snášet. A v popředí těchto hrůz je příběh mladé, krásné a statečné dívky Taťány (na počátku knihy velmi naivní) a silného a ochranitelského Alexandra.
Nádherná, originální, strhující a naprosto úchvatná kniha. Málo která kniha mě rozbrečí, a pokud už se to té knize povede, je to většinou díky stupidnosti, kterou je kniha napsaná a mě nezbývá nic jiného, než uronit nějakou tu slzu, za čas, který jsem strávila nad naprosto klišé příběhem s ještě klišejšími charaktery a naprosto debilní zápletkou. U Měděného jezdce nejde plakat kvůli stupidnímu příběhu. Protože měděný jezdec, takový příběh nemá. Není stupidní. Není nudný. A hlavně není ohraný. Je to naprosto strhující román z období druhé světové války (jejíž téma, já zrovna nemusím, vlastně ho vůbec nemusím, ale Paulina to dokázala a zvládla něco, co se nikomu za 17 let nepodařilo- nechala mě spadnout do té hrozné doby, kterou jsem si neskutečně zamilovala a musím hledat nové a nové informace, jen, abych se ještě lépe, dokázala vžít do rolí hlavních hrdinů).
Pro ty, kteří ještě nepřečetli, je nepředstavitelné jak je kniha skvělá. Nepopírám, že jsem měla problém se do příběhu dostat, vůbec ne. Nějakých 70 stránek (ve čtečce) mi trvalo, než jsem se dostala do stylu psaní a vyprávění autorky a způsobu žití v tehdejším Rusku.
Nechci psát spoilery, a tak raději se nebudu rozepisovat, ale jedno musím říct.
Kniha mě strašně příjemně překvapila. Měla jsem od ní velká očekávání, která se mi naštěstí vyplnila, dokonce bych řekla, že jsem i přes ta velká očekávání, knihu stále podceňovala. Byla to pro mne strašná Bomba. Jak celý příběh, skvěle propracované postavy, zápletky, vyvíjení příběhu a postav, ale hlavně konec, který mě donutil okamžitě začít druhý díl.
Takže pokud si někdo chcete sáhnout po knize, u které si ani na moment neodpočinete, protože budete neustále hltat slovo za slovem, jen abyste se dozvěděli, jak to sakra bude s Taťánou a Alexandrem, u které prosedíte celou noc, abyste se dostali o dalších 100 stránek dál a naprosto jste nadávali na život, který museli oba vést, sáhněte po této knize, protože žádná jiná, Vám nedá tak skutečně napsaný příběh, u kterého, věřte mi, uroníte minimálně jednu slzu.
Krásná knížka o lásce a naději v době plné utrpení a smrti. Připomenutí toho, co je vlastně v životě důležité a za co bychom měli bojovat, že silný je ten, kdo miluje a taky toho, že stačí jedna veš v kožichu, kterou si budete pěstovat a zničí nejen vás, ale i všechny, na kterých vám záleží. Dimitrij byl opravdu ukázkovým človíčkem, se kterými se potkáváme dnes a denně. Klíště, které vás vysaje, pokud ho hned nezničíte. Výborně napsaný příběh. Mohu jen doporučit.
Moc hezký příběh, který se odehrává za války. Už se těším na další pokračování.
Na začátku jsem se zděsila, že to bude po ruském způsobu roztahaný. Měla jsem chuť jí zavřít a vrátit do knihovny, ale stejně mě něco nutilo číst dál.
Milým a hezkým způsobem mi Taťána společně s Alexandrem připomínají všechna místa v Petrohradu, včetně Petěrgofu i Carského Sela, které jsem přednedávnem navštívila. Díky nim se zase dokážu vrátit na břeh Něvy a opět pozorovat červánky v 11 hodin večer.
Příběh je prošpikovaný ohromným množstvím postav, z nichž mě každá neskutečným způsobem štve, kromě Alexandra. Když opomenu, že si v polovině knihy začne hrát na nadsamce, který může osmkrát denně na požádání, tak je jediný normální. Tatániny rodiče, Dáša, Dimitrij a spousta dalších, včetně Taťány, jsou lidi, kterým bych s chutí dala pár facek, aby se probrali a začali se chovat normálně. Taťána mě neskutečně vytáčela tou svou přehnanou naivitou a ochotou. Samé "ach" a "och", ale vydržela jsem to.
Na můj vkus je trošku moc dlouhá, protože Táňa s Alexandrem rozebírají jedno a totéž pořád dokola, jejich debaty nemají východisko, ale opakují se zase a znovu, k tomu ještě stovky utajených pohledů a myšlenek, jak by si na něj ráda sáhla, ale nemůže. Já to vím, nemusí mi to říkat na každé stránce třikrát.
Nicméně i když se tam blokáda a zima a hrůzy s tím spojené plíží pomalu jako šnek a jsou tak namátkou rozdrobeny a nijak barvitě popsány, a řeší se jen vztah dvou hlavních postav, baví to, nutí to číst dál a člověk je přece jenom zvědavý, jak to s tím jejich vztahem dopadne.
Skousla jsem Tánino ach och, i rodiče, který mi lezli krkem, Dášu, která mě na každý stránce strašila svou tupostí i spolek drben v Lazarevu, který nedokázaly chvilku držeb hubu, aby mohl mluvit někdo jiný než ony. Ale těch "50 odstínů ve stanu v Lazarevu" to na mě bylo trochu moc :D. Jako kdybych vpadla uprostřed románu do dveří přímo k Daniele Steelový.
Úžasná knížka, po dlouhé době jsem vynechala knihovnu a zašla přímo do knihkupectví a koupila si všechny tři díly.
Je pravda, že nakonec se mi nejvíc líbil právě první díl,ale nelituju.
Kupodivu jsem zkousla i Lazarevo , mohlo to být horší a sem to tak nějak zapadalo,vždyť nevěděli jak dlouho jim a hlavně Alexandrovi bude přát štěstí a budou se mu vyhýbat kulky,,,,,,
Klobouk dolů před Taťánou , která v sobě nacházela tolik síly a odvahy,ať už při hledání bratra nebo při útěku z Ruska .
Takže samozřejmě 5 hvězdiček.
Tohle se nedá vyjádřit slovy jak je tahle knížka dokonalá, skvělá a mohla bych klidně pokračovat. Tohle je snad nejlepší kniha co jsem kdy četla!! Nikdy mě tolik kniha jako tato nedostala, nikdy mě žádná kniha tak nezničila a žadná kniha se mi ani snad nikdy tolik nelíbila. Dokonalý příběh a hrozně potřebuju vědět jak to bude dál. Všem knížku doporučuji, vážně přečtěte si to!!! :)
Nádherná knížka, chystám se na 2. i 3. díl. Některé situace jsou podle mě ale někdy dost přehnané, často jsem si říkala, jestli je to ještě reálné. Pasáže v Lazarevu byly i pro mě už dost dlouhé, myslím, že by se to dalo zkrátit. Kniha ale stojí za přečtení.
Krásná kniha, i přes svou délku se řadí k mým oblíbeným. Nejvíce mne zaujal psychologický vývoj Taťany, na začátku nešikovné děvčátko, na konci zralá žena, uvědomující tíhu války. Jen ta červená knihovna..ehm.
Fíha! Co říct?
Celá kniha je VELMI emotivní, už od prvních stránek mi běhal mráz po zádech a tak nějak jsem měla pocit, že tohle bude VELKÝ.
A bylo. Pět hvězd zcela zaslouženě, Alexandra prostě nelze nemilovat. A Taťánu zrovna tak.
Už od začátku velice čtivé, Lazarevo mi trochu připomnělo červenou knihovnu, nicméně celkový dojem mi tato část nezkazila. No a konec? Jediné, co mě napadá jsou Tánina slova. Zůstaň naživu, vojáku...
Nádherný a dojemný román o velké lásce z období promrzlého, vyhladovělého, blokádou ochromeného Leningradu. Taky máte po přečtení knihy chuť zajet do Sankt Petěrburgu a posedět na lavičce na břehu Něvy se zmrzlinou creme brulée?
po prvních 50ti stránkách jsem myslela že knihu odložím, na doporučení jsem tak neučinila a četla a četla a byla jsem knihou pohlcena, pak ke konci bych jednu kapitolku zkrátila, vím že když dva se milujou tak jako sex je často,ale nemusejí tam popisovat každý jejich milování. Ale celkově kniha byla mooc mooc krásná, už se těším na další díly z této trilogie a všem doporučuji :)
Měděný jezdec i přes velký počet stran patří jednoznačně k jedním z mála knih, které mě "donutily" číst si až do pozdního rána. Není to jen příběh o lásce, která překonává všechny nástrahy války, ale i o odvaze, hrůzách odehrávajících se ve válce, oddanosti, rodině a především o naději. Měděný jezdec se četl téměř sám, jediný problém vidím ve scénách, jako vystřižených z červené knihovny.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) Rusko milostné romány Sovětský svaz Leningrad blokáda
Autorovy další knížky
| 2013 |  Měděný jezdec |
| 2013 | Taťána a Alexandr |
| 2013 | Letní zahrada |
| 2015 |  Bellagrand |
| 2016 | Ledové objetí |
Milostné příběhy nevyhledávám, ale sama sebou jsem byla překvapená, jak jsem se touto knihou nechala strhnout. Někdy je uklidňující, když hrdinové jsou kladní, hezcí, silní a před těžkou životní zkouškou a vy jim můžete fandit. Příběh se odehrává ve vyhrocené době, a proto je téměř vše takové extrémní. Při čtení se mi některé situace či rozhovory nezdály, ale retrospektivně vše dávalo smysl. Po stránce historické se mi líbilo vykreslení životních podmínek během blokády Leningradu, vzájemné vztahy v rodině, komunální byty, všudypřítomné oči a uši sovětského zřízení. Kniha pěkně vystihuje, jak každý od života očekáváme a potřebujeme něco jiného ... někdo spřízněnou duši, jiný pohodlný život, další umí jen parazitovat na druhém ... a pod tím vším je zřízení a vlivy, které zásadně ovlivňují naše životy, aniž bychom s tím mohli něco udělat.